Šupinatí
Šupinatí (Squamata) jsou největší řád plazů zahrnující přes 10 000 druhů (k roku 2018 přibližně 10 793).[1] Jejich společným znakem je silná kůže krytá rohovitými šupinami, která se v různých intervalech obměňuje. Šupiny mají rozdílné velikosti a uspořádání podle druhové příslušnosti. Hadi svlékají kůži vcelku, ještěři po částech. Dalším společným znakem je samčí pářící orgán skládají se ze dvou tzv. „hemipenisů“. U hadů a některých ještěrů (například u varanů) se nachází přídatné čichové ústrojí známé jako Jacobsonův orgán. Většina šupinatých je vejcorodá (oviparní), ale některé druhy jsou vejcoživorodá (ovoviviparní) nebo živorodá (viviparní).
 Šupinatí | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) Oppel, 1811 |
 Areál rozšíření
| |
| Podřády | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šupinatí se tradičně dělí na tři podřády - ještěry, hady a dvouplazy. V současnosti se ale již ví, že toto dělení je fylogeneticky nesprávné. Řád šupinatých je totiž tvořen dvěma sesterskými velkými větvemi, z nichž ta první (Iguania) zahrnuje leguánovité, agamovité a chameleonovité „ještěry“ a ta druhá (Scleroglossa) zbytek „ještěrů“ včetně hadů a dvouplazů. Nejbližšími příbuznými hadů jsou varani.
EvoluceEditovat
Mezi nejstarší zástupce šupinatých patřil druh Megachirella wachtleri, žijící v období středního triasu (zhruba před 245 miliony let) na území dnešní Itálie. Byl vědecky popsán v roce 2018 a předchozí nejstarší fosilii této skupiny překonal asi o 70 milionů let.[2]
Již v období rané křídy existovaly fosoriální (hrabavé) formy šupinatých plazů (zejména scinkové a hadi), kteří si aktivně hloubili podzemní nory, ve kterých přebývali a hledali ochranu.[3] Výrazná ekomorfologická diverzifikace šupinatých se odehrála také v období křídy.[4]
Velikostní rekordmaniEditovat
Největšími zástupci této skupiny byli zřejmě druhohorní (svrchnokřídoví) mořští mosasauři, dosahující délky až kolem 17 metrů a hmotnosti v řádu mnoha tun (např. Hainosaurus). Někteří zástupci této skupiny žili také na našem území, jak ukázal objev fragmentu fosilní čelisti od obce Dolní Újezd nedaleko Litomyšle.[5] Mosasauři však vyhynuli spolu s neptačími dinosaury na konci období křídy, před 66 miliony let. Ze suchozemských šupinatých mohl být největší obří paleocénní had Titanoboa cerrejonensis, dosahující délky přes 13 metrů a hmotnosti přes 1 tunu.
Tradiční systémEditovat
podřád: ještěři (Sauria)
- nadčeleď: Iguania - leguáni
- čeleď: leguánovití (Iguanidae)
- čeleď: agamovití (Agamidae)
- čeleď: chameleonovití (Chamaeleonidae)
- nadčeleď: Gekkota - gekoni
- čeleď: beznožkovití (Dibamidae)
- čeleď: dvounožkovití (Pygopodidae)
- čeleď: gekonovití (Gekkoninae)
- nadčeleď: Scincomorpha - scinkové
- čeleď: kruhochvostovití (Cordylidae)
- čeleď: tejovčíkovití (Gymnophthalmidae)[6]
- čeleď: ještěrkovcovití (Gerrhosauridae)
- čeleď: ještěrkovití (Lacertidae)
- čeleď: scinkovití (Scincidae)
- čeleď: tejovití (Teiidae)
- čeleď: xantusiovití (Xantusiidae)
- nadčeleď: Varanoidea (syn. Platynota) - varani
- čeleď: varanovití (Varanidae)
- čeleď: varanovcovití (Lanthanotidae)
- čeleď: korovcovití (Helodermatidae)
- nadčeleď: Diploglossa - slepýši
- čeleď: slepýšovití (Anguidae)
- čeleď: hadovcovití (Anniellidae)
- čeleď: krokodýlovcovití (Xenosauridae)
podřád: hadi (Serpentes)
- nadčeleď: Henophidia - hroznýši
- čeleď: jihoameričtí vinejšovití (Aniliidae)
- čeleď: válejšovití (Anomochilidae)
- čeleď: hroznýšovití (Boidae)
- čeleď: hroznýšovkovití (Bolyeriidae)
- čeleď: vinejšovití (Cylindrophiidae)
- čeleď: krajtovkovití (Loxocemidae)
- čeleď: krajtovití (Pythonidae)
- čeleď: pahroznýškovití (Tropidophiidae)
- čeleď: krátkorepovití (Uropeltidae)
- čeleď: duhovcovití (Xenopeltidae)
- nadčeleď: Xenophidia (syn. Caenophidia) - užovkovci
- čeleď: bradavičníkovití (Acrochordidae)
- čeleď: zemězmijovití (Atractaspididae)
- čeleď: užovkovití (Colubridae)
- čeleď: korálovcovití (Elapidae)
- čeleď: vodnářovití (Hydrophiidae)
- čeleď: zmijovití (Viperidae)
- nadčeleď: Typhlopoidea - slapáci
- čeleď: slepčíkovití (Anomalepididae)
- čeleď: slepanovití (Leptotyphlopidae)
- čeleď: slepákovití (Typhlopidae)
podřád: dvouplazi (Amphisbaenia)
- čeleď: dvouplazovití (Amphisbaenidae)
- čeleď: zeměplazovití (Trogonophidae)
- čeleď: dvojnožkovití (Bipedidae)
ReferenceEditovat
- ↑ Species Statistics (2018). www.reptile-database.org [online]. [cit. 2019-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Tiago R. Simões, Michael W. Caldwell, Mateusz Tałanda, Massimo Bernardi, Alessandro Palci, Oksana Vernygora, Federico Bernardini, Lucia Mancini & Randall L. Nydam (2018). The origin of squamates revealed by a Middle Triassic lizard from the Italian Alps. Nature 557: 706–709 (2018). doi: https://doi.org/10.1038/s41586-018-0093-3
- ↑ Junki Yoshida & Kenneth Carpenter (2020). Burrows of small animals from the Lower Cretaceous Cedar Mountain Formation, Utah, USA. Fossils. 108: 11-21. doi: https://doi.org/10.14825/kaseki.108.0_11
- ↑ Jorge A. Herrera-Flores, Thomas L. Stubbs and Michael J. Benton (2021). Ecomorphological diversification of squamates in the Cretaceous. Royal Society Open Science. 8(3): 201961. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.201961
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2020/04/14/morsky-drak-od-litomysle/
- ↑ Renato Recoder; et al. (2020). Lizards from the Lost World: two new species and evolutionary relationships of the Pantepui highland Riolama (Gymnophthalmidae). Zoological Journal of the Linnean Society, zlz168. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlz168
LiteraturaEditovat
- Akinobu Watanabe; et al. (2019). Ecomorphological diversification in squamates from conserved pattern of cranial integration (PDF). Proceedings of the National Academy of Sciences (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1073/pnas.1820967116
- Frank T. Burbrink; et al. (2019). Interrogating genomic-scale data for Squamata (lizards, snakes, and amphisbaenians) shows no support for key traditional morphological relationships. Systematic Biology, syz062 (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1093/sysbio/syz062
- Fabien Lafuma, Ian James Corfe, Julien Clavel & Nicolas Di-Poi (2020). Multiple evolutionary origins and losses of tooth complexity in squamates. bioRxiv (preprint). doi: https://doi.org/10.1101/2020.04.15.042796
- Petra Frýdlová, Jana Mrzílková, Martin Šeremeta, Jan Křemen, Jan Dudák, Jan Žemlička, Bernd Minnich, Kristina Kverková, Pavel Němec, Petr Zach and Daniel Frynta (2020). Determinate growth is predominant and likely ancestral in squamate reptiles. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 287(1941): 20202737. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2020.2737
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu šupinatí na Wikimedia Commons
