Wikipedie

Bazilika svatého Petra a Pavla

kostel v Praze na Vyšehradě
Možná hledáte: Bazilika svatých apoštolů Petra a Pavla v Poznani.

Bazilika svatého Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě je významná církevní a kulturní památka; při kostele byla už v době jeho vzniku roku 1070 založena kolegiátní kapitula. Kostel, původně raně románská bazilika, byl v průběhu historie opakovaně přestavován, výrazně goticky v době Karla IV. a vrcholně barokně na počátku 18. století. Dnešní podoba je výsledkem radikální novogotické přestavby z konce 19. století a počátku 20. století. Od roku 2003 má kapitulní kostel titul bazilika minor.[1]

Bazilika svatého Petra a Pavla
Bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě
Bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťVyšehrad
Souřadnice50°3′51,88″ s. š., 14°25′5,35″ v. d.
Map
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
Provinciečeská
Diecézepražská
VikariátIII. pražský vikariát
FarnostŘímskokatolická farnost u kostela svatého Petra a Pavla Praha-Vyšehrad
Statusbasilica minor
Zasvěcenísvatý Petr a Pavel z Tarsu
Architektonický popis
Stavební slohgotika, novogotika
Výstavba14. až 19. století
Další informace
Oficiální webwww.kkvys.cz/bazilika-sv-petra-a-pavla
Kód památky11740/1-1273 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Vyšehrad)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyšehradský hřbitov u kostela byl v 19. století přeměněn na národní pohřebiště.

HistorieEditovat

 
Barokní malba zachycující představu o původním chrámu a pověst o Čertově sloupu

Zdejší chrám založil český král Vratislav II. v letech 1070–1080, stalo se tak v souvislosti se založením vyšehradské kapituly. V té době se jednalo o trojlodní baziliku vystavěnou v románském slohu. Poprvé přestavěna a rozšířena byla v roce 1129 v době vlády knížete Soběslava I. V roce 1249 byla budova těžce poškozena požárem, posléze pak byla goticky obnovena. V roce 1369 došlo v době panování císaře Karla IV. k výstavbě nového chrámu.[2]

V roce 1576 byl chrám opět přestavěn, tentokrát v renesančním slohu, v letech 1707–1729 zde proběhla další přestavba barokní.[2]

Do současné podoby byl chrám přestavěn v novogotickém stylu Josefem Mockerem v letech 1885–1887 a průčelí dle návrhu Františka Mikše v letech 1902–1903.[3] Kostel dostal kromě své málo obvyklé vnitřní secesní výzdoby také své dvě charakteristické, 58 metrů vysoké věže, které dnes tvoří jednu z výrazných dominant hlavního města Prahy. V letech 1981–1987 byl chrám generálně zrekonstruován a opraven a proběhl zde i archeologický průzkum. V roce 2003 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.[1]

PopisEditovat

 
Pravý portál (ω)

V současné podobě je kostel novogotickou trojlodní pseudobazilikou s monumentálním západním dvojvěžím, které tvoří dominantu Vyšehradu a dotváří jedno z charakteristických panoramat Prahy, protiváhu Pražského hradu[zdroj?].

Západní průčelí s trojicí katedrálních portálů je zdobeno zemskými a kapitulními znaky, ve středním tympanonu reliéfem a v postranních moderními mozaikami s motivem α a ω od Lumíra Šindeláře.

InteriérEditovat

 
Cyklus maleb světců na pilířích mezilodní arkády.

Uvnitř je křížově klenuté trojlodí s mělkými bočními kaplemi, na západě s předsíní a v patře s hudební kruchtou, na východě presbytář lemovaný vlevo sakristií a vpravo kaplí Panny Marie Šancovské.[2] Interiér kostela je členěn mezilodními arkádami se secesními malbami svatých na hlavní loď, dvě boční lodě a šest bočních kaplí s mariánskými nebo ostatkovými oltáři. Torzovitě se zachovaly gotické nástěnné fresky, jako Panna Maria s Ježíškem a sv. Jiřím v kapli sv. Josefa vpravo u vchodu do kaple P. Marie Šancovské. Nad vchodem do sakristie je upravená barokní malba s dobovou stylizací původního chrámu a pověstí o tzv. Čertově sloupu (dnes v Karlachových sadech). Barokní oltářní obrazy z dílny či okruhu Karla Škréty se nyní nacházejí v bočních kaplích. Poutní obraz gotické Panny Marie dešťové je nahrazen kopií, originál i s původním stříbrným příkrovem je vystaven v Národní galerii v Anežském klášteře. Klenby a stěny mají bohatou výmalbu z období Mockerovy stavby se secesními postavami svatých na pilířích, cyklus namalovali František Urban, vídeňský malíř Karl Jobst a Antonín Krisan. Legendu sv. Petra a Pavla v presbytáři a Ježíše Krista v lodi, stejně jako vitraje v oknech presbytáře s postavami světců navrhl František Sequens.[2] V první boční kapli vpravo od vchodu stojí takzvaný sarkofág svatého Longina, románská kamenná tumba s tesaným reliéfem kříže.

HřbitovEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Vyšehradský hřbitov.
 
Pohled z Vyšehradského hřbitova

Od středověku existovaly na území Vyšehradu čtyři zjištěné hřbitovy – u rotundy svatého Martina, u baziliky svatého Vavřince, u kostela Stětí svatého Jana Křtitele a u baziliky svatého Petra a Pavla, který sloužil nejdéle. Za josefínských reforem nebyl zrušen, protože byl dostatečně vzdálen od města (přes 500 kroků) a dostal tak roku 1785 výnosem úřadu zvláštní povolení.[zdroj?]

Hřbitov byl rozdělen na několik částí. Kněží, jeptišky a vyšších duchovní hodnostáři byli pohřbíváni v západní části v devíti samostatných sekcích. Později zde nalezly poslední odpočinek sestry školské a nemocniční. Tato část u vchodu na západní straně, kde jsou pohřbeny řádové sestry (voršilky, bartolomějky, redemptoristky), se dochovala oddělena mříží. Východní část měli vyhrazenu jezuité, kteří se v 17.–18. století starali o nakažené morem.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b Archivovaná kopie. www.kkvys.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ a b c d Baťková a kol. (1998)
  3. ↑ Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. Orbis, Praha 1958. S. 139

LiteraturaEditovat

  • BAŤKOVÁ, Růžena, a kol. Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. OCLC 84942027 S. 724–729. 
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. 539, XIII s. ([Dědictví Svatojanské]: Podíl údů na rok 1884). Dostupné online. OCLC 320726540 Kapitola Farní osada Vyšehradská, s. 243–284. 
  • KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. OCLC 51184802 
  • PETRASOVÁ, Taťána. Kapitulní kostel sv. Petra a Pavla. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 138–141.

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bazilika_svatého_Petra_a_Pavla&oldid=22340478“