Scansoriopterygidae

Skanzoriopterygidi byli velmi drobní maniraptorní teropodní dinosauři, blízce příbuzní a celkově podobní ptákům. Jejich velmi dobře zachované fosilie, obvykle i s pernatým pokryvem těla, byly objeveny v čínské provincii Liao-ning. Patří tedy k tzv. opeřeným dinosaurům. Je pravděpodobné, že tito tvorové byli arborikolní (žili a hnízdili především na stromech).[1]

Jak číst taxoboxScansoriopterygidae
Stratigrafický výskyt: Střední až svrchní jura, asi před 168 až 156 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Epidexipteryx, zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
ČeleďScansoriopterygidae
Czerkas, 2002
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Význam a popis

editovat

V současnosti jsou do této čeledi řazeny čtyři nebo pět rodů drobných dinosaurů – Scansoriopteryx, Epidendrosaurus, Ambopteryx, Yi a Epidexipteryx. Je pravděpodobné, že první dva rody představují nedospělé exempláře (navíc může jít o stejný rod), pouze epidexipteryx je zřejmě dospělec. Rozměry se pohybují jen kolem 12 až 25 cm na délku a zhruba do 200 gramů hmotnosti. Jde tedy pravděpodobně o nejmenší dosud známé neptačí dinosaury. Stáří těchto nálezů není dosud přesně stanovené, pohybuje se v rozmezí 168 až 156 milionů let.

Detailní výzkum aerodynamických vlastností kožní membrány těchto neobvyklých teropodních dinosaurů ukázal, že zřejmě nebyli příliš dobrými letci a ani jejich plachtění nebylo příliš důmyslné.[2][3]

Na základě výzkumu této skupiny teropodů se zdá být pravděpodobné, že předek celého kladu Pennaraptora byl rovněž skanzoriální (žil a pohyboval se ve větvích stromů), byl opeřený a možná vykazoval schopnost klouzavého letu.[4]

Taxonomie

editovat

Tito drobní draví dinosauři byli zřejmě nejbližší sesterskou skupinou pravých ptáků v rámci kladu Avialae. Kladogram Zhang et al. z roku 2008 je umisťuje právě do tohoto kladu.

Reference

editovat
  1. SOCHA, Vladimír. 40 let s dinosaury. OSEL.cz [online]. 30. prosince 2021. Dostupné online.  (česky)
  2. https://www.sciencenews.org/article/dinosaurs-bat-wings-clumsy-evolution-flying-gliding
  3. T. Alexander Dececchi, Arindam Roy, Michael Pittman, Thomas G. Kaye, Xing Xu, Michael B. Habib, Hans C. E. Larsson, Xiaoli Wang & Xiaoting Zheng (2020). Aerodynamics Show Membrane-Winged Theropods Were a Poor Gliding Dead-end. iScience, 101574. doi: https://doi.org/10.1016/j.isci.2020.101574
  4. Boris Sorkin (2020). Scansorial and aerial ability in Scansoriopterygidae and basal Oviraptorosauria. Historical Biology. doi: 10.1080/08912963.2020.1855158

Literatura

editovat
  • Zhang, F., Zhou, Z., Xu, X. & Wang, X. (2002). "A juvenile coelurosaurian theropod from China indicates arboreal habits." Naturwissenschaften, 89: 394-398. doi:10.1007 /s00114-002-0353-8.
  • Zhang, F., Zhou, Z., Xu, X., Wang, X. and Sullivan, C. (2008). "A bizarre Jurassic maniraptoran from China with elongate ribbon-like feathers", Supplementary Information. Nature, 455: 46pp. doi: 10.1038/nature07447
  • Czerkas, S.A., and Yuan, C. (2002). "An arboreal maniraptoran from northeast China." Pp. 63-95 in Czerkas, S.J. (Ed.), Feathered Dinosaurs and the Origin of Flight. The Dinosaur Museum Journal 1. The Dinosaur Museum, Blanding, U.S.A.
  • Zhang, F., Zhou, Z., Xu, X., Wang, X., & Sullivan, C. (2008). "A bizarre Jurassic maniraptoran from China with elongate ribbon-like feathers." Nature Precedings, doi:10.1038/npre.2008.2326.1
  • Sereno, P. C. (2005). "Scansoriopterygidae." Stem Archosauria—TaxonSearch [version 1.0, 2005 November 7]
  • Senter, P. (2007). "A new look at the phylogeny of Coelurosauria (Dinosauria: Theropoda)." Journal of Systematic Palaeontology, doi:10.1017/S1477201907002143.
  • Waisum Ma, Michael Pittman, Stephan Lautenschlager, Luke E. Meade, and Xing Xu (2020). Chapter 8. Functional morphology of the oviraptorosaurian and scansoriopterygid skull. In Michael Pittman & Xing Xu, editors, Pennaraptoran Theropod Dinosaurs: Past Progress and New Frontiers. Bulletin of the American Museum of Natural History, 440(1): 29-249.

Externí odkazy

editovat