Otevřít hlavní menu

Imperátorský Řád svaté Anny (rusky: Императорский Орден Святой Анны) byl ruský řád založený původně holštýnsko-gottorpským vévodou Karlem Bedřichem v roce 1735 na paměť svojí manželky velkokněžny Anny Petrovny. Od roku 1762 byl řád užíván v Rusku jejich synem carem Petrem III. a od roku 1796 byl oficiálně přijat mezi ruské imperátorské řády jako obecný záslužný řád. Zanikl s koncem monarchie v Rusku v roce 1917.

Řád svaté Anny
Императорский Орден Святой Анны
Odznak řádu sv. Anny II. třídy. Vojenská verze
Odznak řádu sv. Anny II. třídy. Vojenská verze
Základní info
Kategorie: civilní/vojenský za státní a vojenské zásluhy
Země původu: Šlešvicko-Holštýnsko-Gottorp/Ruské impérium
Založil: Karel Bedřich Holštýnsko-Gottorpský
Motto: Přátelům spravedlnosti, zbožnosti a věrnosti
Počet tříd: 4
Odznak: červeně smaltovaný zlatý tlapatý kříž se zlatými ornamenty mezi rameny, uprostřed medailon s postavou sv. Anny
Hvězda: osmicípá stříbrná hvězda
Stuha: červená s tenkým žlutým lemem
Stuha

Obsah

HistorieEditovat

Car Pavel I. v roce 1797 upravil pravidla pro udělování řádu sv. Anny v souvislosti s jeho uvedením do systému ruských řádů a vyznamenání. Podle statutu řádu byl řád rozdělen do celkem tří tříd (později čtyř tříd) a byl udělován za obecné zásluhy o stát a státní (vojenskou) službu.[1] Dále byl statut řádu upraven v roce 1829, kdy byl založen tzv. řádový sněm, který měl spolupracovat v rozhodovacím procesu pro udělení řádu. V roce 1845 byl vydán další statut, který upřesňoval pravidla pro udělování, práva a privilegia členů řádů a další pravidla související s řádem. Do roku 1845 bylo s udělením řádu spojeno povýšení do dědičného šlechtického stavu, což statut změnil: dědičné šlechtictví se týkalo jenom řádu I. třídy, zatím co u ostatních se jednalo jenom o šlechtictví osobní.[2]

S udělením řádu byla spojená také výplata roční penze, která byla odlišena podle stupňů a dalších podmínek. Např. k I. třídě se jednalo mezi 350 až 200 rublů tehdejší měny. A u poslední čtvrté třídy se jednalo 60 až 40 rublů.[3]

Vedle vlastního odznaku řádu bylo zavedeno v roce 1797 vyznamenání sv. Anny, které bylo určeno pro nižší vojenské hodnosti po 20 letech příkladné vojenské služby. Vyznamenání se skládalo ze stříbrné medaile s vyobrazením svatoannenského kříže nošené na stužce na prsou.[4]

Třídy a pravidla nošeníEditovat

Řád byl původně založen jenom v jedné třídě. Po přijetí řádu (1796) do soustavy ruských imperátorských řádů byl rozdělen do celkem 3 tříd a od roku 1835 do celkem 4 tříd.

  • I. třída: velkostuha přes levé rameno a hvězda řádů napravo
  • II. třída: řádový odznak zavěšený na krční stuze
  • III. třída: řádový odznak na prsou
  • IV. třída: řádový odznak byl zavěšený na šavli.[5]
 
Pravidla nošení řádu Sv. Anny. Zleva IV: třída s odznakem na šavli, III. třída s odznakem na prsou, II. třída s páskou kolem krku a zcela napravo I. třída s hvězdou a velkostuhou s odznakem přes levé rameno

Vzhled řáduEditovat

Odznakem řádu sv. Anny byl zlatý tlapatý kříž zdobený červeným smaltem. Mezi jednotlivými rameny kříže byly dekorující ornamenty ve zlatě. V případě vojenských zásluh byly do ornamentů umístěny ještě zkřížené meče. Uprostřed něj byl umístěn medailon s miniaturou svaté Anny.
Hvězda řádu byla stříbrná osmicípá s medailonem v červené barvě a křížem na zlatém pozadí uprostřed. Okolo byla situována páska se stříbrným latinským nápisem Aman. Just. Piet. Fid. V horním okraji pásky s nápisem byly dvě postavy andělíčků nesoucích korunku.[5]

Významní nositelé řáduEditovat

Řád patřil k poměrně hojně užívaným vyznamenáním Ruské říše. Byla jim vyznamenána většina významných politických a vojenských osobností ruského života.

Mezi vyznamenanými z řad Čechů byl například Václav Hanka, který byl držitelem řádu sv. Anny III. třídy. Dále to byli také Karel Jaromír Erben, František Ladislav Rieger nebo generál z období napoleonských válek Václav Jan Frierenberger a další.[6] Z řad Moravanů pak například P. František Sušil, jemuž car udělil řád II. třídy v roce 1863.

GalerieEditovat

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Российские императорские и царские ордена : краткий исторический очерк, выдержки из орденских . статутов и правила ношения орденов / по поручению канцлера российских императорских и царских орденов. St.Peterburg: [s.n.], 1901. 93 s. S. 40. (rusky)  Dále jen Российские императорские и царские ордена 1901.
  2. Исторический очерк российских орденов и сборник основных орденских статусов.. St.Peterburg: [s.n.], 1891. 476 s. S. 9-10. (rusky)  Dále jen Исторический очерк 1891.
  3. Исторический очерк 1891, s.298.
  4. Исторический очерк 1891, s.293.
  5. a b Lobkowicz 1995, s. 143.
  6. KOŘALKA, Jiří. František Palacký (1798-1876). Životopis. Praha: Argo, 1998. ISBN 80-7203-125-2. S. 427. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • DUROV, V. A. Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Praha: Naše vojsko, 2006. 103 s. ISBN 80-206-0839-7. Kapitola Ruská vojenská vyznamenání. (česky a anglicky) 
  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. (česky)