Ruská menšina v Česku

Ruská menšina v Česku představuje jednu z početně méně významných národnostních menšin na území České republiky. Podle údajů z 1. března 2001 se v Česku oficiálně hlásí 12 369 osob k ruské národnosti (0,12 % populace), což je stále početně méně než menšiny slovenské (1,89 %), polské (0,51 %), německé (0,38 %), ukrajinské (0,22 %) nebo vietnamské (0,17 %).[1][2]. Podle údajů z 31. května 2011 žije v ČR 30 282 cizinců se státním občanstvím Ruské federace, mající zde trvalý či jiný typ pobytu.[3] Zástupci ruské menšiny počet sami odhadují na 16 - 20 000 osob. Geografické usídlení etnika v ČR je celoplošné, s větší mírou koncentrace v Praze, Karlových Varech, Brně a dalších větších městech. [4]

HistorieEditovat

 
Chrám sv. kněžny Olgy ve Františkových Lázních z roku 1889 je nejstarší původně pravoslavný chrám na českém území.
 
Pamětní deska československého armádního generála Sergeje Vojcechovského

Ačkoli již v době Habsburské monarchie existovaly určité sympatie a vazby českých vlastenců směrem k "velké Rusi", naprostá většina občanů Ruského impéria v době před první světovou válkou přijížděla do českých zemí především jako hosté z řad aristokracie či bohatého měšťanstva. Kromě Prahy byli častými hosty zejména v západočeských lázeňských městech, kde byly právě pro ruské hosty vystavěny pravoslavné chrámy. Jako první z nich (z roku 1889) chrám sv. kněžny Olgy ve Františkových Lázních, v Karlových Varech chrám svatých apoštolů Petra a Pavla a v Mariánských Lázních chrám sv. Vladimíra. Autorem všech tří kostelů byl františkolázeňský architekt Gustav Wiedermann.

Po první světové válceEditovat

V roce 1918 a dalších letech přicházelo na území tehdejšího Československa velké množství ruských občanů prchajících před občanskou válkou bolševickou. Politika první republiky byla k menšinám vstřícná. V rámci tzv. „ruské pomocné akce“, která probíhala v letech 1921-1926 přislíbilo tehdy Československo dětem, ženám, invalidům, technickým a kulturním pracovníkům, zemědělcům a studentům pomoc. Bylo stanoveno pět let jako doba potřebná k dostudování na zdejších odborných školách, nadto v roce 1923 vznikla Ruská národní univerzita v Praze, která fungovala do roku 1949. Ruské obyvatelstvo se tehdy koncentrovalo ve městech, kde se tyto školy nalézaly (např. Praha, Brno, Plzeň, Poděbrady, Příbram či Bratislava). Akce měla připravit inteligenci pro Rusko, kam by se mohli již vzdělaní vrátit, až se poměry v zemi ustaví. Velká hospodářská krize ve třicátých letech a poměry v Sovětském svazu však návratu většiny z nich zabránily. Část obyvatel se přesídlila do dalších zemí, část se snažila získat československé občanství. Druhá vlna migrace přišla o několik let později a tvořily ji většinou manželky českých studentů.[4][5]

V procesu vzdělávání se také velmi angažovala pravoslavná církev okolo arcibiskupa Sergije Koroljova, jehož působnost zahrnovala také správu komunit věřících v Brně a Bratislavě. Jeho zásluhou se podařilo sehnat značné množství prostředků pro účel výstavby pravoslavného chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze v letech 1924–1925.

Po druhé světové válceEditovat

Po skončení druhé světové války sovětské orgány odvlekly většinu ruských obyvatel zpět do staré vlasti. Ti, kteří v tehdejším Československu zůstali, byli následně vyňati z upřednostňování všeho ruského a vztah k těmto obyvatelům se po vojenské invazi v roce 1968 ještě zhoršil.[5] Český spisovatel ruského původu Sergej Machonin jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Po roce 1989 se český publicista Vladimír Bystrov, syn ruského emigranta, začal věnovat problematice československých občanů ruského původu zavlečených po druhé světové válce do sovětských gulagů.

Po roce 1989Editovat

 
Protiruský nápis na demonstraci v Praze 17. listopadu 2018

Poslední vlna, početně zatím nejsilnější, se zde v ČR objevila po rozpadu SSSR. První roky po revoluci v Česku byly podle Rusů těžké, protiruské nálady podle nich ovlivňovaly celou společnost. Na počátku 21. století byli podle názorů ruské menšiny Češi k Rusům mnohem tolerantnější. Zlepšující se vztah Čechů k Rusům potvrzovali i majitelé ruských obchodů (např. klientela byla ze třiceti procent česká a její podíl prý stále rostl).[4][5] Protiruské nálady v Česku jsou znovu na vzestupu od roku 2014.

Český hokejový útočník ruského původu Dmitrij Jaškin hraje v zámořské NHL a v roce 2018 reprezentoval Česko na MS v hokeji, kde přispěl brankou k českému vítězství v zápase s Ruskem.

TypologieEditovat

Převážná většina ruských podnikatelů, především v Karlových Varech, jsou cizinci, kteří nemají české občanství, pouze na území ČR podnikají. Samotná menšina značně roztříštěná, jednotlivé skupiny si vzájemně nedůvěřují, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací. Je to způsobeno pravděpodobně tím, že ruské obyvatelstvo přicházelo na naše území v několika vlnách ze zcela odlišných důvodů a pocházelo či pochází z různých společenských vrstev.[5]

Ruská menšina v Karlových VarechEditovat

Příslušníci ruské menšiny, kteří působí v Karlových Varech většinou nejsou občané ČR, pouze zde podnikají a působí jakožto vlastníci nemovitostí, hotelů apod. Vlastní zde několik desítek hotelů, neinvestují však pouze do svého majetku, ale i do veřejných projektů. Podle oficiálních údajů žilo v Karlových Varech na začátku roku 2004 491 občanů Ruské federace s trvalým pobytem a 450 jich mělo povolený pobyt na základě víza nad 90 dnů. (31. leden 2004). Většinou se jedná o movitější migranty, mnozí z nich zde žijí se svými rodinami. Málo příslušníků této menšiny ovládá český jazyk. [5]

DemografieEditovat

Vývoj počtu cizinců s občanstvím Ruské federace od roku 2003. Tabulka zobrazuje celkové údaje za Českou republiku a za dvě města (Praha a Karlovy Vary, resp. okres Karlovy Vary) s procentuálně nejvyšším zastoupením této menšiny.[6][7][8][9][10][3][11][12][13]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Celá ČR 12 605 14 747 16 627 18 954 23 278 27 178 30 395 31 941 32 376 32 961
Karlovy Vary 929 1 198 1 199 1 393 1 753 2 173 2 433 2 571 2 430 1 981
Praha 6 428 7 495 8 588 9 782 13 055 15 468 17 509 18 703 19 587 20 160

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat