Petr z Aspeltu

mohučský arcibiskup a kurfiřt

Petr z Aspeltu (asi 1250?2. června 1320, Mohuč, Svatá říše římská) byl mohučský arcibiskup.

Petr z Aspeltu
Narození1240
Aspelt
Úmrtí4. června 1320 (ve věku 79–80 let) nebo 5. června 1320 (ve věku 79–80 let)
Mohuč
Místo pohřbeníKatedrála svatých Martina a Štěpána v Mohuči
Alma materBoloňská univerzita
Padovská univerzita
Pařížská univerzita
Povolánílékař, katolický kněz a katolický biskup
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcediecézní biskup (od 1297)
mohučský arcibiskup (1306–1320)
katolický arcibiskup (od 1306)
kurfiřt
biskup
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí a studia editovat

 
Náhrobek Petra z Aspeltu v mohučském dómu

Pocházel z významné patricijské rodiny ministeriála Gebharta z Aspeltu v Trevíru, z okruhu opatství sv. Maximina. Odešel na studia do Bologni a v letech 1261–1262 patrně studoval práva na univerzitě v Padově a dále v Paříži medicínu, teologii a filozofii.

Praxe editovat

Vstoupil do duchovního stavu, v letech 1280-1282 byl farářem v Riolu a Birtlingenu. Roku 1286 byl jmenován kanovníkem katedrály v Mohuči. Zároveň se stal osobním lékařem a kaplanem císaře Rudolfa I. Habsburského. V roce 1289 se poprvé objevil v Praze, poté byl jmenován II. protonotářem českého krále Václava II. a roku 1291 také vyšehradským kanovníkem. V letech 1292 získal také místo kanovníka vratislavského.[1] Od roku 1295 se stal rádcem a v letech 1297-1305 kancléřem krále Václava II., jenž mu svěřil řízení zahraniční politiky, s tím automaticky byl spojen úřad probošta Vyšehradské kapituly. Současně jej v březnu 1297 papež Bonifác VIII. jmenoval biskupem v Basileji. Po vyostření politických vztahů Lucemburků a Francouzů s Habsburky byl cestou do Francie roku 1304 zajat příznivci Albrechta I. Habsburského a propuštěn až po půl roce a zaplacení výkupného. Po vymření Přemyslovců po meči opustil České království. Papež Klement V. ho 10. listopadu roku 1306 jmenoval do jedné z nejvyšších říšských duchovenských funkcí – mohučského arcibiskupa, tento úřad byl zároveň spojen s funkcí kurfiřta. Po zavraždění Albrechta I. se odklonil od Habsburků a orientoval se na Francii. Za arcibiskupa trevírského prosadil Balduina Lucemburského a za římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Lucemburského. 1. září 1310 vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. 7. února 1311 oba manžele v pražské bazilice sv. Víta korunoval českým králem a královnou. Za to si vyžádal odměnu 1000 hřiven stříbra, zlatý trůn a drahocenné relikviáře z přemyslovského dědictví.

Poté, co se Jindřich VII. Lucemburský stal v roce 1312 císařem Svaté říše římské, byl jeho poradcem. V Cáchách dne 25. listopadu 1314 korunoval Ludvíka Bavorského římským králem.

Na žádost císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Lucemburského se vrátil spolu s mladým českým králem Janem Lucemburským do Čech, kde se stal správcem království a poručníkem mladého krále. Pomáhal rovnat spory s českou šlechtou a panem Jindřichem z Lipé, zároveň upevnil vládu Jana Lucemburského v Čechách. Dne 30. května 1316 pokřtil v pražské bazilice sv. Víta čerstvě narozeného králova syna Václava, pozdějšího Karla IV.. Petr z Aspeltu patřil k nejlepším diplomatům Evropy na přelomu 13. a 14. století.

Životní data editovat

  • 1261-1262 – student univerzity v Padově, pod vedením rektora Heinricha ze Sv. Petronilly vypracoval první stanovy univerzity
  • 1278 – titul Meister medicus expertissimus[2]
  • 1280 – farář v Riolu.
  • 1286 – osobní lékař a kaplan císaře Rudolfa I. Habsburského.
  • 1292 – seznámen s králem Václavem II., stává se jeho rádcem a navazuje první diplomatické styky s cisterciáckými opaty ze Sedlce a Zbraslavi.
  • 1296 – zvolen basilejským biskupem, funkci vykonával do roku 1306
  • 1297 – nejvyšší kancléř Království českého, lékař a (protonotář) krále Václava II., zároveň probošt Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
  • 1306 – po smrti Václava III., tj. vymření Přemyslovců po meči, opouští český dvůr, je zvolen mohučským arcibiskupem. Mimo jiné v Německu při zasedání synody v Mohuči vedl templářský řád.
  • 1308 – spolu s arcibiskupy kolínským a trevírským prosadil na trůn Svaté říše římské krále Jindřicha VII. Lucemburského .
  • 1310 – 1. září vykonal v dómu ve Špýru svatební obřad Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
  • 1310 – s Janem Lucemburským a Eliškou se vrátil do českých zemí, triumfálně vstoupili do Prahy; pomáhal urovnávat konflikty s českou šlechtou.
  • 1311 – 7. února v bazilice sv. Víta na Pražském hradě korunoval Jana Lucemburského českým králem a Elišku českou královnou.
  • 1313 – po smrti Jindřicha VII. doporučil Janu Lucemburskému odmítnout římský trůn a podpořil volbu Ludvíka Bavora.
  • 1319 – 21. února sepsal testament, finance a knihy odkázal synovci Johannovi z Trevíru; liturgické předměty, relikvie a klenoty odkázal mohučskému dómu.
  • 1320 – zemřel v Mohuči a byl pohřben v chóru tamního dómu;

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Peter von Aspelt - Neue deutsche Biographie 20 [online]. 2020 [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (německy) 
  2. David Kirt, Magistr, dvorní kaplan a lékař, in:Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310, s. 380-385

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, heslo z Aspeltu, Petr.
  • Královský sňatek, Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský 1310, Klára Benešovská (ed.). Gallery Praha 2010, ISBN 978-80-86990-55-2, kapitoly V.2, V.3, V.4, Petr z Aspeltu.
  • Julius Heinemann, Peter von Aspelt als Kirchenfürst und Staatsmann. Ein Beitrag zur Geschichte Deutschlands im 13. und 14. Jahrhundert. Berlin 1875
  • Ernst Vogt (ed.), Regesten der Erzbischöfe von Mainz (von 1289 bis 1396), Abth.I/1, Leipzig 1913, dotisk 1970, s. 171-436.

Externí odkazy editovat

Biskup basilejský
Předchůdce:
Petr Reich z Reichensteinu
1297–1306
Petr z Aspeltu
Nástupce:
Ota z Grandsonu
Arcibiskup mohučský
Předchůdce:
Gerhard II. z Eppsteinu
1306–1320
Petr z Aspeltu
Nástupce:
Matěj z Buchecku