Pražská strojírna
Pražská strojírna a.s. je strojírenský podnik vyrábějící tramvajové výhybky, křížení, výhybkové systémy a ostatní součásti tramvajového svršku, který působí na místě bývalého cukrovaru v Praze-Vinoři. Jeho oficiální i lidový název „Rustonka“ odkazují k tradici původní libeňské firmy.
Pražská strojírna a.s. | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | akciová společnost |
Datum založení | 1. 4. 1994 |
Sídlo | Praha 9 - Vinoř, Česko |
Adresa sídla | Praha, Česko |
Charakteristika firmy | |
Rozsah působení | celosvětově |
Oblast činnosti | doprava |
Produkty | tramvajové výhybky, křižovatky a veškeré příslušenství tramvajového kolejového svršku |
Obrat | 400 mil. Kč |
Zaměstnanci | cca 160 zaměstnanců |
Mateřská společnost | Dopravní podnik hl. m. Prahy |
Identifikátory | |
Oficiální web | http://www.pstroj.cz |
IČO | 60193298 |
LEI | 315700SP3FHQX67ZJO21 |
OpenCorporates ID | cz/60193298 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPražská strojírna byla téměř dvě stě let spojena s historií Libně. Počátky současného podniku Pražská strojírna sahají až do dvacátých let 19. století, kdy v budově bývalé přádelny na Švábkách v Libni vybudovali bratří Thomasové továrnu na parní i pracovní stroje. V roce 1850 získal strojírnu jiný podnikatel – Joseph John Ruston, zkušený výrobce lodí a parních strojů. Pod Rustonovým vedením se výroba dále rozšiřovala a jeho říční lodě a parní bagry se postupně vyvážely i do Ruska, Turecka, Rumunska a Německa. Dne 1. června 1869 byla Rustonova strojírna akcionována a přešla do majetku Prager Maschinenbau A.G. (Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol.), se základním kapitálem 2 000 000 zl. V roce 1891 získal podnik i zakázku na hlavní strojírenský pavilon pro Jubilejní zemskou výstavu. V roce 1908 vyrobila Pražská strojírna 2 097 parních strojů a 20 870 kotlů. Při přestavbě karlínského přístavu v roce 1911 ale zdejší loděnice zanikly.
Do této doby spadá bouřlivý rozvoj provozu elektrických drah hl. m. Prahy. Správní rada elektrických podniků se proto s ohledem „na bezpečnost jejich provozování, jakožto i v zájmu racionálního podnikání a technicky správného řízení“ rozhodla vybudovat vlastní ústřední opravárenské dílny. V roce 1912 byl areál Rustonky zakoupen Elektrickými podniky za cenu 1 580 000 K a postupně do něj byly soustředěny opravárenské kapacity na tramvaje, později i na autobusy. Zároveň zde začala i výroba dílů pro stavbu a opravy kolejového svršku pro tramvaje.
V první polovině 20. století byly pozemky Rustonky administrativně převedeny do Karlína. 7. ledna 1958 postihl areál Rustonky obrovský požár. Rozsáhlé spektrum činností se v areálu zachovalo až do šedesátých let minulého století, kdy byl v Hostivaři vybudován nový závod, do kterého byly převedeny opravy tramvají a později i opravy autobusů. V areálu „Rustonka“ v Karlíně byla nadále zachována výroba tramvajových kolejových konstrukcí, včetně výhybek a systémů pro ovládání výměn.
Současnost - Pražská strojírna a.s.
editovat1. dubna 1994 byla založena akciová společnost Pražská strojírna ve stoprocentním vlastnictví Dopravního podniku hlavního města Prahy. V létě 2002 byl areál v Karlíně výrazně zasažen povodněmi. Z důvodu, že stávající výrobní kapacity nesplňovaly dnešní standardy, a z důvodu toho, že město se snažilo vytěsnit průmyslové závody v blízkosti centra na lukrativních pozemcích, bylo rozhodnuto o přestěhování Pražské strojírny do nového výrobního areálu ve Vinoři na severovýchodním okraji Prahy. Tento areál byl přestavěn a uzpůsoben dle projektu technologického uspořádání pracovišť tak, aby výroba byla optimalizována a zefektivněna. Původní tovární prostory v Karlíně byly zdemolovány v listopadu 2007; zůstala stát pouze budova původní kotelny s komínem (která měla být začleněna do nové výstavby), ovšem i tu v únoru 2014 developer srovnal se zemí, neboť chtěl na uvolněné ploše postavit kancelářské budovy, obytné domy a obchodní centrum s názvem Rustonka.
Historie současného sídla firmy ve Vinoři spadá do roku 1870, kdy zde byl založen Spolkový rolnický cukrovar. Tovární budovy postavil V. Nekvasil z Karlína a strojní zařízení firma Breitfeld i spol. tamtéž. Rozvoj cukrovarnictví si vynutil v roce 1874 vybudování rybníka – dodnes zvaného „Cukrovarský“ – na Vinořském potoce, jižně od areálu. Areál za socialismu vlastnilo ČKD a vystavělo zde obě haly, které byly Pražskou strojírnou po jejím přestěhování modernizovány. Historické budovy cukrovaru však byly, podobně jako v Libni (a přes podobné snahy technickou památku zachránit), roku 2009 zbourány.[1][2]
Předmět činnosti
editovatHlavním předmětem činnosti je vývoj a výroba kolejových konstrukcí a výhybkových systémů pro tramvajovou dopravu. Kompletní servis kolejových konstrukcí je doplněn o další komponenty jako jsou tramvajové výměny různých typů, rádius odbočení a profilů kolejnic, rozjezdové i sjezdové výhybkové systémy, vytápění výměn, dilatační zařízení, odvodnění tramvajových tratí a ostatní strojírenská výroba. Podnik vyrábí i některé části vybavení tramvajových vozů, například stavěcí klíče k přehazování výhybek a provádí výměnu obručí na kolech tramvají Tatra.
Pražská strojírna dodává své výrobky nejen akciové společnosti Dopravní podnik hlavního města Prahy, který je jejím hlavním odběratelem, ale i do ostatních dopravních podniků s tramvajovou dopravou v ČR a na Slovensku a též zákazníkům do Polska, Německa, Bulharska, Austrálie, Ruska, Itálie, Švédska, Maďarska, Estonska, Alžírska a dalších zemí.
Reference
editovat- ↑ Cukrovar těsně před demolicí (foto)
- ↑ 19. 11. 2009 Demolice vinořského cukrovaru Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. – fotogalerie
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská strojírna na Wikimedia Commons
- O firmě – stručná historie na ofic. stránkách
- Pražská strojírna oslavuje. 85 let výroby kolejových konstrukcí v Rustonce – článek v DP Kontaktu 8/1999
- historické fotografie Český svět, 21.3.1913