Sergej Machonin

český divadelní kritik, publicista a překladatel

Sergej Machonin (29. prosince 1918, Moskva24. listopadu 1995, Praha) byl divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktorpublicista, překladatelruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčinyfrancouzštiny, bratr architekta Vladimíra Machonina a sociologa Pavla Machonina, otec herečky Lenky Machoninové, manžel překladatelky Drahoslavy Janderové (*1946).

PhDr. Sergej Machonin
Narození29. prosince 1918
Moskva
Ruská sovětská federativní socialistická republika
Úmrtí24. listopadu 1995 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, teatrolog, divadelní kritik, kritik, redaktor, spisovatel, publicista a literární kritik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapřeklad, editace, divadelní kritika, literární kritika, literární teorie, publicistika, překlady z němčiny, překlady z francouzštiny, překlady z ruštiny, překlady z bulharštiny a překladatelská činnost
OceněníCena Toma Stopparda (1996)
DětiLenka Machoninová
Tereza Horváthová
PříbuzníPavel Machonin a Vladimír Machonin (sourozenci)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načístpřidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Příbuzenstvo
bratr Vladimír Machonin
bratr Pavel Machonin
manželka Drahoslava Janderová
dcera Lenka Machoninová
dcera Tereza Horváthová
dcera Olga Machoninová
syn Jan Machonin
dcera Líza Faktorová
švagrová Věra Machoninová

Životopis

editovat

Po studiích na gymnáziu a reálce (maturita 1938) studoval češtinuněmčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 19391942 byl nacisty vězněn v koncentračním tábořeSachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředníkredaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmuRealistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 19701973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin.

Zemřel roku 1995 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

In memoriam byl v roce 1996 (za tvorbu předchozího roku) ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.[1]

  • 1945 Domluvíte se rusky? – učebnice ruštiny
  • 1982 Čím jsem žil – memoáry malíře Jana Baucha
  • 1995 Příběh se závorkami – kniha vzpomínek a úvah
  • 2005 Šance divadla – výbor studií a článků (editorsky připravily B. Topolová a T. Pokorná)


Překlady (výběr)

editovat
  • Aleksandr Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče (1963)
  • Michail Afanas'jevič Bulgakov: Útěk (1963)
  • Bratři Karamazovi (1967) - dramatizace románu Fjodora Michajloviče Dostojevského
  • Henri Charrière: Motýlek (1971)
  • Michel Tournier: Král duchů (1988)
  • Agota Kristofová: Velký sešit (1995, s Janem Machoninem)

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat