Wikipedie

Caenagnathidae

Caenagnathidi ("cénagnatidi") byli skupinou obvykle menších a zřejmě opeřených teropodních maniraptoranů (dravých dinosaurů), patřících mezi oviraptorosaury. Byli vývojově primitivnější než jejich příbuzní oviraptoridi a původně byli považováni za skupinu pokročilých nelétavých ptáků. Tomu odpovídá také název skupiny (odvozený od rodového jména Caenagnathus = "současná čelist"), protože první fosilní čelist byla považována za pozůstatek dávného ptáka. Dnes však považujeme "ptačí" znaky těchto dinosaurů za výsledek konvergentního vývoje.[1]

Jak číst taxoboxCaenagnathidae
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída
alternativní popis obrázku chybí
Lebka rodu Chirostenotes
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádOviraptorosauria
NadčeleďCaenagnathoidea
ČeleďCaenagnathidae
Sternberg, 1940
{{{druhotné dělení}}}
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie výzkumu

editovat

Tato skupina teropodů byla poprvé objevena a vědecky definována na základě fosilií objevených na území kanadské Alberty v 70. a 80. letech 19. století.[2] Fosilní vejce těchto dinosaurů jsou badateli objevována dlouhodobě, teprve v posledních desetiletích ale byla identifikována jako vejce oviraptorosaurů. Často se jedná o velké až obří exempláře, včetně největších dosud známých fosilních vajec vůbec.[3]

Nálezů fosilií těchto teropodů v průběhu 21. století značně přibývá a je patrné, že se jednalo o podstatně rozmanitější skupinu, než se dříve předpokládalo.[4]

Početné fosilie této skupiny teropodů byly objeveny také v sedimentech geologického souvrství Scollard na území kanadské provincie Alberty. Tyto sedimenty pocházejí z období pozdního maastrichtu a zahrnují tedy zkamenělé pozůstatky jedněch z posledních neptačích dinosaurů přibližně z posledního milionu let jejich existence (stáří asi 67 až 66 milionů let). Jedná se tedy zároveň o důkaz přítomnosti této skupiny teropodů na úplném konci křídového období.[5]

Paleobiologie

editovat

Lebku měli tito teropodi relativně delší než oviraptoridi, jejich končetiny však byly velmi štíhlé a gracilní, podobné ptačím. Ocas byl obvykle velmi krátký a mohl být zakončen pygostylem, podobně jako u rodu Nomingia. Tito dinosauři byli téměř s jistotou opeření. Obvykle měli skromné tělesné rozměry, největší z nich dosahovali délky jen kolem 3 metrů (například rod Anzu). Beibeilong a Gigantoraptor (pokud patřil do této skupiny) z Číny byli však ještě mnohem větší, tyto rody dosahovaly délky kolem 8 metrů.[6][7]

Výzkum počítačovým tomografem ukazuje, že u těchto dinosaurů pokračoval vývoj směrem ke ztrátě dentice a vytvoření ramfotéky na konci čelistí, která zuby z funkčního hlediska nahradila.[8] Objevy fosilií cénagnatidů ze svrchnokřídového kanadského souvrství Horseshoe Canyon ukazují, že již mláďata těchto dinosaurů byla velmi aktivní a potravu si zřejmě hledala sama (ornitologickou terminologií řečeno, byla nekrmivá).[9]

Koncem roku 2023 byla publikována odborná práce o nálezu mláděte gorgosaura (s odhadovaným věkem v době úmrtí činícím 5 až 7 let) se zbytky kořisti v prostoru břišní dutiny - jednalo se o zadní končetiny dvou juvenilních jedinců malého cénagnatidního oviraptorosaura druhu Citipes elegans. Fosilie přibližně 335 kg vážícího mláděte druhu Gorgosaurus libratus byla objevena v roce 2009 na území parku Dinosaur Provincial Park v kanadské Albertě. Nález tedy pochází ze sedimentů geologického souvrství Dinosaur Park a má stáří přibližně 75,3 milionu let.[10][11]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Claudia Inés Serrano-Brañas, Belinda Espinosa-Chávez, S. Augusta Maccracken, Daniela Barrera Guevara & Esperanza Torres-Rodríguez (2022). First record of caenagnathid dinosaurs (Theropoda, Oviraptorosauria) from the Cerro del Pueblo Formation (Campanian, Upper Cretaceous), Coahuila, Mexico. Journal of South American Earth Sciences. 104046. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2022.104046
  2. ↑ Brigid E. Christison, Darren H. Tanke, and Jordan C. Mallon (2020). Canada's first known dinosaurs: palaeontology and collecting history of Upper Cretaceous vertebrates in southern Alberta and Saskatchewan, 1874-1889. Earth Sciences History, 39(1): 184-218 doi: https://doi.org/10.17704/1944-6187-39.1.184
  3. ↑ https://veda.instory.cz/1419-nejvetsi-vajicko-vsech-dob-patrilo-jednomu-podivnemu-dinosaurovi.html
  4. ↑ Chan-gyu Yun & Gregory G. Funston (2021). A caenagnathid oviraptorosaur metatarsal from the Mesaverde Formation (Campanian), Wyoming. Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology. 9 (1): 105-115. doi: https://doi.org/10.18435/vamp29376
  5. ↑ Jared T. Voris, Darla K. Zelenitsky & François Therrien (2023). Caenagnathids (Theropoda, Oviraptorosauria) from the uppermost Maastrichtian of the Scollard Formation of Alberta, Canada. Cretaceous Research. 105708. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105708
  6. ↑ SOCHA, Vladimír. Identifikován další opeřený gigant. OSEL.cz [online]. 26. května 2017. Dostupné online.  (česky)
  7. ↑ Hanyong Pu; et al. (2017). Perinate and eggs of a giant caenagnathid dinosaur from the Late Cretaceous of central China. Nature Communications 8: 14952. doi: 10.1038/ncomms14952
  8. ↑ Shuo Wang, Qiyue Zhang & Rui Yang (2018). Reevaluation of the Dentary Structures of Caenagnathid Oviraptorosaurs (Dinosauria, Theropoda). Scientific Reports. 8: 391 (2018). doi: 10.1038/s41598-017-18703-1
  9. ↑ Gregory F. Funston & Philip J. Currie (2018). A small caenagnathid tibia from the Horseshoe Canyon Formation (Maastrichtian): Implications for growth and lifestyle in oviraptorosaurs. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.08.020
  10. ↑ François Therrien, Darla K. Zelenitsky, Kohei Tanaka, Jared T. Voris, Gregory M. Erickson, Philip J. Currie, Christopher L. Debuhr, and Yoshitsugu Kobayashi (2023). Exceptionally preserved stomach contents of a young tyrannosaurid reveal an ontogenetic dietary shift in an iconic extinct predator. SCIENCE ADVANCES. 9 (49): eadi0505. doi: 10.1126/sciadv.adi0505
  11. ↑ https://www.nationalgeographic.com/science/article/young-tyrannosaurs-last-meal-gives-new-insight-dinosaur-gut-contents

Literatura

editovat
  • Sternberg, R. M. (1940). "A toothless bird from the Cretaceous of Alberta." Journal of Paleontology, 14(1): 81-85.
  • Barsbold R., Osmolska, H., Watabe M., Currie, P. J., and Tsogtbaatar K. (2000). New oviraptorosaur (Dinosauria, Theropoda) from Mongolia: The first dinosaur with a pygostyle. Acta Palaeontologica Polonica 45(2): 97-106).
  • Cracraft, J. (1971). "Caenagnathiformes: Cretaceous birds convergent in jaw mechanism to dicynodont reptiles." Journal of Paleontology, 45: 805-809.
  • Barsbold, R., Maryańska, T., and Osmólska, H. (1990). "Oviraptorosauria." pg. 249-258 in Weishampel, Dodson, and Osmolska (eds.) The Dinosauria, University of California Press (Berkeley).
  • Currie, P.J. and Russell, D.A. 1988. Osteology and relationships of Chirostenotes pergracilis (Saurischia, Theropoda) from the Judith River Oldman Formation of Alberta. Canadian Journal of Earth Sciences -- Revue de Canadienne des Sciences de la Terre 25 (3): 972-986.
  • Sues, H.-D. (1997). "On Chirostenotes, a Late Cretaceous oviraptorosaur (Dinosauria: Theropoda) from western North America." Journal of Vertebrate Paleontology, 17(4): 698-716.
  • Currie, P.J., Godfrey, S.J., and Nesov, L.A. (1994). "New caenagnathid (Dinosauria: Theropoda) specimens from the Upper Cretaceous of North America and Asia." Canadian Journal of Earth Sciences -- Revue de Canadienne des Sciences de la Terre, 30: 2255-2272.
  • Osmolska, H. (1981). Coosified tarsometatarsi in theropod dinosaurs and their bearing on the problem of bird origins. Paleontologia Polonica 42: 79-95.
  • Zanno, L. E. & Sampson, S. D. (2005). A new oviraptorosaur (Theropoda, Maniraptora) from the Late Cretaceous (Campanian) of Utah. Journal of Vertebrate Paleontology 25(4): 897-904.
  • Gregory F. Funston; et al. (2019). Histology of Caenagnathid (Theropoda, Oviraptorosauria) Dentaries and Implications for Development, Ontogenetic Edentulism, and Taxonomy. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.24205
  • Matthew M. Rhodes, Gregory F. Funston & Philip J. Currie (2020). New material reveals the pelvic morphology of Caenagnathidae (Theropoda, Oviraptorosauria). Cretaceous Research, 104521. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104521

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Caenagnathidae&oldid=23593223“