Maniraptora („lupiči s rukou“) je velmi rozsáhlý klad célurosaurních teropodů (převážně masožravých dinosaurů) a také všech vyhynulých i současných ptáků.[1]

Význam

editovat

Jde o klad užívaný ve fylogenetické taxonomii k označení ptáků a dinosaurů, kteří jsou jejich nejbližší příbuzní. Zahrnuje hlavní podskupiny Alvarezsauroidea, Deinonychosauria, Oviraptorosauria, Therizinosauria a Avialae. Je sesterskou skupinou k Ornithomimosauria, s níž tvoří více inkluzivní klad Maniraptoriformes. Příslušníci tohoto kladu se poprvé objevili nejpozději během období střední jury[2] (patří sem například i proslulý rod Archaeopteryx) a dodnes existují v podobě více než 9000 druhů ptáků[3].

Klady Oviraptorosauria a Paraves spadají zároveň do kladu Pennaraptora.

Jejich hlavním znakem je prodloužená paže přední končetiny a tzv. poloměsíčitá kost na zápěstí. Dále přítomnost kosti sáňkové (furkuly), pevného ocasu a peří.[4] Známými vymřelými zástupci jsou např. Deinonychus, Velociraptor, Oviraptor, Therizinosaurus ad. Extrémní tvarové i druhové rozmanitosti dosáhli zejména v podobě ptáků.

Mikrostruktura fosilních vajec druhohorních maniraptorů je zkoumána v posledních letech. V případě ootaxonu Protoceratopsidovum se jedná s největší pravděpodobností o vajíčka neznámého druhu deinonychosaurního teropoda.[5]

Historie

editovat

Klad Maniraptora stanovil v roce 1986 paleontolog Jacques Gauthier. V roce 1999 tuto skupinu zahrnul do kladu Tyrannoraptora paleontolog Paul C. Sereno.

Maniraptora

Alvarezsauria  

unnamed

Therizinosauria  

Pennaraptora

Oviraptorosauria  

Paraves

Scansoriopterygidae  

Eosinopteryx  

Eumaniraptora

Aurornis  

Jinfengopteryx  

Dromaeosauridae  

Troodontidae  

Avialae  


Reference

editovat
  1. https://hradec.rozhlas.cz/vladimir-socha-vsichni-dnesni-ptaci-jsou-prezivajici-dinosauri-ti-tak-vlastne-8151797
  2. Simon Wills, Charlie J. Underwood & Paul M. Barrett (2023). Machine learning confirms new records of maniraptoran theropods in Middle Jurassic UK microvertebrate faunas. Papers in Palaeontology. 9 (2): e1487. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1487
  3. SOCHA, Vladimír. Archaeopteryx a evoluční teorie. OSEL.cz [online]. 2. června 2022. Dostupné online.  (česky)
  4. Yurika Uno & Tatsuya Hirasawa (2023). Origin of the propatagium in non-avian dinosaurs. Zoological Letters. 9: 4. doi: https://doi.org/10.1186/s40851-023-00204-x
  5. Seung Choi, Daniel E. Barta, Miguel Moreno-Azanza, Noe-Heon Kim, Colin A. Shaw & David J. Varricchio (2022). Microstructural description of the maniraptoran egg Protoceratopsidovum. Papers in Palaeontology. 8 (2): e1430. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1430

Literatura

editovat
  • Czerkas, S. A., and Yuan, C. (2002). "An arboreal maniraptoran from northeast China." Pp. 63-95 in Czerkas, S.J. (Ed.), Feathered Dinosaurs and the Origin of Flight. The Dinosaur Museum Journal 1. The Dinosaur Museum, Blanding, U.S.A.
  • Norell, M. A., Clark, J. M., Turner, A. H., Makovicky, P. J., Barsbold, R., and Rowe, T. (2006). "A new dromaeosaurid theropod from Ukhaa Tolgod (Omnogov, Mongolia)." American Museum Novitates, 3545: 1-51.
  • Sereno, P. C., McAllister, S., and Brusatte, S. L. (2005). "TaxonSearch: a relational database for suprageneric taxa and phylogenetic definitions." PhyloInformatics, 8: 1-21.
  • Matthew M. Rhodes, Donald M. Henderson & Philip J. Currie (2021). Maniraptoran pelvic musculature highlights evolutionary patterns in theropod locomotion on the line to birds. PeerJ. 9: e10855. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.10855

Externí odkazy

editovat