Hieronymus von Colloredo-Mansfeld

(1775-1822) rakouský generál

Hieronymus hrabě von Colloredo-Mannsfeld, též Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu (30. březen 1775 Wetzlar23. červenec 1822 Vídeň) byl rakouský polní zbrojmistr pocházející z šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů.

Jeroným z Colloredo-Mansfeldu
Hieronymus Colloredo-Mansfeld.jpg
Narození30. března 1775
Wetzlar
Úmrtí23. července 1822 (ve věku 47 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánídůstojník
OceněníŘád sv. Jiří 3. třídy
Řád červené orlice 1. třídy
Řád sv. Alexandra Něvského
komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Choť(1801) Vilemína z Waldstein-Wartenbergu (1775–1849)
Děti1. František (1802–1852)
2. Vilemína (1804–1871)
RodičeFrantišek de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu (1731–1807) a Marie Isabela z Mansfeld-Vonderortu (1750–1794)
Příbuzníbratr: Rudolf z Colloredo-Mansfeldu (1772–1843)
bratr: Ferdinand z Colloredo-Mansfeldu (1777–1848)
vnučka: Vilemína Josefína z Colloredo-Mansfeldu (1826–1898)
zeť: Rudolf Kinský z Vchynic a Tetova (1802–1836)
snacha: Kristýna z Clam-Gallasu (1801–1886)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RodinaEditovat

Narodil se jako druhý syn knížete Františka de Paula Gundakara von Colloredo-Mansfeld (1731–1807), který byl v letech 1767–1770 rakouským velvyslancem ve Španělsku a v letech 1788–1806 sloužil jako říšský konferenční ministr a vicekancléř. Byl považován za šedou eminenci vídeňského dvora. Matkou byla Marie Anna Isabela, kněžna z Mansfeldu-Fondi (1750–1794).

ŽivotEditovat

 
Rakouský pomník bitvy u Chlumu, Busta Hieronyma Colloredo-Mansfelda

Roku 1792 pro svou lásku k vojenskému stavu vstoupil do pluku svého strýce, hraběte Josef. Téhož roku se v hodnosti nadporučíka stal členem štábu generála Clerfayta. Během francouzských revolučních válek velel různým útvarům pěchoty. Roku 1794 jej Francouzi odvlekli jako rukojmí do zajetí v Paříži a měl být popraven. Podařilo se mu uprchnout a opět se zapojit do boje.[1] V roce 1796 vedl předvoj armády generála Wurmsera. Jeho bojištěm bylo převážně Švýcarsko. V roce 1805bitvě u Caldiera již jako generálmajor stál v čele granátníků a odrazil několik francouzských pokusů o dobytí této vesnice, za což byl oceněn Vojenským řádem Marie Terezie. Za služby v Itálii mimo jiné velel rakouskému zadnímu voji. Roku 1813 výrazně přispěl k vítězství Rakušanů v bitvě u Chlumce. Za to byl roku 1825 postaven pomník v podobě obelisku s reliéfní bustou Jeronýma Colloredo-Mansfelda u Varvažova.

Po povýšení na polního zbrojmistra velel levému koaličnímu křídlu v bitvě u Lipska. Poté táhl do Francie, kde byl u Troyes vážně raněn. Za statečnost byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Petr Mašek, Modrá krev. Mladá fronta Praha 1999, s.45

LiteraturaEditovat

  • HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 21. 
  • MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Mladá fronta Praha 1999, s.45

Externí odkazyEditovat

Colloredo-Mansfeld, Hieronymus II. Graf in Constantin von Wurzbach. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 2. Band, Wien 1857, s. 426 on-line na literature.at [1]