Šupinatí

Šupinatí (Squamata) jsou největší řád plazů zahrnující přes 10 000 druhů (k roku 2018 přibližně 10 793).[1]

Jak číst taxoboxŠupinatí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Oppel, 1811
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Podřády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

CharakteristikaEditovat

Jejich společným znakem je silná kůže krytá rohovitými šupinami, která se v různých intervalech obměňuje. Šupiny mají rozdílné velikosti a uspořádání podle druhové příslušnosti. Hadi svlékají kůži vcelku, ještěři po částech. Dalším společným znakem je samčí pářící orgán skládají se ze dvou tzv. „hemipenisů“. U hadů a některých ještěrů (například u varanů) se nachází přídatné čichové ústrojí známé jako Jacobsonův orgán. Většina šupinatých je vejcorodá (oviparní), ale některé druhy jsou vejcoživorodá (ovoviviparní) nebo živorodá (viviparní). Dokážou se velmi rychle šířit do všech vhodných stanovišť.[2]

V mnoha vývojových liniích šupinatých plazů dochází k jasnému trendu směrem k redukci (zmenšování a zakrňování) končetin.[3]

SystematikaEditovat

Šupinatí se tradičně dělí na tři podřády - ještěry, hady a dvouplazy. V současnosti se ale již ví, že toto dělení je fylogeneticky nesprávné. Řád šupinatých je totiž tvořen dvěma sesterskými velkými větvemi, z nichž ta první (Iguania) zahrnuje leguánovité, agamovité a chameleonovité „ještěry“ a ta druhá (Scleroglossa) zbytek „ještěrů“ včetně hadů a dvouplazů. Nejbližšími příbuznými hadů jsou varani.

Navzdory rozšířenému názoru nebyli populární dinosauři zástupci skupiny šupinatých, nepatřili tedy mezi ještěry ani jejich blízké příbuzné. Dinosauři byli zástupci kladu Archosauria, nikoliv Lepidosauria.[4]

EvoluceEditovat

Evoluce šupinatých je charakteristická velmi pomalým a stabilním vývojem s postupným výskytem drobných vývojových inovací.[5] Mezi nejstarší zástupce šupinatých patřil druh Megachirella wachtleri, žijící v období středního triasu (zhruba před 245 miliony let) na území dnešní Itálie. Byl vědecky popsán v roce 2018 a předchozí nejstarší fosilii této skupiny překonal asi o 70 milionů let.[6]

Již v období rané křídy existovaly fosoriální (hrabavé) formy šupinatých plazů (zejména scinkové a hadi), kteří si aktivně hloubili podzemní nory, ve kterých přebývali a hledali ochranu.[7] Výrazná ekomorfologická diverzifikace šupinatých se odehrála také v období křídy.[8]

Základní anatomie a ekologie šupinatých se objevuje již v období střední až pozdní jury (před 174 až 145 miliony let) a od té doby je s drobnými obměnami v podstatě stálá a přetrvává takto do recentu (geologické současnosti).[9]

Velikostní rekordmaniEditovat

Největšími zástupci této skupiny byli zřejmě druhohorní (svrchnokřídoví) mořští mosasauři, dosahující délky až kolem 17 metrů a hmotnosti v řádu mnoha tun (např. Hainosaurus). Někteří zástupci této skupiny žili také na našem území, jak ukázal objev fragmentu fosilní čelisti od obce Dolní Újezd nedaleko Litomyšle.[10] Mosasauři však vyhynuli spolu s neptačími dinosaury na konci období křídy, před 66 miliony let. Ze suchozemských šupinatých mohl být největší obří paleocenní had Titanoboa cerrejonensis, dosahující délky přes 13 metrů a hmotnosti přes 1 tunu.

Tradiční systémEditovat

podřád: ještěři (Sauria)

podřád: hadi (Serpentes)

podřád: dvouplazi (Amphisbaenia)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Species Statistics (2018). www.reptile-database.org [online]. [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. 
  2. Sonal Singhal, Guarino R. Colli, Maggie R. Grundler, Gabriel C. Costa, Ivan Prates, and Daniel L. Rabosky (2022). No link between population isolation and speciation rate in squamate reptiles. Proceedings of the National Academy of Sciences. 119 (4): e2113388119. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2113388119
  3. Swank, S.; et al. (2022). Attempting genetic inference from directional asymmetry during convergent hindlimb reduction in squamates. Ecology and Evolution. 12 (7): e9088. doi: https://doi.org/10.1002/ece3.9088
  4. SOCHA, Vladimír. Proč dinosauři nejsou ještěři. OSEL.cz [online]. 19. října 2021. Dostupné online.  (česky)
  5. https://www.scientificamerican.com/article/snakes-and-lizards-slow-and-steady-evolution-won-the-race/
  6. Tiago R. Simões, Michael W. Caldwell, Mateusz Tałanda, Massimo Bernardi, Alessandro Palci, Oksana Vernygora, Federico Bernardini, Lucia Mancini & Randall L. Nydam (2018). The origin of squamates revealed by a Middle Triassic lizard from the Italian Alps. Nature 557: 706–709 (2018). doi: https://doi.org/10.1038/s41586-018-0093-3
  7. Junki Yoshida & Kenneth Carpenter (2020). Burrows of small animals from the Lower Cretaceous Cedar Mountain Formation, Utah, USA. Fossils. 108: 11-21. doi: https://doi.org/10.14825/kaseki.108.0_11
  8. Jorge A. Herrera-Flores, Thomas L. Stubbs and Michael J. Benton (2021). Ecomorphological diversification of squamates in the Cretaceous. Royal Society Open Science. 8(3): 201961. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.201961
  9. Arnau Bolet, Thomas L Stubbs, Jorge A Herrera-Flores & Michael J Benton (2022). The Jurassic rise of squamates as supported by lepidosaur disparity and evolutionary rates. eLife. 11: e66511. doi: 10.7554/eLife.66511
  10. Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2020-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-14. 
  11. Renato Recoder; et al. (2020). Lizards from the Lost World: two new species and evolutionary relationships of the Pantepui highland Riolama (Gymnophthalmidae). Zoological Journal of the Linnean Society, zlz168. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlz168

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat