Spinosauridae

Spinosauridae („spinosauridi/trnití ještěři“) byla čeleď specializovaných teropodních dinosaurů, žijících v období svrchní jury až svrchní křídy (asi před 148 až 93 miliony let) na území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Evropy a Asie.[1] Výskyt skupiny na území Severní Ameriky zatím nebyl bezpečně prokázán.[2]

Jak číst taxoboxSpinosauridae
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura až svrchní křída (před 148 až 93 miliony let)
alternativní popis obrázku chybí
Spinosaurus, nejznámější zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád Theropoda
Infrařád Tetanurae
Nadčeleď Megalosauroidea
Čeleď Spinosauridae
Stromer, 1915
Podčeledi
  • Baryonychinae
  • Spinosaurinae
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a systematikaEditovat

Fosilní zuby spinosauridů byly známé již ve 20. letech 19. století (ačkoliv tehdy nemohly být správně určeny), prvním formálně popsaným druhem tak byl až Spinosaurus aegyptiacus, a to v roce 1915. Byl formálně popsán na základě fosilií, objevených v roce 1912 rakouským rodákem z Čech, Richardem Markgrafem.[3]

Tato skupina byla lépe pochopena až na konci 20. století, stále však nejsou známé její přesné vývojové trendy, geografické rozšíření a doba výskytu. Ukazuje se také, že taxonomie skupiny byla poměrně složitá, a to zejména kvůli výrazné morfologické variabilitě jednotlivých taxonů. Například odborná práce, vydaná v květnu roku 2020, shledává druh Sigilmassasaurus brevicollis za formálně neplatný, ve skutečnosti se má jednat o mladší synonymum druhu Spinosaurus aegyptiacus (stejně jako domnělý další druh spinosaura, S. maroccanus).[4]

PopisEditovat

Spinosauridi byli velcí až obří dravci s charakteristicky úzkými "krokodýlovitými" čelistmi a zuby bez vroubkování. Většina druhů se zřejmě živila rybami, nepohrdli však ani mršinami velkých obratlovců nebo případným aktivním lovem. Někteří se živili i oportunisticky, například ptakoještěry, jak ukázal objev z roku 2004. Skupina byla pojmenována německým paleontologem baronem Ernstem Stromerem v roce 1915, ačkoliv jejich fosilie byly známé již v první polovině 19. století.[5] Nápadným znakem spinosauridů byl také zvětšený dráp na jednom z prstů přední končetiny, který mohl souviset s predátorským stylem jejich života.[6] Adaptace na obojživelný způsob života je u nich prokázán již v období rané křídy, a to u velkého jedince spinosaurida z Jižní Ameriky (Brazílie).[7]

VelikostEditovat

Největším a zároveň nejznámějším zástupcem čeledi je samotný nominotypický druh Spinosaurus aegyptiacus. Tento severoafrický predátor byl zřejmě největším známým teropodem vůbec. V roce 2006 bylo odhadnuto, že délka spinosaura mohla dosáhnout i 18 metrů.[8] Jiným známým spinosauridem byl evropský Baryonyx walkeri z jižní Anglie.

Obojživelný způsob životaEditovat

Vědecká studie z roku 2010 potvrdila, že někteří spinosauridi trávili značnou část života ve vodním prostředí, kde pravděpodobně lovili ryby a jiné vodní živočichy.[9] Novější fosilní materiál spinosauridů z Maroka potvrdil, že i na lebce měli tito teropodi množství adaptací pro obojživelný způsob života (například očnice "zvednuté" nad rovinu preorbitální části krania, podobně jako je tomu u současných krokodýlů nebo hrochů).[10] Spinosauridi tedy představovali jedny z mála dinosaurů, přímo adaptovaných na dlouhodobý pobyt ve vodě (zejména v řekách a jezerech).[11]

V případě samotného druhu Spinosaurus aegyptiacus byla doložena přítomnost vysokého a zploštělého ocasu, majícího podobu jakési ploutve, která mohla laterálním vlněním pohánět dinosaura při pohybu vodou. Účinnost ocasu jako pohonné jednotky byla stejná jako u současných krokodýlů a některých ocasatých obojživelníků. Jedná se o další doklad výrazné anatomické adaptace pro život ve vodním živlu.[12]

Také u druhu Irritator chalengeri byly prokázány adaptace pro pobyt ve vodním prostředí. Výzkum neuroanatomie lebky tohoto spinosauridního teropoda dokládá, že se pravděpodobně jednalo o piscivorní (rybožravý) druh, který byl anatomicky dobře uzpůsoben k rychlým výpadům pod vodní hladinu, sloužícím právě k lovu ryb a jiných vodních obratlovců.[13]

KlasifikaceEditovat

ReferenceEditovat

  1. Carlos Roberto A. Candeiro; Stephen L. Brusatte & André Luis de Souza (2017). Spinosaurid Dinosaurs from the Early Cretaceous of North Africa and Europe: Fossil Record, Biogeography and Extinction. Anuário do Instituto de Geociências 40(3): 294-302. doi: http://dx.doi.org/10.11137/2017_3_294_302
  2. SOCHA, Vladimír. Představují se spinosauři. OSEL.cz [online]. 13. července 2017. Dostupné online.  (česky)
  3. http://www.osel.cz/11145-jak-krajan-z-cech-objevil-spinosaura.html
  4. Robert S. H. Smyth, Nizar Ibrahim & David M. Martill (2020). Sigilmassasaurus is Spinosaurus: a reappraisal of African spinosaurines. Cretaceous Research, 104520. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104520
  5. http://dinosaurusblog.com/2014/11/04/jak-svet-poznal-spinosauridy/
  6. José M. Gasca, Ignacio Díaz-Martínez, Miguel Moreno-Azanza, José I. Canudo & Antonio Alonso (2017). A hypertrophied ungual phalanx from the lower Barremian of Spain: Implications for the diversity and palaeoecology of Spinosauridae (Theropoda) in Iberia. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2017.11.011
  7. Tito Aureliano; et al. (2018). Semi-aquatic adaptations in a spinosaur from the Lower Cretaceous of Brazil. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.04.024
  8. SOCHA, Vladimír. Jak velký byl Spinosaurus?. OSEL.cz [online]. 20. únor 2017. Dostupné online. 
  9. https://dinosaurusblog.com/2010/02/15/835604-obojzivelni-spinosauri/
  10. Thomas M. S. Arden, Catherine G. Klein, Samir Zouhri & Nicholas R. Longrich (2018). Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in spinosaurs. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.06.013
  11. http://www.osel.cz/10848-umeli-dinosauri-plavat.html
  12. SOCHA, Vladimír. Spinosaurus byl dinosauřím obojživelníkem. OSEL.cz [online]. 4. května 2020. Dostupné online.  (česky)
  13. Marco Schade, Oliver W. M. Rauhut & Serjoscha W. Evers (2020). Neuroanatomy of the spinosaurid Irritator challengeri (Dinosauria: Theropoda) indicates potential adaptations for piscivory. Scientific Reports, 10, Article number: 9259. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-66261-w

LiteraturaEditovat

  • Bailey, J. B. (1997). "Neural spine elongation in dinosaurs: Sailbacks or buffalo-backs?" Journal of Paleontology 71 (6) : 1124-1146.
  • Buffetaut, E. (2008). "Spinosaurid teeth from the Late Jurassic of Tengaduru, Tanzania, with remarks on the evolutionary and biogeographical history of the Spinosauridae." In J.-M. Mazin, J. Pouech, P. Hantzpergue, V. Lacombe., Mid-Mesozoic Life and Environments. Cognac (France), June 24th-28th 2008, pp. 26-28.
  • Salgado, L., Canudo, J.I., Garrido, A.C., Ruiz-Omeñaca, J.I., Garcia, R.A., de la Fuente, M.S., Barco, J.L., and Bollati, R. (2009). "Upper Cretaceous vertebrates from El Anfiteatro area, Río Negro, Patagonia, Argentina." Cretaceous Research in press.
  • Sues, H.D., Frey, E. and Martill, D.M. (2002). "Irritator challengeri, a spinosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Lower Cretaceous of Brazil." Journal of Vertebrate Paleontology, 22(3): 535-547.
  • Rayfield, E.J., Milner, A.C., Xuan, V.B. and Young, P.G. (2007). "Functional morphology of spinosaur 'crocodile-mimic' dinosaurs." Journal of Vertebrate Paleontology, 27(4): 892-901.
  • Buffetaut, E., Martill, D. and Escuillié, F. (2004). "Pterosaurs as part of a spinosaur diet." Nature, 429: 33.
  • Buffetaut, Eric; Suteethorn, Varavudh; Tong, Haiyan; and Amiot, Romain (2008). "An Early Cretaceous spinosaurid theropod from southern China". Geological Magazine 145 (5): 745-748. doi:10.1017/S0016756808005360.
  • Marcos A. F. Sales & Cesar L. Schultz (2017). Spinosaur taxonomy and evolution of craniodental features: Evidence from Brazil. PLoS ONE 12(11): e0187070. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0187070
  • Thomas M. S. Arden, Catherine G. Klein, Samir Zouhri & Nicholas R. Longrich (2019). Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in spinosaurids. Cretaceous Research 93: 275-284. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.06.013
  • David William Elliott Hone & Thomas Richard Holtz Jr. (2019). Comment on: Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in spinosaurids. 93: 275-284. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.05.010