Tuvalu

ostrovní stát v Oceánii

Tuvalu (dříve Lagunové ostrovy, později Elliceovy ostrovy) je ostrovní stát v Oceánii. Leží mezi Havají a Austrálií. Domorodý název Tuvalu vznikl asi v 18. století po osídlení většiny ostrovů a znamená v tuvalštině shluk nebo skupina osmi (podle počtu do té doby osídlených ostrovů).[2] Hlavní město Tuvalu je Funafuti. Po Vatikánu má druhý nejmenší počet obyvatel ze všech nezávislých států.

Tuvalu
vlajka Tuvalu
vlajka
znak Tuvalu
znak
Hymna
Tuvalu mo te Atua
Motto
"Tuvalu mo te Atua" (Tuvalsky) "Tuvalu pro Všemohoucího"
Geografie

Poloha Tuvalu
Poloha Tuvalu

Hlavní městoFunafuti
Rozloha26 km² (191. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodbezejmenné místo (5 m n. m.)
Časové pásmo+12
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel11 900 (225. na světě, odhad 2021)
Hustota zalidnění475.88 ob. / km² (27. na světě)
HDI0,641 (střední) (130. na světě, 2021)
Jazyktuvalština, angličtina, samojština, i-kiribati (na ostrově Nui)
NáboženstvíChurch of Tuvalu (kongregacionalisté) 97%, adventisté sedmého dne 1.4%, baháí 1%, jiní 0.6%
Státní útvar
Státní zřízeníkonstituční monarchie
Vznik1. října 1978 (nezávislost na Spojeném království)
KrálKarel III.
Generální guvernérTofiga Vaevalu Falani
Předseda vládyKausea Natano
Měnaaustralský dolar, tuvalský dolar (AUD)
HDP/obyv. (PPP)3 926[1] USD (138. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1798 TUV TV
MPZTUV
Telefonní předvolba+688
Národní TLD.tv
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Nejvyšší nadmořská výška ostrovů je 5 metrů a do budoucna jsou ohroženy zvedáním hladiny světových oceánů. Obyvatelé se během příštích desetiletí mohou odstěhovat na Nový Zéland nebo Niue – malý ostrov v Tichém oceánu (nezávislý, ale přidružený k Novému Zélandu), jenž není ohrožen zvedáním hladiny oceánů, nebo na fidžijský ostrov Kioa, který si již Tuvalané pronajímají.

Historie editovat

 
Mapa Tuvalu

Tuvalané jsou Polynésané, kteří ostrovy osídlili před 2000 lety. Prvním Evropanem, který Tuvalu spatřil, byl 16. ledna 1568 španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira, který narazil na ostrov Nui, ale nemohl se vylodit. Žádní další Evropané se zde neobjevili až do konce 18. století. Začátkem 19. století se v oblasti vyskytovali velrybáři, ale ostrov navštěvovali jen zřídka kvůli obtížím při přistávání. Peruánští lovci otroků pročesávali Pacifik letech 18621864 a Tuvalu bylo jedním z nejpostiženějších souostroví s více než 400 zajatými lidmi z Funafuti a Nukulaelae, z nichž se nikdo nevrátil. V roce 1865 protestantští kongregacionalisté Londýnské misijní společnosti počali proces evangelizace Tuvalu. Konverzi ke křesťanství dokončili ve dvacátých letech 20. století. Koncem 19. století se na ostrovech počali usazovat evropští obchodníci, kteří doufali ve velké výnosy z místního bohatství. Evropané také přinesli v Tichomoří do té doby neznámé nemoci, jež na Tuvalu způsobily mnohá úmrtí.

V roce 1892 se ostrovy staly spolu s Kiribati britským protektorátem Gilbertovy a Elliceovy ostrovy. Protektorát se stal kolonií v roce 1915. V roce 1943 během II. světové války bylo Tuvalu vybráno jako operační základna spojeneckých vojsk bojujících v Pacifiku s Japonci. Tisíce vojáků námořních sil zde bylo umístěno až do prosince 1945. Etnické rozdíly v kolonii způsobily, že v roce 1974 Polynésané Elliceových ostrovů hlasovali pro oddělení od Mikronésanů z Gilbertových ostrovů (později Kiribati). Následující rok se Elliceovy ostrovy staly samostatnou kolonií Tuvalu. Nezávislost byla stvrzena v roce 1978. Tuvalský Den nezávislosti se slaví 1. října.

Státní symboly editovat

Vlajka editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Tuvalu.

Tuvalská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 1:2, který má v kantonu vlajku Spojeného království. Ve vlající části je umístěno 9 hvězd, rozmístěných dle polohy jednotlivých ostrovů souostroví.

Znak editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Tuvalu.

Tuvalský státní znak je tvořen štítem, v jehož horní, modré části je kresba tradiční tuvalské stavby maneapy ve zlaté barvě na zeleném pažitu. V dolní, zlaté části jsou čtyři vlnitá modrá břevna. Kolem štítu je široký, zlatý lem se střídavě osmi zelenými banánovníkovými listy a osmi lasturami mořského mlže (Mitra episcopalis) v přirozených barvách. Pod štítem je zlatá stuha s heslem v tuvalštině TUVALU • MO • TE • ATUA (česky Tuvalu pro Boha).

Hymna editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Tuvalská hymna.

Tuvalská hymna je píseň Tuvalu mo te Atua (česky Tuvalu pro Všemohoucího). Text a hudba je od Afaese Manoa.

Geografie editovat

Tuvalu je čtvrtá nejmenší země světa. Má rozlohu 26 km² a skládá se ze tří ostrovů (Nanumaga, Niutao, Niulakita) a šesti atolů (Funafuti, Nanumea, Nui, Nukufetau, Nukulaelae a Vaitupu). Tuvalu má velmi chudou půdu. Pitná voda se tam téměř nevyskytuje a půda je stěží použitelná pro zemědělství.

Budoucnost Tuvalu editovat

V roce 2001 tuvalská vláda oznámila že ostrovy, jejichž nejvyšší bod je 5 metrů nad mořem, mohou potřebovat být evakuovány v případě zvedající se hladiny moře. Předpoklady z roku 2009 hovořily o tom, že by během několika desítek let mohla celá země zmizet pod hladinou moře. Podle optimistických závěrů se tak údajně stane za 30 let.[3] Nový Zéland souhlasil s přijmutím kvóty 75 evakuovaných každý rok, zatímco Austrálie tuvalskou petici odmítla. Ale podle studie z roku 2018 se mezi lety 1971 a 2014 i přes rostoucí hladinu oceánu plocha Tuvalu zvětšila téměř o 3 procenta.[4]

Obyvatelstvo editovat

 
Pobřeží na Funafuti

Populace Tuvalanů (12 373 v roce 2009) je rozdělena na osmi ostrovech. Ostrovů je devět, šest z nich jsou atoly.

Místní správní oblasti s více než jedním ostrovem
Název ostrova/atolu Počet obyvatel (2002)
Funafuti (hlavní ostrov) 4 492
Nanumea 664
Nui 548
Nukufetau 586
Nukulaelae 393
Vaitupu 1 591
Místní správní oblasti s jedním ostrovem
Název ostrova/atolu Počet obyvatel (2002)
Nanumaga 589
Niulakita 35
Niutao 663

Nejmenší ostrov, Niulakita byl neobydlený až do přesídlení lidmi z Niutao v roce 1949. Proto tedy jméno Tuvalu, znamenající „osm stojících pohromadě“ (odkazuje tím na původních osm ostrovů). Niulakita je stále počítána jako součást Niutao, i když je blíže Nukulaelae).

Populaci na Tuvalu tvoří převážně Polynéské etnikum. Okolo 97 % Tuvalanů jsou členy Tuvalské církve, protestantské křesťanské církve. Náboženství bylo smíšeno s některými prvky původního náboženství. Tuvalštinou mluví v podstatě každý, zatímco gilberština (jazyk Kiribati) je používán některými lidmi z Nui. Úředním jazykem je angličtina, ale v běžné mluvě se nepoužívá. Ostrovní populace se od roku 1980 více než zdvojnásobila. S tím souvisí silná devastace ostrovního životního prostředí.

Hospodářství editovat

 
Pláž na atolu Funafuti

Tuvalu je rozvojový zemědělský stát, který ale vzhledem ke své rozloze a počtu obyvatel patří mezi země s nejmenším hrubým domácím produktem na světě. Ze zemědělských plodin je nejdůležitější sklizeň kokosových ořechů, tropického ovoce, zeleniny a batátů. Pro živočišnou výrobu je významný rybolov, chov skotu a prasat. Asi milion dolarů ročně také přichází do tuvalského rozpočtu z 20 % vlastnictví internetové domény .tv.

Kultura editovat

Společenský systém editovat

Tradiční společenský systém hraje na Tuvalu stále velkou roli. Každá z rodin má svůj vlastní úkol, neboli „salanga“, vykonávající pro komunitu, jako rybaření, stavbu domů nebo obranu. Tyto rodinné zkušenosti se dědí z otce na syna.

Hudba editovat

Tuvalská hudba je především spjata s tanci, nejznámější jsou fatele, fakanu a fakaseasea, které se používaly k oslavování vládců a ostatních prominentních osob.

Tradiční hudba před příchodem Evropanů obsahovala básně přednášené v sérii monotónních recitací avšak tato tradice již zanikla, stejně tak jako pracovní písně zpívané ženami k podpoření pracujících mužů.

Architektura editovat

Tradiční Tuvalské osady využívaly rostliny a dřevo z původního listnatého lesa.[5]

Politika editovat

Tuvalu je konstituční monarchií. Patří do Společenského království (Commonwealth realm). Hlavou státu je král Karel III., kterého zastupuje generální guvernér. Ten je jmenován na pokyn premiéra.

Místní parlament, neboli Fale I Fono, má 15 členů a je volen na čtyřleté období. Jeho členové volí premiéra, který je hlavou parlamentu. Někteří starší mají neformální autoritu na lokální úrovni.

Tuvalu je členem Aliance malých ostrovních států a je velmi aktivní v prosazování ochrany klimatu.[6][7]

Reference editovat

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Vlajky a znaky Tuvalu. Vexilolog [online]. Josef Hubka, 2015-08 [cit. 2023-04-24]. Čís. 57. Dostupné online. 
  3. Čtvrtá nejmenší země světa zmizí do roku 2040 pod mořskou hladinou. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  4. 'Sinking' Pacific nation is getting bigger: study. phys.org [online]. 2018-02-09 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HEDLEY, Charles. General account of the Atoll of Funafuti. I. General account. Australian Museum Memoir. 1896-12-21, roč. 3, čís. 2, s. 1–72. Dostupné online [cit. 2022-12-03]. ISSN 0067-1967. DOI 10.3853/j.0067-1967.3.1896.487. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  6. ČTK, iDNES cz. Tuvalu chce zůstat státem, i pokud zmizí pod mořem. Ministr řečnil ve vodě. iDNES.cz [online]. 2021-11-09 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  7. TELEVIZE, Česká. Souostroví Tuvalu nejspíš skončí pod hladinou oceánu. Austrálie slíbila, že obyvatele přijme. ČT24 [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Tuvalu na Wikimedia Commons
  •   Slovníkové heslo Tuvalu ve Wikislovníku
  • Tuvalu (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
  • Bureau of East Asia and Pacific Affairs. Background Note: Tuvalu [online]. U.S. Department of State, 2011-03-01 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-17. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Tuvalu [online]. Rev. 2011-05-26 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-01. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Kuala Lumpur. Souhrnná teritoriální informace: Tuvalu [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
  • MACDONALD, Barrie K. Tuvalu [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)