Giganotosaurus

Giganotosaurus (Z řečtiny - obří jižní ještěr) byl rod obřího teropodního dinosaura z čeledi Carcharodontosauridae.[1] Byl jedním z největších masožravých dinosaurů (teropodů), známým podle dobře zachované kostry. Tento obří dravec žil asi před 98 až 96 miliony let na území dnešní Argentiny a jeho fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Candeleros. Byl objeven automechanikem a sběratelem zkamenělin Rubenem Carolinim v roce 1993 a popsán o dva roky později podle kostry kompletní asi ze 70%.[2] Dnes je obvykle považován za jednoho z největších známých teropodů (viz také Velikost dinosaurů).[3]

Jak číst taxoboxGiganotosaurus
Stratigrafický výskyt: Raná svrchní křída, před 98 až 96 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Giganotosaurus carolinii - replika kostry
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
NadčeleďAllosauroidea
ČeleďCarcharodontosauridae
PodčeleďCarcharodontosaurinae
RodGiganotosaurus
Coria & Salgado, 1995
Binomické jméno
Giganotosaurus carolinii
Coria & Salgado, 1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozměryEditovat

 
Kostra giganotosaura - frontální pohled

Giganotosaurus soupeřil s mnohem mladším tyranosaurem na čele neoficiální tabulky velikosti masožravých dinosaurů. Giganotosaurus měl celkově delší lebku (160 cm, ale někteří jedinci možná až 200 cm), délku asi 13,2 metru[4] a hmotnost okolo 6100 až 8300 kilogramů[5][6][7][8][9] – největší dobře známý jedinec tyranosaura byl asi o 1 metr kratší, ale přesto je znám ještě delší jedinec než 13,2 metru dlouhý Gigantosaurus, a to konkrétně egyptský rybožravý Spinosaurus dlouhý 14 metrů ). Přesto nemusel být G. carolinii nutně těžší než největší jedinci druhu T. rex.[10] Druh Giganotosaurus carolinii byl v každém případě jedním z pěti dnes známých největších teropodních dinosaurů.[11]

Na druhou stranu, mozek giganotosaura byl asi o polovinu menší, než u vývojově pokročilejšího celurosauridního teropoda tyranosaura. Giganotosaurus měl sice lebku téměř až o čtvrtinu delší než tyranosaurus, ale bývalý rekordman ji měl na rozdíl od větších teropodů jako byl Giganotosaurus či Spinosaurus relativně mohutnější a mnohem odolnější.[zdroj?] Na rozdíl od giganotosaura mohl tyranosaurus kromě rvaní masa i drtit kosti, a kvůli celkově větší mohutnosti a inteligenci byl tak tyranosaurus mnohem nebezpečnějším predátorem.[zdroj?]

V roce 2006 byl na základě fosilií objevených v letech 1995 a 19972001 popsán nový druh velmi blízce příbuzného teropoda, který dostal vědecké jméno Mapusaurus roseae. Ten prokazatelně dorůstal délky 12,2–12,6 m, mohl však být celkově mohutnější.

Podle vědecké studie, publikované v září roku 2020, činila hmotnost tohoto dinosaura asi 5508 až 6130 kilogramů.[12] Podle jiné odborné práce z roku 2021 měřil nejdelší známý a detailněji popsaný exemplář 13,0 metru a zaživa vážil asi 7193 kilogramů.[13]

 
Srovnání velikosti dospělého člověka a giganotosaura

Paleobiologie a paleoekologieEditovat

Paleontologové Blanco a Mazzetta publikovali v roce 2001 biomechanickou studii, týkající se lokomoce (pohybových schopností) giganotosaura. Podle jejich výsledků dokázal tento obří teropod i při své hmotnosti v řádu 5–8 tun dosáhnout alespoň na krátkou vzdálenost rychlosti až 14 m/s (50,4 km/h). Tím by nepochybně patřil k nejrychlejším velkým teropodům. Pokud by byl tento výpočet pravdivý, pak by obří dravec běhal skoro o 6 km/h rychleji, než kolik zvládnou nejrychlejší lidští sprinteři, jako je například Usain Bolt.[14]

Tento obří teropod obýval ekosystémy, které sdílel také s ještě podstatně většími sauropody, jako byl například dosud nepopsaný obří titanosaur, jehož objev byl oznámen začátkem roku 2021.[15]

 
Replika kostry obřího teropoda giganotosaura

KlasifikaceEditovat

Giganotosaurus patří spolu s příbuznými rody Tyrannotitan, Mapusaurus a Carcharodontosaurus do čeledi Carcharodontosauridae. Giganotosaurus a Mapusaurus byli navíc zařazeni do samostatné podčeledi Giganotosaurinae paleontology Coriou a Curriem v roce 2006, neboť sdílejí více vzájemných společných znaků než s ostatními příslušníky čeledi.

V populární kultuřeEditovat

Giganotosaurus se objevuje především v části části Země obrů ze seriálu Putování s dinosaury: Gigantičtí ještěři s Nigelem Marvenem. Zde je ukázáno, že smečky giganotosaurů loví mladé argentinosaury. Dále se vyskytuje i ve čtvrtém díle třetí série populárního sci-fi seriálu Pravěk útočí (Primeval), kde se dostane trhlinou času do současnosti, sežere Nigela Marvena a napadne obrovské letadlo. Často dochází k omylu a jméno Giganotosaurus je zaměňováno s rodovým jménem Gigantosaurus (což je pochybný taxon, náležející nepříliš dobře známému sauropodovi z Anglie) taky se objevil v dokumentu dinosauři giganti z patagonie.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOCHA, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. Nakl. CPress, Brno. ISBN 978-80-264-2494-9. (str. 142-143)
  2. https://www.lmneuquen.com/cuando-villa-el-chocon-se-convirtio-jurassic-park-n602861
  3. http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2021/07/giganotosaurus-beast-of-week.html
  4. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  5. Mazzetta, G. V.; P. Christiansen; R. A. Farina (2004). "Giants and bizarres: body size of some southern South American Cretaceous dinosaurs". Historical Biology. 16 (2–4): 71–83. doi:10.1080/08912960410001715132
  6. Nicolás E. Campione, David C. Evans, Caleb M. Brown, Matthew T. Carrano (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. doi:10.1111/2041-210X.12226
  7. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  8. Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full
  9. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 97 (anglicky)
  10. Článek o velikosti tyranosaura na webu Technet
  11. SOCHA, Vladimír. Top 5 obřích dinosauřích zabijáků. OSEL.cz [online]. 20. dubna 2020. Dostupné online.  (česky)
  12. Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: 10.1111/brv.12638
  13. Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-021-00172-1
  14. https://dinosaurusblog.com/2016/12/09/je-usain-bolt-skutecne-nejrychlejsi/
  15. Rozhovor o obřím sauropodovi s Vladimírem Sochou na ČT 24 (česky)

LiteraturaEditovat

  • Coria, R. A. and Currie, P. J. (2002). "Braincase of Giganotosaurus carolinii (Dinosauria: Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina." Journal of Vertebrate Paleontology. 22 (4): 802–811.
  • Coria R. A. & Salgado L. (1995). A new giant carnivorous dinosaur from the Cretaceous of Patagonia. Nature. 377: 225–226.
  • Coria, R. A. and Currie, P. J. (2006). "A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina." Geodiversitas. 28 (1): 71–118.
  • Seebacher, F. (2001). A new method to calculate allometric length-mass relationships of dinosaurs. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (1): 51–60.
  • Blanco, R. Ernesto; Mazzetta, Gerardo V. (2001). "A new approach to evaluate the cursorial ability of the giant theropod Giganotosaurus carolinii". Acta Palaeontologica Polonica. 46 (2): 193–202.
  • Ariana Paulina-Carabajal & Mauro N. Nieto (2019). Brief comment on the brain and inner ear of Giganotosaurus carolinii (Dinosauria: Theropoda) based on CT scans.[nedostupný zdroj] Ameghiniana (advance online publication). doi: 10.5710/AMGH.25.10.2019.3237

Česká literaturaEditovat

Externí odkazyEditovat