Otevřít hlavní menu

Hybridní válka

forma vedení války
Spojené státy uvalily embargo na veškerý obchod s Kubou, pokusily se zavraždit Castra a podpořily ozbrojenou invazi na ostrov.[1][2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Hybridní, alternativní či nelineární válka je druh ozbrojeného konfliktu vedeného útočníkem za kombinace konvenčních a nekonvenčních prostředků se synergickým efektem, přičemž hlavní roli hrají nevojenské nástroje. Mezi ně patří např. psychologické operace a propaganda, kybernetické útoky, kriminální a teroristické aktivity, ekonomické sankce a další. Vojenské akce útočníka probíhají nepřiznaně, jsou vedeny především nepravidelnými silami a kombinují symetrické a asymetrické způsoby vedení bojových akcí proti celé cílové společnosti.

HistorieEditovat

Náčelník ruského generálního štábu a první náměstek ruského ministra obrany Valerij Gerasimov napsal v roce 2013 text, ve kterém přiblížil koncept nových válek, pro něž se vžilo označení „hybridní války" (hybrid warfare) nebo „nelineární války" (non-linear war) a ve kterých se stírá hranice mezí mírem a válkou, takže někdy není zřejmé, že válka již probíhá.[3]

Za jednoho z architektů nelineární války je považován ruský zpravodajec Igor Sergun.[4]

V lednu 2017 bylo Ministerstvem vnitra České republiky zřízeno Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Výhrady k centru vyjádřil bezpečnostní analytik a generál v záloze Andor Šándor.[5]

Nástroje hybridní válkyEditovat

Hybridní válka zahrnuje kombinaci konvenčních a nekonvenčních metod vedení války, které použité společně umožňují synergický efekt a vyčerpání nepřítele bez vstoupení do konvenční války. Mezi tyto nástroje patří:[6]

  • Jednotky pravidelné armády
  • Speciální jednotky
  • Nepravidelné jednotky
  • Podpora místních nepokojů
  • Informační válka a propaganda
  • Diplomacie
  • Kybernetická válka
  • Ekonomická válka
  • Speciální válka

Cíle hybridní válkyEditovat

Základním cílem hybridní války je subverze, ta se skládá z těchto etap:[7]

  1. demoralizace cílové společnosti
  2. následná destabilizace
  3. následné vyvolání krize
  4. následné převzetí kontroly nad cílovou společností vnitřními silami napojenými na útočníka

Stejný koncept používal po celou dobu své existence Sovětský svaz vůči Západu, nové informační technologie spojené s internetem ale efekt znásobily a přinesly tak do konceptu novou kvalitu a nebezpečnost.[7]

Hybridní války vedené RuskemEditovat

Související informace naleznete také v článku Ruská propaganda.

Rusko se cítí být účastníkem nového konfliktu na způsob studené války[8] a snaží se oživit své kdysi velmocenské postavení. V roce 2008 Rusko vedlo konvenční válku proti Gruzii, kde hrály nekonvenční prostředky pouze podpůrnou roli. Plně rozvinutou hybridní válku Rusko předvedlo až v roce 2014, kdy využilo krize na sousední Ukrajině, obsadilo a anektovalo část jejího území a nepřiznaně, leč velmi aktivně vojensky, materiálně i diplomaticky podporovalo federalizaci Ukrajiny, čímž ji dále oslabovalo. Jen v listopadu 2014 mělo Rusko na Ukrajině mimo Krymu 7 tisíc regulérních vojáků a velké množství techniky. Kromě toho nasadilo nástroje ekonomické, informační a kybernetické války, a to jak v kyberprostoru Ukrajiny a Ruska, tak i Západu. Rusko využívalo v tomto konfliktu tzv. novou propagandu. Ta má za úkol nikoliv přesvědčit protivníka, ale znejistit ho v tom, čemu může a nemůže důvěřovat. Kromě státních médií k tomu Rusko používal mj. také armádu státem placených trollů, kteří měli za úkol v diskusích a blozích na internetu doma i ve světě prezentovat ruský oficiální postoj. Přestože popírání účasti ruské pravidelné armády patří do arzenálu hybridní války, právě kvůli přímé vojenské intervenci se po anexi Krymu ruská hybridní válka proti Ukrajině přiblížila zpět do mantinelů konvenční války. Hybridní válka tak narazila na své limity.[7]

Podle některých komentátorů Rusko vede hybridní válku proti některým zemím Evropské unie.[4]

Před hybridní válkou ze strany Ruska varoval Jakub Janda z think tanku Evropské hodnoty. Český prezident Miloš Zeman hraje podle Jandy zásadní roli v dezinformační kampani, která je součástí hybridní války vedené Ruskem.[9]

Zpravodajská služba BIS ve své veřejné výroční zprávě varovala, že vliv sovětské verze moderních dějin a proruského panslovanství na výuku historie, českého jazyka a literatury na českých školách je součástí ruské hybridní strategie.[10] V lednu 2019 se kvůli výuce historie na školách sešel ministr školství Robert Plaga s ředitelem BIS Michalem Koudelkou.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. "Tání v Karibiku pokračuje, USA zrušily zákaz dovozu kubánských doutníků". iDNES.cz. 15. ledna 2015
  2. "Havanské muzeum podvratných akcí". BBC. 28. dubna 2001.
  3. Svět podle Ruska: Stav permanentní války
  4. a b Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný: ZEMŘEL ARCHITEKT HYBRIDNÍ VÁLKY A STRŮJCE RUSKÉHO ÚTOKU NA KRYM, respekt.cz
  5. Bezpečnostní expert Šándor: Představa, že stát řekne, co je pravda a co ne, je nesmyslná. Novinky. 3. ledna 2017.
  6. RYPEL, David. Destabilizace sousedních států jako nástroj ruské zahraniční politiky: případ Ukrajiny. Brno, 2015. 56 s. bakalářská. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Zinaida Shevchuk. s. 8. Dostupné online.
  7. a b c Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy [online]. Praha, Ostrava: Jagello 2000, 2015 [cit. 2016-03-25]. S. 10-11. Dostupné online. ISBN 978-80-904850-2-0. 
  8. Šéf NATO: Rusko destabilizuje Evropu, je třeba posílit obranu. Vojenská cvičení budou častější. Aktuálně.cz [online]. 2016-02-13 [cit. 2016-03-25]. Dostupné online. 
  9. Prezident Zeman hraje roli trojského koně Ruska, tvrdí think-tank. iDnes [online]. 28. července 2016. Dostupné online. 
  10. Nechceme přepisovat výuku dějepisu, zdůraznil šéf BIS. Novinky [online]. 22. ledna 2019. Dostupné online. 
  11. Šéf BIS: Nechceme přepisovat dějepis, ale žáci potřebují souvislosti. iDnes [online]. 21. ledna 2019. Dostupné online. 

Související článkyEditovat