Vinoř

část hlavního města Prahy

Vinoř (německy Winor) je katastrální území, někdejší vesnice připojená roku 1974 k Praze, od 24. listopadu 1990 pod názvem Praha-Vinoř také městská část. Leží na severovýchodě hlavního města Prahy v severovýchodní části městského obvodu Praha 9, podél ulice Mladoboleslavské vedoucí směrem k Brandýsu nad Labem. Má rozlohu 599,92 ha, počet obyvatel k 1. lednu 2019 byl 4 071.[2]

Praha-Vinoř
Fara a kostel Povýšení svatého Kříže
Fara a kostel Povýšení svatého Kříže
Znak městské části Praha-VinořVlajka městské části Praha-Vinoř
znakvlajka
Lokalita
Statusměstská část
Správní obvodPraha 19
Statutární městoPraha
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 894 (2011)[1]
Rozloha5,99 km²
Katastrální územíVinoř
PSČ190 17
Počet domů752 (2011)[1]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa úřadu ÚMČ Praha-Vinoř
Bohdanečská č.p.97
Praha-Vinoř
190 17 Praha 917
vinor@praha-vinor.cz
StarostaMichal Biskup
Oficiální web: www.praha-vinor.cz
Praha-Vinoř na mapě
Praha-Vinoř
Praha-Vinoř
Další údaje
Kód 539007
Kód části obce182371
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vinoř sousedí s Miškovicemi, Čakovicemi, Kbely, Satalicemi, Radonicemi, Jenštejnem, Podolankou a Přezleticemi.

HistorieEditovat

Vinoř je staré historické sídlo, první písemná zmínka o obci pochází již z roku 1088,[3] kdy král Vratislav II. daroval Vinoř vyšehradské kapitule, sama Vinoř je ale mnohem starší. Podle sčítání lidu z roku 1890 měla 946 obyvatel a 102 čísel domů.[4]

Do Vinoře spadá též osada Ctěnice.

SídlištěEditovat

Ve Vinoři je jedno sídliště, které je rozděleno na nové a staré. To nové je zde od roku 2008 přičemž historie starého sídliště sahá až do roku 1990. Ve staré části sídliště se nachází 28 vchodů celkově v 10 panelových domech o výšce 4 pater. V nové části se nachází celkem 44 vchodů ve 28 panelových domech o výšce 3 pater. Část starého sídliště v roce 2019 prošla velkou rekonstrukcí. Je to zároveň první rekonstrukce, která zde od postavení sídliště proběhla.

PamátkyEditovat

Kulturní památkyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Vinoři.
 
Pamětní tabule protikomunistického odboje na vinořské faře[5]

Nejstarší dochovanou stavbou ve Vinoři je barokní kostel Povýšení sv. Kříže, postavený v letech 1727–1728 stavitelem F. M. Kaňkou na místě původní románské stavby. Před kostelem stojí cenné sousoší svatého Jana Nepomuckého od barokního sochaře I. F. Platzera.

Dalšími dominantami vsi jsou Vinořský zámek, postavený rovněž stavitelem F. M. Kaňkou, který v současné době spravuje Ministerstvo vnitra.[6]

Zámek Ctěnice stojí v osadě Ctěnice a je jednou z mála dochovaných středověkých tvrzí z 2. poloviny 14. století.

Podél cesty do Kbel a v centru Vinoře stojí čtyři výklenkové kapličky poutní cesty z Prahy do Staré Boleslavi, postavené v letech 1674–1690. Pátá výklenková kaple této poutní cesty dnes stojí u Cukrovarského rybníka. Kapličky jsou chráněny jako kulturní památky České republiky.[7]

Ve východní části Vinoře se nacházel cukrovar, který byl navzdory snahám o záchranu v roce 2009 zbourán.

Přírodní památkyEditovat

DopravaEditovat

Vinoř se nachází na silnici II/610, která ji prakticky rozděluje. Tato silnice je hlavní spojnicí s centrem Prahy a na druhou stranu pokračuje přes Brandýs nad Labem až do Mladé Boleslavi.

Městskou hromadnou dopravu (PID) zde zajišťují pouze autobusové linky, městské i příměstské (302, 375, 376, 378, 396 a noční linka 953). Jedinou městskou linkou je 182, která spojuje Vinoř se stanicí metra C Letňany a dále pokračuje až na Opatov.

ZajímavostiEditovat

  • Katolická církev ve Vinoři vlastní asi tři čtvrtiny pozemků.
  • Vinořská škola vyučovala již za Marie Terezie. Až do roku 1856 měla pouze dvě třídy. V roce 2007 ji navštěvovalo celkem 295 studentů.
  • Průměrný věk obyvatel Vinoře je 38 let.[8] [kdy?]
  • Nejvyšší bod Vinoře má nadmořskou výšku 268 m.
  • Celková výměra je 598 ha, z čehož 436,02 ha jsou zemědělsky využívané pozemky.
  • Na území Vinoře je 7 rybníků, což je největší počet rybníků v jedné městské části.
  • I když do Vinoře nikdy nejezdila tramvaj, tak jednu tramvaj Vinoř má. V areálu společnosti Pražské strojírny se nachází původní pražská tramvaj T3SUCS, která je vidět z hlavní ulice.
  • V roce 2017 byl objeven na místním hradišti hrob z devátého století. Třináctiletá dívka, která zde byla pochována s bohatou výbavou šperků, byla nazvána Vinořská princezna.[9]

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Informativní počet občanů v ČR ve všech obcích, v obcích 3. typu a v městských částech [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 2019-01-17]. Dostupné online. 
  3. Poche, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 4. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 636 s. bez ISBN
  4. Paměti obce Vinořské 1891-1932. MČ Praha-Vinoř, oficiální stránky. Kronika. S. 28. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
  5. Praha 9: Pamětní deska Miladě Horákové a řádovým kněžím [online]. Ústav pro soudobé dějiny [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  6. František Maxmilián Kaňka a jeho činnost na Brandýsku. In: ADAMEC, Jaromír. Studie a zprávy. Brandýs nad Labem - Stará Boleslav: Okresní muzeum Praha-východ v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, 1977-78. S. 51-64.
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-23]. Identifikátor záznamu 152784 : Křížová cesta – výklenkové kaple Staroboleslavské cesty. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  8. https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=DEM01D02-PHA&skupId=1372&z=T&f=TABULKA&katalog=30845&pvo=DEM01D02-PHA&str=v33&c=v3~8__RP2017
  9. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/archeologove-v-praze-objevili-hrob-urozene-divky-dle-expertu/r~0dc7c498825911ebaedf0cc47ab5f122/
  10. Ivo Šťastný. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat