Therizinosaurus

rod plazů (vymřelých)

Therizinosaurus („Ještěr s kosou“, podle jeho dlouhých drápů na předních končetinách) byl rod největšího dnes známého terizinosaurida, vědecky popsaný ruským/sovětským paleontologem Jevgenijem Malejevem v roce 1954 na základě zkamenělin z mongolské pouště Gobi (souvrství Nemegt).[1]

Jak číst taxoboxTherizinosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 70 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Umělecká rekonstrukce vzezření terizinosaura
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádTherizinosauria
NadčeleďTherizinosauroidea
ČeleďTherizinosauridae
RodTherizinosaurus
Binomické jméno
Therizinosaurus cheloniformis
Malejev, 1954
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a rozměryEditovat

Terizinosauři byli poměrně zavalití, po dvou se pohybující dinosauři s relativně malými hlavami, dlouhými krky a krátkými ocasy. Jejich zadní končetiny i trup byly mohutné, přední končetiny extrémně dlouhé (na poměry teropodů). Dospělý jedinec terizinosaura byl obří teropod, který dorůstal délky přes 9,6 metru[2] a hmotnosti přes 5 tun (čímž patřil dokonce k největším známým teropodům vůbec).[3]

Tento neobvykle vyhlížející teropodní dinosaurus s velkými drápy (až přes 1 metr) a pažemi dlouhými asi 2,4 až 3,5 metru (podobně jako u rodu Deinocheirus)[4] žil v době asi před 70 miliony let (v období svrchní křídy) na území dnešního Mongolska. Je pravděpodobné, že i Therizinosaurus byl na částech těla opeřený, stejně jako jeho blízký (ale geologicky podstatně starší) příbuzný Beipiaosaurus inexpectus.

 
Porovnání velikosti terizinosaura a člověka.

PaleobiologieEditovat

Charakteristické byly extrémně dlouhé drápy terizinosaura. Ačkoliv jejich dochovaná fosilní část měřila "jen" kolem 71 centimetrů, u živého zvířete mohly být spolu s keratinovou vrstvou i přes 1 metr dlouhé.[5] Terizinosaurus je pravděpodobně používal k obstarávání potravy (strhávání listí ze stromů, odlupování kůry, rozhrabávání termitišť?) a zároveň i na obranu před svými nepřáteli (velkými teropody, jako byl tyranosaurid Tarbosaurus).[6]

Jaký tělesný pach tento teropod za svého života vydával, už se nejspíš nikdy nedozvíme, protože ve fosilním záznamu se molekuly pachů nezachovávají. Existuje ale hypotetická možnost, že bychom podobnou informaci mohli získat analýzou velmi dobře dochovaných vzorků fosilií v budoucnosti.[7]

SystematikaEditovat

Therizinosaurus dal jméno celému kladu (infratřídě), nadčeledi i čeledi teropodních dinosaurů. Patřil nepochybně k vývojově nejvyspělejším zástupcům této skupiny a mezi jemu blízce příbuzné zástupce patřily například rody Paralitherizinosaurus, Suzhousaurus, Erlikosaurus a Segnosaurus.[8] Vzdálenější příbuzný rodu Therizinosaurus byl také severoamerický rod Nothronychus.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. E. A. Maleev (1954). Noviy cherepachoobrazhniy yashcher v Mongolii [New tortoise-like saurian from Mongolia]. Priroda. 1954 (3): 106-108.
  2. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  3. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 160 (anglicky)
  4. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 76, 157)
  5. Rozhdestvensky, A. K. (1970). "Giant claws of Enigmatic Mesozoic Reptiles." Paleontology Journal, 4(1): 117-125.
  6. Rozhdestvensky, A. K. (1970). "On the gigantic claws of mysterious Mesozoic reptiles." Paleontologischeskii Zhurnal, 1970(1): 131-141.
  7. http://www.pravek.info/zajimavosti/jaky-pach-vydavali-druhohorni-dinosauri/
  8. Zanno, L. E. (2010). A taxonomic and phylogenetic re-evaluation of Therizinosauria (Dinosauria: Maniraptora). Journal of Systematic Palaeontology. 8 (4): 503–543. doi: 10.1080/14772019.2010.488045
  9. SOCHA, Vladimír. Lenivý dráp vnímající infrazvuk. OSEL.cz [online]. 18. února 2021. Dostupné online.  (česky)

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat