Volfgang Kinský
Volfgang hrabě Kinský (Jan Rudolf Volfgang Maria hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, německy Johann Rudolf Wolfgang Maria Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 19. ledna 1836 Vídeň – 14. prosince 1885 Merano) byl český šlechtic z rodu Kinských. Po službě v armádě působil u císařského dvora ve Vídni a v letech 1870–1885 zastával funkci nejvyššího kuchmistra.
Volfgang hrabě Kinský | |
---|---|
Nejvyšší kuchmistr císařského dvora | |
Ve funkci: 1870 – 1885 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Josef Xaver hrabě Vratislav z Mitrovic |
Nástupce | Jindřich hrabě Wolkenstein-Trostburg |
Narození | 19. ledna 1836 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 14. prosince 1885 (ve věku 49 let) Merano Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hrobka Kinských v Budenicích |
Titul | hrabě |
Choť | (1871) Helena Thurn-Taxisová (1839–1901) |
Rodiče | Josef Kinský (1806–1862) a Marie Henrietta Czerninová z Chudenic (1806–1872) |
Profese | důstojník |
Náboženství | římskokatolické |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel ze starého českého šlechtického rodu Kinských, patřil ke kostelecké větvi.[1] Narodil se jako třetí syn hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a jeho manželky Marie Henrietty, rozené hraběnky Černínové z Chudenic (1806–1872).[2] Jméno dostal po matčině otci Volfgangu Černínovi. Středoškolské vzdělání absolvoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a poté vstoupil do armády, již v roce 1857 byl nadporučíkem u 8. pluku dragounů.[3]. V roce 1861 dosáhl hodnosti rytmistra,[4] téhož roku byl jmenován c. k. komořím.[5] Několik let sloužil u 4. hulánského pluku v Uhrách, zároveň byl přidělen ke kanceláři císařského generálního pobočníka.[6] Díky rodinným vazbám se dostal ke dvoru ve Vídni a v roce 1870 byl přeřazen z aktivní vojenské služby do c. k. zeměbrany. Od roku 1870 až do smrti zastával úřad nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) s platem 4 000 zlatých ročně. Nejvyšší kuchmistr byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi, měl hlavní dozor nad císařskou kuchyní (tzv. velká dvorní kuchyně se nacházela ve Švýcarském dvoře paláce Hofburg) a byl zodpovědný nad podáváním jídel na dvorních slavnostech, plesech nebo diplomatických večeřích často pro několik set hostů.[7] V roce 1873 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[8]
Zemřel 14. prosince 1885 ve věku 49 let v Meranu, o pět dní později byl pohřben v rodové hrobce v Budenicích.[9][10] Řada dokumentů a písemností k veřejným aktivitám Volfganga Kinského je uložena ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové.
Řády a vyznamenání
editovatZ titulu své dlouholeté funkce nejvyššího kuchmistra byl hostitelem významných návštěv u císařského dvora a díky tomu obdržel řadu ocenění od zahraničních panovníků. Od roku 1865 byl též čestným rytířem Maltézského řádu.[11]
- Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
- Řád sv. Stanislava (Rusko)
- velkokříž Řádu červené orlice (Prusko)
- Řád Medžidie I. třídy (Turecko)
- velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
- komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
- Řád Isabely Katolické (Španělsko)
- Řád Leopolda (Belgie)
- velkokříž Řádu Spasitele (Ŕecko)
- Řád Fridrichův (Württembersko)
- Řád Albrechtův (Sasko)
- Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
- Řád Takova (Srbsko)
- Řád Františka I. (Itálie)
- Řád zähringenského lva (Bádensko)
- Řád lva a slunce (Persie)
- velkodůstojník Řádu růže (Brazílie)
- velkodůstojník Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
- rytíř Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
- Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
- Řád Adolfa Nasavského (Lucembursko)
- Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)
Rodina
editovatV roce 1871 se ve Vídni oženil s princeznou Helenou Thurn-Taxisovou (1839–1901), dcerou bývalého nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty Bedřicha Hanibala Thurn-Taxise. Helena byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[12] Manželství zůstalo bez potomstva. Helena po ovdovění žila u svého bratra Bedřicha Thurn-Taxise na zámku v Biskupicích, kam byla také převezena Volfgangova knihovna.[13] Přesun Volfgangovy pozůstalosti na Moravu vysvětluje také přítomnost několika jeho portrétů ve sbírkách Moravské galerie v Brně.[14][15]
Z Volfgangových sourozenců starší bratr Bedřich Karel (1834–1899) vlastnil velkostatek Kostelec nad Orlicí a jako dlouholetý poslanec českého zemského sněmu a říšské rady byl aktivní v politickém životě. Jejich sestra Vilemína (1838–1886) se provdala za diplomata Bohuslava Chotka (1829–1896). Z jejich manželství se narodilo devět dětí, z toho jediný syn Volfgang (1860–1926), státní úředník a kmotřenec Volfganga Kinského. Z dcer Bohuslava Chotka proslula Žofie (1868–1914), manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899; s. 245
- ↑ Rodokmen rodu Kinských dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1857; s. 477 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des oesterreichishen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 373 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich 1866; Vídeň, 1866; s. 118 dostupné online
- ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 383 dostupné online
- ↑ Kolektiv: Poklady na cisárskej slávnostnej tabuli. Kultúra stolovania na viedenskom dvore; Vídeň, 2023; s. 145–146 ISBN 978-3-903448-45-2
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1976; s. 183 dostupné online
- ↑ Pohřebiště Kinských na webu royaltyguide dostupné online
- ↑ Matrika zemřelých 1848–1886, rok 1885, Budenice dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Volfganga Kinského in: Hof-und Staats Handbuch der österreichisch-ungarischen Monarchie 1885; Vídeň, 1885; s. 16 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 365 dostupné online
- ↑ BENDOVÁ, Lenka: Provenienční a obsahová charakteristika fondu zámecké knihovny Biskupice (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2011; 61 s. (kapitola Wolfgang Kinský, s. 22–25 dostupné online
- ↑ Portrét Volfganga Kinského se synovcem Volfgangem Chotkem (1866) ze sbírek Moravské galerie dostupné online
- ↑ Portrét Volfanga Kinského v orientálním kostýmu (1868) ze sbírek Moravské galerie dostupné online
Literatura
editovat- VALENTA, Aleš: Rodinný archiv Kinských Kostelec nad Orlicí (1750) 1797–1951. Inventář, Státní oblastní archiv Zámrsk, 2014; 182 s. dostupné online