Otevřít hlavní menu

Petr Kopal

český římskokatolický duchovní, spisovatel

J.M. can. Petr Kopal (2. července 1834 Držkov[1]30. ledna 1917 Praha-Vyšehrad[2]), byl český římskokatolický duchovní, novinář, redaktor a spisovatel. V letech 1882-1916 byl proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Reverendus Dominus
Petr Kopal
Vysehrad Chapter CoA.jpg
1. kooperátor a proboštský vikarista Královské kolegiátní kapituly na Vyšehradě
Petr Kopal v roce 1904
Petr Kopal v roce 1904
Svěcení
Kněžské svěcení 25. července 1859, Hradec Králové
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • 1859-1860 prozatímní kaplan v Jablonci nad Jizerou
  • 1860-1866 vězeňský kaplan (kooperátor) ve věznici Valdice u Jičína
  • 1866-1871 kaplan v Bohdanči u Pardubic
  • 1871 kaplan v Církvici u Kutné Hory
  • 1871-1882 farář v Kozlech u Loun
  • podzim 1877 až léto 1878 působil deset měsíců v Praze v redakci časopisu Čech
  • 1882-1916 1. kooperátor a proboštský vikarista vyšehradské kapituly (asi od r. 1893-4 již ne kooperátor)
  • 1916-1917 emeritní vikarista na Vyšehradě
Osobní údaje
Datum narození 2. července 1834
Místo narození Držkov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 30. ledna 1917
(ve věku 82 let)
Místo úmrtí Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení na Vyšehradském hřbitově
Podpis
Řády a ocenění arcibiskupský notář (uvádí se od r. 1898), čestný konsistorní rada (od 1905), kříž Pro Ecclesia et Pontifice (od 1910)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Držkově na Železnobrodsku jako první z devíti dětí v rodině chalupníka, krupaře, pekaře a příležitostného obchodníka Petra Kopala (*1808) a jeho ženy Anny (*1815), rozené Knopové. Od roku 1844 chodil do školy na „handlu“ v německojazyčných Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, později se učil ve Smržovce (Morchenstern) u učitele a kantora Franze Vorbacha. V letech 1847-1855 absolvoval gymnázium v Jičíně. V letech 1855-1859 studoval v kněžském semináři v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1859 v Hradci Králové. Primici sloužil 7. srpna 1859 v Zásadě, v kapli sv. Prokopa.

Poté byl postupně kaplanem v několika venkovských farnostech a vězeňským duchovním ve Valdicích. Na svých působištích vystupoval jako český vlastenec, což se u některých jeho nadřízených nesetkalo s pochopením. Následkem toho bylo v roce 1871 jeho přeložení do německojazyčného prostředí - na faru do Kozlů u Loun.

Literární díloEditovat

Od roku 1877 byl přispěvatel, později redaktor a vedoucí redaktor deníku Čech, do kterého psal úvodníky, fejetony a psal do kulturní, hospodářské, soudní a deníkářské rubriky. Ve svých příspěvcích vystupoval s razantní kritikou postavení církve v Rakousku. Tyto jeho aktivity, společně s podporou češství jej dostaly před soud. Od vězení jej nakonec uchránila milost, udělená císařem. V roce 1882 pak tehdejší vyšehradský probošt Karlach prosadil Kopalovo jmenování kooperátorem a proboštským vikaristou při vyšehradské kapitule.

Dále založil a redigoval Obranu víry (1884-1893) s přílohou Kalendář pro živé a mrtvé duše (již od 1877), či časopis Vychovatel (1885-1890). Jeho nejúspěšnějším počinem byly „krejcarové“ lidové čtrnáctideníky Kříž a Maria, které redigoval od založení v r. 1894 do své smrti. Oba tyto časopisy vycházely v desetitisícových nákladech a svého zakladatele přežily o celé čtvrtstoletí. Díky své dobré znalosti románských i slovanských jazyků čerpal aktuální látku z mnoha cizích zdrojů. V roce 1910 přeložil z francouzštiny životopis Jany z Arku.

Kopalova literární tvorba byla zaměřena zejména apologeticky na obranu katolické víry proti opouštění církve a nemocem moderní doby (sociální důsledky stěhování do měst, rozpadu tradiční soudržné společnosti, vliv tovární práce, česko-německé vztahy). Texty vycházely z dobré znalosti lidového prostředí, často byly obratně psané a většinou měly silný sociální rozměr. Svá díla psal zejména pro publikaci v různých periodikách a sociální otázka se postupně stala jedním z jeho hlavních témat. Prózou přispíval například do periodika Vlasť, které redigoval kněz Tomáš Škrdle, průkopník křesťansky orientovaného socialismu. Roku 1884 začal vydávat apologetické periodikum Obrana víry. V roce 1902 začaly v Cyrillomethodějské knihtiskárně a nakladatelství V. Kotrba, s jehož majitelem se Kopal přátelil, vycházet jeho sebrané spisy (Mojžíš, Sebevražednice, Do Kartouz – Matčina kletba a Memoáry kocoura, Chudý boháč, Devatero řemeslo a desátá žebrota, Miroslavín aneb rozluštění otázky sociální aj.), ale přes svůj název zahrnuly jen část jeho tvorby. Nadšenou předmluvu ke spisům napsal Kopalův velký obdivovatel, kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar. Pro poznání života v Kopalově rodišti v 19. století – a také česko-německých poměrů – je zajímavý autobiografický text Z mého života (1894), zatímco zejména Kopalovu redaktorskou práci popisuje posmrtně vydaná Autobiografie (1919). Z literárních historiků se Kopalovi věnoval v poslední době pouze Martin C. Putna v díle Česká katolická literatura 1848-1918.[3]

Petr Kopal zemřel 30. ledna 1917 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově nedaleko presbytáře chrámu sv. Petra a Pavla.

BibliografieEditovat

PrózaEditovat

  • Chudý boháč
  • Bedřiškov (pokračování Chudého boháče)
  • Farář z Černodola (částečně autobiografické)
  • Apoštol trhanů (částečně autobiografické)
  • Miroslavín
  • Samovrazi
  • Apostati
  • Defraudant
  • Mojžíš
  • Do Kartouz

Sbírky kázáníEditovat

  • Říše Ducha svatého
  • Umučení Páně
  • Vzkříšení

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Držkov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  3. PUTNA, Martin C.: Česká katolická literatura 1848–1918, str. 191

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat