Plazopánví

Plazopánví (Saurischia) tvoří jednu ze dvou velkých skupin dinosaurů (druhou skupinu tvoří ptakopánví či dle některých výzkumů ornitoscelidi). Tuto taxonomickou jednotku (většinou klasifikovanou jako řád) ustavil poprvé britský paleontolog Harry Govier Seeley v roce 1888. Charakteristická je u nich trojpaprsčitá stavba pánevních kostí.[1][2]

Jak číst taxoboxPlazopánví
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias až křída, 235–66 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Pánevní pletenec plazopánvých dinosaurů
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Seeley, 1887
Podřády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kontroverzní systematikaEditovat

Dle současných kontroverzních poznatků možná netvoří plazopánví v tradičním pojetí monofyletickou skupinu, jelikož teropodi jsou ve skutečnosti sesterský taxon k Ornithischia. Abychom tedy mohli taxon Saurischia považovat za klad, je třeba jej chápat pouze jako označení pro sauropodní dinosaury a k nim sestrskou čeleď Herrerasauridae, která bývala pro svou morfologii řazena mezi Teropoda. Systém dinosaurů může vypadat například takto:

Dinosauria – dinosauři

Tato verze systematiky však není obecně uznávána.[3]

RozděleníEditovat

Taxon byl původně vytvořen, aby sdružoval dvě velké větve dinosaurů – Theropoda a Sauropodomorpha.

Do plazopánvých patří však dnes již jen tyto dvě skupiny dinosaurů:

Celkově známe více plazopánvých dinosaurů než ptakopánvých - k červenci roku 2020 byl počet formálně popsaných druhů příslušníků kladu Saurischia asi 859, zatímco u Ornithischia činil 520. Plazopánví dinosauři tedy převažují nad ptakopánvými v poměru zhruba 62 % ku 39 %.[5]

PaleobiologieEditovat

Sauropodi byli největšími dinosaury (a tím i největšími suchozemskými živočichy) vůbec. Mohli dosáhnout délky přes 35 metrů a hmotnosti kolem 80 tun, takže jediným velikostním soupeřem by jim byl současný kytovec plejtvák obrovský a několik dalších druhů velryb.[6]

Dle tradičního pojetí do skupiny plazopánvých dinosaurů však patří i všichni dnešní ptáci, kteří se koncem jurského období vyvinuli z drobných teropodních dinosaurů. Jeden z paradoxů taxonomie je, že ptáci jsou potomky plazopánvých a nikoliv ptakopánvých dinosaurů[7][8]. Jejich pánevní pletenec se do ptačí podoby utvořil zcela nezávisle na vývojové skupině dinosaurů, kteří byli po nich pojmenováni. Ptáci jsou tedy vysoce specializovanou skupinou maniraptorních teropodních dinosaurů.[9]

O mnoha aspektech plazopánvých dinosaurů ještě prakticky nic nevíme. Například tělesná poloha velkých teropodů při spánku a odpočinku obecně zůstává záhadou, ačkoliv některé ichnofosilní nálezy (zkamenělé otisky stop) by v tomto ohledu mohly pomoci. To je i příklad stop pravděpodobně druhu Tyrannosaurus rex, objevečné na území Nového Mexika.[10]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Baron, Matthew G.; noram, Norman B.; Barrett, Paul M. (2017). A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution. Nature. 543: 501–506. doi: 10.1038/nature21700
  2. SOCHA, Vladimír. Zemětřesení v dinosauří systematice. OSEL.cz [online]. 30. března 2017. Dostupné online.  (česky)
  3. SOCHA, Vladimír. Další podpora tradiční dinosauří systematiky. OSEL.cz [online]. 31. července 2020. Dostupné online.  (česky)
  4. http://www.pravek.info/novinky/je-nove-objeveny-dinosaurus-tim-vubec-nejvetsim/
  5. SOCHA, Vladimír. Dinosauří statistika roku 2020. OSEL.cz [online]. 8. července 2020. Dostupné online. 
  6. https://dinosaurusblog.com/2015/10/06/byl-vetsi-argentinosaurus-nebo-plejtvak-obrovsky/
  7. https://dinosaurusblog.com/2009/03/31/776571-jsou-ptaci-dinosauri/
  8. „o evolučním původu ptáků z teropodních dinosaurů dnes téměř nikdo nepochybuje“
    SOCHA, Vladimír. Úžasný svět dinosaurů. Praha: TRITON, 2009. 292 s. ISBN 978-80-7387-276-2. S. 200. 
  9. https://dinosaurusblog.com/2019/09/05/ziji-dinosauri-vsude-kolem-nas/
  10. SOCHA, Vladimír. Jak tyranosauři vstávali ze země. OSEL.cz [online]. 15. ledna 2021. Dostupné online.  (česky)

LiteraturaEditovat

  • Seeley, H. G. (1888). „On the classification of the fossil animals commonly named Dinosauria.“ Proceedings of the Royal Society of London, 43: 165–171.
  • Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.) (2004). The Dinosauria, Second Edition. University of California Press., 861 pp.
  • Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies. New York: William Morrow. pp. 203. ISBN 0-14-010055-5.
  • Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World, a Complete Illustrated Guide. New York: Simon and Schuster. 464 p.

Externí odkazyEditovat