Thescelosaurus

rod plazů (vymřelých)

Thescelosaurus ("úžasný ještěr") byl rod menšího až středně velkého býložravého ornitopodního dinosaura, žijícího na konci křídové periody na západě Severní Ameriky. Patřil tak k posledním žijícím druhohorním dinosaurů z tzv. Lancijské fauny.[1]

Jak číst taxoboxThescelosaurus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 68 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce vzezření druhu Thescelosaurus neglectus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádOrnithopoda
ČeleďParksosauridae
RodThescelosaurus
Gilmore, 1913
Binomické jméno
Thescelosaurus neglectus
Gilmore, 1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Tato skupina teropodů byla poprvé objevena a vědecky definována na základě fosilií objevených na území kanadské Alberty v 70. a 80. letech 19. století.[2] Druh T. neglectus byl formálně popsán americkým paleontologem Charlesem W. Gilmorem roku 1913. Pochybný rod Bugenasaura, formálně popsaný roku 1995, spadá pravděpodobně rovněž do rodu Thescelosaurus.[3]

PopisEditovat

Dospělý Thescelosaurus byl asi 3 až 4 metry dlouhý[4] a kolem 90 kilogramů vážící[5] býložravý nebo všežravý dinosaurus, žijící v ekosystémech severoamerické nejpozdnější křídy. Podle jiného odhadu byl však mohutnější a dosahoval hmotnosti kolem 340 až 360 kilogramů.[6][7] Šlo o poměrně primitivního, pevně stavěného ornitopoda. Je znám z osmi koster a dalších neúplných pozůstatků. V současnosti je už však k dispozici přinejmenším jedná velmi kompletní rekonstruovaná kostra.[8] Žil před zhruba 68 až 66 miliony let, patřil tedy k posledním žijícím neptačím dinosaurům. Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny na západě Severní Ameriky (souvrství Hell Creek, souvrství Horseshoe Canyon, souvrství Lance, souvrství Frenchman a souvrství Ferris).

Proti ornitopodům typu hypsilofodonta měl Thescelosaurus silnější přední končetiny a zřejmě chodil většinou po čtyřech. Na zadní končetiny se vztyčil, jen když unikal před nebezpečím, i když stavba jeho končetin nasvědčuje, že moc rychlý nebyl. Chybějící agilitu mu pravděpodobně nahrazoval kostěný pancíř na hřbetě, kterým zřejmě disponoval. Navzdory své primitivnosti, kterou prozrazují zuby na přední části horní čelisti i počet prstů na nohách, býval až překvapivě hojný a rozšířený, zřejmě po celé dnešní Severní Americe na úplném sklonku éry dinosaurů.[9]

 
Thescelosaurus - rekonstrukce s tělesným opeřením

Zkamenělé srdceEditovat

U jednoho zkamenělého jedince thescelosaura, který dostal přezdívku „Willo“, se zachovalo údajně dokonce i zkamenělé srdce, které mnohem více připomínalo srdce ptáků než plazů, což indikuje tvora s tělesnou teplotou nezávislou na teplotě okolí (o tomto objevu však panují pochyby). Novější výzkum naznačuje, že jde spíše o kamennou konkreci než o skutečný zkamenělý srdeční sval.

Nový druhEditovat

V listopadu roku 2011 byl popsán nový druh tohoto ornitopoda, T. assiniboiensis (druhové jméno bylo stanoveno na počest indiánského kmene stejného jména).[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://dinosaurusblog.com/2017/04/18/dinosauri-census-v-souvrstvi-hell-creek/
  2. Brigid E. Christison, Darren H. Tanke, and Jordan C. Mallon (2020). Canada's first known dinosaurs: palaeontology and collecting history of Upper Cretaceous vertebrates in southern Alberta and Saskatchewan, 1874-1889. Earth Sciences History, 39(1): 184-218 doi: https://doi.org/10.17704/1944-6187-39.1.184
  3. Boyd, C. A.; et al. (2009). "Taxonomic revision of the basal neornithischian taxa Thescelosaurus and Bugenasaura". Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (3): 758-770.
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 43). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 277 (anglicky)
  6. Nicolás E. Campione, David C. Evans, Caleb M. Brown, Matthew T. Carrano (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. doi:10.1111/2041-210X.12226
  7. Benson, R. B., Hunt, G., Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
  8. http://rmdrc.blogspot.cz/2018/01/the-little-thescelosaurus-that-could.html
  9. http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2021/06/thescelosaurus-beast-of-week.html
  10. http://palaeoblog.blogspot.com/2011/11/thescelosaurus-assiniboiensis.html

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thescelosaurus na slovenské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Galton, Peter M. (1974). "Notes on Thescelosaurus, a conservative ornithopod dinosaur from the Upper Cretaceous of North America, with comments on ornithopod classification". Journal of Paleontology 48 (5): 1048–1067.
  • Galton, Peter M. (1997). "Cranial anatomy of the basal hypsilophodontid dinosaur Thescelosaurus neglectus Gilmore (Ornithischia; Ornithopoda) from the Upper Cretaceous of North America". Revue Paléobiologie, Genève 16 (1): 231–258.
  • Sternberg, Charles M. (1940). "Thescelosaurus edmontonensis, n. sp., and classification of the Hypsilophodontidae". Journal of Paleontology 14 (5): 481–494.
  • Gilmore, Charles W. (1915). "Osteology of Thescelosaurus, an orthopodus dinosaur from the Lance Formation of Wyoming". Proceedings of the U.S. National Museum. 49 (2127): 591–616.
  • Michael Naylor Hudgins, Philip J. Currie & Corwin Sullivan (2021). Dental assessment of Stegoceras validum (Ornithischia: Pachycephalosauridae) and Thescelosaurus neglectus (Ornithischia: Thescelosauridae): paleoecological inferences. Cretaceous Research: 105058. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.105058

Externí odkazyEditovat