Hamburg European Open

tenisový turnaj mužů v Hamburku
(přesměrováno z Hamburg Masters)
Možná hledáte: hamburský turnaj žen German Open z let 1896–1978.

Hamburg European Open je profesionální tenisový turnaj mužů a žen hraný v německém Hamburku. Mužská událost vznikla v roce 1892 pod názvem International German Open (Mezinárodní mistrovství Německa) jako nejstarší německý turnaj.[1] Po grandslamech ve Wimbledonu a na Roland Garros představuje také nejstarší evropský turnaj,[2] založený pět let před rozehráním Monte-Carlo Masters.[3] Úvodní ročník proběhl na dvorcích hamburského železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum.[1][4] V letech 1971–1989 byl součástí okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour roku 1990 vytvořil hamburský turnaj jeden z dílů série Masters. Po rekonstrukci kategorií v sezóně 2009 byl i přes soudní spor degradován do úrovně ATP Tour 500.

Hamburg European Open
Centrální dvorec Am Rothenbaum

Založeno1892
OdehránoHamburg European Open 2023
MístoHamburk, NěmeckoNěmecko Německo
DějištěAm Rothenbaum
Souřadnice
Povrchantuka / venku
Obdobíčervenec
ŘeditelkaSandra Reichlová
ATP Tour
1990–1999ATP Super 9
2000–2008ATP Masters Series
2009–ATP Tour 500

Soutěže32 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.)
Dotace1 981 470 EUR
WTA Tour
1988–1989Tier IV
1990–2002Tier II
2021–WTA 250

Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace225 480 EUR
hamburg-open.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ženský turnaj byl v Hamburku hrán s mužskou částí pod názvem German International Championships mezi lety 1896–1978. Jako samostatná událost na okruh WTA Tour vstoupil roku 1982 v Hittfeldu. Od sezóny 1987 se trvale usídlil v hamburském Am Rothenbaumu, než došlo v sezóně 2002 k jeho zrušení. Znám byl především pod názvy Citizen Cup (1987–1995) a Betty Barclay Cup (1999–2002). Negativní publicitu získal ročník 1993, kdy zmatený fanoušek nožem napadl světovou jedničku Moniku Selešovou, která poté nehrála více než dvě sezóny. Obnovení ženské události se uskutečnilo roku 2021 v kategorii WTA 250 po získání licence od jūrmalského Baltic Open.[5][6] Hamburský turnaj se tak stal smíšenou událostí mužů a žen.

V sezóně 2019, kdy se pořadatelství ujala rakouská rodinná společnost Reichel Business Group GmbH, získal turnaj pojmenování Hamburg European Open. Sandra Reichlová na pozici ředitelky nahradila Michaela Sticha, který stál v čele mezi lety 2009–2018. Reichlova rodina již měla zkušenost s organizováním turnajů Linz Open, Bad Gastein Ladies (2007–2015), Barcelona Ladies Open (2012) a Nürnberger Versicherungscupu (2013–2019).[5]

Historie editovat

Mužský turnaj editovat

 
Druhé kolo Hamburg Masters 2008 mezi Tomášem BerdychemMaratem Safinem

Mužský hamburský turnaj vznikl v roce 1892 pod názvem International German Open jako nejstarší evropská událost mimo londýnský a pařížský grandslam. Jednalo se o Mezinárodní mistrovství Německa.[2] Úvodní ročník proběhl v hamburské čtvrti Uhlenhorst na pozemcích železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. Hrálo se na dvě vítězné sady. Od druhého ročníku 1893 pak probíhal na tři vítězné sady, než v sezóně 2007 opět negrandslamové turnaje přešly na třísetový formát. Mezi lety 1892–1896 se jej účastnili výlučně němečtí a rakouští tenisté. Na území pozdější čtvrti Rotherbaum se premiérově hrálo v roce 1894, kdy se hostitelem stal Der Club an der Alster. V období 1898–1901 se turnaj konal jako German Championships v Bad Homburgu. Mužská čtyřhra měla premiéru v sezóně 1902.[7] Počáteční éra do roku 1910 byla až na výjimky charakterizována systémem vyzývacího finále, kdy obhájce trofeje hrál jediný zápas proti vyzývateli vzešlému ze soutěže. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum, kde byly antukové dvorce tvrdší a rychlejší než na jiných turnajích.[2] Spolu s Wimbledonem, Roland Garros a Rome Masters historicky představoval jednu ze čtyř nejvýznamnějších událostí v Evropě.[2] Hlavní postavou amatérské éry byl Němec Gottfried von Cramm, jenž v letech 1932–1949 získal šest singlových trofejí. K nim přidal pět deblových titulů, poslední ve 46 letech roku 1955.[2]

Po nástupu otevřené éry se turnaj v roce 1971 zařadil do nově založeného okruhu Grand Prix, kde v letech 1978–1989 patřil do nejvyšší kategorie Super Series. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 vytvořil hamburský turnaj jeden z dílů nástupnické série Masters. Asociace tenisových profesionálů (ATP) v roce 2007 oznámila rekonstrukci kategorií s účinností od sezóny 2009. Jedním z důsledků byl i záměr snížit počet mastersů z devíti na osm. Hamburk tak vypadl z mistrovské kategorie. Ke snížení však nakonec nedošlo, když jeho místo v jarním termínu zaujal Madrid Open, do té doby hraný v hale. Organizátoři protestovali poklesem atraktivity pro hráče vzhledem k menšímu bodovému hodnocení v kategorii ATP Tour 500. Spoluvlastníci turnaje, Německý tenisový svaz s Katarskou tenisovou federací, tak zažalovali organizaci ATP u delawarského soudu. Americká porota však v roce 2008 rozhodla, že k porušení antimonopolních zákonů nedošlo.[8] Po soudem nařízené mediaci se oba svazy proti verdiktu z roku 2008 odvolaly, ale filadelfský odvolací soud třetího okruhu v červnu 2010 potvrdil oprávněnost reorganizace kategorií ATP a neshledal zneužití monopolního postavení řídící organizace (spor byl veden jako Deutscher Tennis Bund et al. versus ATP Tour Inc. et al., No. 08-4123).[9]

Nejvyšší počet čtyř singlových trofejí si v otevřené éře odvezl Švýcar Roger Federer.[4]

Ženský turnaj editovat

 
Exteriér centrálního dvorce

V období 1896–1978 hrály ženy v Hamburku německé mezinárodní mistrovství German International Championships společně s muži. Jednalo se o jeden z nejstarších ženských turnajů, který vznikl rok před začátkem ženského Roland-Garros.

Samostatný turnaj žen pak byl založen v roce 1982, kdy se na okruhu WTA Tour zařadil do kategorie Series 1. Úvodní dva ročníky proběhly v Hittfeldu. Od roku 1987 se jeho dějištěm stal hamburský areál Am Rothenbaum. V období 1988–1989 se řadil do kategorie Tier IV, v sezónách 1990–2002 pak do kategorie Tier II. V roce 2021 byl obnoven po získání licence od jūrmalského Baltic Open v rámci kategorie WTA 250.

Nejvyšší počet šesti singlových titulů vybojovala německá tenistka Steffi Grafová, když je získala v letech 1987–1992 v řadě. V dalších dvou ročnících 1993 a 1994 odešla z finále jako poražená, když nestačila na Španělku Arantxu Sánchezovou Vicariovou.

Napadení Selešové editovat

Turnaj získal negativní publicitu v sezóně 1993, kdy byla ve čtvrtfinále s Magdalenou Malejevovou napadena světová jednička Monika Selešová divákem z tribuny. Incident se odehrál 30. dubna během přestávky na výměnu stran ve druhém setu, kdy Selešová vedla 6–4 a 4–3 na gamy. Útočníkem byl 38letý Němec Günter Parche, fanoušek posedlý Grafovou, který vběhl na dvorec a zezadu vrazil nůž mezi lopatky tenistky. Způsobil jí tak bodné zranění hluboké 1,5 centimetru. Selešová byla převezena do nemocnice a rekonvalescence trvala několik dalších týdnů. Událost však znamenala zlom v její tenisové kariéře, když nehrála více než dva roky. V Německu již nikdy nestartovala.

Zpočátku existovala také verze, že útok souvisí s jejími srbskými kořeny a probíhající válkou v Jugoslávii. Německé vyšetřovací orgány však od této verze brzy upustily a označily útočníka za zmateného a pravděpodobně psychicky narušeného jedince.[10]

Günteru Parchesovi nařídil soud dvouletou psychiatrickou léčbu, čímž se vyhnul výkonu trestu ve vězení.[10] Řídící tenisové organizace na incident reagovaly výrazným zvýšením bezpečnosti tenistů.[10] Monika Selešová se do profesionálního tenisu vrátila v srpnu 1995 na Canada Masters, kde ve finále porazila Amandu Coetzerovou poměrem 6–0 a 6–1.

Centrální stadion se zatahovací střechou během International German Open 2012

Vývoj názvu turnaje editovat

Muži editovat

  • 1892–2000: German International Championships
  • 2001: Tennis Masters Series Hamburg
  • 2002–2004: Tennis Masters Hamburg
  • 2005–2008: Tennis Masters Hamburg presented by EON Hanse
  • 2009: International German Open Hamburg
  • 2010: German Open Tennis Championships
  • 2011–2013: bet-at-home Open – German Tennis Championships
  • 2014–2015: bet-at-home Open
  • 2016–2018: German Tennis Championships
  • od 2019: Hamburg European Open

Ženy editovat

  • 1982: Casino Cup
  • 1983: Fila Europa Cup
  • 1987–1995: Citizen Cup
  • 1996–1997: Rexona Cup
  • 1998: Intersport Damen Grand Prix
  • 1999–2002: Betty Barclay Cup
  • od 2021: Hamburg European Open

Přehled finále editovat

Mužská dvouhra editovat

Rok vítěz finalista výsledek
1892   Walter Bonne   R.A. Leers 7–5, 6–3
1893   Christian Winzer   Walter Bonne 6–4, 6–0, 3–6, 6–3
1894   Victor Voss   Christian Winzer 11–9, 6–1, 6–4
1895   Victor Voss (2)   Christian Winzer 6–2, 6–1, 6–2
1896   Victor Voss (3)   Georg Wantzelius 6–1, 6–0, 6–1
1897   George Hillyard   George C. Ball Greene 6–1, 6–2, 6–3
1898   Harold Mahony   Joshua Pim 6–4, 6–3, 6–4
1899   Clarence Hobart   Harold Mahony 8–6, 8–10, 6–0, 6–8, 8–6
1900   George Hillyard (2)   Lawrence Doherty bez boje
1901   Max Decugis   Frederick W. Payn 6–4, 6–4, 4–6, 6–2
1902   Max Decugis (2)   John Flavelle 4–6, 2–6, 7–5, 7–5, 6–0
1903   Major Ritchie   Max Decugis bez boje
1904   Major Ritchie (2)   Kurt von Wessely 6–4, 6–0, 10–8
1905   Major Ritchie (3)   Tony Wilding 8–6, 7–5, 8–6
1906   Major Ritchie (4)   Friedrich Wilhelm Rahe 6–2, 6–2, 6–0
1907   Otto Froitzheim   Major Ritchie 7–5, 6–3, 6–4
1908   Major Ritchie (5)   George K. Logie 6–1, 6–1, 6–3
1909   Otto Froitzheim (2)   Friedrich Wilhelm Rahe 6–0, 6–2, 6–3
1910   Otto Froitzheim (3)   Kurt Bergmann bez boje
1911   Otto Froitzheim (4)   Felix Pipes 6–3, 6–2, 6–1
1912   Otto von Müller   Heinrich Schomburgk 2–6, 6–1, 6–4, 6–2
1913   Heinrich Schomburgk   Otto von Müller 6–2, 6–4, 7–5
1914 turnaj se nekonal
1919
1920   Oscar Kreuzer   Luis Maria Heyden 6–0, 6–0, 6–2
1921   Otto Froitzheim (5)   Robert Kleinschroth 6–4, 8–6skreč
1922   Otto Froitzheim (6)   Friedrich Wilhelm Rahe 2–6, 6–0, 8–6, 6–1
1923   Heinz Landmann   Luis Maria Heyden 6–2, 6–3, 7–5
1924   Béla von Kehrling   Luis Maria Heyden 8–6, 6–1, 9–7
1925   Otto Froitzheim (7)   Béla von Kehrling 6–4, 6–1, 4–6, 6–1
1926   Hans Moldenhauer   Walter Dessart 6–2, 6–2, 6–1
1927   Hans Moldenhauer (2)   Willy Hannemann 6–2, 4–6, 6–4, 6–4
1928   Daniel Prenn   Hans Moldenhauer 6–1, 6–4, 6–3
1929   Christian Boussus   Otto Froitzheim 6–1, 4–6, 6–1, 6–8, 6–1
1930   Christian Boussus (2)   Joširo Ohta 1–6, 8–6, 2–6, 6–4, 6–4
1931   Roderich Menzel   Gustav Jaenecke 6–2, 6–2, 6–1
1932   Gottfried von Cramm   Roderich Menzel 3–6, 6–2, 6–2, 6–3
1933   Gottfried von Cramm (2)   Roderich Menzel 7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–4
1934   Gottfried von Cramm (3)   Clayton Lee Burwell 6–2, 6–1, 6–4
1935   Gottfried von Cramm (4)   Ottó Szigeti 6–3, 6–3, 6–3
1936 turnaj se nekonal
1937   Henner Henkel   Vivian McGrath 1–6, 6–3, 8–6, 3–6, 6–1
1938   Ottó Szigeti   Bernard Destremau 8–6, 6–8, 6–3, 6–3
1939   Henner Henkel (2)   Roderich Menzel 4–6, 6–4, 6–0, 6–1
1940 turnaj se nekonal
1947
1948   Gottfried von Cramm (5)   Helmut Gulcz 6–4, 6–1, 4–6, 6–3
1949   Gottfried von Cramm (6)   Ernst Buchholz 7–5, 6–1, 6–0
1950   Jaroslav Drobný   Gottfried von Cramm 6–3, 6–4, 6–4
1951   Lennart Bergelin   Sven Davidson 4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5
1952   Eric Sturgess   Jaroslav Drobný 6–3, 6–2, 6–3
1953   Budge Patty   Fausto Gardini 6–3, 6–2, 6–3
1954   Budge Patty (2)   Sven Davidson 6–1, 6–1, 7–5
1955   Arthur Larsen   Władysław Skonecki 3–6, 6–3, 7–5, 6–8, 6–3
1956   Lew Hoad   Orlando Sirola 6–2, 5–7, 6–4, 8–6
1957   Mervyn Rose   Pierre Darmon 6–3, 6–0, 6–1
1958   Sven Davidson   Jacques Brichant 5–7, 6–4, 0–6, 9–7, 6–3
1959   Billy Knight   Ian Vermaak 4–6, 6–4, 4–6, 6–3, 8–6
1960   Nicola Pietrangeli   Jan-Erik Lundqvist 6–3, 2–6, 6–4, 6–2
1961   Rod Laver   Luis Ayala 6–2, 6–8, 5–7, 6–1, 6–2
1962   Rod Laver (2)   Manuel Santana 8–6, 7–5, 6–4
1963   Martin Mulligan   Bob Hewitt 6–0, 0–6, 8–6, 6–2
1964   Wilhelm Bungert   Christian Kuhnke 0–6, 6–4, 7–5, 6–2
1965   Cliff Drysdale   Boro Jovanović 6–2, 6–4, 3–6, 6–3
1966   Fred Stolle   István Gulyás 2–6, 7–5, 6–1, 6–2
1967   Roy Emerson   Manuel Santana 6–3, 6–3, 6–1
1968   John Newcombe   Cliff Drysdale 6–3, 6–2, 6–4
1969   Tony Roche   Tom Okker 6–1, 5–7, 7–5, 8–6
1970   Tom Okker   Ilie Năstase 4–6, 6–3, 6–3, 6–4
1971   Andrés Gimeno   Péter Szőke 6–3, 6–2, 6–2
1972   Manuel Orantes   Adriano Panatta 6–3, 9–8, 6–0
1973   Eddie Dibbs   Karl Meiler 6–1, 3–6, 7–6, 6–3
1974   Eddie Dibbs (2)   Hans-Joachim Plötz 6–2, 6–2, 6–3
1975   Manuel Orantes (2)   Jan Kodeš 3–6, 6–2, 6–2, 4–6, 6–1
1976   Eddie Dibbs (3)   Manuel Orantes 6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–1
1977   Paolo Bertolucci   Manuel Orantes 6–3, 4–6, 6–2, 6–3
1978   Guillermo Vilas   Wojciech Fibak 6–2, 6–4, 6–2
1979   José Higueras   Harold Solomon 3–6, 6–1, 6–4, 6–1
1980   Harold Solomon   Guillermo Vilas 6–7, 6–2, 6–4, 2–6, 6–3
1981   Peter McNamara   Jimmy Connors 7–6, 6–1, 4–6, 6–4
1982   José Higueras (2)   Peter McNamara 4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6
1983   Yannick Noah   José Higueras 3–6, 7–5, 6–2, 6–0
1984   Juan Aguilera   Henrik Sundström 6–4, 2–6, 2–6, 6–4, 6–4
1985   Miloslav Mečíř   Henrik Sundström 6–4, 6–1, 6–4
1986   Henri Leconte   Miloslav Mečíř 6–2, 5–7, 6–4, 6–2
1987   Ivan Lendl   Miloslav Mečíř 6–1, 6–3, 6–3
1988   Kent Carlsson   Henri Leconte 6–2, 6–1, 6–4
1989   Ivan Lendl (2)   Horst Skoff 6–4, 6–1, 6–3
1990   Juan Aguilera (2)   Boris Becker 6–1, 6–0, 7–6
1991   Karel Nováček   Magnus Gustafsson 6–3, 6–3, 5–7, 0–6, 6–1
1992   Stefan Edberg   Michael Stich 5–7, 6–4, 6–1
1993   Michael Stich   Andrej Česnokov 6–3, 6–7(1–7), 7–6(9–7), 6–4
1994   Andrij Medveděv   Jevgenij Kafelnikov 6–4, 6–4, 3–6, 6–3
1995   Andrij Medveděv (2)   Goran Ivanišević 6–3, 6–2, 6–1
1996   Roberto Carretero   Àlex Corretja 2–6, 6–4, 6–4, 6–4
1997   Andrij Medveděv (3)   Félix Mantilla 6–0, 6–4, 6–2
1998   Albert Costa   Àlex Corretja 6–2, 6–0, 1–0skreč
1999   Marcelo Ríos   Mariano Zabaleta 6–7(5–7), 7–5, 5–7, 7–6(7–5), 6–2
2000   Gustavo Kuerten   Marat Safin 6–4, 5–7, 6–4, 5–7, 7–6(7–3)
2001   Albert Portas   Juan Carlos Ferrero 4–6, 6–2, 0–6, 7–6(7–5), 7–5
2002   Roger Federer   Marat Safin 6–1, 6–3, 6–4
2003   Guillermo Coria   Agustín Calleri 6–3, 6–4, 6–4
2004   Roger Federer (2)   Guillermo Coria 4–6, 6–4, 6–2, 6–3
2005   Roger Federer (3)   Richard Gasquet 6–3, 7–5, 7–6(7–4)
2006   Tommy Robredo   Radek Štěpánek 6–1, 6–3, 6–3
2007   Roger Federer (4)   Rafael Nadal 2–6, 6–2, 6–0
2008   Rafael Nadal   Roger Federer 7–5, 6–7(3–7), 6–3
2009   Nikolaj Davyděnko   Paul-Henri Mathieu 6–4, 6–2
2010   Andrej Golubjev   Jürgen Melzer 6–3, 7–5
2011   Gilles Simon   Nicolás Almagro 6–4, 4–6, 6–4
2012   Juan Mónaco   Tommy Haas 7–5, 6–4
2013   Fabio Fognini   Federico Delbonis 4–6, 7–6(10–8), 6–2
2014   Leonardo Mayer   David Ferrer 6–7(3–7), 6–1, 7–6(7–4)
2015   Rafael Nadal (2)   Fabio Fognini 7–5, 7–5
2016   Martin Kližan   Pablo Cuevas 6–1, 6–4
2017   Leonardo Mayer (2)   Florian Mayer 6–4, 4–6, 6–3
2018   Nikoloz Basilašvili   Leonardo Mayer 6–4, 0–6, 7–5
2019   Nikoloz Basilašvili (2)   Andrej Rubljov 7–5, 4–6, 6–3
2020   Andrej Rubljov   Stefanos Tsitsipas 6–4, 3–6, 7–5
2021   Pablo Carreño Busta   Filip Krajinović 6–2, 6–4
2022   Lorenzo Musetti   Carlos Alcaraz 6–4, 6–7(6–8), 6–4
2023   Alexander Zverev   Laslo Djere 7–5, 6–3

Ženská dvouhra editovat

Rok vítězka finalistka výsledek
1982   Lisa Bonderová-Kreissová   Renáta Tomanová 6–3, 6–2
1983   Andrea Temesváriová   Eva Pfaffová 6–4, 6–2
1984 turnaj se nekonal
1986
1987   Steffi Grafová   Isabel Cuetová 6–2, 6–2
1988   Steffi Grafová   Katerina Malejevová 6–4, 6–2
1989   Steffi Grafová   Jana Novotná bez boje
1990   Steffi Grafová   Arantxa Sánchez Vicariová 5–7, 6–0, 6–1
1991   Steffi Grafová   Monika Selešová 7–5, 6–7, 6–3
1992   Steffi Grafová   Gabriela Sabatini 7–6, 6–2
1993   Arantxa Sánchez Vicariová   Steffi Grafová 6–3, 6–3
1994   Arantxa Sánchez Vicariová   Steffi Grafová 4–6, 7–6, 7–6
1995   Conchita Martínezová   Martina Hingisová 6–1, 6–0
1996   Arantxa Sánchez Vicariová   Conchita Martínezová 4–6, 7–6, 6–0
1997   Iva Majoliová   Ruxandra Dragomirová 6–3, 6–2
1998   Martina Hingisová   Jana Novotná 6–3, 7–5
1999   Venus Williamsová   Mary Pierceová 6–0, 6–3
2000   Martina Hingisová   Arantxa Sánchez Vicariová 6–3, 6–3
2001   Venus Williamsová   Meghann Shaughnessyová 6–3, 6–0
2002   Kim Clijstersová   Venus Williamsová 1–6, 6–3, 6–4
2003 turnaj se nekonal
2020
2021   Elena-Gabriela Ruseová   Andrea Petkovicová 7–6(8–6), 6–4
2022   Bernarda Peraová   Anett Kontaveitová 6–2, 6–4
2023   Arantxa Rusová   Noma Noha Akugueová 6–0, 7–6(7–3)

Mužská čtyřhra editovat

Rok vítězové finalisté výsledek
1902   Max Decugis
  Maurice Germot
  Bornemann
  Thomsen
7–9, 6–2, 3–6, 6–1, 6–2
1903   Rolf Kinzl
  Kurt von Wessely
1904   Major Ritchie
  Wilmot Ernest Lane
1905   Tony Wilding
  E. Spitz
1906   Major Ritchie (2)
  Gerhard F. Adler
V. v. Müller
  Oscar Kreuzer
7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–3
1907   Otto Froitzheim
  Louis Trasenster
  Major Ritchie
  Gerhard F. Adler
6–3, 6–4, 6–3
1908   Otto von Müller
  Heinrich Schomburgk
  Major Ritchie
  Gerhard F. Adler
2–6, 6–1, 6–0
1909   Friedrich Rahe
  Curt Bergmann
1910   Otto von Müller (2)
  Heinrich Schomburgk (2)
  Otto Froitzheim
  Otto Lindpaintner
5–7, 5–7, 6–3, 6–0, 6–1
1911   Otto Froitzheim (2)
  Felix Pipes
1912   Luis Maria Heyden
  Louis Trasenster
  Heinrich Schomburgk
  Otto von Müller
6–1, 6–3, 6–4
1913   Rolf Kinzl (2)
  Kurt von Wessely (2)
1914 turnaj se nekonal
1919
1920   Ludwig von Salm
  Oscar Kreuzer
1921   Luis Maria Heyden (2)
  Heinrich Schomburgk (3)
1922   Otto Froitzheim (3)
  Oscar Kreuzer (2)
1923   Friedrich Rahe (2)
  Béla von Kehrling
1924   Friedrich Rahe (3)
  Béla von Kehrling (2)
1925   Otto Froitzheim (4)
  Oscar Kreuzer (3)
1926   Friedrich Rahe (4)
  Béla von Kehrling (3)
1927   Donald Greig
  Maurice Summerson
1928   Jack Cummings
  Edgar Moon
1929   Jacques Brugnon
  Christian Boussus
  Pierre Henri Landry
  Pat Spence
8–6, 6–2, 6–4
1930   Jack Crawford
  Edgar Moon (2)
  Tamino Abé
  Takeiči Harada
6–3, 2–6, 6–4, 6–3
1931   Walter Dessart
  Eberhard Nourney
  René de Buzelet
  Christian Boussus
6–3, 6–3, 5–7, 4–6, 6–0
1932   Jack Crawford (2)
  Harry Hopman
  Pat Hughes
  Harry Lee
7–5, 6–3, 3–6, 6–3
1933   Rjósuki Nunoi
  Džiró Sató
1934   Enrique Maier
  Adrian Quist
  Vojtěch Vodička
  Josef Caska
6–2, 6–4, 6–3
1935   Henner Henkel
  Helmut Denker
1936 turnaj se nekonal
1937   Jack Crawford (3)
  Vivian McGrath
  D. Butler
  F. Wilde
5–7, 6–4, 2–6, 6–4, 6–3
1938   Yvon Petra
  Jean Lesueur
1939   Henner Henkel (2)
  Roderich Menzel
O. Anderson
E. Smith
6–1, 7–5, 6–4
1940 turnaj se nekonal
1947
1948   Gottfried von Cramm
  Jack Harper
6–3, 6–3, 6–1
1949   Gottfried von Cramm (2)
  Jack Harper (2)
  Ernst Buchholz
  Engelbert Koch
6–3, 7–5, 5–7, 6–4
1950   Adrian Quist
  Bill Sidwell
  Gottfried von Cramm
  Jack Harper
6–4, 8–6, 6–2
1951   Kurt Nielsen
  Torben Ulrich
  Gottfried von Cramm
  Rolf Göpfert
4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5
1952   Jaroslav Drobný
  Ian Ayre
  Tony Mottram
  Eric Sturgess
3–6, 8–6, 6–3
1953   Gottfried von Cramm (3)
  Budge Patty
  Alfred Huber
  Hans Redl
8–6, 4–6, 3–6, 6–2, 6–2
1954   Gottfried von Cramm (4)
  Budge Patty (2)
  Lennart Bergelin
  Sven Davidson
9–7, 6–4, 6–2
1955   Gottfried von Cramm (5)
  Budge Patty (3)
  Adrian Quist
  W.R. Seymour
6–1, 7–9, 6–4, 9–7
1956   Don Candy
  Lew Hoad
  Luis Ayala
  Sven Davidson
6–4, 7–5, 6–2
1957   Don Candy (2)
  Mervyn Rose
  Nicola Pietrangeli
  Orlando Sirola
10–8, 6–3, 6–3
1958   Francisco Contreras
  Mario Llamas
  Ladislav Legenstein
  Vladimir Petrović
6–3, 6–4, 6–3
1959   Don Candy (3)
  Luis Ayala
  Billy Knight
  Carlos Fernandes
6–8, 6–3, 7–5, 6–2
1960   Roy Emerson
  Neale Fraser
  Peter Schell
  Ladislav Legenstein
7–5, 3–6, 6–3, 9–7
1961   Bob Hewitt
  Fred Stolle
1962   Bob Hewitt (2)
  Martin Mulligan
1963   Bob Hewitt (3)
  Fred Stolle (2)
1964   José Luis Arilla
  Manuel Santana
1965   Ingo Buding
  Christian Kuhnke
1966   Fred Stolle (3)
  Torben Ulrich (2)
1967   Bob Hewitt (4)
  Frew McMillan
1968   Tom Okker
  Marty Riessen
  John Newcombe
  Tony Roche
6–4, 6–4, 7–5
1969   Tom Okker (2)
  Marty Riessen (2)
  Jean-Claude Barclay
  Jürgen Fassbender
6–1, 6–2, 6–4
1970   Bob Hewitt (5)
  Frew McMillan (2)
  Tom Okker
  Nikola Pilić
6–3, 7–5, 6–2
1971   John Alexander
  Andrés Gimeno
  Dick Crealy
  Allan Stone
6–4, 7–5, 7–9, 6–4
1972   Jan Kodeš
  Ilie Năstase
  Bob Hewitt
  Ion Țiriac
4–6, 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1973   Jürgen Fassbender
  Hans-Jürgen Pohmann
  Manuel Orantes
  Ion Țiriac
7–6, 7–6, 7–6
1974   Jürgen Fassbender (2)
  Hans-Jürgen Pohmann (2)
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
6–3, 6–4, 6–4
1975   Juan Gisbert
  Manuel Orantes
  Wojciech Fibak
  Jan Kodeš
6–3, 7–6
1976   Fred McNair
  Sherwood Stewart
  Dick Crealy
  Kim Warwick
7–6, 7–6, 7–6
1977   Bob Hewitt (6)
  Karl Meiler
  Phil Dent
  Kim Warwick
3–6, 6–3, 6–4, 6–4
1978   Wojciech Fibak
  Tom Okker (3)
  Antonio Muñoz
  Víctor Pecci
6–2, 6–4
1979   Jan Kodeš (2)
  Tomáš Šmíd
  Mark Edmondson
  John Marks
6–3, 6–1, 7–6
1980   Andrés Gómez
  Heinz Gildemeister
  Reinhart Probst
  Max Wünschig
6–3, 6–4
1981   Hans Gildemeister
  Andrés Gómez (2)
  Paul McNamee
  Peter McNamara
6–4, 3–6, 6–4
1982   Pavel Složil
  Tomáš Šmíd (2)
  Anders Järryd
  Hans Simonsson
6–4, 6–3
1983   Heinz Günthardt
  Balázs Taróczy
  Mark Edmondson
  Brian Gottfried
7–6, 4–6, 6–4
1984   Stefan Edberg
  Anders Järryd
  Heinz Günthardt
  Balázs Taróczy
6–3, 6–1
1985   Hans Gildemeister (2)
  Andrés Gómez (4)
  Heinz Günthardt
  Balázs Taróczy
1–6, 7–6, 6–4
1986   Sergio Casal
  Emilio Sánchez
  Boris Becker
  Eric Jelen
6–4, 6–1
1987   Miloslav Mečíř
  Tomáš Šmíd (3)
  Claudio Mezzadri
  Jim Pugh
4–6, 7–6, 6–2
1988   Darren Cahill
  Laurie Warder
  Rick Leach
  Jim Pugh
6–4, 6–4
1989   Emilio Sánchez (2)
  Javier Sánchez
  Boris Becker
  Eric Jelen
6–4, 6–1
1990   Sergi Bruguera
  Jim Courier
  Udo Riglewski
  Michael Stich
7–6, 6–2
1991   Sergio Casal (2)
  Emilio Sánchez (3)
  Cássio Motta
  Danie Visser
4–6, 6–3, 6–2
1992   Sergio Casal (3)
  Emilio Sánchez (4)
  Carl-Uwe Steeb
  Michael Stich
5–7, 6–4, 6–3
1993   Paul Haarhuis
  Mark Koevermans
  Grant Connell
  Patrick Galbraith
6–4, 6–7, 7–6
1994   Scott Melville
  Piet Norval
  Henrik Holm
  Anders Järryd
6–3, 6–4
1995   Wayne Ferreira
  Jevgenij Kafelnikov
  Byron Black
  Andrej Olchovskij
6–1, 7–6
1996   Mark Knowles
  Daniel Nestor
  Guy Forget
  Jakob Hlasek
6–2, 6–4
1997   Luis Lobo
  Javier Sánchez (2)
  Neil Broad
  Piet Norval
6–3, 7–6
1998   Donald Johnson
  Francisco Montana
  David Adams
  Brett Steven
6–2, 7–5
1999   Wayne Arthurs
  Andrew Kratzmann
  Paul Haarhuis
  Jared Palmer
2–6, 7–6(7–5), 6–2
2000   Todd Woodbridge
  Mark Woodforde
  Wayne Arthurs
  Sandon Stolle
6–7(4–7), 6–4, 6–3
2001   Jonas Björkman
  Todd Woodbridge (2)
  Daniel Nestor
  Sandon Stolle
7–6(7–2), 3–6, 6–3
2002   Maheš Bhúpatí
  Jan-Michael Gambill
  Jonas Björkman
  Todd Woodbridge
6–2, 6–4
2003   Mark Knowles (2)
  Daniel Nestor (2)
  Maheš Bhúpatí
  Max Mirnyj
6–4, 7–6(12–10)
2004   Wayne Black
  Kevin Ullyett
  Bob Bryan
  Mike Bryan
6–4, 6–2
2005   Jonas Björkman (2)
  Max Mirnyj
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
4–6, 7–6(7–2), 7–6(7–3)
2006   Paul Hanley
  Kevin Ullyett (2)
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–2, 7–6(10–8)
2007   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Paul Hanley
  Kevin Ullyett
6–3, 6–4
2008   Daniel Nestor (3)
  Nenad Zimonjić
  Bob Bryan
  Mike Bryan
6–4, 5–7, [10–8]
2009   Simon Aspelin
  Paul Hanley (2)
  Marcelo Melo
  Filip Polášek
6–3, 6–3
2010   Marc López
  David Marrero
  Jérémy Chardy
  Paul-Henri Mathieu
6–3, 2–6, [10–8]
2011   Oliver Marach
  Alexander Peya
  František Čermák
  Filip Polášek
6–4, 6–1
2012   David Marrero (2)
  Fernando Verdasco
  Rogério Dutra da Silva
  Daniel Muñoz de la Nava
6–4, 6–3
2013   Mariusz Fyrstenberg
  Marcin Matkowski
  Alexander Peya
  Bruno Soares
3–6, 6–1, [10–8]
2014   Marin Draganja
  Florin Mergea
  Alexander Peya
  Bruno Soares
6–4, 7–5
2015   Jamie Murray
  John Peers
  Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
2–6, 6–3, [10–8]
2016   Henri Kontinen
  John Peers (2)
  Daniel Nestor
  Ajsám Kúreší
7–5, 6–3
2017   Ivan Dodig
  Mate Pavić
  Pablo Cuevas
  Marc López
6–3, 6–4
2018   Julio Peralta
  Horacio Zeballos
  Oliver Marach
  Mate Pavić
6–1, 4–6, [10–6]
2019   Oliver Marach (2)
  Jürgen Melzer
  Robin Haase
  Wesley Koolhof
6–2, 7–6(7–3)
2020   John Peers (3)
  Michael Venus
  Ivan Dodig
  Mate Pavić
6–3, 6–4
2021   Tim Pütz
  Michael Venus (2)
  Kevin Krawietz
  Horia Tecău
6–3, 6–7(3–7), [10–8]
2022   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
  Rohan Bopanna
  Matwé Middelkoop
6–2, 6–4
2023   Kevin Krawietz
  Tim Pütz
  Sander Gillé
  Joran Vliegen
7–6(7–4), 6–3

Ženská čtyřhra editovat

Rok vítězky finalistky výsledek
1982   Elizabeth Ekblomová
  Lena Sandinová
  Pat Medradová
  Claudia Monteirová
7–6, 6–3
1983   Bettina Bungeová
  Claudia Kohde-Kilschová
  Ivanna Madrugaová
  Catherine Tanvierová
7–5, 6–4
1984 turnaj se nekonal
1986
1987   Claudia Kohde-Kilschová
  Jana Novotná
  Natalija Jegorovová
  Leila Meschiová
7–6, 7–6
1988   Jana Novotná
  Tine Scheuer-Larsenová
  Andrea Betznerová
  Judith Wiesnerová
6–4, 6–2
1989   Isabelle Demongeot
  Nathalie Tauziatová
  Jana Novotná
  Helena Suková
bez boje
1990   Gigi Fernándezová
  Martina Navrátilová
  Larisa Neilandová
  Helena Suková
6–2, 6–3
1991   Jana Novotná
  Larisa Neilandová
  Arantxa Sánchez Vicariová
  Helena Suková
7–5, 6–1
1992   Steffi Grafová
  Rennae Stubbsová
  Manon Bollegrafová
  Arantxa Sánchez Vicariová
4–6, 6–3, 6–4
1993   Steffi Grafová
  Rennae Stubbsová
  Larisa Neilandová
  Jana Novotná
6–4, 7–6
1994   Jana Novotná
  Arantxa Sánchez Vicariová
  Jevgenija Maniokovová
  Leila Meschiová
6–3, 6–2
1995   Gigi Fernándezová
  Martina Hingisová
  Conchita Martínezová
  Patricia Tarabiniová
6–2, 6–3
1996   Arantxa Sánchez Vicariová
  Brenda Schultzová
  Gigi Fernándezová
  Martina Hingisová
4–6, 7–6, 6–4
1997   Anke Huberová
  Mary Pierceová
  Ruxandra Dragomirová
  Iva Majoliová
2–6, 7–6, 6–2
1998   Barbara Schettová
  Patty Schnyderová
  Martina Hingisová
  Jana Novotná
7–6, 3–6, 6–3
1999   Larisa Neilandová
  Arantxa Sánchez Vicariová
  Amanda Coetzerová
  Jana Novotná
6–2, 6–1
2000   Anna Kurnikovová
  Nataša Zverevová
  Nicole Arendtová
  Manon Bollegrafová
6–7, 6–2, 6–4
2001   Cara Blacková
  Jelena Lichovcevová
  Květa Peschkeová
  Barbara Rittnerová
6–2, 4–6, 6–2
2002   Martina Hingisová
  Barbara Schettová
  Daniela Hantuchová
  Arantxa Sánchez Vicariová
6–1, 6–1
2003 turnaj se nekonal
2020
2021   Jasmine Paoliniová
  Jil Teichmannová
  Astra Sharmaová
  Rosalie van der Hoeková
6–0, 6–4
2022   Sophie Changová
  Angela Kulikovová
  Miju Katová
  Aldila Sutjiadiová
6–3, 4–6, [10–6]
2023   Anna Danilinová
  Alexandra Panovová
  Miriam Kolodziejová
  Angela Kulikovová
6–4, 6–2

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamburg European Open na anglické Wikipedii.

  1. a b Stefanos Tsitsipas Headlines Field in Hamburg; All You Need To Know [online]. ATP Tour, Inc, 2020-07-078 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola mezinárodní mistrovství NSR, s. 196–197. 
  3. The day Federer snapped Nadal's 81-match clay-win streak [online]. Tennis Majors, 2021-05-20 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Tournament Tradition since 1892 [online]. Hamburg European Open [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22. (anglicky) 
  5. a b The WTA Tour returns to Hamburg! [online]. Hamburg European Open, 2021-02-11 [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-11. (anglicky) 
  6. "MOIN LADIES." [online]. Hamburg European Open, 2021-04-22 [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-28. (anglicky) 
  7. Amtliches Tennis-Hand- und Jahrbuch 1927 zum Jubiläum 1902–1927 des Deutschen Tennis-Bundes. Redakce Gruber Ferdinand. Heidelberg: Verlag Hermann Meister, 1927. S. 74. (německy) 
  8. ATP wins crucial anti-trust case. BBC [online]. 2008-08-06 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. STEMPEL, Jonathan. ATP tennis tour wins antitrust ruling. Reuters [online]. 2010-06-25 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c 1993: Tennis star stabbed. On This Day 30 April 1993. BBC, 1993-04-30. Dostupné online [cit. 2011-07-17]. (anglicky) 

Externí odkazy editovat