Titanosauria

Titanosauři, neboli zástupci kladu Titanosauria (či nadčeledi Titanosauroidea) byli skupinou vývojově pokročilých sauropodních dinosaurů. Do této skupiny patří také největší dnes známí suchozemští živočichové všech dob, jako byl Argentinosaurus, Paralititan, Futalognkosaurus nebo dosud nepojmenovaný obří titanosaur z Patagonie. Tito zejména křídoví sauropodi žili na všech dnešních kontinentech, a to prokazatelně i na Antarktidě (která byla v druhohorách klimaticky mnohem příznivější než dnes). Jejich fosilie byly objeveny například i na území dnešního Tuniska[1] nebo Bulharska[2].

Jak číst taxoboxTitanosauria
Stratigrafický výskyt: Střední jura až svrchní křída
alternativní popis obrázku chybí
Kostra epachtosaura v Národním muzeu v Praze
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád sauropodomorfové (Sauropodomorpha)
Infrařád sauropodi (Sauropoda)
Nadčeleď Titanosauroidea
Lydekker, 1895
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Význam a popisEditovat

Titanosauři byli velmi rozšířenou a úspěšnou skupinou sauropodů, jejíž evoluční rozmach paleontologové odkrývají teprve v posledních dvou desetiletích. K únoru roku 2018 bylo známo asi 101 druhů titanosaurů.[3] První zástupci se objevují již v období střední jury, asi před 168 miliony let, poslední (např. Alamosaurus) se dožili až úplného konce druhohor před 66 miliony let a patřili tedy k posledním žijícím neptačím dinosaurům.[4] Byla objevena také hnízda a hnízdiště se zkamenělými vejci a zachovanými embryi titanosaurů. Stejně jako ostatní sauropodi byli tito býložravci zavalitými čtvernožci s dlouhým krkem a ocasem a čtyřmi sloupovitými končetinami. Charakteristická je pro tuto skupinu také přítomnost osteodermů, tedy kostěných destiček v kůži, které poskytovaly jistou úroveň ochrany před útokem predátorů.[5] Mnozí z těchto sauropodů měli tělo chráněno kostěnými štítky, zvanými osteodermy.[6] Jejich rozmístění na tělech jednotlivých druhů se lišilo.[7] Funkcí těchto pevných kožních útvarů mohlo být více - od pasivní a aktivní obrany až po termoregulaci nebo zásobárnu minerálů pro organismus.[8]

Nejstarší dosud známé fosilie kladu Titanosauriformes představují izolované zkamenělé zuby, objevené v sedimentech souvrství Sahakara na Madagaskaru. Pocházejí z období střední jury (geologický stupeň bath), jsou tedy staré asi 168 až 166 milionů let. Předchozí nejstarší známé fosilní pozůstatky těchto sauropodů byly zhruba o 10 milionů let mladší a pocházely tedy z období svrchní jury.[9]

Reprodukce a růstEditovat

Vědecká studie z roku 2017 ukázala, že na kvalitě a tloušťce skořápky vajec titanosaurů (a tedy i na celkové úspěšnosti reprodukčního cyklu) měl významný vliv také ekologický stres, kterým před jejich nakladením procházely samice těchto dinosaurů.[10][11]

Titanosauři rostli relativně velmi rychle a na jejich kostech doložil histologický výzkum cyklický růst a opakování fází růstového spurtu. Zřejmě i díky tomuto vzorci růstu dosahovali někteří zástupci gigantických rozměrů.[12]

BioerozeEditovat

Fosilie titanosaurních sauropodů z brazilského souvrství Marília (geologický věk maastricht, před 72 až 66 miliony let) dokládají, že těla těchto obřích dinosaurů byla po smrti využívána jako úkryt a potrava nejen obratlovci, ale také velkým počtem různých druhů bezobratlých, například některými druhy saprofágního hmyzu.[13]

Taxonomie skupinyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jihed Dridi (2019). First Titanosauriform Teeth from the Early Cretaceous of Tunisia. In: Boughdiri M., Bádenas B., Selden P., Jaillard E., Bengtson P., Granier B. (eds) Paleobiodiversity and Tectono-Sedimentary Records in the Mediterranean Tethys and Related Eastern Areas: 45-47. doi: https://doi.org/10.1007/978-3-030-01452-0_11
  2. Vladimir Nikolov, Marlena Yaneva, Docho Dochev, Ralitsa Konyovska, Ivanina Sergeeva and Latinka Hristova (2020). Bone histology reveals the first record of titanosaur (Dinosauria: Sauropoda) from the Late Cretaceous of Bulgaria. Palaeontologia Electronica, 23(1): a10. doi: https://doi.org/10.26879/879
  3. https://equatorialminnesota.blogspot.cz/2018/02/titanosaurs-all-way-down.html
  4. https://equatorialminnesota.blogspot.cz/2018/05/titanosaurs-in-time-and-space.html
  5. https://equatorialminnesota.blogspot.com/2019/03/titanosaur-osteoderms-introduction.html
  6. https://dinosaurusblog.com/2019/12/17/saltasaurus-maly-sauropodni-obrnenec/
  7. https://equatorialminnesota.blogspot.com/2019/05/titanosaur-osteoderms-part-3-distribution.html
  8. https://equatorialminnesota.blogspot.com/2019/06/titanosaur-osteoderms-part-4-functions-conclusions.html
  9. Gabriele Bindellini & Cristiano Dal Sasso (2019). Sauropod teeth from the Middle Jurassic of Madagascar, and the oldest record of Titanosauriformes. Papers in Palaeontology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1282
  10. Sellés, A., Vila, B., Galobart, A. (2017). Evidence of reproductive stress in titanosaurian sauropods triggered by an increase in ecological competition. Scientific Reports. doi: 10.1038/s41598-017-14255-6
  11. https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/dinosaur-eggs-under-stress/
  12. Romina González, Ignacio A. Cerda, Leonardo S. Filippi & Leonardo Salgado (2019). Early growth dynamics of titanosaur sauropods inferred from bone histology. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2019.109404
  13. Voltaire Dutra Paes Neto; et al. (2018). Bioerosion traces on titanosaurian sauropod bones from the Upper Cretaceous Marília Formation of Brazil. Alcheringa XXX, X–X. ISSN 0311-5518. doi: 10.1080/03115518.2018.1456561

Externí odkazyEditovat