Vinoř

část hlavního města Prahy

Vinoř (německy Winor) je katastrální území, někdejší vesnice připojená roku 1974 k Praze, od 24. listopadu 1990 pod názvem Praha-Vinoř také městská část. Leží na severovýchodě hlavního města Prahy v severovýchodní části městského obvodu Praha 9, podél ulice Mladoboleslavské vedoucí směrem k Brandýsu nad Labem. Má rozlohu 599,92 ha, počet obyvatel k 1. lednu 2019 byl 4 071.[2]

Praha-Vinoř
Fara a kostel Povýšení svatého Kříže
Fara a kostel Povýšení svatého Kříže
Znak městské části Praha-VinořVlajka městské části Praha-Vinoř
znakvlajka
Lokalita
Status městská část
Správní obvod Praha 19
Statutární město Praha
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 894 (2011)[1]
Rozloha 5,99 km²
Katastrální území Vinoř
PSČ 190 17
Počet domů 752 (2011)[1]
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa úřadu ÚMČ Praha-Vinoř
Bohdanečská č.p.97
Praha-Vinoř
190 17 Praha 917
vinor@praha-vinor.cz
Starosta Michal Biskup
Oficiální web: www.praha-vinor.cz
Praha-Vinoř na mapě
Praha-Vinoř
Praha-Vinoř
Další údaje
Kód 539007
Kód části obce 182371
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vinoř sousedí s Miškovicemi, Čakovicemi, Kbely, Satalicemi, Radonicemi, Jenštejnem, Podolankou a Přezleticemi.

HistorieEditovat

Vinoř je staré historické sídlo, první písemná zmínka o obci pochází již z roku 1088,[3] kdy král Vratislav II. daroval Vinoř vyšehradské kapitule, sama Vinoř je ale mnohem starší. Do Vinoře spadá též osada Ctěnice.

PamátkyEditovat

Kulturní památkyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Vinoři.
 
Pamětní tabule protikomunistického odboje na vinořské faře

Nejstarší dochovanou stavbou ve Vinoři je barokní kostel Povýšení sv. Kříže, postavený v letech 1727–1728 stavitelem F. M. Kaňkou na místě původní románské stavby. Před kostelem stojí cenné sousoší svatého Jana Nepomuckého od barokního sochaře I. F. Platzera.

Dalšími dominantami vsi jsou Vinořský zámek, postavený rovněž stavitelem F. M. Kaňkou, který v současné době spravuje Ministerstvo vnitra.[4]

Zámek Ctěnice stojí v osadě Ctěnice a je jednou z mála dochovaných středověkých tvrzí z 2. poloviny 14. století.

Podél cesty do Kbel a v centru Vinoře stojí čtyři výklenkové kapličky poutní cesty z Prahy do Staré Boleslavi, postavené v letech 1674 - 1690. Pátá výklenková kaple této poutní cesty dnes stojí u Cukrovarského rybníka. Kapličky jsou chráněny jako kulturní památky České republiky.[5]

Ve východní části Vinoře se nacházel cukrovar, který byl navzdory snahám o záchranu v roce 2009 zbourán.

Přírodní památkyEditovat

DopravaEditovat

Vinoř se nachází na silnici II/610, která ji prakticky rozděluje. Tato silnice je hlavní spojnicí s centrem Prahy.

Městskou hromadnou dopravu (PID) zde zajišťují pouze autobusové linky, městské i příměstské (302, 375, 376, 378, 396 a noční linka 953). K městským linkám patří 182 a 185, které spojují Vinoř se stanicí metra Letňany a linka 182 dále pokračuje až na Opatov.

ZajímavostiEditovat

  • Katolická církev ve Vinoři vlastní asi tři čtvrtiny pozemků.
  • Vinořská škola vyučovala již za Marie Terezie. Až do roku 1856 měla pouze dvě třídy. V roce 2007 ji navštěvovalo celkem 295 studentů.
  • Průměrný věk obyvatel Vinoře je 38 let.[6] [kdy?]
  • Nejvyšší bod Vinoře má nadmořskou výšku 268 m.
  • Celková výměra je 598 ha, z čehož 436,02 ha jsou zemědělsky využívané pozemky.
  • Na území Vinoře je 7 rybníků, což je největší počet rybníků v jedné městské části.
  • I když do Vinoře nikdy nejezdila tramvaj, tak jednu tramvaj Vinoř má. V areálu společnosti Pražské strojírny se nachází původní pražská tramvaj T3SUCS, která je vidět z hlavní ulice.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Informativní počet občanů v ČR ve všech obcích, v obcích 3. typu a v městských částech [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 2019-01-17]. Dostupné online. 
  3. Poche, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 4. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 636 s. bez ISBN
  4. František Maxmilián Kaňka a jeho činnost na Brandýsku. In: ADAMEC, Jaromír. Studie a zprávy. Brandýs nad Labem - Stará Boleslav: Okresní muzeum Praha-východ v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, 1977-78. S. 51-64.
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-23]. Identifikátor záznamu 152784 : Křížová cesta – výklenkové kaple Staroboleslavské cesty. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  6. https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=DEM01D02-PHA&skupId=1372&z=T&f=TABULKA&katalog=30845&pvo=DEM01D02-PHA&str=v33&c=v3~8__RP2017

LiteraturaEditovat

  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat