František Borgia Krásl

český poslanec, církevní historik a spisovatel

František Borgia Krásl (24. prosince 1844, Králův Dvůr[1]27. července 1907, Praha[2]) byl metropolitní probošt, zemský prelát, nositel titulu monsignore, poslanec, církevní historik a spisovatel.[3]

Jeho biskupská Milost
Msgre. ThDr. František Borgia Krásl
světící biskup
metropolitní probošt, zemský prelát
Mons. František Borgia Krásl
Mons. František Borgia Krásl
Církevřímskokatolická
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1870
Biskupské svěcení8. září 1901
Osobní údaje
Datum narození24. prosince 1844
Místo narozeníKrálův Dvůr
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí27. července 1907 (ve věku 62 let)
Místo úmrtíPraha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
SídloPraha-Hrad, Jiřské nám. čp. 35/IV
Blízká osobaJosefa Kráslová (*1841) sestra
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní, poslanec, církevní historik a spisovatel
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
hrob msgre. ThDr. Františka Borgia Krásla na hřbitově Šárka v Praze

Kněžské svěcení přijal v roce 1870. Absolvoval pražskou teologickou fakultu. Zabýval se dějinami katolické církve v Čechách. V roce 1880 se habilitoval jako docent dogmatiky a přednášel nauku o svátostech a eschatologii. V roce 1897 byl jmenován členem korespondentem I. třídy České akademie věd a umění císaře Františka Josefa I. Později se věnoval životopisům českých světců. Publikoval mimo jiné monografii o svatém Prokopovi, monografii o Svatém Vojtěchovi, dále životopis blahoslaveného Hroznaty, redigoval časopisy Blahověst a Časopis katolického duchovenstva.

Jedenáct let byl prefektem arcibiskupského konviktu, dále provisorem arcibiskupského semináře, od roku 1884 metropolitním kanovníkem, od roku 1903 děkanem a od roku 1906 proboštem svatovítské kapituly.

Dne 8. září 1901 přijal biskupské svěcení, byl jmenován titulárním biskupem v Eleutheropolis v Palestině a nastoupil službu pražského světícího biskupa za národnost českou.[4]

Po většinu své služby bydlel v kanovnickém domě čp.63/IV na Hradčanském náměstí, v letech 1890-1907 pak na Pražském hradě v domě čp. 35/IV v Jiřské ulici (naproti Jiřskému klášteru), kde mu domácnost vedla jeho sestra Josefa Kráslová (*1841).[5]

Ve své kariéře spojil činnosti pastorační, publicistické i vědecké.

Publikace

editovat
  • články a redakce časopisu „Blahověst“, dramaturgie jeho vydavatelství „Katolicko-tiskový spolek“ (1880-1893)
  • Arnošt hrabě Harrach, kardinál sv. církve římské a kníže arcibiskup pražský: historicko-kritické vypsání náboženských poměrů v Čechách od roku 1623-1667. Praha 1886
  • Sv. Prokop, jeho klášter a památka u lidu. Praha 1895
  • Blahoslavený Hroznata : jeho život a úcta v lidu českém. Praha 1898
  • Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Praha 1898
  • Dvě památná jubilea (papež Lev XIII. a císař František Josef I.), tisk projevu. Praha 1898

Reference

editovat

Literatura

editovat
  • Podlaha, Antonín: Series praepositorum, decanorum at aliorum prelatorum..., Praha 1912, s. 353-354.
  • Hanzlová, Ludmila. Frant. B. Krásl, in: časopis "Nový život" roč. XLVII, Řím, červen 1995.
  • Kovařík, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 stran. ISBN 80-7106-486-6.
  • Nekrolog in Almanach české Akademie věd a umění..., roč. XVIII, 1907, s. 125—127.

Externí odkazy

editovat