Dromaeosauridae

Dromaeosauridae (dromeosauridi – v překladu „běžící ještěři“) jsou čeledí dravých dinosaurůteropodů, anatomicky podobných a vývojově velmi blízce příbuzných ptákům. Byli objeveni již na téměř všech kontinentech, což svědčí o jejich někdejším evolučním úspěchu. V lidové mluvě se jim také někdy přezdívá „raptoři“ (podle velociraptorů z jurského parku). Jsou také často nazýváni „srpodrápými lovci“, podle velkého zahnutého drápu na druhém prstu zadních končetin. Některé známé rody, například již zmíněný velociraptor, se staly také přímou součástí populární kultury.[1]

Jak číst taxoboxDromaeosauridae
Stratigrafický výskyt: Spodní až svrchní křída (před 130 až 66 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Deinonychus (větší) a Buitreraptor (menší)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádCoelurosauria
ČeleďDromaeosauridae
Matthew a Brown, 1922
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
Přehled a velikostní srovnání některých dromeosauridů.

Většinou byli menších rozměrů a doba jejich rozkvětu spadá do období křídy. Vyskytovali se na velké části světové pevniny, jejich fosilie známe ze Severní i Jižní Ameriky, Evropy i Asie.[2] Jejich velikost kolísala mezi několika decimetry (byli mezi nimi jedni z nejmenších neptačích dinosaurů, jako byl Microraptor) a délkou přes 6 metrů (poměrně velcí teropodi jako byl Utahraptor nebo Achillobator).[3] Drobní zástupci, jako byl zmíněný čínský rod Microraptor, patřili k vůbec nejmenším známým neptačím dinosaurům. Jejich hmotnost podle odhadů nepřesahovala ani půl kilogramu.[4]

Objevili se poprvé ve spodní křídě (asi před 130 miliony let) a vymřeli (pravděpodobně) spolu s ostatními neptačími dinosaury na konci křídy před 66 miliony let. Doba jejich existence tak přesáhla 60 milionů let. Opeření sloužilo většině druhů k udržení jejich stálé tělesné teploty, mechanické ochraně těla a zejména k vnitrodruhové signalizaci. Peří mohlo být pestře zbarveno, což umožnilo lepší rozpoznávání jednotlivých příslušníků daného druhu a mohlo být využito i k výstražným signálům vůči potenciálnímu nepříteli. Jen menší druhy dromeosauridů (jako byl Microraptor) byly zřejmě schopny alespoň klouzavého letu.

PaleobiologieEditovat

Výzkum biomechanických vlastností zvětšeného "srpovitého" drápu na druhém prstu zadní končetiny ukázal, že byl pravděpodobně využíván jako nástroj k přidržování, nikoliv sápání a trhání, kořisti. V případě rodu deinonychus měl být nejvíce užitečný pro fixování těla kořisti menšího než byl sám predátor, nikoliv k lovu větší kořisti.[5] Výzkum také ukázal, že morfologie utváření čelistí a lebky byla u severoamerických a východoasijských druhů odlišná, což odpovídá představě divergentní evoluce obou skupin.[6] Vzácné fosilie mláďat dromeosauridů ukazují, jakým způsobem tito teropodi rostli a vyvíjeli se.[7]

U dromeosauridů je pozorovatelná postupná ztráta kraniální pneumaticity (otvorů v lebce), což je zřejmě trend související se zpevňováním čelistního aparátu a mozkovny těchto dravých dinosaurů.[8]

Není jisté, zda byli tito teropodi schopni kooperace při lovu, jejich "zabijácké smečky", popularizované v médiích, mohou být ve skutečnosti jen zcela nepodloženou hypotézou.[9]

O rychlém metabolismu a výkonné respiraci dromeosauridů svědčí také schopnost velmi rychlého běhu přinejmenším u některých druhů. U série fosilních stop z pozdní křídy Polska (ichnotaxon Velociraptorichnus) byla vypočítána rychlost běhu jejich původce až na 50 km/h.[10]

Objev série stop dromeosauridů z Číny (ichnorod Velociraptorichnus) ukázal, že tito teropodi běžně kráčeli rychlostí kolem 6,1 km/h.[11]

Zajímavý je také objev dosud nejmenších známých fosiliních stop druhohorního dinosaura vůbec, kterým je ichnotaxon Dromaeosauriformipes rarus z Jižní Koreje. V době před asi 110 miliony let malé otisky o délce pouhých 10,3 mm a šířce 4,2 mm vytvořil neznámý drobný dromeosauridní teropod o celkové délce asi 10 až 15 cm. Tyto fosilní stopy byly formálně popsány v roce 2018.[12]

ZařazeníEditovat

Dromeosauři byli vývojově blízcí příbuzní dnešních ptáků. Většinou byli zřejmě opeření, u některých rodů z čínské provincie Liao-ning i odjinud se to povedlo prokázat přímo fosilním nálezem otisků někdejšího pernatého pokryvu těla (viz opeření dinosauři). Společně s čeledí Troodontidae spadají do kladu Deinonychosauria.

TaxonomieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://dinosaurusblog.com/2019/09/30/co-skutecne-vime-o-velociraptorovi/
  2. I. Yu. Bolotsky, Yu. L. Bolotsky & P. Sorokin (2019). First find of the dromaeosauridae (Dinosauria: Dromaeosauridae) ungual from the late cretaceous Blagoveschensk dinosaur locality (Amur Region, Russia). Doklady of the Academy of Sciences 484(2): 184-186. doi: https://doi.org/10.31857/S0869-56524842184-186
  3. Chase Brownstein (2018). A giant dromaeosaurid from North Carolina. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.07.006
  4. https://veda.instory.cz/1551-nejmensi-znamy-dinosaurus-byl-az-prekvapive-maly.html
  5. Peter J. Bishop (2019). Testing the function of dromaeosaurid (Dinosauria, Theropoda) ‘sickle claws’ through musculoskeletal modelling and optimization. PeerJ. 7: e7577. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.7577
  6. Mark James Powers, Corwin Sullivan & Philip John Currie (2020). Re-examining ratio based premaxillary and maxillary characters in Eudromaeosauria (Dinosauria: Theropoda): Divergent trends in snout morphology between Asian and north American taxa. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. Article 109704. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2020.109704
  7. Alfio Alessandro Chiarenza, Anthony R. Fiorillo, Ronald S. Tykoski, Paul J. McCarthy, Peter P. Flaig & Dori L. Contreras (2020). The first juvenile dromaeosaurid (Dinosauria: Theropoda) from Arctic Alaska. PLoS ONE. 15 (7): e0235078. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0235078
  8. Chase Doran Brownstein (2020). Dromaeosaurid crania demonstrate the progressive loss of facial pneumaticity in coelurosaurian dinosaurs. Zoological Journal of the Linnean Society. zlaa048. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlaa048
  9. https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/26686/velociraptori-sokovali-vedce-novy-objev-odporuje-jurskemu-svetu.html
  10. SOCHA, Vladimír. Pekelně rychlý polský raptor. OSEL.cz [online]. 20. ledna 2021. Dostupné online.  (česky)
  11. Tsukiji, Y.; et al. (2021). First discovery of a deinonychosaur trackway from the lower Upper Cretaceous of southeastern China. Cretaceous Research. 104874. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104874
  12. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 120)

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat