Hrobka Kinských (Budenice)

hrobka a kulturní památka České republiky na území obce Jarpice

Rodinná hrobka Kinských v Budenicích je klasicistní pohřební kaple šlechtického rodu Kinských z let 1836–1841[1][2][3] (nebo 1837–1842)[4] v katastrálním území obce Jarpice, pod které Budenice spadají. Nachází se v areálu hřbitova za poutním kostelem svatého Isidora Madridského. Ke hřbitovu vede barokní kaštanová alej, která spojuje Zlonice a zámek Budenice v Budeničkách. Hrobka je v majetku státu[5] a je památkově chráněná.[2]

Pohřební kaple Kinských
Hrobka Kynskych Budenice.jpg
Základní informace
Sloh klasicismus
Architekt Heinrich Koch
Výstavba 1836 (1837) – 1841 (1842)
Současný majitel Česká republika prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
Poloha
Adresa Budenice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 20623/2-515 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Kinští koupili Budenice v roce 1748,[3] sousední Zlonice vlastnili už od roku 1721.[6] Impulsem pro výstavbu rodové hrobky na zlonickém panství se stalo úmrtí českého vlastence a rakouského diplomata Rudolfa, 6. knížete Kinského z Vchynic a Tetova (1802–1836), který zemřel v Linci na tyfus ve věku 33 let. Projekt zadala vdova Vilemína Alžběta, rozená Colloredo-Mannsfeldová (1804–1871) a zpracoval ho architekt Heinrich (Jindřich) Koch (1781–1861), který se stal knížecím vrchnostenským stavitelem Kinských a pracoval i na mnohých jiných zakázkách pro Kinské (např. letohrádek Kinských na Smíchově nebo Nový zámek v Kostelci nad Orlicí).[7][8] Stavba proběhla v letech 1836–1841[1][2][3] nebo 1837–1842[4] a dohlížel na ni stavitel Antonín Merksbauer.[9] Hrobka byla vysvěcena 12. května 1840.[10][11] K úpravám kaple došlo v letech 1908–1910.[1]

V roce 1945 byl majetek knížecí větve Kinských zkonfiskován na základě Benešových dekretů a rodina odešla do zahraničí. Bez údržby stavba začala rychle chátrat. V devadesátých letech 20. století (1996–1998) vlastník – Česká republika přistoupil k nejnutnějším opravám, proto do hrobky přestalo zatékat.[12] V hrobce se pohřbívá dodnes.

Důležitá dataEditovat

 
Průčelí hrobky
 
Zbytky brány a mřížoví

Přehled představuje mezníky v projektu a výstavbě hrobky.[13]

  • 27. 1. 1836 úmrtí Rudolfa, 6. knížete Kinského z Vchynic a Tetova
  • 23. 10. 1836 objednávka návrhu hrobky u Heinricha Kocha
  • 10. 12. 1836 zpracování rozpočtu
  • únor 1837 nárys průčelí
  • jaro 1837 zahájení stavby pod vedením Antonína Merksbauera
  • červen 1837 smlouva s kameníkem Vincencem Smolíkem
  • 1838 kamenické práce z žehrovického pískovce provedené Vincencem Smolíkem
  • 1839 zajišťování mramorových desek kamenickým mistrem Krannerem
  • 11. 3. 1840 odeslání Kässmanových oltářních soch z Vídně do Budenic
  • 24. 4. 1840 přípis ohledně českého nápisu
  • 12. 5. 1840 vysvěcení hrobky
  • 1840 přenesení rakví do hrobky
  • červenec 1840 splátka účtů za kamenické práce z mramoru pro Krannera
  • 1840 nárys mříže a brány Heinrichem Kochem
  • 1840 smlouva o provedení mříže a brány u zámečnického mistra Franze Ferstela
  • 1840 parková úprava podle návrhu smíchovského zahradníka Wünschera
  • 1840 modelování křížů a svícnů pro hrobku ve Vídni a jejich odlití v komárovských železárnách
  • 1840 zhotovení lavic pražským truhlářem Lorenzem
  • 5. 4. 1841 posvěcení oltářního kamene pražským biskupem Františkem Tippmannem
  • 1842 břidlicová střecha drážďanské firmy Friedricha Streubla
  • 1907 úprava remízu kolem hrobky podle návrhu vídeňského inspektora Maxwalda

Architektura a sochařská výzdobaEditovat

ExteriérEditovat

 
Thanatos, socha vlevo

Hrobka ve stylu pozdního klasicismu, která je částečně zahloubena pod zemský povrch, má formu kaple na půdorysu řeckého kříže, v místě křížení lodi je sklenutá prosklenou kupolí,[1][2] která vnitřní prostor osvětluje. Východním směrem je kaple prodloužena o vstupní prostor, který je užší než sama loď, půdorys celé stavby je de facto ve formě latinského kříže.

Na konci severního, jižního a západního ramene řeckého kříže je půlkruhové okno, které je paprsčitě členěno. Doplňuje ho podokenní římsa a ve zvýrazněném klenebním oblouku se střídá reliéfně výraznější žlutý klenák s nevýrazným bílým.[14]

 
Alegorie Historie, socha vpravo

Východní vstupní průčelí zdobí v omítce rustika. Na tympanonu je nápis ZDE GSME, O PANE, ČEKAGÍCE HLASU TWÉHO (Zde jsme, ó Pane, čekajíce hlasu Tvého). Zachovala se nárožní akroteria v dórském řádu, existenci ústředního v současnosti dokazuje už jen ocelový prut.[14] Před vchodem jsou na pískovcových podstavcích umístěny dvě alegorické postavy. Po levé straně se nachází Thanatos, bůh smrti se skloněnou hlavou, zavřenýma očima a andělskými křídly. Sedí na kamenné židli a opírá se o štít s erbem rodu Kinských. V pravé ruce drží zhasnutou pochodeň, v levé věnec. V místě beder má nedbale přehozené roucho.[14] Vpravo od vchodu se nachází postava ženy – alegorie Historie (Slávy)[3] v antickém rouchu a vlasy sepnutými do drdolu podle římského vzoru, která sedí na stylizované hromadě kamení. Levou rukou přidržuje kamennou desku, na kterou zapisuje jméno Rudolph, čímž tak odkazuje na knížete Rudolfa, pro kterého byla hrobka vystavena. Autorem vnější i vnitřní sochařské výzdoby byl Josef Max (1804–1855),[1][3][pozn. 1] který také vytvořil sousoší sv. Václava, sv. Norberta a sv. Zikmunda nebo sv. Josefa s Ježíškem a sochu sv. Jana Křtitele na Karlově mostě v Praze, jezdecký pomník císaře Františka I. na vltavském nábřeží v Praze nebo reliéfy na pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích.

Okolí hrobky má parkovou úpravu. Mezi kostelem a kaplí býval mřížový plot z litiny a železa.[2]

InteriérEditovat

 
Pohled oknem do interiéru

Uprostřed kaple pod kopulí se na oltáři nachází sousoší Malověrný, proč jsi pochyboval?, která představuje Ježíše Krista zachraňujícího svatého Petra z vln (Mt, 14, 24-34).[1] Bílé sousoší kontrastuje s menzou z leštěného černého mramoru. Autorem byl opět Josef Max nebo Josef Käsmann. Možná na tomto sousoší pracovali oba.[15] V roce 1996 (1998)[16] bylo sousoší restaurováno.[12]

Podlaha je tvořena jemnou mozaikou z oblázků, která je poskládána do různých florálních motivů a rozvilin. Hrobka je ve všech částech zaklenuta valenou klenbou, ve čtyřech ramenech řeckého kříže je i s kazetováním. Jednotlivé kazety jsou bez vnitřní malby a reliéfu.

V bočních lodích se nachází celkem osm lavic. V hrobce je 144 pohřebních komor.[11] Nebožtíci jsou pochováni v rakvích za velkými deskami z černého mramoru se jménem zesnulého, případně s krátkými úryvky Starého a Nového zákona.

Seznam pochovaných (výběr)Editovat

Dne 21. května 1840 byly do hrobky přeneseny ostatky členů rodiny z původní staré hrobky i z hrobky hartmanské.[10][3] V levé části hrobky jsou pochováni příslušníci kostelecké větve, potomci hraběte Josefa Kinského (1806–1862), v pravé části pak následovníci knížete Rudolfa Kinského (1802–1836), kteří spravovali zlonické panství.[15][9][3] V hrobce jsou uloženy ostatky přibližně čtyřiceti členů rodu, mezi nimi:

Stát neumožnil, aby byl v hrobce pochován František Oldřich Kinský (1936–2009), který se neúspěšně snažil restituovat majetek v České republice, mj. i Palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze, ani jeho příbuzný – bankéř Johannes Kinský (1964–2008).[17]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Autorství soch je sporné. Podle Památkového katalogu NPÚ je autorem soch vídeňský sochař Josef Käsmann (1784–1856).

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. S. 145. 
  2. a b c d e Památkový katalog: Pohřební kaple Kinských [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 127. 
  4. a b KOŘÍNEK, Tomáš. Klasicistní hrobky knížecích rodin na území Čech a Moravy (Diplomová práce). Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2017. Dostupné online. S. 28, 51. 
  5. LEHOVCOVÁ SUCHÁ, Veronika. Kinský bojuje se státem i po smrti. O místo v hrobce [online]. Aktuálně.cz, 2009-04-06 [cit. 2020-01-18]. 
  6. Kinští. Bůh, čest vlast, s. 151
  7. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 317. 
  8. KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 156. 
  9. a b ZDĚNOVEC, Pavel. Sobota 27. května 2017 / Do Budeniček a na zlonickou [online]. Slánská akademie volného času, 2017-05-29 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  10. a b Hrobka Kinských (Budeničky, Česko) [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  11. a b Text naučné stezky povodím Bakovského, Vranského a Zlonického potoka: 13. zastavení - Obec Jarpice, Svatý Isidor [online]. jaropet.rajce.net [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  12. a b Klasicistní hrobky knížecích rodin na území Čech a Moravy, s. 55
  13. PŘIBYL, Vladimír. Umění baroka a 19. století na Zlonicku: výstava uspořádaná u příležitosti zahájení celkové obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích. Kladno: Okresní úřad Kladno, 1992. 42 s. S. 15–16. 
  14. a b c Klasicistní hrobky knížecích rodin na území Čech a Moravy, s. 52
  15. a b Klasicistní hrobky knížecích rodin na území Čech a Moravy, s. 54
  16. Slánsko – seznam nemovitých kulturních památek [online]. pamatkyslany.cz [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  17. a b c d e Zapomenuté a neznámé, ale krásné památky Kladenska [online]. e15.cz [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  18. NIČ HUSÁROVÁ, Kateřina. Hrabě František Kinský: Vrátil jsem své předky domů [online]. Deník.cz, 2018-10-09 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  19. Kinští: Bůh, čest, vlast, s. 118
  20. Hraběnku Bernadettu Kinskou (†94) uložili do rodinné hrobky: Rozloučit se přišel i Karel Schwarzenberg [online]. Blesk.cz, 2016-02-28 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 

PramenyEditovat

LiteraturaEditovat

  • DOBNER, Libor. Z historie Budenic a Budeniček. Slánské listy. 12. červen 2001, roč. 9, čís. 12, s. 14. 
  • KUCHYŇKA, Zdeněk. Hrobka Kinských v Budenicích. Forbína. 1998, čís. 10, s. 4. 
  • KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 156–157. 
  • PŘIBYL, Vladimír. Rodinná hrobka Kinských v Budenicích. Kladno: [s.n.], 1998. 
  • PŘIBYL, Vladimír. Umění baroka a 19. století na Zlonicku: výstava uspořádaná u příležitosti zahájení celkové obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích. Kladno: Okresní úřad Kladno, 1992. 42 s. S. 15–16. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat