Otevřít hlavní menu

Česko-ruské vztahy

bilaterální vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací

Česko-ruské vztahy jsou bilaterální vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací. Česko i Rusko jsou členové Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Rady Evropy.

Bilaterální vztahy České republiky
a Ruska
Česko   Rusko
Czech Republic Russia Locator.svg
ČeskoRusko

Česko je součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO), tím pádem hrají klíčovou roli vztahy NATO a Ruska a po ruské vojenské intervenci na Ukrajině od roku 2014 se politické a vojenské napětí mezi Západem a Ruskem označuje jako druhá studená válka. Česko je také skrze svoji pozici jakožto součást Západních institucí cílem systematické ruské špionáže, jenž je dle českých státních institucí a bezpečnostních složek hrozbou pro národní bezpečnost.[1] Mimo to je Česko také cílem ruské propagandy skrze českojazyčné dezinformační weby, které jsou v rozporu s národními zájmy definovanými bezpečnostní strategií Česka.[1]

Česko je však oblíbeným cílem ruského turismu i migrace a odlivu mozků z Ruska díky službám v ČR, možnostem vzdělání, ekonomickým příležitostem, pozici v EU a životní úrovni. Z hlediska ekonomiky a obchodu představuje Rusko pro Česko okrajového partnera s využitím především pro import základních surovin primárního průmyslu pro následné domácí zpracování a pro import fosilních paliv.

HistorieEditovat

 
Evropa v roce 1519: Země Koruny české spolu s Rakouským arcivévodstvím jakožto součást Svaté říše římské sousedí na své východní hranici s Polským královstvím, které leží západně od Moskevského velkoknížectví.

Počátky vztahůEditovat

V období středověku i novověku (1002 do 1806) bylo Česko v podobě Českého knížectví a později Českého království spojencem a součástí evropské mocnosti Svaté říše římské ve střední Evropě a Praha byla sídlem říšského císaře v letech 1346–1437 a 1583–1611. Od 16. století bylo Česko pod vlivem Habsburské monarchie a Rakouského císařství a aktivně se účastnilo na historických událostech, které byly klíčové při vytváření dnešního západního světa a západní kultury.[2]

Americký historik Samuel Huntington odlišuje Západní civilizaci (do které řadí Česko) pocházející z řecko-římské antické kultury Západořímské říše a západního křesťanství skrze vývojové stupně reformace, renesance, osvícenství, humanismu a průmyslové revoluce od civilizace ortodoxního východního pravoslaví (kam řadí Rusko), která převzala řecko-římský vliv skrze Východořímskou Byzantskou říši a po Velkém schizmatu se vyvíjela vlastní cestou a vytvořila si odlišnou historickou trajektorii a sféru vlivu ve východní Evropě.[2][3]

Období komunismu 1945–1989Editovat

V průběhu dvacátého století byly česko-ruské vztahy formalizovány jako československo-sovětské vztahy. Mezi lety 1948 a 1989 bylo Česko součástí východního bloku a satelitní stát ve sféře vlivu Sovětského svazu. Během tohoto období se Česká ekonomika pod vlivem Ruska propadla z úrovně západoevropských zemí jako Rakousko a Finsko na pouhý zlomek jejich výkonnosti.[4]

 
Sovětské tanky při invazi v Praze roku 1968
Ekonomický úpadek Česka mezi lety 1938 a 1990[4]
HDP na obyvatele (1990 $) 1938 1990
Rakousko $1 800 $19 200
Československo $1 800 $3 100
Finsko $1 800 $26 100
Itálie $1 300 $16 800
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Československé socialistické republiky.

Po druhé světové válce mezi lety 1945–1955 ruské bezpečnostní orgány NKVD a Směrš prováděly únosy československých občanů do sovětských koncentračních táborů, tzv. gulagů, čímž prosazovali „likvidaci ideových odpůrců“ komunismu. Pokusy o získání informací o osudech těchto obětí byly většinově neúspěšné.[5]

Sovětským svazem vedená invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa proběhla v roce 1968. Pod ruským vlivem bylo ukončeno Pražské jaro–v té době probíhající proces demokratizace československého režimu. Za ruské okupace následoval nástup „promoskevských sil“, jenž znamenal počátek „normalizace, která přinesla [politické] čistky, cenzuru, nesvobodu, hrubé porušování základních lidských práv a ekonomickou devastaci země.“[6] Při sovětské invazi bylo zabito 137 československých občanů.[7]

V roce 1991 opustila ruská okupační vojska české území.[8]

Po roce 1989Editovat

Návrat Česka na ZápadEditovat

 
Český prezident Václav Klaus s Vladimírem Putinem během diskuze na návštěvě ruského prezidenta v Praze, 2006

V roce 1989 Česko obnovilo demokratické vládnutí po vice než 40 letech komunismu skrze Sametovou revoluci, vyprostilo se tím ze sféry vlivu totalitního Sovětského svazu a orientovalo se politicky a ekonomicky zpět na západ. V roce 1999 Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance (NATO), v roce 2004 do Evropské unie (EU) a v roce 2007 do Schengenského prostoru, čímž se plnohodnotně integrovalo do novodobých Západních institucí. Pro následující dekády se jedno z největších témat pro Česko stala snaha napravit ekonomické škody napáchané během druhé poloviny dvacátého století.[9]

Diplomatická napětíEditovat

Po ruské vojenské intervenci na Ukrajině od roku 2014 se Česko účastní na mezinárodních sankcích v průběhu ukrajinské krize a politické a vojenské napětí mezi Západem a Ruskem se označuje jako druhá studená válka.

Na jaře 2018 Česká republika ze svého území vyhostila tři ruské diplomaty v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v Británii.[10] Šlo totiž o pokus o vraždu nejspíše ze strany Ruska, na což protestně reagovaly země Evropy a USA. Částečným důvodem bylo také obvinění, že otravující látka novičok pochází z území Česka.[11]

Již v minulosti Česko vyhostilo 3 členy ruské mise na území v ČR. Jednoho v roce 2000 za získávání citlivých informacích o NATO. V reakci na to vyhostila jednoho i ruská strana. Další dva vojenské zástupce v roce 2009 za práci pro ruské tajné služby.[10] V roce 2006 české úřady také neprodloužily akreditaci zpravodaji ruské vládní tiskové agentury RIA-Novosti.[10] V roce 2015 také Rusko zakázalo vstup čtyřem českým diplomatům a politikům (v reakci na sankce proti Rusku) – a to Karlu Schwarzenbergovi, Marku Ženíškovi, Jaromíru Štětinovi a Štefanovi Fülemu.[12]

V červnu 2019 byl zveřejněn návrh ruského zákona, který by uznal účastníky sovětské okupace bývalého Československa z roku 1968 za válečné veterány, čímž „konstatuje oprávněnost vstupu vojsk“. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vydala usnesení, že daná invaze byla porušení mezinárodního práva a „brutální agrese“ a že takový „zákon by znamenal poškození vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací“ a „vážné porušení smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českem a Ruskem z roku 1993“.[13] Návrh ruského zákona ostře kritizovala řada českých politiků včetně prezidenta Miloše Zemana, který předvolal ruského velvyslance v ČR pro vysvětlení.[14]

Ruské ministerstvo spravedlnosti zařadilo v listopadu 2019 českou humanitární organizaci Člověk v tísni aktivní v desítkách zemí světa, na seznam organizací, které jsou v Rusku nežádoucí.[15] Ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček to považuje za absurdní a požaduje vysvětlení a uvedl, že zákaz lidskoprávní organizace v Rusku svědčí o špatném stavu lidských práv v zemi.[16]

ObchodEditovat

 
Ruské plynovody do EU, do Česka vede Transgas

Hodnota obchodu mezi Českem a Ruskem se pohybuje v jednotkách miliard amerických dolarů. Většina importu z Ruska do Česka jsou suroviny jako paliva a kovy; exporty z Česka do Ruska jsou většinově výrobky.[17] V roce 2015 56,4% ropy importované do Česka mělo původ v Rusku, přičemž tenhle podíl a tím pádem závislost na ruské ropě byla nejnižší za předchozích 20 let, a to ve prospěch ropy z Ázerbájdžánu a také částečně z Kazachstánu.[18] Většina importů plynu a jaderného paliva do Česka pochází z Ruska.[19]

Rusko však představuje pro Česko z hlediska obchodu spíše okrajového partnera, neboť naprostá většina exportů z Česka míří do ostatních členů EU[20] (88,1% v roce 1999 před vstupem do EU roku 2004,[21] 81,1% v roce 2013[22] a 84.1% v roce 2016)[21] a většina importů do Česka pochází z ostatních členů EU (76,6% v roce 2013)[23] nebo z Číny (7,3% v roce 2016).[24] Mezi lety 2012 (před sankcemi) a 2016 (po sankcích) se podíl exportů z Česka, které míří do Ruska, snížil z necelých 4% na 1,7% z celkových českých exportů. To kromě vzájemných sankcí mezi EU a Ruskem způsobil i „ne úplně dobrý stav“ ruské ekonomiky, dle Hospodářské komory ČR.[21]

Veřejné míněníEditovat

 
Karikatura tradiční ruské hračky matrjoška jako symbol komunismu, Muzeum komunismu, Praha

Dle průzkumů veřejného mínění v Česku od roku 1991 patří Rusko dlouhodobě mezi nejvíce negativně vnímané národy.[25] Dle průzkumu roku 2016 má 26% dotázaných pozitivní názor na Rusko.[25]

Ruská špionáž a propagandaEditovat

Související informace naleznete také v článcích Armáda trollů, Informační válka, Hybridní válka, Putinismus a Ruská propaganda.

Ruská špionáž a kybernetické útoky v ČeskuEditovat

Česká kontrarozvědka Bezpečnostní informační služba (BIS) dlouhodobě upozorňuje na vysokou intenzitu ruských špionážních aktivit v Česku[1] jenž způsobují bezpečnostní a politické hrozby pro Česko.[26] Dle zprávy BIS se ruská vláda snaží infiltrovat do různých odvětví včetně vlády, ekonomiky a médií k prosazování ruských zájmů a šíří organizovaný zločin a korupci.[26] Aktivity ruské rozvědky v Česku jsou nejvíce intenzivní v oblastech proruské propagandy, politické, vědecké, technologické a ekonomické špionáže.[27] Na území Česka mají nejaktivnější špionážní aktivity původ z Ruska, následované Čínou.[27]

V roce 2017 bylo v Česku oficiálně 140 ruských diplomatů, což je neúměrně vysoké množství v ohledu na velikost Česka ve srovnání s jinými zeměmi, a také ve srovnání s 65 českými diplomaty v Rusku.[28] Například ve Velké Británii, jenž má šestkrát větší počet obyvatel než Česko, působí 80 ruských diplomatů. Ruská ambasáda v Česku tedy patří mezi jednu z největších v EU a BIS odhaduje že třetina oficiálních ruských diplomatů v Česku jsou ve skutečnosti špióni pod záštitou ruské ambasády.[29] Dle amerických zdrojů je v Česku celkově zhruba 400 špiónů z ruských tajných služeb.[30]

Dle tiskové zprávy z prosince 2018 BIS odhalila a zamezila aktivitu desítkám ruských špiónů během předchozích pěti let a počátkem roku informovala vládu o rozbití sítě ruských informátorů.[31][32] Na bezpečnostní konferenci v Poslanecké sněmovně roku 2019 uvedl ředitel BIS Michal Koudelka, že BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) v daný rok rovněž odhalili a rozbili špionážní a hackerskou síť vytvořenou na území ČR z ruských občanů a Rusů, kteří získali české občanství, kterou financovala ruská zpravodajská služba FSB a ruská ambasáda v ČR.[33]

Propaganda ruských zájmů v ČeskuEditovat

 
České dezinformační weby jako Parlamentní listy šíří ruskou propagandu.[34]
Ruská státní média Sputnik a Russia Today šířící ruskou propagandu[35]

Ruská propaganda v Česku má za cíl destabilizovat Západní instituce jako jsou EU, NATO a jejich složky, mezi které patří Česká republika.[1] Toho se snaží dosáhnout skrze hybridní a informační válku.[1]

Skupina českých investigativních novinářů zveřejňuje seznam proruských publikací a webů na Neovlivní.cz, u kterých se jedná „nejen o čistou a neskrývanou propagandu, ale i o média, která nekomentované Putinovské vidění světa nabízejí mezi standardními zpravodajskými texty“.[36]

Dle studie brněnské Masarykovy univerzity jsou Parlamentní listy a Sputnik Česká republika hlavními zdroji ruské propagandy v Česku.[37] Ruská informační válka se soustředí na šíření dezinformací o EU a o NATO,[28] dle BIS za účelem destabilizovat a manipulovat českou společnost a politické prostředí, což ohrožuje národní zájmy a bezpečnost Česka.[27] Dle českých vládních odhadů stojí ruská vláda za zhruba 40 českojazyčnými webovými stránkami, které představují radikální názory, konspirační teorie a nepřesné zprávy.[38] Mezi nejvlivnější patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály, nebo také New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet. Takové zdroje se snaží „intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR“.[34]

V roce 2017 bylo založeno Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) pod Ministerstvem vnitra České republiky, mimo jiné za účelem čelit těmto hrozbám z ruské strany.[38][39] Dle členů centra, „zásadním cílem je zajistit svobodné a spravedlivé volby“.[38] Dle ekonoma Tomáše Prouzy, „klíčovým cílem ruské propagandy v České republice je zasít do společnosti pochyby o tom, že demokracie je nejlepší systém organizace státu; vytvářet negativní obrazy Evropské unie a NATO a odrazovat lidi od účasti v demokratických procesech“.[38] Zmíněné metody jsou součástí Ruskem vedené hybridní války, která má svůj počátek v anexi Krymu Ruskou federací a je zaměřená na postkomunistické země a také západní Evropu.[40]

V roce 2019 vyjádřila BIS, že ruská státní média jako Sputnik a Russia Today a další ruské státní instituce zaměstnávající stovky lidí postupují při pokusech o destabilizaci ČR několika způsoby, včetně „útoků na samotnou strukturu hlasování, financování politických stran nebo manipulací se zavádějícími informacemi na internetu a sociálních sítích včetně kradení a následných úniků informací nebo rozesílání nepravdivých e-mailů vytipovaným skupinám obyvatel“ za účelem „zvyšovat společenské napětí a rozbíjet integritu Evropské unie“.[35]

Ministerstvo zahraničí vytvořilo od 1. září 2019 novou funkci zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby v rámci boje proti dezinformacím a nepřátelskému vlivu cizích mocností. Jako první tuhle funkci obsadil bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý.[41]

Česko v ruských médiíchEditovat

 
Zeman a Putin v Moskvě

Český prezident od roku 2013 Miloš Zeman je svým proruským postojem v rozporu s proevropskou Vládou České republiky, čímž se také liší od většiny Západních státních představitelů a je tím pádem jeden z hlavních proruských hlasů ve Střední Evropě.[42] Dle analýzy ruských domácích medií z roku 2016 je tento Zemanův postoj v Rusku místními médii značně zveličován a je prezentován jako postoj České republiky. Takhle je skrýván proevropský postoj České vlády, ačkoliv je vláda nejvyšším výkonným orgánem ČR.[43] Zeman je tím pádem používán ruskou vládou jako nástroj propagandy i v Rusku.[42][43][44]

Dle Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se po nástupu Vladimira Putina snaží komunističtí poslanci ruské Státní dumy zkreslit interpretaci sovětské invaze do Československa z roku 1968 jako záchrannou misi před okupací armád NATO.[45]

Ruština v ČeskuEditovat

Dle výzkumu Eurobarometr z roku 2012 v Česku, 13% dotázaných má dostatečnou znalost ruštiny na to, aby mohli vést konverzaci,[46] což je o 7% méně než v roce 2005, kdy to bylo 20% dotázaných.[47] V roce 2015 se na středních školách v Česku učilo 7% žáků ruštinu, což ji řadí ve výuce cizích jazyků na třetí místo po angličtině, kterou se učilo 95% žáků a němčině, kterou se učilo 41%.[48]

Rusové v ČeskuEditovat

MigraceEditovat

 
Pravoslavný chrám svatých Petra a Pavla v Karlových Varech, jež hojně využívá ruská komunita
Související informace naleznete také v článcích Ruská menšina v Česku a Obyvatelstvo Česka.

Dle statistik z roku 2016 je v Česku 33 970 občanů Ruska s povolením k pobytu nad 12 měsíců. Je to čtvrtá největší skupina imigrantů po občanech Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, dále následovaná v počtu občany Německa.[49] Ruští migranti v Česku patří mezi nejvíce vysokoškolsky vzdělané ve srovnání s ostatními cizinci.[50] Rusové také mají vysoký podíl podnikatelů ve srovnání s ostatními imigranty a také většinově pochází z vyšších či středních tříd.[51] Hlavní důvody k imigraci uvádí touhu po lepším životě v EU, kvalitní zdravotnictví v Česku, korupce v Rusku, další politické důvody,[51] a v případě studentů, kteří přicházejí do Česka za bezplatným vysokoškolským vzděláním, za které by v Rusku museli platit.[52]

Dle deníku Neviditelný pes, subportálu Lidových novin, nově příchozí Rusové na rozdíl od Ukrajinců a Vietnamců „nejeví navenek velkou snahu integrovat se do české společnosti“ a v podstatě vytvářejí vlastní paralelní společnost v podobě např. vzniku tzv. ruských čtvrtí v Praze a toho, že v „ruskojazyčné komunitě je možno obstojně prosperovat i bez znalosti češtiny“.[52]

TurismusEditovat

Ruských turistů Českou republiku v roce 2017 navštívilo 550 000, jsou tak čtvrtou nejčastější turistickou skupinou v Česku (dle národnosti). V průměru zde tráví ruští turisté čtyři dny, což je průměrově více než turisté z ostatních zemí.[53] Naopak mezi českými turisty Rusko není příliš oblíbená destinace, stejně jako ruští turisté v Česku potřebují v Rusku vízum.[54]

Zastupitelské úřadyEditovat

Historické památníkyEditovat

V roce 2019 uvedla ČT24, že „České úřady i historici si dlouhodobě stěžují na přístup ruské vlády a samospráv k naplňování dohody o péči o válečné hroby“ a investigace pořadu Reportéři ČT znázornila chátrání a odstranění některých hrobů československých legionářů na území Ruska.[56]

V roce 2019 zastupitelstvo Prahy 6 schválilo odstranění Pomníku maršála Koněva v Praze z roku 1980 a nahrazení památníkem osvobození Prahy na konci druhé světové války.[57]

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Zpráva BIS: Rusko těží z velké diplomatické mise v Česku a využívá zde svou hybridní strategii. ČT24. 3.12.2018.
  2. a b Huntington, Samuel P. Clash of Civilizations. 6th. vyd. Washington, DC: [s.n.], 1991. ISBN 978-0-684-84441-1. (anglicky) 
  3. Western culture. sciencedaily.com.
  4. a b Hardt, John Pearce; Kaufman, Richard F. (1995), East-Central European Economies in Transition, strana 17, M.E. Sharpe, ISBN 1-56324-612-0.
  5. Československo v roce 1945? Pro Stalina dobyté území. Před únosy lidí do SSSR úřady zavíraly oči. HlídacíPes.org. 5. května 2019.
  6. Před 50 lety se moci chopil Husák. Následovaly dvě dekády normalizace. ČT24. 17.04.2019.
  7. Neznámé oběti srpna 1968. Uhořely v bytech nebo byly zabity vojáky, vrahové zůstali nepotrestáni. Aktuálně.cz [online]. 2017-08-17 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  8. 20. výročí odchodu sovětských vojsk a ukončení vojenské okupace Československa. 21. 6. 2011.
  9. Chris Johnstone. CZECH REPUBLIC FACES GLASS CEILING CHALLENGE IN ECONOMIC CATCH UP WITH WESTERN EUROPEAN. Český rozhlas. 04.10.2017.
  10. a b c Česko vyhostí tři ruské diplomaty. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-22]. (česky) 
  11. Benedikt Vangeli. Je to jako po sestřelení letadla nad Donbasem, říká o dezinformacích kolem novičoku bojovník s hoaxy. Aktuálně.cz. 31. 3. 2018.
  12. ŠIMÁNEK, Vít. Čtyři Češi nesmí do Ruska. Jsou na to hrdí. Týden.cz. 2015-05-30. Dostupné online [cit. 2018-04-28]. (česky) 
  13. Odporný pokus legitimizovat okupaci (in Czech). ČT24. 06.06.2019.
  14. Zeman odsoudil návrh zákona, kterým by se z okupantů Československa stali veteráni. Předvolal si ruského velvyslance (in Czech). ČT24. 06.06.2019.
  15. Rusko zařadilo organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích. ‚Čekali jsme to,‘ říká ředitel Pánek. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (česky) 
  16. Kvůli zákazu Člověka v tísni v Rusku si chce Petříček předvolat velvyslance. Seznam Zprávy [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  17. Rusko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz. 23. 6. 2017.
  18. Do České republiky proudí nejvíce ropy z Ruska. Český statistický úřad.
  19. David Tramba. Česko snižuje závislost na ruské ropě. U plynu a jaderného paliva to ale neplatí. euro.cz. 23. dubna 2017.
  20. FIELD LISTING :: EXPORTS - PARTNERS. CIA The World Factbook.
  21. a b c Vyvážené zboží míří z 84 procent do EU. Do Ruska jde minimum. ČT24. 13. 9. 2016.
  22. Podíl vývozu do zemí EU 28 na celkovém vývozu (%). Český statistický úřad.
  23. Podíl dovozu ze zemí EU 28 na celkovém dovozu (%). Český statistický úřad.
  24. FIELD LISTING :: IMPORTS - PARTNERS. CIA The World Factbook.
  25. a b Milan Tuček. Sympatie české veřejnosti k některým zemím – listopad 2016 . CVVM. 5. ledna 2017.
  26. a b CZECH INTELLIGENCE: HALF OF RUSSIA’S DIPLOMATS IN THE CZECH REPUBLIC ARE SPIES. Český rozhlas.
  27. a b c Russian Intelligence Waging Information War, Says Czech Security Service.
  28. a b John R. Schindler. Putin’s Central European Spy Base. New York Observer. 05/18/17.
  29. Ondřej Kundra. V Česku je zhruba 120 ruských diplomatů. BIS odhaduje, že třetina z nich jsou špioni. Hospodářské noviny. 3. 8. 2018.
  30. Daniel Baret. Tajná služba varuje před agenty Ruska a Číny, vláda a prezident ale velebí tyto dvě země. Reflex. 29. října 2014.
  31. Rozbili jsme síť jedné z ruských zpravodajských služeb, reaguje ředitel BIS na Zemanovy „čučkaře“. ČT24. 8.12.2018.
  32. Prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky k činnosti služby. bis.cz. 7.12.2018.
  33. Tajné služby rozbily síť, kterou v Česku vytvářeli Rusové. ČT24. 22.10.2019.
  34. a b Myšlenky odporující zájmům státu šíří až sto vlivných lidí, tvrdí vnitro. V hledáčku má na 40 webů. Aktuálně.cz. 22.6.2017.
  35. a b Hlavním strůjcem hybridních hrozeb je Rusko, varuje šéf BIS Koudelka. ČT24. 03.05.2019.
  36. PROPAGANDA MASKOVANÁ BOJEM ZA SVOBODU A DEMOKRACII. Neovlivní.cz. 7.11.2016.
  37. WIRNITZER, Jan; KOVÁCSOVÁ, Kateřina. Analýza „prokremelských“ webů: šíří vlnu zloby a půl procenta soucitu. iDNES.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2017-02-21]. Dostupné online. 
  38. a b c d Robert Tait. Czech Republic to fight 'fake news' with specialist unit. The Guardian. Zveřejněno 28. prosince 2016.
  39. Centrum proti terorismu: dezinformaci našlo jednu, chystá se na volby. iDNES.cz.
  40. Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží. Aktuálně.cz. 11.12.2017.
  41. Jakub Zelenka. Ministerstvo zahraničí reaguje na nové hrozby. Bude mít člověka na boj proti dezinformacím a ruskému vlivu. Deník N. 28. srpna 2019.
  42. a b How Czech President Miloš Zeman Became Putin’s Man (anglicky). The New York Observer. Jakub Janda. 01/26/18.
  43. a b How Russia Depicts the Czech Republic (anglicky). semantic-visions.com. 26 August 2016. František Vrabel.
  44. Viróza přichází z Kremlu. Jak a proč Miloš Zeman vzhlíží k Rusku. HlídacíPes.org Robert Břešťan. 29. prosince 2017
  45. Jan Gazdík. Rusové mění okupaci v '68 v záchrannou misi. Děje se to poprvé od normalizace, varuje historik. Aktuálně.cz. 8.6.2016.
  46. SPECIAL EUROBAROMETER 386 Europeans and their Languages. Strana T64
  47. Europeans and their Languages November – December 2005. Which languages do you speak well enough in order to be able to have a conversation * TOTAL. Publikováno v únoru 2006.
  48. Petr Kočí. Angličtina vytlačuje ze škol němčinu. Na vzestupu je i ruština. Český rozhlas. 20. ledna 2015.
  49. R07 Cizinci s pobytem nad 12 měsíců podle státního občanství v letech 2008 - 2016 (k 31. 12.). Český statistický úřad.
  50. Cizinci v ČR: Vietnamci u nás zakořenili. Český statistický úřad.
  51. a b Jan Němec. Rusů v Česku stále přibývá. Jsou už třetí nejpočetnější skupinou imigrantů. Hospodářské noviny. 2. 11. 2017
  52. a b Adam Votruba. SPOLEČNOST: Kdy začne mít ČR problém s imigranty?. Neviditelný pes. 14.2.2017.
  53. Rusové se vrací. Počet zahraničních turistů v Česku přesáhl rekordních deset milionů - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-26]. 
  54. Místa, kam by turista raději neměl jezdit sám. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-28]. (česky) 
  55. Ruské velvyslanectví v Praze je stále při síle. Působí na něm nejvíce lidí ze všech ambasád. Info.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-22]. (česky) 
  56. Kosti českých legionářů leží v Samaře na skládce. Rusko o hroby nepečuje tak, jak se zavázalo. ČT24. 13.10.2019.
  57. Koněvovu sochu má nahradit památník osvobození, schválila Praha 6. Rusko zuří. Aktuálně.cz. 13.09.2019.

Externí odkazyEditovat