Plateosaurus

rod plazů (vymřelých)

Plateosaurus („plochý ještěr“) byl rod poměrně velikého, po čtyřech chodícího býložravého "prosauropoda", který žil v období pozdního triasu, zhruba před 227 až 210 milióny let.[1] V roce 2019 byl typovým druhem učiněn Plateosaurus trossingensis, formálně popsaný roku 1913.[2]

Jak číst taxoboxPlateosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias, 227 až 210 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Model plateosaura
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád Sauropodomorpha
Čeleď Plateosauridae
Rod Plateosaurus
Binomické jméno
Plateosaurus engelhardti
von Meyer, 1837
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

 
Dva plateosauři - ekologická scenérie.

Tento z mnoha více či méně kompletních koster (přes 100 exemplářů) známý dinosaurus patřil mezi nejhojnější dinosaury své doby. Potvrzují to i nálezy jeho fosilií v Německu, Švýcarsku, Anglii, Švédsku, Francii a Grónsku. Některé domnělé exempláře plateosaura však již byly v průběhu doby popsány pod jinými vědeckými jmény, například druh Ruehleia bedheimensis[3] nebo Schleitheimia schutzi. Jihoafrický rod Plateosauravus byl původně popsán jako další druh tohoto rodu, ve skutečnosti se ale jednalo pouze o blízce příbuzný taxon z čeledi Plateosauridae.[4]

PopisEditovat

Jde o prvního dinosaura, o kterém víme, že žil ve stádech. Ta pravděpodobně neustále migrovala za potravou. Živil se nízko rostoucím rostlinstvem, ale byl schopen se postavit na zadní a spásat horní větve stromů či stromových kapradin. Jednalo se o jednoho z prvních velkých a značně rozšířených dinosaurů v období svrchního triasu na území současné Evropy.

Plateosaurus disponoval relativně dlouhým krkem a ocasem, podobně jako jiní vyspělí plateosauridi. Na dlouhém krku měl hlavu, jež byla robustnější než například u anchisaura. V tlamě měl mnoho malých lopatkovitých zubů, které mu pomáhaly ukusovat potravu. Ta se zpracovávala až v žaludku pomocí gastrolitů - kamenů, které drtily potravu. Ze sudovitého trupu mu vyrůstaly dlouhé zadní končetiny, dvakrát tak dlouhé jako přední, které byly sice krátké, ale silné. Z pěti prstů předních končetin byl největší palec, zatímco krajní dva prsty zakrněly. Na prvních třech prstech byly velké zahnuté drápy, kterými se bránil a kterými vyhrabával podzemní části rostlin.

 
Porovnání velikosti člověka s plateosaurem.

Růst a rozměryEditovat

Růst těla zástupců rodu Plateosaurus podle nejnovějších studií do značné míry závisel na vnějších podmínkách. Někteří přestali růst už po dosáhnutí délky 4,8 m (nejmenší známé exempláře), zatímco jiné dosahovaly více než dvojnásobné velikosti[5] s váhou okolo 4 až 5 tun. Takovýto typ růstu, třebaže je typický pro plazy, nemusí znamenat, že plateosauři měli metabolizmus plazího typu (jak argumentuje např. Gregory S. Paul[6]). Druh P. engelhardti dosahoval délky 8,5 metru a hmotnosti 1,9 tuny. Druh P. longiceps byl o trochu menší, při délce 8 metrů dosahoval hmotnosti 1,3 tuny.[7][8] Podle jiného odhadu dosahovaly exempláře druhu P. engelhardti hmotnosti zhruba 920 kilogramů.[9]

ReferenceEditovat

  1. Benton, Michael, J. (2019). Dinosaurs Rediscovered (The Scientific Revolution in Paleontology). Thames and Hudson, London (str. 62-63). (anglicky)
  2. International Commission on Zoological Nomenclature (2019). Opinion 2435 (Case 3560) – Plateosaurus Meyer, 1837 (Dinosauria, Sauropodomorpha): new type species designated. The Bulletin of Zoological Nomenclature 76(1): 144-145. doi: https://doi.org/10.21805/bzn.v76.a042
  3. Galton, P. M. (2001). "Prosauropod dinosaurs from the Upper Triassic of Germany", In Colectivo Arqueologico-Paleontologico de Salas, C.A.S. (Eds.): Actas de las I Jornadas Internacionales sobre Paleontologia de Dinosaurios y su Entorno, 25-92.
  4. https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_p/plateosauravus.php
  5. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  6. http://dml.cmnh.org/2005Dec/msg00510.html
  7. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  8. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 167 (anglicky)
  9. Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329

LiteraturaEditovat

Česká literaturaEditovat

Externí odkazyEditovat