Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (někdy též zkráceně Vyšehradská kapitula) je sbor kněží sloužících u baziliky svatého Petra a Pavla na Vyšehradě.

Královská kolegiátní kapitula
sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Znak vyšehradské kapituly na jednom z kanovnických domů v ulici K rotundě na Vyšehradě. Dvojice zkřížených klíčů je symbolem sv. Petra, patrona kapituly.
Znak vyšehradské kapituly na jednom z kanovnických domů v ulici K rotundě na Vyšehradě. Dvojice zkřížených klíčů je symbolem sv. Petra, patrona kapituly.
Zakladatel Arcidiecéze pražská
Vznik 1070
Typ Církevní instituce
Právní forma Církevní právnická osoba
Sídlo K rotundě 100/10, Praha 2, 128 00, Česko
Místo Praha – Vyšehrad
Souřadnice
Členové kanovníci kapituly
Probošt Aleš Opatrný
Oficiální web www.kkvys.cz
IČO 43005314 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějinyEditovat

 
Nové děkanství – sídlo kapituly
 
Rezidence kanovníka Vyšehradské kapituly
 
Nové proboštství

Kapitula byla založena v roce 1070 českým knížetem Vratislavem II. (pozdějším prvním českým králem Vratislavem I.) v souvislosti s přenesením královského sídla z Pražského hradu na Vyšehrad, k němuž se kníže rozhodl v důsledku neshod se svým bratrem, pražským biskupem Jaromírem[1]. Zřízení této kapituly, vyňaté z pravomoci pražského biskupa a podřízené přímo papeži (jednalo se tedy o tzv. exemptní kapitulu, tehdy byl papežem Alexandr II.), bylo jedním z kroků, kterým chtěl Vratislav II. omezit moc svého bratra. Kapitula za svou ochranu a uznání bezprostřední vrchnosti odváděla papežskému stolci dvanáct hřiven stříbra ročně. Probošta, hlavu kapituly, jmenoval panovník, děkana si volili ze svých členů sami kanovníci. Za Vratislava bylo kanovníků dvanáct, za Soběslava I. (knížetem 1125–1140) vzrostl jejich počet na sedmnáct, za Jana Lucemburského (králem 1310–1346) jich bylo už devatenáct. Nadání kapituly bylo z ekonomického hlediska porovnatelné s pražským biskupstvím a Svatovítskou kapitulou. Kromě chrámu dostala kapitula 66 vesnic (mezi nimi Braník, Butovice, Holyně, Jinonice, Nusle, Vinoř a někde i právo výběru celních a mýtních poplatků.[2] Vyšehradská kapitula měla od svého založení až do roku 1420 mezi českými církevními institucemi mimořádné postavení – vedle své povinnosti konat slavnostní bohoslužby udržovala přímé styky s papežskou kurií a dalšími zahraničními institucemi. Význam kapituly od 12. století stoupal, probošt kapituly stál od roku 1226 v čele královské kanceláře a zastával vysokou úřednickou funkci královského kancléře. Její rozkvět však byl na počátku 15. století přerušen nastupujícím husitským hnutím.

Období od druhé poloviny 15. století až do počátku 17. století bylo poznamenáno sporem s poddanským městem hory Vyšehrad, založeným kapitulou v roce 1476 v podhradí Vyšehradu. Když byla ve druhé polovině 17. století na Vyšehradě budována pevnost, musela se kapitula přesunout do podhradí, kde setrvala až do 18. století. Přímá podřízenost kapituly papeži byla zrušena v roce 1763.

K obnově působení kapituly na Vyšehradě došlo ve 2. polovině 19. století, a to zejména za proboštů Václava Štulce a Mikuláše Karlacha. V této době byly v novogotickém slohu postaveny nové proboštství, kanovnické domy a kapitulní rezidence, došlo k rozšíření a přeměně farního hřbitova na Vyšehradě v národní pohřebiště s hrobkou Slavínem. Především však byl v novogotickém stylu přestavěn kapitulní chrám, nynější bazilika sv. Petra a Pavla, který byl nově vysvěcen 29. června 1903. Dále bylo péčí Eduarda Šittlera zřízeno kapitulní muzeum (zrušené roku 1950) a řada kanovníků se podílela na rozšiřování Kapitulní knihovny[3]. Po roce 1989 došlo v souvislosti s restitucí kapitulního majetku k rekonstrukci objektů, restaurování uměleckých děl a otevření kapitulní klenotnice v podvěží baziliky.

V čele kapituly stojí probošt, který je společně s děkanem kapituly prelátem české země. Kapitulu vedle těchto dvou dignit tvoří až šest sídelních a šest nesídelních kanovníků.

 
Zakládací listina Vyšehradské kapituly
 
Menší pečeť vyšehradské kapituly z publikace Jan Florian Hammerschmid, 1700 [4]
 
Otisk druhé (menší) pečeti Vyšehradské kapituly; typář z poslední čtvrtiny 14. století

Současní kanovníciEditovat

Sídelní kanovníciEditovat

Nesídelní kanovníciEditovat

Emeritní kanovníciEditovat

Seznam některých bývalých kapitulárů (probošti, děkani, kanovníci)Editovat

Žijící bývalí kanovníciEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. [/ O zakládací listině kapituly
  2. BEDRNÍČEK, Pavel. Vyšehrad: tisíciletá sága. Praha: Volvox Globator, 2005. 176 s. ISBN 80-7207-548-9. S. 16. 
  3. RYBA, Bohumil:Soupis prvotisků knihovny kapituly vyšehradské. In: Strahovská knihovna, roč. 14-15, 1980, s. 11-2
  4. Gloria Et Maiestats Sacro-Sanctae, Regiae, Exemptae, Et Nullius Diaecesis, Wissehradensis Ecclessiae . Exposita http://www.abebooks.com/book-search/title/gloria-et-maiestats-sacro-sanctae-regiae-exemptae-et-nullius-diaecesis-wissehradensis-ecclessiae-exposita/

LiteraturaEditovat

  • ČUMLIVSKI, Denko: Archiv vyšehradské kapituly. In: Královský Vyšehrad: sborník příspěvků k 900. výročí úmrtí prvního českého krále Vratislava II., Praha 1992 s. 148-168.
  • HAMMERSCHMID, Jan Florian:Gloria et Majestas sacro-sanctae regiae, exemptae et nullius diaecesis Wissehradensis ecclesiae SS. apostolorum Petri et Pauli. Pragae 1700
  • RUFFER, Vojtěch. Historie Wyssehradská, neb Wyprawowánj o hradu, o kapitole a městu Hory Wyssehradu u Prahy w králowstwj Českém. Praha: Antonín Renn, 1861. [[[1]] Dostupné online]. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Vyšehradská kapitula ve 13. století, in:Teologické texty, roč. 19, č. 1, 2008, s. 50-52
  • POCHE, Emanuel a WIRTH, Zdeněk: Zmizelá Praha. 4.: Vyšehrad a zevní okresy Prahy . Vydání 2., nakladatelství Paseka Praha-Litomyšl 2002; ISBN 80-7185-498-0
  • Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Kolektiv autorů za vedení a redakce Růženy Baťkové. Praha: Academia 1998. ISBN 80-200-0627-3
  • KARLACH, Mikuláš: Paměti proboštů Vyšehradských z poslední doby, a sice od r. 1781 až do 1905. Praha 1905. 316 s.
  • Královský Vyšehrad, edice sborníků příspěvků z vědeckých konferencí k jeho historii, svazky I. (1992), II. (2001), III. (2007), IV. (2012), redigovali Bořivoj Nechvátal a Jaroslav Kotous, vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
  • KOTOUS, Jan:Portréty Vyšehradské kapituly. vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2007
  • RYBA, Bohumil:Soupis prvotisků knihovny kapituly vyšehradské. In: Strahovská knihovna, sborník: Památník národního písemnictví, roč. 14-15, 1980, s. 11-29.
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Klenotnice Vyšehradské kapituly. Královská kolegiátní kapitula, Praha 2006
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Nejstarší pečeti vyšehradské kapituly a jejího duchovenstva do roku 1420. In: Královský Vyšehrad, sborník příspěvků k 900. výročí úmrtí prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092) Praha: Zvon 1992 s. 171-186.
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Poklad vyšehradské kapituly a klenoty vyšehradských prelátů. In: Královský Vyšehrad. 2. Sborník příspěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení nových zvonů na kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001 s. 193-208.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat