Otevřít hlavní menu
Druhá inaugurace V. Putina (2012)

Putinismus (rusky путинизм) je termín používaný některými politiky, politologynovináři pro politický směr a režim v Ruské federaci na počátku 21. století, spojený s politickou činností nebo vládou ruského prezidenta Vladimira Putina.[1][2][3][4] V souvislosti se změnami kurzu vnitřní i zahraniční politiky Ruska v tomto období se užívá i spojení Putinovo Rusko[5] nebo Putinův režim.[6]

Obsah

Vývoj a prvkyEditovat

 
Inaugurace Vladimira Putina jako prezidenta Ruské federace, vedle Putina jeho předchůdce Boris Jelcin (2000)

Podle amerického žurnalisty Fareeda Zakarii jsou klíčovými prvky putinismu nacionalismus (podle amerického historika a novináře Waltera Laqueura dokonce „všudypřítomný pocit národa obklopeného nepřáteli“.[ujasnit][7]), náboženství, sociální konzervatismus, státní kapitalismus a státní nadvláda nad médii.[1]

Politolog Richard Sakwa rozlišuje čtyři fáze putinismu:[8]

  1. obnova politiky po období chaosu (od března 2000 do října 2003).
  2. konsolidace režimu (od úderu proti Michailu Chodorkovskému v roce 2003 do roku 2008).
  3. tandemová vláda (Vladimir Putin společně s prezidentem Dmitrijem Medveděvem), během níž došlo k posílení právního státu a liberálních aspektů (2008–2012).
  4. rozvinutý putinismus; dle Sakwy v odklonu od liberalismu hrála nemalou roli obava z geopolitických ambicí Západu (intervence v Iráku a Libyi, démonizace syrského vládce Bašára al-Asada).

Projevy putinismuEditovat

Kult osobnostiEditovat

 
Komerčně prodávané zarámované fotografie Vladimira Putina

Po převzetí moci Putinem došlo v Rusku k největším projevům kultu osobnosti od dob stalinismu.[9] K vytváření specifické osobní image, resp. budování Putinova kultu dochází i podle názorů českých publicistů Libora Dvořáka[10]Jefima Fištejna.[11]

V roce 2015 byla poblíž Petrohradu odhalena Putinova busta, kterou nechali vyrobit petrohradští kozáci.[12]

Cenzura internetuEditovat

Začátkem roku ruské úřady na pokyn generální prokuratury znemožnily bez soudního příkazu (pouze na základě příslušné legislativy) přístup na několik internetových stránek, kritizujících režim prezidenta Putina; všechny stránky provozoval známý Putinův kritik Garri Kasparov.[13]

Postoj k stalinské éřeEditovat

Ruská ústřední volební komise v srpnu 2016 povolila ve volební kampani před parlamentními volbami používat portrét J. V. Stalina.[14][15]

V létě 2018 Vladimir Putin nechal svým dekretem obnovit v armádě politické školení z dob studené války zrušené s rozpadem Sovětského svazu v srpnu 1991 Michailem Gorbačovem. Na politickou propagandu začala dohlížet tzv. hlavní politická správa, která má podle Putinova dekretu za úkol „organizovat vojensko-politickou činnost v ozbrojených silách“, „morálně psychologicky zajistit armádu“ a „zajistit ideologickou pevnost potřebnou k zajištění vlasteneckého vztahu k obraně státu“.[16]

Zahraniční politikaEditovat

V květnu 2014 vznikl Eurasijský ekonomický svaz, který sdružuje některé z bývalých sovětských republik; toto ekonomické uskupení bývá pokládáno[kým?] za výsledek Putinovy iniciativy, jenž se tak snaží zvýšit, resp. udržet vliv Ruska v postsovětské oblasti.[17] Ještě před vznikem svazu (v dubnu 2005) označil Putin rozpad Sovětského svazu za jednu z největších geopolitických tragédií 20. století,[18] vytvoření svazu naopak označil za „epochální událost“.[19]

OhlasyEditovat

Prezident Putin je často kritizován svými odpůrci v Rusku i mimo něj. Vznikají mnohé kampaně proti němu nebo politice Ruska pod jeho vedením.

Ruské vnímáníEditovat

 
Pouliční rozdávání zprávy s názvem "Путин. Коррупция." (2011)

V ruštině termín použil například novinář a Putinův kritik Andrej Piontkovskij, jenž v roce 2000 napsal, že putinismus je „nejvyšší a poslední etapa gangsterského kapitalismu v Rusku“.[20]

V březnu 2016 publikovala redaktorka novin Narodnyj žurnalist a poslankyně kurské oblastní dumy Olga Liová prohlášení, ve kterém obvinila Vladimira Putina ze zločinného spiknutí proti vlastnímu národu a z propagandy násilí prostřednictvím ruských federálních televizních společností. Dále vyslovila názor, že Putinova vnitřní i vnější politika přivedla ke krachu finanční systém Ruska, způsobila konec Ruska jako právního státu a pronesla domněnku, že Putinova popularita v Kurské oblasti ve skutečnosti nepřevyšuje 25 %.[21][22]

Existuje také kampaň ruských opozičních stran Putin musí odejít.

Vnímání v ČREditovat

Podle české novinářky Petry Procházkové tento režim tvrdé ruky podporuje fízlování, cenzuru a zlovůli.[23]

Zahraniční vnímáníEditovat

Během ruské vojenské intervence na Ukrajině vznikly v zahraničí spontánní nebo organizované iniciativy a hesla kritizující Putinovu politiku a ideologii putinismu, například Putin chujlo!, Jez jablka, naštveš Putina! nebo Nekupuj ruské!.

Putinova kritikaEditovat

Podezření z korupce a opulentní životní stylEditovat

 
Údajný Putinův palác nedaleko Soči, exteriér. Putin vlastnictví nemovitosti odmítl.[24]
 
Údajný Putinův palác nedaleko Soči, interiér[24]

Odpůrci Vladimira Putina zveřejnili zprávu, podle které životní styl šéfa Kremlu předčí i ropné šejky: k dispozici má 20 luxusních nemovitostí, 15 helikoptér a několik opulentních jachet. „Je to víc, než si mohou dovolit oligarchové či ropní šejkové,“ popsal Putinův životní styl jeden z hlavních autorů textu Boris Němcov z opozičního hnutí Solidarita.[25][26][27] Podle britského listu The Guardian disponuje Putin „tajným majetkem“ přes čtyřicet miliard dolarů. Deník se odvolává na politologa Stanislava Belkovského, podle něhož by takové jmění dělalo z šéfa Kremlu jednoho z nejbohatších mužů Evropy. Ruská oficiální místa tyto údaje odmítla komentovat.[28] Televizní stanice BBC se v jedné své reportáži odvolávala na údajnou tajnou zprávu CIA z roku 2007, ve které byl vyčíslen majetek ruského prezidenta částkou přibližně 37 miliard euro.[29] V roce 2010 pronesl španělský prokurátor José Grinda Gonzáles před zástupci americké ambasády v Madridu: "Z Ruska, Běloruska a Čečenska se staly mafiánské státy". Přepis rozhovoru přinesl server WikiLeaks.[30] Na stránkách ruské verze WikiLeaks nazvané RuLeaks byly zveřejněny snímky Putinova sídla, které se nachází u Černého moře. Lidé, kteří o tajné stavbě promluvili, museli utéct do zahraničí.[31][32] V kauze Panama Papers se jméno Vladimira Putina v dokumentech nikde neobjevilo, ale podle britského deníku The Guardian vede údajná padesátimiliardová offshorová stopa k Putinovi. Klíčovou roli v záležitosti hrál Putinův přítel a kmotr jeho starší dcery Sergej Roldugin.[33]

Přehled skrytých penězovodů kolem Vladimira Putina zmapovalo mezinárodní sdružení investigativních novinářů (OCCRP). Díky podivným utajeným zakázkám a přesunům peněz a akcií raketově bohatnou jeho děti, příbuzní i řada blízkých podnikatelů. V roce 2000, kdy Vladimir Putin nastoupil do funkce prezidenta, přitom tito jeho blízcí přátelé neměli podle dostupných informací žádný větší majetek a nefigurovali v jakýchkoli podnikatelských žebříčcích.[34]

Kritika Druhé čečenské válkyEditovat

Související informace naleznete také v článcích Druhá čečenská válka a Masakr balistickými raketami v Grozném.
 
Masový hrob v Čečensku
 
Putin a Achmat Kadyrov, bývalý čečenský polní velitel, který od roku 2000 vládl v proruské Čečenské republice

Podle Tomáše Šmída, politologa fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nese za způsob vedení této války politickou zodpovědnost Vladimir Putin.[35]

Vladimir Putin byl ostře kritizován Západem za válku v Čečensku.[36] Putin avizoval "krátkodobost" konfliktu, to se opět stalo utopickou vizí. V této situaci kritika Moskvy ze strany Západu značně sílila. Parlamentní shromáždění Rady Evropy ve svém doporučení č. 1444 "O konfliktu v Čečensku" vyzvalo Rusko k neprodlenému zastavení vojenských akcí, zahájení politického jednání a k volnému vstupu masmédií. Moskva odpověděla 28. března 2000 memorandem "O situaci v Čečenské republice", v němž silovou akci označila za "vnitřní záležitost" Ruska, ačkoli vyjádřila připravenost ke spolupráci s RE, OSN a dalšími světovými organizacemi. Dubnová rezoluce Parlamentního shromáždění RE pak již v odvetu za akce v Čečensku požadovala pozastavení členství Ruska v RE.[37][38]

Bývalý ruský politik Said-Emin Ibragimov podal u Mezinárodního trestního soudu v Haagu žalobu na Vladimira Putina za zločiny proti lidskosti během druhé rusko-čečenské války.[39]

Nejdůležitějším tématem Anny Politkovské se stal severní Kavkaz. Politkovská proslula svým kritickým přístupem k vládě Vladimira Putina. Jejím terčem byl především prezident Putin, jako osoba nesoucí svrchovanou odpovědnost za činy státních orgánů a jako nejvyšší vojenský velitel.[40][41]

„Utopíme je v hajzlu.“
—  Na adresu čečenské vlády prohlásil Vladimir Putin, vojsko.cz, 7. července. 2011[42][43]

Smrt oponentůEditovat

Bývalý důstojník tajných služeb KGB a FSB Alexandr Litviněnko, který přeběhl k britské MI6, krátce před svou smrtí obvinil Putina, že nařídil jeho vraždu. Vyšetřující britský soudce Robert Owen mu de facto dal v roce 2016 za pravdu. „Se znalostí všech důkazních prvků a analýzy, které jsem měl k dispozici, jsem dospěl k závěru, že operaci FSB pravděpodobně schválil Patrušev a také prezident Putin,“ uvedl Owen.[44][45] Za jednoho z hlavních podezřelých z Litviněnkovy smrti byl Owenem označen Andrej Lugovoj,[46] který Owenovo obvinění odmítl jako "absurdní".[45] Litviněnko vyjádřil názor, že Vladimir Putin stál za vraždou novinářky Anny Politkovské,[47] která zemřela na den Putinových 54. narozenin.[48] Tajná služba FSB zosnovala podle Litviněnka teroristické útoky na obytné domy v Moskvě a Volgodoňsku v roce 1999, které měly podle něj za cíl ospravedlnit vojenskou akci proti Čečensku.[47]

 
Smuteční pochod za Borise Němcova v Moskvě 1. března 2015

Podle Českého rozhlasu bylo za čtrnáct let vlády Vladimira Putina zavražděno šest opozičních novinářů, mezi nimi Natalja Estěmirovová, Pavel Klebnikov a Anna Politkovská.[49][50][51][52]

Boris Němcov, později zavražděný opoziční politik a bývalý vicepremiér v době prezidentství Borise Jelcina, prohlásil, že „Rusko se změnilo ve fašistický režim“[53] a obvinil Vladimira Putina, že cílem jeho politiky je udělat z Ruska „čínského vazala“, což je podle Němcova „zradou Ruska“.[54][55]

Kampaně proti PutinoviEditovat

Související informace naleznete také ve článku Putin musí odejít.

V březnu 2010 vznikla kampaň Putin musí odejít, která však vyzněla do prázdna.

 
Setkání s prezidenty Porošenkem, Hollandem a kancléřkou Merkelovou, 17. října 2014

Kritika během ukrajinské krizeEditovat

Související informace naleznete také ve článku Jez jablka, naštveš Putina!.
 
Putin byl kritizován za podporu proruské Doněcké republiky na východní Ukrajině

V souvislosti s ukrajinskou krizí a později ruskou vojenskou intervencí na Ukrajině začali fotbaloví fanoušci FK Metalist Charkov a FK Šachtar Doněck při pochodu Charkovem v březnu 2014 během společného zápasu veřejně prozpěvovat píseň Putin chujlo! s velmi negativním, urážlivým vyzněním. Popěvek se (i jako pouhé úsloví) záhy stal populárním u odpůrců Putina především na Ukrajině.[56][57] Část veřejnosti postup Ruska v souvislosti s Ukrajinou přirovnávala k postupu nacistického Německa v českém pohraničí při anexi Sudet. Putina přirovnávala k Hitlerovi a přezdívala mu Putler.[58] Postup Ruska na Ukrajině byl také přirovnáván k turecké okupaci Severního Kypru v roce 1974.[59]

27. února 2015 byl v Moskvě zastřelen neznámým pachatelem Boris Němcov. Stalo se tak dva dny před plánovaným masovým opozičním protestem a 17 dní poté, co Němcov veřejně projevil obavu, že ho „Putin nechá zabít za jeho kritiku role Ruska v ukrajinském konfliktu“. Putin tuto vraždu prohlásil za cílenou provokaci, odsoudil ji a nařídil její důkladné vyšetření a objasnění.[60] Spojitost mezi vraždou Němcova a Putinem nebyla prokázána.[61]

Prezident Putin se po referendu o připojení Krymu k Rusku mnohokrát odvolával na kosovský precedens a na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu z roku 2010,[62] podle kterého nebylo jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku v únoru 2008 porušením mezinárodního práva.[63] Referendum za samostatnost v Kosovu se konalo v roce 1991, 8 let před přítomností zahraničních vojsk, referendum na Krymu se konalo až po anexi Ruskou federací v roce 2014. Ruský opoziční politik a jeden z vůdců protivládních protestů v Rusku v letech 2012-2013 Vladimir Ryžkov vyslovil právnické pochybnosti o uznatelnosti tohoto aktu.[64][65]

"Podle ruské ústavy přitom musí použití ruských ozbrojených sil v zahraničí schválit Rada federace. V případě východní Ukrajiny se tak ovšem nestalo. Pokud tam ruská armáda přesto operuje, měl by někdo z tohoto porušení ústavy vyvodit osobní zodpovědnost."
—  Vladimir Alexandrovič Ryžkov, ParlamentniListy.cz, 9. listopadu 2014

Anexe Krymu Ruskou federacíEditovat

 
Demonstranti s vlajkami Ruska, Ukrajiny a EU protestují v Moskvě proti anexi Krymu, 15. března 2014

27. února 2014 se na Krymu mimo existující ruské vojenské základny objevili neoznačení vojáci s moderními zbraněmi a vybavením, některými západními médii označovaní jako „zelení mužíčci“. Ruská vláda nasazení svých sil zhruba tři týdny rezolutně popírala. Postupně se ale potvrdilo, že v případě neoznačených vojáků vybavených moderními ručními zbraněmi a neprůstřelnými vestami šlo o příslušníky ruských speciálních sil, kteří byli do oblasti posláni kvůli „ochraně místních Rusů“. Podle vlastního prohlášení, které uveřejnil o více než rok později, svolal prezident Ruské federace Vladimir Putin již v noci z 22. na 23. února 2014 schůzi, na které rozhodl, že se ruské bezpečnostní složky připraví co nejrychleji na „navrácení Krymu do Ruska“.[66] O úspěchu kontroverzní anexe Krymu Vladimir Putin vůbec nepochyboval.[67] Vladimir Putin pronesl několik kontroverzních prohlášení v rámci anexe Krymu "V Krymu žádní ruští vojáci nebyli, jen jednotky místní domobrany. Uniformy si koupili v army shopu", "Myslíte, že jde o naši pozici vůči Krymu nebo Ukrajině? Kdyby se to nestalo, našli by si jiný důvod", "Dal jsem rozkazy ozbrojeným silám, aby připravily pohotovost pro jaderný arzenál".[68]

Prezidentské volbyEditovat

 
Protesty proti Putinovi v Petrohradě během prezidentské kampaně v roce 2012, včetně tabule zobrazující staršího Putina v Brežněvově přehlídkové uniformě naznačující další kandidaturu na rok 2024

Prezidentské volby konané 4. března 2012 vyvolaly kontroverze u Putinových odpůrců. Vladimir Putin byl podle oficiálních výsledků zvolen téměř 64 procenty hlasů. Opozice však tento výsledek zbochybnila, hlasování podle ní provázelo nebývalé falšování ve prospěch favorita, který si soupeře sám vybral a ostatní uchazeče ke klání nepřipustil.[69]

Položení věnce u pomníku sovětských vojáků v BudapeštiEditovat

Kontroverze v Maďarsku vyvolalo podle zpráv gesto ruského prezidenta Putina, když při své návštěvě Budapešti údajně položil věnec u pomníku sovětským vojákům, kteří přišli o život během potlačování protikomunistického povstání v roce 1956. Psal o tom maďarský portál politics.hu, podle kterého ale s Putinem na hřbitov směli jen ruští novináři. Jakékoliv záběry, které by dokumentovaly Putinovo zastavení u pomníku k roku 1956, nejsou k dispozici. Během útoku Rudé armády proti maďarskému povstání za uvolnění poměrů v říjnu 1956 zemřelo nejméně 2700 Maďarů a 669 sovětských vojáků, zraněno bylo přes 30 000 lidí.[70][71]

Změny v demokratickém směřování RuskaEditovat

Libor Dvořák, komentátor a překladatel z ruštiny, vyjádřil v roce 2015 názor, že v Rusku žádné reformy vidět nejsou, jen postupující autoritářství.[72] Jefim Fištejn označil Vladimira Putina za odpovědného z příchodu samoděržaví a autoritářského vládnutí.[73] Ruský historik Andrej Zubov, prohlásil: "V první řadě je důležité pochopit, že Rusko, na rozdíl od jiných postsovětských států, nikdy nepřekonalo svou komunistickou minulost; místo toho „se komunismus vrátil ve formě autoritářského fašismu. Sovětský svaz se rozpadl, avšak komunismus, který s ním byl neoddělitelně spojen, přežil a změnil se ve fašismus.“[74] Grigorij Javlinskij, ruský politik a ekonom, řekl, že je Rusko autoritářským státem, nikoli demokracií. Veškerou politickou moc v Rusku držel a drží jak v době prezidentské funkce Dmitrije Medveděva tak i po ní Vladimir Putin, buď jako premiér nebo jako prezident. Podle Javlinského je Medveděv "jen nastrčenou loutkou plnící Putinovy rozkazy".[75][76]

Kontroverzní zákony a právní normyEditovat

Související informace naleznete také ve článku Kontroverzní ruské zákony.
 
Politička a novinářka Olga Liová stíhaná od dubna 2016 za kritiku korupce a kriminality v justici

Některé zákony, vyhlášky a zákonná ustanovení, které byly přijaty v době Putinovy vlády, jsou jak v Rusku samotném, tak v zahraničí předmětem kritiky. Jedná se mj. o následující zákonné akty:

  • Zákon o pomluvách
  • Zákon o zákazu adopcí do USA
  • Zákon o tzv. „zahraničních agentech“
  • Zákon o zákazu protestů
  • Zákony o urážce náboženství a propagaci homosexuality
  • Zákon o kontrole internetu
  • Zákon proti separatistickým tendencím
  • Ustanovení ústavy o rozsudcích mezinárodních soudů
  • Zákon o Národní gardě
  • Vyhláška Ministerstva spojů RF č.4950, umožňující kontrolovat příchozí i odchozí poštu bez soudního příkazu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ZAKARIA, Fareed. The rise of Putinism. The Guardian [online]. 2014-07-31 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. URBAN, Jan. Putinismus a Česko. Přítomnost [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. ISSN 2570-9275. 
  3. SCHLÖGEL, Karl. Ein echter Messias hat Atomraketen. Die Welt [online]. 2015-04-11 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  4. HEINEMANN-GRÜDER, Andreas. Die Radikalisierungsdynamik des Putinismus. Blätter für deutsche und internationale Politik. Roč. 2014, čís. 10, s. 77-86k. Dostupné online [cit. 2018-03-05]. ISSN 0006-4416. (německy) 
  5. HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Nechtěné jubileum. Putinovo Rusko si se stým výročím bolševického převratu neví rady. Ceskatelevize.cz [online]. Česká televize [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  6. MITROFANOV, Alexandr. Putinův režim utahuje šrouby. iRozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2017-07-08 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  7. LAQUEUR, Walter. Putin a putinismus: Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem. [s.l.]: Prostor, 2016. 376 s. ISBN 978-80-7260-329-9. 
  8. SAKWA, Richard. Developed Putinism: Change without Development. Russian Analytical Digest. Čís. 127, s. 2-4. Dostupné online [cit. 2018-03-05]. ISSN 1863-0421. (anglicky) 
  9. CASSIDAY, Julie A.; JOHNSON, Emily D. Putin, Putiniana and the Question of a Post-Soviet Cult of Personality. The Slavonic and East European Review. Roč. 88, čís. 4, s. 681-707. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. ISSN 0037-6795. (anglicky) 
  10. DVOŘÁK, Libor. Libor Dvořák: Putin mění svou image z „mača“ na „otce vlasti“. iRozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2012-12-04 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  11. PANENKA, Radim. Jefim Fištejn o poměrech v Rusku: Putin si vybudoval kult a zavrhl hodnoty Západu. Nezávislí novináři nemají kde publikovat. Parlamentní listy [online]. 2014-06-06 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  12. Putin jako dobyvatel a císař: Kozáci odhalili svému prezidentovi bustu. Novinky.cz [online]. 2015-05-18 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  13. Ruské úřady zablokovaly přístup na weby, které kritizovaly Putinův režim. iDNES.cz [online]. 2014-03-13 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  14. Ruská volební komise povolila využívat Stalina v předvolební kampani. Česká televize [online]. 2016-08-18 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  15. Portréty Stalina, citáty Putina. V Rusku se rozjíždí předvolební kampaň. iDNES.cz [online]. 2016-08-18 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  16. paf. Politické školení mužstva se vrací do ruské armády. Putin obnovil funkce politruků. ČT24.cz [online]. 2016-07-31 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. 
  17. Kyrgyzstán se stal pátým členem ruské Euroasijské hospodářské unie. iHNED.cz [online]. 2015-08-06 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  18. ŠVANKMAJER, Milan; VEBER, Václav; SLÁDEK, Zdeněk; MOULIS, Vladislav; DVOŘÁK, Libor. Dějiny Ruska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 608 s. ISBN 978-80-7422-026-5. S. 525. 
  19. Euroasijská unie? Putinova 'epochální událost' má konkurovat EU i USA. Lidovky.cz [online]. 2014-05-29 [cit. 2018-03-05]. Dostupné online. 
  20. PIONTKOVSKIJ, Andrej. Путинизм как высшая и заключительная стадия бандитского капитализма в России. www.yabloko.ru [online]. Yabloko.ru, 2000-01-11 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. (rusky) 
  21. REPIN, Nikola. DEN 1: RUSKÁ POLITIČKA TVRDÍ, ŽE PUTIN JE ZLOČINEC A ZRÁDCE. DEN 2: STÍHÁNA PRO EXTREMISMUS. [online]. tapolitika.cz, 30.3.2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. 
  22. ШЕВЧЕНКО, Дарина. Кто такая Ольга Ли [online]. Радио «Свобода», 01.04.2016 12:30 [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (rusky) 
  23. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Fízlování, cenzura a zlovůle úřadů. Putinův režim přitvrzuje. Lidovky.cz [online]. 2014-06-12 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  24. a b ‘Putin’s Palace’ Mysteriously Sold to Russian Billionaire. Variety. 3. března 2011.
  25. http://www.lidovky.cz/palace-jachty-a-toaleta-za-milion-zprava-o-putinove-skutecnem-zivote-1jf-/zpravy-svet.aspx?c=A120829_105650_ln_zahranici_jv
  26. http://zahranicni.ihned.cz/c1-57771230-putin-je-podle-forbesu-nejnesympatictejsi-clovek-na-zemi-prirovnal-ho-ke-stalinovi
  27. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/68847/putin-je-podle-americkeho-ministerstva-financi-korupcnik-a-tajny-miliardar.html
  28. http://zpravy.idnes.cz/putin-ma-tajny-majetek-40-miliard-dolaru-tvrdi-guardian-ppe-/zahranicni.aspx?c=A071221_153323_zahranicni_miz
  29. http://ceskoaktualne.cz/2016/01/zpravy-ze-sveta/putin-je-prikladem-korupce-tvrdi-americka-vlada/
  30. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/218454-z-ruska-se-stal-mafiansky-stat-rekl-spanelsky-prokurator.html
  31. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/putin-snimky-ruleaks-sidlo-dum-wikileaks/r~i:gallery:18371/
  32. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1109525-putinova-tajna-miliardova-rezidence-vstup-zakazan
  33. ODHALENO: Padesátimiliardová offshorová stopa vede k Vladimíru Putinovi
  34. Chudý miliardář z Kremlu: Tudy tečou obrovské peníze kolem ruského prezidenta Vladimira Putina, Aktuálně cz, 18.3.2018
  35. Putinovské čistky? Je to masový vrah, za úmrtími pohlavárů je ale boj tajných služeb, říká politolog [online]. Aktuáně.TV, 2016-04-04 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  36. http://www.diplomaticka-akademie.cz/assets/attachments/36/130819_-_Tsagareyshvili__Margarita_-_Vladim%C3%ADr_Putin_a_Rusko_v_mezin%C3%A1rodn%C3%ADch_vztaz%C3%ADch.pdf
  37. http://archiv.ihned.cz/c1-750990-rada-evropy-rusko-nezapudila
  38. http://www.kurzy.cz/zpravy/1905-putin-odmitl-zapadni-kritiku-ohledne-cecenska/
  39. http://www.respekt.cz/fokus/unesli-me-aby-odradili-dalsi-kritiky-putinova-rezimu
  40. http://virtually.cz/archiv.php?art=12895
  41. http://www.ruskodnes.cz/index.php?page=clanek&id=344
  42. http://www.vojsko.net/index.php/armady/14-valky-konflikty-bitvy/124-rusko-cecensky-konflikt
  43. http://zpravy.idnes.cz/rusko-zapad-a-odposlechy-0xf-/zahranicni.aspx?c=A140325_110842_domaci_jw
  44. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1665544-podle-britu-zrejme-schvalil-vrazdu-litvinenka-sam-putin-londyn-zada-o-vydani-travicu
  45. a b http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vrazdu-litvinenka-podle-britskeho-soudce-zrejme-schvalil-putin/1305616
  46. "Litviněnka neotrávil poslanec Lugovoj, vyplývá z testu na detektoru lži". iDNES.cz. 25. dubna 2012.
  47. a b https://www.respekt.cz/politika/litvinenkovu-vrazdu-pravdepodobne-schvalil-putin-napsal-britsky-soudce
  48. hop. Uplynulo deset let od vraždy novinářky Politkovské. Objednavatel zůstává neznámý. ČT24.cz [online]. 2016-10-07 [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. 
  49. http://www.rozhlas.cz/plus/ranniplus/_zprava/nejlepsi-cenzurou-je-vrazda-cloveka-rika-novinar-ruskeho-opozicniho-listu-novaja-gazeta--1349692
  50. http://utajenediscipliny.cz/2014/01/26/pripad-anny-politkovske-annin-nedokonceny-dopis/
  51. http://zpravy.idnes.cz/zabiti-kritici-putina-0ub-/zahranicni.aspx?c=A150228_114832_zahranicni_bse
  52. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vyber-pripadu-vrazd-novinaru-v-rusku/r~i:article:255041/
  53. http://www.respekt.cz/fokus/nemcov-pred-smrti-rusko-se-zmenilo-ve-fasisticky-rezim
  54. Ruská mimoparlamentní opozice se pokouší sjednotit na evropském základě. Český rozhlas, 19. listopadu 2014
  55. http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/62577/vrazda-kritika-kremlu-borise-nemcova-ma-mnoho-verzi-nema-vsak-zadne-podezrele.html
  56. Média řeší problém. Jak přeložit vulgární urážku Putina?, aktualne.cz, 16. června 2014
  57. Putin chujlo! se stává ukrajinským symbolem, echo24.cz, 18. červen 2014
  58. DOLEŽAL, Jiří. Ukrajinské Sudety: Studená válka je zpět [online]. reflex.cz, 2014-05-11 [cit. 2015-04-16]. Dostupné online. 
  59. For Crimea, Secession Is Only as Good as Recognition, The New York Times. 15. března 2015
  60. V Moskvě zastřelili kritika Kremlu Němcova, Putin mluví o nájemné vraždě
  61. "The not-so-simple murder of Boris Nemtsov". Al Jazeera. 2. března 2015.
  62. " Address by President of the Russian Federation [online]. 18. března 2014. Dostupné online. 
  63. "Průlom pro Kosovo: nezávislost na Srbsku posvětil haagský soud". iDNES.cz. 22. července 2010
  64. RYZHKOV, Vladimir. Ukrainian Conflict Spells Disaster for Russia. The Moscow Times. 2014-09-10. Dostupné online. 
  65. Tohle Vladimira Putina nepotěší. Bývalý předseda ruského parlamentu upozornil na jeho zásadní prohřešek. ParlamentniListy.cz. 2014-09-11. Dostupné online. 
  66. Při záchraně Janukovyče jsme začali připravovat návrat Krymu, přiznal Putin v dokumentu. novinky.cz [online]. 9.3.2015 7:15 - Moskva (Aktualizováno: 8:28). Dostupné online. 
  67. http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/putin-o-anexi-krymu-kdyz-rusky-clovek-citi-pravdu-je-neporazitelny-1139226
  68. http://archiv.ihned.cz/c1-63787330-kontroverzni-vyroky-ruskeho-prezidenta
  69. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/v-centru-moskvy-demonstruje-proti-putinovi-nekolik-tisic-lidi_227727.html
  70. http://www.lidovky.cz/putin-pry-v-budapesti-uctil-sovetske-vojaky-porusil-tim-zakony-p81-/zpravy-svet.aspx?c=A150217_212143_ln_zahranici_rof
  71. http://echo24.cz/a/wcamE/sovetske-gesto-putin-v-budapesti-uctil-rudoarmejce-z-roku-1956
  72. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Jake-reformy-Vzdyt-Putin-jen-prohlubuje-autoritarstvi-Vede-zemi-do-pekel-mame-povinnost-od-tehoz-uchranit-Ukrajinu-Promlouva-znamy-rozhlasovy-expert-na-Rusko-Libor-Dvorak-355583
  73. http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/jefim-fistejn-hlavni-vyzvou-putina-nejsou-vztahy-se-zapadem-ale-potreba-predejit-ekonomickemu-kolapsu-tvrdi-richard-pipes--1488757
  74. https://www.forum2000.cz/cz/o-nas/archiv-novinek/detail/andrej-zubov--komunismus---v-rusku--se-vratil-ve-forme-autoritarskeho-fasismu-1/
  75. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ct24/svet/1379546-rusko-je-autoritarskym-statem-tvrdi-zakladatel-jabloka
  76. http://docplayer.cz/13623831-Lidska-prava-nedemokraticke-rezimy-polibek-od-putina-informacni-texty-film.html

LiteraturaEditovat

  • HILL, Ronald J. Putin and Putinism. [s.l.]: [s.n.], 2009. 216 s. ISBN 10:0415499860. (anglicky)
  • HERPER, VAN Marcel H. Putinizm. Powolny rozwój radykalnego reżimu prawicowego w Rosji. Wydawnictwo Harmonia, 2014. 311 S. ISBN 978-83-63788-01-8 (polsky)
  • LAQUEUR, Walter. Putin a putinismus: Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem. [s.l.]: Prostor, 2016. 376 s. ISBN 978-80-7260-329-9. 
  • MOMMSEN, M., NUSSBERGER, A. Das System Putin. Gelenkte Demokracie und politische Justiz in Russland. München: C. H. Beck Verlag, 2008. 224 S. ISBN 978-3-406-54790-4 (německy)
  • NOWAK, Andrzej. Putin. Źródła imperialnej agresji. 2014. 420 S. ISBN 978-83-61967-66-8 (polsky)
  • NAROČNICKAJA, Natalia Alexejevna. Rusko a jeho místo ve světe. Za co a s kým jsme bojovali. Z ruštiny přel. Jan Petránek. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. 207 S. ISBN 80-7360-511-2
  • RAHR, Alexander. Putin nach Putin: das kapitalistische Rußland am Beginn einer neuen Weltordnung. München: Universitas, 2009. 293 S. ISBN 978-3-8004-1481-9 (německy)
  • REITSCHUSTER, Boris. Putins Demokratur. Berlin: Econ Verlag, 2014. 416 S. (německy)
  • REITSCHUSTER, Boris. Vladimir Putin. Kam kráčíš, Rusko? Z něm. originálu přel. Jitka Soukupová. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. 336 S. ISBN 80-7360-430-2

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat