Otevřít hlavní menu

Národní olympijský výbor (NOV) je základní řídící a organizační složka olympijského hnutí a nositel olympijské myšlenky v příslušné zemi. Spolu s Mezinárodním olympijským výborem a mezinárodními sportovními federacemi tvoří národní olympijské výbory jeden ze tří hlavních pilířů mezinárodního olympijského hnutí.

Obsah

Poslání a roleEditovat

Podle příslušných prováděcích textů Olympijské charty mají národní olympijské výbory bdít nad rozvojem a ochranou olympijského hnutí a sportu, zajišťovat reprezentaci svých zemí na olympijských hrách (popřípadě jiných akcích pod patronátem Mezinárodního olympijského výboru), a mají-li pověření, i organizovat letní olympijské hry, zimní olympijské hry nebo jiné akce. Základní podmínkou pro účast sportovců určité země na olympijských hrách je existence národního olympijského výboru uznaného Mezinárodním olympijským výborem. Uznání národního olympijského výboru je vázáno na podmínky, že je v zemi nejméně pět národních svazů olympijských sportů, členů mezinárodních sportovních federací uznaných Mezinárodním olympijským výborem (z nichž tři jsou zastoupeny v programu olympijských her) a že stanovy národního olympijského výboru odpovídají olympijské chartě a výslovně se na ni odvolávají. Národní olympijský výbor si musí zachovat politickou a finanční nezávislost, může však spolupracovat s vládními nebo soukromými organizacemi.

Členství, práva a povinnostiEditovat

Členem národního olympijského výboru a jeho exekutivy s hlasovacím právem je automaticky člen Mezinárodního olympijského výboru za příslušnou zemi (existuje-li) a zástupci národních svazů olympijských sportů, kteří musí tvořit většinu hlasujících členů. Národní olympijský výbor nesmí přijmout více než jeden národní svaz příslušného olympijského sportu. Členy národního olympijského výboru mohou být i zástupci sportovních svazů neolympijských sportů a jiných sportovních organizací a významné osobnosti (sportovci, představitelé vědy a kultury). Vlády nemají právo jmenovat člena národního olympijského výboru. Členové národního olympijského výboru s výjimkou administrativních pracovníků nesmějí přijímat za svou činnost v národním olympijském výboru finanční odměnu, mohou však přijmout náhradu za náklady na dopravu a pobyt. Funkcionáři národního olympijského výboru musí být voleni minimálně jednou za čtyři roky na plenárních zasedáních národního olympijského výboru. Plenární zasedání se musí sejít minimálně jednou za rok. Každý národní olympijský výbor musí zaslat Mezinárodnímu olympijskému výboru (při žádosti o uznání nebo při změnách) ověřený překlad svých stanov ve francouzštině nebo angličtině, popřípadě ověřené kopie protokolů plenárních zasedání, na nichž došlo k volbě nebo výměně funkcionáře národního olympijského výboru. Národní olympijské výbory mají právo předkládat Mezinárodnímu olympijskému výboru různé návrhy prostřednictvím svého člena Mezinárodního olympijského výboru, přímo nebo na zasedání představitelů národních olympijských výborů s exekutivou Mezinárodního olympijského výboru. Národní olympijské výbory organizují a kontrolují reprezentaci svých zemí na olympijských hrách včetně výběru a přihlášek závodníků, zajišťují vybavení, úřední formality, dopravu a ubytování svých výprav. Odpovídají za chování členů olympijské výpravy a zajišťují jejich sociální zabezpečení (pojistky a podobně). Výběrem a přípravou závodníků mohou národní olympijské výbory pověřit národní sportovní svazy nebo jiné orgány, mají však konečné slovo při výběru účastníků letních olympijských her a zimních olympijských her.

Mezinárodní olympijský výbor doporučuje národním olympijským výborům, aby pravidelně a pokud možno každoročně organizovaly olympijský den, zabývaly se otázkami rozvoje kultury a umění ve sportovní a olympijské oblasti, bojovaly proti porušování fair play ve sportu a zejména proti dopingu, účastnily se akcí olympijské solidarity Mezinárodního olympijského výboru a vyhledávaly finanční zdroje, aniž by však ohrozily svoji nezávislost a důstojnost. V případě porušení zásad olympijského hnutí a olympijské charty mohou být národní olympijské výbory a jejich představitelé postiženi sankcemi. Podle článku 25 (a příslušných prováděcích textů) olympijské charty nemůže žádný závodník, družstvo nebo výprava odstoupit od účasti na olympijských hrách (pokud se přihlásily) s výjimkou nemoci nebo vyšší moci. Jestliže je činnost národního olympijského výboru nebo jeho představitelů v rozporu s olympijskou chartou, má člen Mezinárodního olympijského výboru za příslušnou zemi povinnost zaslat zprávu o situaci předsedovi Mezinárodního olympijského výboru, který může jmenovat jiného člena Mezinárodního olympijského výboru z jiné země a pověřit ho šetřením. Dříve než dojde ke zrušení uznání národního olympijského výboru, může Mezinárodní olympijský výbor určit lhůtu k odstranění rozporu. Národní olympijský výbor, který přestal být dočasně nebo trvale uznáván, ztrácí právo nazývat se národním olympijským výborem, vysílat závodníky na olympijské hry, účastnit se akcí pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru a používat olympijských symbolů a emblému.

HistorieEditovat

První národní olympijské výbory vznikaly převážně jako dočasné orgány pro zajištění účasti na jednotlivých olympijských hrách. Na 2. zasedání Mezinárodního olympijského výboru 1896 byli členové Mezinárodního olympijského výboru přímo pověřeni vytvářením národních olympijských výborů ve svých zemích. V tomto období záviselo uznání národního olympijského výboru na členu nebo členech Mezinárodního olympijského výboru dotyčné země. Teprve postupně se vytvářely požadavky na strukturu, úkoly a charakter jednotlivých národních olympijských výborů a právo uznat národní olympijský výbor přejímal celý Mezinárodní olympijský výbor a jeho exekutiva. Podle článku 17 olympijské charty se jednou za dva roky scházejí představitelé národních olympijských výborů s exekutivou Mezinárodního olympijského výboru ke společné konferenci, kterou svolává předseda Mezinárodního olympijského výboru.

Koncem 60. let 20. století vytvořily národní olympijské výbory zastřešující organizaci Generální shromáždění národních olympijských výborů, která má za úkol sjednotit činnost národních olympijských výborů, posílit jejich autoritu v olympijském hnutí a rozvíjet vzájemnou spolupráci mezi jednotlivými národními olympijskými výbory. Zastřešující organizace národních olympijských výborů vznikly také na úrovni jednotlivých kontinentů, v Evropě jsou to Evropské olympijské výbory, v Africe Asociace afrických národních olympijských výborů, v Americe Panamerická sportovní organizace, v Asii Asijská olympijská rada a v Oceánii Národní olympijské výbory Oceánie.

Národní olympijské výboryEditovat

V lednu 2016 existovalo celkem 206 uznaných národních olympijských výborů:

Evropa (50 NOV):   Albánie,   Andorra,   Arménie,   Ázerbájdžán,   Belgie,   Bělorusko,   Bosna a Hercegovina,   Bulharsko,   Černá Hora,   Česko,   Dánsko,   Estonsko,   Finsko,   Francie,   Gruzie,   Chorvatsko,   Irsko,   Island,   Itálie,   Izrael,   Kosovo,   Kypr,   Lichtenštejnsko,   Litva,   Lotyšsko,   Lucembursko,   Maďarsko,   Severní Makedonie,   Malta,   Moldavsko,   Monako,   Německo,   Nizozemsko,   Norsko,   Polsko,   Portugalsko,   Rakousko,   Rumunsko,   Rusko,   Řecko,   San Marino,   Slovinsko,   Slovensko,   Spojené království,   Srbsko,   Španělsko,   Švédsko,   Švýcarsko,   Turecko,   Ukrajina.

Afrika (54 NOV):   Alžírsko,   Angola,   Benin,   Botswana,   Burkina Faso,   Burundi,   Čad,   Demokratická republika Kongo,   Džibutsko,   Egypt,   Eritrea,   Etiopie,   Gabon,   Gambie,   Ghana,   Guinea,   Guinea-Bissau,   Jihoafrická republika,   Jižní Súdán,   Kamerun,   Kapverdy,   Keňa,   Komory,   Kongo,   Lesotho,   Libérie,   Libye,   Madagaskar,   Malawi,   Mali,   Maroko,   Mauricius,   Mauritánie,   Mosambik,   Namibie,   Niger,   Nigérie,   Pobřeží slonoviny,   Rovníková Guinea,   Rwanda,   Senegal,   Seychely,   Sierra Leone,   Somálsko,   Středoafrická republika,   Súdán,   Svatý Tomáš a Princův ostrov,   Svazijsko,   Tanzanie,   Togo,   Tunisko,   Uganda,   Zambie,   Zimbabwe.

Amerika (41 NOV):   Americké Panenské ostrovy,   Antigua a Barbuda,   Argentina,   Aruba,   Bahamy,   Barbados,   Belize,   Bermudy,   Bolívie,   Brazílie,   Britské Panenské ostrovy,   Dominika,   Dominikánská republika,   Ekvádor,   Grenada,   Guatemala,   Guyana,   Haiti,   Honduras,   Chile,   Jamajka,   Kajmanské ostrovy,   Kanada,   Kolumbie,   Kostarika,   Kuba,   Mexiko,   Nikaragua,   Panama,   Paraguay,   Peru,   Portoriko,   Salvador,   Spojené státy americké,   Surinam,   Svatá Lucie,   Svatý Kryštof a Nevis,   Svatý Vincenc a Grenadiny,   Trinidad a Tobago,   Uruguay,   Venezuela.

Asie (44 NOV):   Afghánistán,   Bahrajn,   Bangladéš,   Bhútán,   Brunej,   Čína,   Filipíny,   Hongkong,   Indie,   Indonésie,   Irák,   Írán,   Japonsko,   Jemen,   Jižní Korea,   Jordánsko,   Kambodža,   Katar,   Kazachstán,   Kuvajt,   Kyrgyzstán,   Laos,   Libanon,   Malajsie,   Maledivy,   Mongolsko,   Myanmar,   Nepál,   Omán,   Pákistán,   Palestinská autonomie,   Saúdská Arábie,   Severní Korea,   Singapur,   Spojené arabské emiráty,   Sýrie,   Srí Lanka,   Tádžikistán,   Thajsko,   Tchaj-wan,   Turkmenistán,   Uzbekistán,   Vietnam,   Východní Timor.

Oceánie (17 NOV):   Americká Samoa,   Austrálie,   Cookovy ostrovy,   Fidži,   Guam,   Kiribati,   Marshallovy ostrovy,   Mikronésie,   Nauru,   Nový Zéland,   Palau,   Papua-Nová Guinea,   Samoa,   Šalomounovy ostrovy,   Tonga,   Tuvalu,   Vanuatu.

Neuznané národní olympijské výboryEditovat

Sportovní a olympijský výbor Macaa - od svého založení v roce 1987 se snaží zaregistrovat do Mezinárodního olympijského výboru, ale stále není oficiálně uznán a proto se pod názvem   Macao žádný sportovec olympijských her nezúčastnil.

  Faerské ostrovy soutěžily na paralympijských hrách, ne však na samotných olympijských hrách.

Další existující země/regiony:   Abcházie, Američtí Indiáni,   Anguilla,   Francouzská Polynésie,   Gibraltar,   Katalánsko,   Kurdistán,   Montserrat,   Niue,   Nová Kaledonie,   Severní Mariany,   Severokyperská turecká republika,   Somaliland,   Turks a Caicos.

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat