Jaromír Štětina

český senátor českého Parlamentu, novinář a spisovatel

Jaromír Štětina (* 6. dubna 1943 Praha) je český novinář, spisovatel, politik a zakladatel neziskové organizace Člověk v tísni. Nejvíce je znám jako válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu a bojovník za zákaz komunismu. V roce 2004 byl jako nestraník za Stranu zelených zvolen do Senátu PČR, v roce 2010 svůj mandát obhájil s podporou TOP 09 a hnutí STAN. Byl místopředsedou senátního Klubu TOP 09 s podporou Starostů. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu (v roce 2014 mu tak zanikl mandát senátora). V roce 2019 založil hnutí ESO, kterému předsedal (v roce 2022 hnutí zaniklo).

Ing. Jaromír Štětina
Jaromír Štětina (2017)
Jaromír Štětina (2017)
1. předseda hnutí ESO
Ve funkci:
16. února 2019 – 17. března 2022
Předchůdcesubjekt vznikl
Nástupcesubjekt zanikl
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 1. července 2019
3. senátor za obvod č. 22 – Praha 10
Ve funkci:
13. listopadu 2004 – 30. června 2014
PředchůdceZuzana Roithová
NástupceIvana Cabrnochová
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1965–1968)
ESO (2019–2022)
Nestraník
v Senátuza SZ (2004–2010)
za TOP 09 (2010–2014)
do EPza SZ (2004)
za STAN (2009)
v EPza TOP 09 (2014–2018)

Narození6. dubna 1943 (81 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Choťženatý
Dětijeden syn
Alma materUniverzita Karlova v Praze
VŠE v Praze
Profesepolitik, novinář, spisovatel, ekonom, geolog a překladatel
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (1997)
Cena 1. června (2003)
Mkhitar Gosh Medal (2017)
Cena Rudolfa Medka
Medal of Merit, 3rd class
CommonsJaromír Štětina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Podle vlastních slov pochází z buržoazně-komunistického prostředí.[1] Jeho babička byla zakládající členkou Komunistické strany Československa, zatímco jeho dědeček z matčiny strany žil v Chicagu, kde vlastnil hospodu jménem Praha, kam chodil na pivo i chicagský starosta Antonín Čermák. Jeho otec pracoval na velvyslanectví v Číně.

Vyrůstal v pohraničí ve Višňové u Frýdlantu v severních Čechách, kam se jeho rodiče přistěhovali v roce 1945.[2] Absolvoval jedenáctiletku, maturoval na gymnáziu v Praze 10 ve Voděradské ulici.[3]

Studium

editovat

V letech 19611967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Podle jedné vlastní verze v roce 1965 podal přihlášku do KSČ, ale protože nesplnil roční kandidátskou lhůtu,[zdroj?] nebyl přijat. Na tu nastoupil v roce 1966 a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Podle jiné své verze[4] do strany vstoupil o rok později. Podle údajů ministerstva vnitra členem (ne kandidátem) KSČ byl od roku 1965.[5] Stranickou legitimaci vrátil po sovětské okupaci. V letech 1970–1978 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie. Od 70. let pořádal výpravy do Sovětského svazu na Sibiř a do Asie, kde mj. sjel i řeku Indus. Od 11. května 1977[6] byl veden v Evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti.

Novinářská kariéra

editovat

Na podzim roku 1968 nastoupil Jaromír Štětina jako elév v tehdejším deníku Mladá fronta. Začátkem roku 1969 nastoupil jako pomocný dělník v tehdejším národním podniku Geologický průzkum, pozdější Geoindustria v Holešovicích. V letech 1970–1999 uspořádal přibližně dvacet pět přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a do asijských zemí; je zakladatelem českého raftingu; je autorem několika úspěšných cestopisů.[3]

Jaromír Štětina dále v letech 1987 až 1989 pořádal série politických přednášek v tehdejším Československu; několikrát byl zadržen orgány StB. Koncem roku 1989 se v Praze stal spoluzakladatelem Syndikátu novinářů.[3] V roce 1992 zakládá Nadaci Lidových novin, stává se jejím prvním ředitelem a v letech 1993–1994 dělal šéfredaktora Lidových novin.

V roce 1994 zakládá Jaromír Štětina soukromou novinářskou agenturu Epicentrum, je spoluzakladatelem humanitární společnosti Člověk v tísni. V letech 1994–2004 je šéfredaktorem agentury Epicentrum; jako reportér se specializuje na válečné konflikty v Evropě, Asii i Africe.[3]

Jaromír Štětina je autorem několika set různých statí, autorem či spoluautorem řady monografií, mnoha desítek dokumentárních filmů a množství rozhlasových a televizních pořadů.[3] Za svou práci obdržel v roce 1997 Cenu Ferdinanda Peroutky.

Politická kariéra

editovat

Jaromír Štětina byl v letech 1965 až 1968 členem KSČ.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2004 kandidoval jako nestraník za Stranu zelenýchobvodu č. 22 – Praha 10. Postoupil do druhého kola, v němž porazil v poměru hlasů 55,32 % : 44,67 % kandidáta ODS Jana Malypetra.[7] Stal se tak prvním členem Senátu za Stranu zelených.

O šest let později se mu podařilo ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 mandát senátora v obvodu č. 22 – Praha 10 obhájit, když kandidoval jako nestraník za TOP 09 a hnutí STAN. Ve druhém kole tentokrát porazil kandidáta ODS a starostu Prahy 10 Vladislava Lipovského v poměru hlasů 57,50 % : 42,49 %.[8]

V březnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal dopis adresovaný české vládě, jehož signatáři požadovali tvrdší postup vůči Rusku a zásah proti příslušníkům ruské menšiny v Čechách, kteří mají ruské občanství, konkrétně okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace nebo zmrazení kont ruských občanů v ČR.[9]

Mandát senátora mu zanikl ke dni 30. června 2014, jelikož se od následujícího dne ujal funkce poslance Evropského parlamentu. Tyto dvě pozice jsou totiž neslučitelné.[10]

Odhalení spolupráce s StB a reakce

editovat

Tomáš Pecina v roce 2010 doložil, že Štětina spolupracoval s StB.[11] Štětina přiznal, že 19. dubna 1977 podepsal závazek spolupráce, avšak tvrdí, že šlo o „trik“, který „zachránil řadu lidí včetně [Štětinova] otce“. StB mu přidělila krycí jméno Plavec.[12]

Štětina z pozice senátora označil odhalení za konspiraci BIS; tvrdil, že se ho BIS snažila zastrašovat a pokoušela se ho fyzicky ohrozit. Podle Štětiny BIS zneužívala k jeho diskreditaci své spolupracovníky a agenty, za které označil aktivistu Tomáše Pecinu, bývalého pracovníka BIS Jana Schneidera a novináře Jana Rejžka. (Rejžek v článku v Lidových novinách Štětinovi vytýkal spolupráci s komunistickou tajnou službou. Jan Schneider prohlásil, že Štětina „V roce 1977 udal své spolupracovníky a vystavil je riziku kriminálu. Je to prototyp práskače, který má tu drzost, že dnes bojuje proti bolševismu.“)[13]

Mandát europoslance (2014–2019)

editovat

V roce 2009 neúspěšně kandidoval v čele hnutí Starostové a nezávislí do Evropského parlamentu.[14] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval z pozice nestraníka na 5. místě kandidátky TOP 09 a STAN.[15] Získal 18 951 preferenčních hlasů, skončil na třetím místě kandidátky a vzhledem k zisku čtyř mandátů pro TOP 09 a STAN se dostal do Evropského parlamentu. Zde místopředsedal podvýboru pro obranu (SEDE), byl členem Výboru pro zahraniční věci (AFET) a náhradníkem ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Byl členem několika zahraničních delegací.

Aktivity v Evropském parlamentu

editovat

V Evropském parlamentu se zabýval především děním v zemích bývalého Východního bloku a souvisejícími tématy, jako je terorismus, lidská práva a ruská propaganda.

Pravidelně jezdil na zahraniční mise do krizových oblastí, jako je například Sýrie,[16] Donbas[17] či Náhorní Karabach.[18] Počínaje rokem 2014 se hojně zajímal o dění na Ukrajině (viz Euromajdan), kam také několikrát z vlastní iniciativy vycestoval.

V červenci 2015 pozval do Evropského parlamentu zakladatele a tehdejšího velitele ukrajinského dobrovolnického pluku (do ledna 2015 šlo o prapor) Azov, pravicového nacionalistu Andreje Jevhenovyče „Bílého vůdce“ Bileckého. Americká Sněmovna reprezentantů označila v roce 2014 Azovský tehdy ještě prapor za neonacistickou organizaci, ale podle Štětiny během války na východní Ukrajině právě Azov a další dobrovolnické skupiny jako Pravý sektor nejvíc přispěly k obraně Donbasu před proruskými separatisty. Jaromír Štětina upozorňuje na skutečnost, že je to ruská propaganda, která se snaží o označení všech obránců Ukrajiny v podobě dobrovolnických regimentů za nacisty. Vedení jednotek si je navíc tohoto problému vědomo a bojuje proti tomu.[19]

V srpnu 2014 v rozhovoru pro Radiožurnál označil Rusko za říši zla.[20] Jaromír Štětina aktivně podpořil usnesení Evropského parlamentu, které označuje zapojení Ruska do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, anexi Krymu a porušování územní celistvosti Gruzie za úmyslné porušování demokratických zásad a základních hodnot a mezinárodního práva.[21] Navrhl usnesení odsuzující teroristické činy a zločinné jednání separatistů a jiných paravojenských jednotek na východní Ukrajině a podporující sankce EU vůči Rusku.[22] Jaromír Štětina též vystoupil proti založení reprezentační kanceláře povstalecké Doněcké lidové republiky v Česku a vyzval ministra zahraničních věcí ČR, aby podnikl proti této propagandistické iniciativě příslušné kroky.[23] Jaromír Štětina je hlasitým zastáncem prohlubování spolupráce mezi EU a Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem[24] a dlouhodobě bojuje za práva Krymských Tatarů a jejich návrat na rodný Krym.[25] V Evropském parlamentu byl iniciátorem několika usnesení,[26][27] která odsuzují vyhnání Krymských Tatarů na příkaz sovětského diktátora Josifa Stalina (vrátit na Krym se mohli až po roce 1989) a vyzývají k dodržování jejich základních lidských práv.

Byl rovněž spoluautorem usnesení, ve kterém Evropský parlament vyjadřuje hluboké znepokojení nad vraždami a systematickým zastrašováním a pronásledováním členů ruské opozice, novinářů a osob vyjadřujících se kriticky o ruských orgánech. Aktivně usiloval o přijetí usnesení[28] upozorňujícího na nebezpečí ruské propagandy v EU.

Je spolupředkladatelem usnesení o svobodě slova a demokratizačním procesu v Bělorusku[29] a v Kazachstánu.[30]

Dne 12. dubna 2016 hlasoval pro rezoluci Evropského parlamentu, která podpořila návrh Evropské komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera na zavedení trvalých povinných kvót pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU v reakci na evropskou migrační krizi.[31] Následně nicméně podpořil zřízení Evropské pobřežní a pohraniční stráže, kterou mohou členské státy, jejichž hranice se ocitne pod tlakem migračních toků, požádat o okamžitou pomoc,[32] a zavedení evidence cestujících (PNR)[33] v letecké dopravě překračujících vnější hranice EU, která umožní sledovat osoby podezřelé z terorismu a organizovaného zločinu.

Společně s Pavlem Svobodou (KDU-ČSL) se zasazoval o vydání Petra Jaška, českého občana vězněného[34] v Súdánu. Na jejich návrh vyzval Evropský parlament v usnesení[35] o Súdánu k Jaškovu propuštění.

V únoru 2017 vydal Ázerbájdžán na Štětinu mezinárodní zatykač, poté co se Štětina jako pozorovatel zúčastnil referenda v separatistickém Náhorním Karabachu, který se s podporou Arménie v krvavé válce v 90. letech odtrhl od Ázerbájdžánu. Štětina vyjádřil podporu karabašským separatistům a obvinil Ázerbájdžán z vedení hybridní války proti Karabachu.[36]

V březnu 2018 jako jeden z mála českých politiků kritizoval tureckou invazi do Afrínu, která byla namířena proti syrským Kurdům, když prohlásil: „Členský stát NATO, náš vojenský spojenec, se dopouští násilí vůči Kurdům na cizím území, v Sýrii a Iráku. Vyřešit dilema, kdo je náš spojenec v Afrínu, vyžaduje mnoho diplomatické obratnosti. Vyžaduje však i schopnost odpovědět na otázku, zda je brutální porušování lidských práv ze strany Turecka akceptovatelné za cenu oslabení vojenského spojenectví.“[37]

V polovině prosince 2018 oznámil, že ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 odmítá obhajovat svou funkci europoslance na kandidátce TOP 09.[38] Předsedu strany Jiřího Pospíšila obvinil z rozkolu v TOP 09 i špatných volebních výsledků.[39] Následně vytvořil nové hnutí Evropa společně (ESO), které bylo na Ministerstvu vnitra ČR zaregistrováno v únoru 2019.[40] V březnu 2019 se pak stal lídrem kandidátky hnutí ESO.[41] Získal sice 2 925 preferenčních hlasů, ale hnutí jako celek obdrželo jen 0,53 % hlasů. Jako europoslanec tak skončil.[42]

Vyznamenání a ocenění

editovat
  • 1992 – Cena Františka Kriegla
  • 1997 – Cena Ferdinanda Peroutky
  • 2000 – Státní vyznamenání Za zásluhy
  • 2001 – Prestižní cena SAIS – Novartis Award, udělovaná Johns Hopkins University ve Washingtonu
  • ŠTĚRBA, Otakar. Jezdec na Šedobílém koni : altajské eposy. [Vyprávějí Otakar Štěrba a Jaromír Štětina.] Praha: Albatros, 1981. Ilustr. Karel Šafář. Graficky upravil Josef Týfa. Edice Obnovené obrazy. Epické příběhy, které vznikaly před dávnými časy a ústním podáním se uchovávaly mezi obyvateli Altaje.
  • S Matyldou po Indu. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979. Edice Cesty. Fotografie Jiří Koudela, Jaromír Štětina, Wolfgang Wenzel, František Sláma. (2. vyd. Praha: Panorama, 1983. | 3., dopl. vyd. Praha: Ivo Železný, 2000. Kapitolu Od Matyldy k raftu naps. Pavel Kolínský a Petr Kolínský. ISBN 80-240-1478-5.) Líčení plavby po řece Indu, kterou podnikli čtyři Čechoslováci v r. 1975.
  • Studna pro Mandon. Praha: Panorama, ©1984. Autor vypráví o svých zážitcích v Íránu, kde působil jako prospektor při průzkumu nalezišť aluminiové rudy v pohoří Zágros.
  • ŠTĚRBA, Otakar. Od pramenů k oceánu : expedice Ob. Praha: Panorama, 1986. Cestopisná reportáž z plavby přátel po altajských řekách, z nichž vzniká Ob, a po veletoku Ob samém.
  • PROCHÁZKA, Zdeněk. Souostroví naděje : po stopách stalinských koncentračních táborů na Kolymě. Praha: Mladá fronta, 1990. Edice Cesty.
  • Století zázraků. 1. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2000, ISBN 80-7106-384-3. (2. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-854-3). Dvacet pět povídek cestovatele a válečného korespondenta vychází z jeho zkušeností i fantazie, která čerpá z legend Východu i Západu.
  • PROCHÁZKOVÁ, Petra. Rošangol. Praha: G plus G, 2003. ISBN 80-86103-70-6. Dvě krátké povídky (Adžamal – P. Procházková, Svět podle Hobbese – J. Štětina) jsou inspirované pobytem ve válkou vyčerpaném a hladovějícím Afghánistánu na počátku 21. století.
  • Vykradači hrobů : povídky o válce a o lásce. Praha: G plus G, 2004. ISBN 80-86103-76-5. Soubor patnácti povídek, nichž autor beletristickou formou zúročil bohaté zkušenosti válečného zpravodaje.
  • VOLENCOVÁ, Dagmar. Jaromír Štětina : život v epicentru. Praha: Portál, 2004. Edice Rozhovory. ISBN 80-7178-794-9. Knižní rozhovor.
  • Výprava za českými čerty: epochální encyklopedie pekelných historií v Čechách. Fotografiemi, mapami a palubním deníkem doplnila Pavla Hájková. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-770-9. Vyprávění o putování za českými čerty kolem celých Čech s koňským spřežením.
  • Bastardi. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-851-9. Román o terorismu a velké ruské duši.
  • S Matyldou v Afghánistánu. Fotografie Petr Kolínský. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-833-4. Cestopisná reportáž z plavby sedmi účastníků na raftu po řece Band-e-Amír, tekoucí napříč centrálním pohořím Hindúkuš.
  • VADAS, Martin; PERNES, Jiří; MAŠÍNOVÁ, Zdena. Pravda o Vladimíru Hučínovi. Praha: [V. Hučín], 2008.
  • HÁJKOVÁ, Pavla. Jaromír Štětina : brutalita moci : rozhovor. Praha: Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-672-8. Knižní rozhovor věnovaný předchozím šesti letům života novináře a od r. 2004 senátora J. Štětiny.
  • Gravitace : frýdlantské povídky. Předmluva Ivan Klíma. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-015-9. Soubor deseti povídek, v nichž autor čerpá ze vzpomínek na poválečné období a dobu normalizace.
  • Pergameny : román o čtvrtém přikázání. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0360-5. (2. vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0881-5.) Osudy čtyř mužů, kteří se setkávají na severočeské uhelné šachtě Maxim Gorkij.

Reference

editovat
  1. LEBL, Zdeněk; ŠTĚTINA, Jaromír. Jaromír Štětina: Dobrého člověka poznám, když se dotknu jeho srdce. Naše rodina. 2008, roč. 40, č. 8. ISSN 0323-2743.. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2011-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-27. 
  2. GÁLIS, Radek. Jaromír Štětina: Senátorské řemeslo mám k novinařině. Deník [online]. 2010-09-24 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. 
  3. a b c d e Jaromír Štětina poslanec Evropského parlamentu. In: TOP09. © 2009–2016 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine..
  4. Volencová, Dagmar. Jaromír Štětina : život v epicentru. Praha: Portál, 2004, s.??
  5. BAKALÁŘ, Petr. Intelektuálové v KSČ. In: Dluhy české politiky. Vimperk: Lucie, 2006, s. 6–39. ISBN 80-903639-4-6.
  6. Evidence zájmových osob StB
  7. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5. 11. – 6. 11. 2004, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 22 – Praha 10 [online]. Český statistický úřad, 2004 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  8. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15. 10. – 16. 10. 2010, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 22 – Praha 10 [online]. Český statistický úřad, 2010 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  9. Nedávejte Rusům víza, zmrazte jim konta, píší exministři Sobotkovi. iDnes.cz [online]. 15. března 2014. Dostupné online. 
  10. Jaromír Štětina [online]. Senát PČR [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 
  11. Slepecká hůl - Senátor Štětina byl spolupracovníkem StB. slepeckahul.pecina.cz [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 
  12. Štětina přiznal podpis StB. Odmítá ale, že by spolupracoval. Echo24 [online]. 30. prosince 2017. Dostupné online. 
  13. BIS mě chce zastrašit, černé auto mě tlačilo ze silnice, tvrdí Štětina. iDnes.cz [online]. 12. září 2011. Dostupné online. 
  14. MATYÁŠ, Zdeněk. Štětina povede starosty a nezávislé do europarlamentu. iDNES.cz. 6. února 2009 [cit. 21. 5. 2009]
  15. Volby do EP: Nabízíme mezinárodně uznávané odborníky [online]. TOP 09, 2014-02-20 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. 
  16. CÁPOVÁ, Michaela. FOTO ze zničeného Kobani: Jen Kurdové mohou zastavit islamisty. Echo24.cz. 2015-10-23. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  17. Karel Schwarzenberg na Ukrajině: Rusko bude konflikt na Donbasu udržovat. Forum24.cz. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  18. NKR Foreign Minister Received Member of the European Parliament – MFA NKR. www.nkr.am [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  19. ČTK. Štětina pozval do Evropského parlamentu velitele ukrajinských radikálů. Deník.cz. 28. července 2015.
  20. HENZL, Lukáš. Štětina označil Rusko za říši zla Archivováno 24. 6. 2016 na Wayback Machine.. EuroZprávy.cz. 22. srpna 2014 12:58.
  21. Evropský parlament. Přijaté texty – Středa 10. června 2015 – Situace ve vztazích EU-Rusko – P8_TA(2015)0225. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  22. Evropský parlament. Společný návrh usnesení o situaci na Ukrajině – RC-B8-0008/2015. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  23. Doněcká republika otevřela v Ostravě "konzulát". Ruská propaganda a divadýlko, demonstrovali lidé. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  24. Evropský parlament. Společný návrh usnesení o dohodách o přidružení a prohloubených a komplexních zónách volného obchodu s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou – RC-B8-0068/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  25. European Parliament. Joint motion for a resolution on the case of Ildar Dadin, prisoner of conscience in Russia – RC-B8-1261/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  26. European Parliament. Joint motion for a resolution on the Crimean Tatars – RC-B8-0582/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. European Parliament. Texts adopted – Thursday, 4 February 2016 – Human rights situation in Crimea, in particular of the Crimean Tatars – P8_TA(2016)0043. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Evropský parlament. Přijaté texty – Středa 23. listopadu 2016 – Strategické sdělení EU o boji s propagandou, kterou proti ní vedou třetí strany – P8_TA-PROV(2016)0441. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  29. Evropský parlament. Společný návrh usnesení o situaci v Bělorusku – RC-B8-1232/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  30. Evropský parlament. Společný návrh usnesení o svobodě projevu v Kazachstánu – RC-B8-0337/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  31. PALATA, Luboš. Europarlament podpořil trvalé uprchlické kvóty, většina Čechů byla proti. iDNES.cz. 12. dubna 2016
  32. Europoslanci schválili evropskou pobřežní a pohraniční stráž. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  33. HOUSKOVÁ, Silvie. Státy získají data o cestujících v letadlech. Má to pomoci proti teroristům. Hospodářské noviny. 2016-04-14. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  34. ECHO24. Europoslanci vyzvali k propuštění Čecha vězněného v Súdánu. Echo24.cz. 2016-10-06. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. 
  35. Evropský parlament. Společný návrh usnesení o Súdánu – RC-B8-1062/2016. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  36. "Vydali na mne zatykač, nesmím do zemí diktátorů, říká europoslanec Štětina". Lidovky. 23. února 2016.
  37. Ticho po Afrínu. 'Všichni tady umřeme,' říká Češka z odříznutého města. Český rozhlas. 15. března 2018.
  38. "Štětina už nechce kandidovat za TOP 09, kritizoval Pospíšila". Novinky.cz. 16. prosince 2018.
  39. "Štětina odmítl v eurovolbách kandidovat za TOP 09. Pospíšila viní z rozkolu i špatných výsledků Archivováno 16. 12. 2018 na Wayback Machine.". Info.cz. 15. prosince 2018.
  40. "STAN a TOP 09 půjdou společně do evropských voleb, kandidátku zřejmě povede Pospíšil". iROZHLAS. 12. února 2019.
  41. "Se Štětinou kandiduje i Fischer, jemuž v rádiu neprodloužili smlouvu". iDNES.cz. 7. března 2019.
  42. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 24.05. – 25.05.2019, Jmenné seznamy, Strana: Evropa společně, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat