Ankylosauridi

(přesměrováno z Ankylosauridae)

Ankylosauridi, tedy zástupci čeledi Ankylosauridae, byli tzv. „obrnění“ ptakopánví dinosauři. Šlo o mohutné a široké čtyřnohé býložravce, kteří se vyskytovali na severní polokouli (Severní Amerika, Evropa a východní Asie) v období spodní a svrchní křídy (asi před 122 až 66 miliony let). Příbuznou čeledí těchto obrněných tyreoforanů byli nodosauridi.

Jak číst taxoboxAnkylosauridae
Stratigrafický výskyt: Spodní až svrchní křída, asi před 122 až 66 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Ankylosaurus magniventris, největší zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád ptakopánví (Ornithischia)
Podřád Thyreophora
Infrařád Ankylosauria
Čeleď Ankylosauridae
Brown, 1908
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Tito dinosauři vykazovali silně vyvinuté kostěné destičky (osteodermy), které na jejich tělech vytvářely jakési ochranné brnění (kostěná byla dokonce i oční víčka). Většina ankylosauridů měla na konci ocasu také těžkou palici, tvořenou kostní hmotou.[1] Pokud se touto "zbraní" velký ankylosaurid oháněl, dokázal si držet od těla i největší dravé dinosaury, zejména pak tyranosauridy. Lebka ankylosauridů byla také obrněná, vepředu vybíhala v bezzubý zobák, malé zuby byly jen po stranách čelistí. Spásali zřejmě nízko rostoucí vegetaci.

Některé objevy naznačují, že ankylosauři mohli být schopni aktivně hrabat do země kvůli podzemním rostlinným částem (kořenům, hlízám apod.).[2]

Způsob zachováníEditovat

Fosilie ankylosauridů se zejména v Severní Americe velmi často dochovávají v pozici otočení na hřbet, což zřejmě souvisí se způsobem smrti a fosilizace těchto dinosaurů v podobě transportu vodním prostředím.[3] V některých případech se v sedimentech u fosilií ankylosauridů dochová i původní textura kůže, dermální kostěné destičky v původní konfiguraci a obrysy měkkých tělních orgánů (například u druhu Zuul crurivastator).[4]

 
Lebka ankylosaura, zástupce čeledi.

Vzácné objevy fosilních otisků stop ankylosauridů z Colorada a Kanady (ichnorod Tetrapodosaurus) dokládají vysokou variabilitu (různorodost) ve stylu jejich chůze, a to v rámci běžné "chodecké" rychlosti.[5]

SystematikaEditovat

Zejména podle Bentona, 2004:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Victoria M. Arbour & Lindsay E. Zanno (2018). The evolution of tail weaponization in amniotes. Proceedings of the Royal Society B 285: 20172299. doi: 10.1098/rspb.2017.2299
  2. Jin-Young Park, Yuong-Nam Lee, Philip J. Currie, Michael J. Ryan, Phil Bell, Robin Sissons, Eva B. Koppelhus, Rinchen Barsbold, Sungjin Lee & Su-Hwan Kim (2021). A new ankylosaurid skeleton from the Upper Cretaceous Baruungoyot Formation of Mongolia: its implications for ankylosaurid postcranial evolution. Scientific Reports. 11, Article number: 4101. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-83568-4
  3. Jordan C. Mallon, Donald M. Henderson, Colleen M. McDonough & W.J. Loughry (2018). A 'bloat-and-float' taphonomic model best explains the upside-down preservation of ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.02.010
  4. Článek na webu Pravěk.info
  5. Martin Lockley, Kyung Soo Kim & Jong Deock Lim (2021). Tetrapodosaurus trackways from the Cretaceous of Colorado and Canada: observations on variability in ankylosaurian gaits. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 227-235.
  6. SOCHA, Vladimír. Kráčející pevnost z křídového Mongolska. OSEL.cz [online]. 30. listopadu 2020. Dostupné online.  (česky)

LiteraturaEditovat

  • Carpenter, K. (2001). "Phylogenetic analysis of the Ankylosauria". in Carpenter, Kenneth(ed). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 455–484. ISBN 0-253-33964-2.
  • Kirkland, J. I. (1996). Biogeography of western North America's mid-Cretaceous faunas - losing European ties and the first great Asian-North American interchange. J. Vert. Paleontol.. 16 (Suppl. to 3): 45A

Externí odkazyEditovat