Wikipedie

Aliance malých ostrovních států

Aliance malých ostrovních států (AOSIS) je mezivládní organizace nízko položených pobřežních a malých ostrovních států. AOSIS byla založena v roce 1990 před druhou Světovou konferencí o klimatu. Hlavním účelem aliance je konsolidovat hlasy malých ostrovních rozvojových států (SIDS) v boji proti globálnímu oteplování.

Aliance malých ostrovních států (AOSIS)
ZkratkaAOSIS
Vznik1990
Typmezinárodní organizace
SídloNew York City, New York
Členové39 členů a 5 pozorovatelů
Oficiální webwww.aosis.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tyto ostrovní země jsou obzvláště zranitelné vůči změně klimatu a souvisejícím dopadům na oceán, včetně vzestupu hladiny oceánů, pobřežní eroze a pronikání slané vody. Členové patří mezi národy, které jsou nejméně zodpovědné za změnu klimatu, protože přispěly méně než 1 % ke světovým emisím skleníkových plynů.[1][2][3] Tyto státy se zasazují o mezinárodní politiku a mechanismy pro řešení nerovnosti dopadů klimatu.

Organizace editovat

AOSIS funguje především jako ad hoc lobby a vyjednávací hlas pro malé ostrovní rozvojové státy prostřednictvím systému Organizace spojených národů.[4][5] Nemá řádný rozpočet, stálý sekretariát ani formální chartu.[6]  Existuje předsednictvo, které se skládá z předsedy a dvou místopředsedů.[7][8]

AOSIS také využívá partnerství, například s Rozvojovým programem OSN a Evropskou komisí.[9]

Mise editovat

Hlavními oblastmi zaměření AIS jsou změna klimatu, udržitelný rozvoj a ochrana oceánů.[9]

Malé ostrovní rozvojové státy patří mezi národy, které jsou nejméně zodpovědné za změnu klimatu, protože přispěly méně než 1 % ke světovým emisím skleníkových plynů. Jsou obzvláště zranitelné vůči jeho účinkům, přičemž některým ostrovům hrozí, že se v důsledku vzestupu hladiny moře stanou neobyvatelnými.[1][2][3][10] AOSIS na tuto hrozbu neobyvatelnosti způsobenou změnou klimatu při jednáních o klimatu soustavně upozorňovala.[11]

Malé ostrovní rozvojové státy, z nichž se AOSIS převážně skládá, představují méně než 1 % globálního HDP, území a populace,[12] což znamená, že jednotlivě mají malou politickou váhu v mezinárodních jednáních o klimatu.[4] Cílem AOSIS je zesílit hlasy svých členů tím, že spojí státy, které se potýkají s podobnými problémy. Cílem je zvýšit jejich schopnost ovlivňovat jednání o klimatu a zvyšovat povědomí o jejich obavách.[9]

Akce editovat

AOSIS je od svého vzniku velmi aktivní. Na celosvětové scéně hraje vedoucí úlohu při zvyšování povědomí o změně klimatu a prosazování opatření k řešení změny klimatu.[11] Vytvoření aliance znamenalo začátek růstu vlivu SIDS v klimatické politice.  Navzdory své velikosti a relativně malé ekonomické a politické váze se členské státy AOSIS při jednáních o změně klimatu snažily překonat svou váhu.[11]

AOSIS hrála důležitou úlohu při vytváření Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a byla důležitým aktérem při jednáních o tomto rámci v roce 1992.[11] Její obhajoba přispěla k tomu, že do článku 4.8 UNFCCC byly zahrnuty odkazy na větší zranitelnost a zvláštní potřeby SIDS.[6][13] AOSIS však byla neúspěšná ve svých pokusech přesvědčit státy, aby do rámce zahrnuly závazky ke stanoveným cílům snižování emisí skleníkových plynů.[6]

AOSIS pokračovala v obhajobě zvláštních potřeb SIDS během Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992[14] a „zvláštní případ“ SIDS byl uznán v Agendě 21, politickém akčním plánu, který byl výsledkem summitu.[15] Návrh AOSIS, aby byl vytvořen „mezinárodní pojišťovací fond“, financovaný rozvinutými zeměmi jako kompenzace SIDS za škody způsobené změnou klimatu, byl zamítnut.[16] V Riu rozšířila AOSIS svůj mandát nad rámec změny klimatu tak, aby zahrnoval také udržitelný rozvoj SIDS. AOSIS vyjednala zahrnutí malé programové oblasti pro udržitelný rozvoj malých ostrovů do Agendy 21.[14][17] Agenda 21 nebyla právně závazná a někteří akademici tvrdí, že program byl příliš vágní na to, aby podporoval smysluplnou akci.[6]

AOSIS se podařilo prosadit do Agendy 21 výzvu ke svolání globální konference na toto téma[14][18] která vedla k první Globální konferenci o udržitelném rozvoji malých ostrovních států, která se konala na Barbadosu v roce 1994.[6][16] AOSIS hrála na konferenci významnou roli.[16] Jednalo se o první konferenci OSN zcela věnovanou SIDS. Konference vyústila v převedení Agendy 21 do komplexnějšího programu, Barbadoského akčního programu pro udržitelný rozvoj malých ostrovních rozvojových států.[6][19] Pětiletý přezkum konference z Barbadosu, provedený na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1999, zjistil, že úsilí SIDS o dosažení pokroku směrem k udržitelnému rozvoji bylo omezené,[6] zatímco desetileté hodnocení konference na Barbadosu, které mělo podobu mezinárodního setkání na Mauriciu v roce 2005, zjistilo, že její provádění bylo z velké části neúspěšné.[20]

AOSIS předložila první návrh textu v rámci jednání o Kjótském protokolu již v roce 1994. Členské státy AOSIS Fidži a Antigua a Barbuda byly prvními státy, které v roce 1998 ratifikovaly Kjótský protokol.[11]

AOSIS využila formálních i neformálních setkání naplánovaných před konferencemi OSN o změně klimatu, aby zvýšila povědomí a politickou dynamiku pro své poslání.[11][21] AOSIS rovněž využila sdělovacích prostředků ke zvýšení povědomí o svých obavách. Například v rámci příprav na konferenci OSN o změně klimatu (UNFCCC) v Kodani v roce 2009 uspořádali členové kabinetu Malediv, členského státu AOSIS, podmořskou schůzi kabinetu, aby zvýšili povědomí o hrozbě, kterou změna klimatu představuje pro samotnou existenci Malediv. Kaskadérský kousek si získal mezinárodní pozornost.[22][23][24][22]

Na konferenci OSN o změně klimatu v Berlíně v roce 1995 se AOSIS velmi důrazně zasazovala o závazek k časovým plánům a cílovým opatřením pro změnu klimatu. Získal podporu vyspělých zemí včetně Číny, Brazílie a Indie.[16]  AOSIS se od roku 2008 zasazovala o zahrnutí teplotního cíle, který by omezil globální oteplování na 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Na konferenci v Kodani bylo přítomno mnoho členských států AOSIS. Demokracie teď! oznámili, že členové z ostrovního státu Tuvalu dne 10. prosince 2009 přerušili zasedání konference a požadovali, aby byl nárůst globální teploty omezen na 1,5 °C namísto navrhovaných 2 °C.[25][26][27] Tato obhajoba pokračovala i v přípravách na zasedání UNFCCC v Paříži v roce 2015. AOSIS iniciovala bod jednacího programu, který by vedl k zahrnutí cíle 1,5 °C, a byl důležitý pro získání podpory pro jeho zahrnutí ze strany zranitelných afrických a asijských zemí a nejméně rozvinutých zemí.[11]  Podle spisovatele a aktivisty Marka Lynase bylo zahrnutí cíle 1,5 °C do Pařížské dohody „téměř zcela“ způsobeno podporou SIDS a dalších rozvojových zemí.[12]

Na varšavské konferenci o změně klimatu v roce 2013 se AOSIS zasadila o vytvoření mezinárodního mechanismu pro ztráty a škody, které vyvolaly trosky supertajfunu Haiyan.[28] Vzhledem k tomu, že existence mnoha členských států AOSIS je ohrožena změnou klimatu, AOSIS pohrozila soudními spory. Výsledky nedávného přezkumu literatury[29] ukazují, že potenciální odpovědnost AOSIS za ztráty související se změnou klimatu činí více než 570 bilionů dolarů. AOSIS tuto otázku znovu nastolila na zasedání UNFCCC v Paříži v roce 2015. AOSIS se zasloužila o začlenění článku 8 do Pařížské dohody,[11] který „uznává důležitost odvrácení, minimalizace a řešení ztrát a škod“ způsobených změnou klimatu[30] ačkoli tento článek „neposkytuje základ pro jakoukoli odpovědnost za odškodnění“.[31] Stejně jako v případě předchozích dohod o klimatu byli členové AOSIS mezi prvními, kdo ratifikovali Pařížskou dohodu, přičemž Fidži ratifikovalo jako první, o několik dní později následovaly Republika Marshallovy ostrovy, Palau, Maledivy a další.[11]

Členský stát AOSIS Fidži v roce 2017 spolupořádal konferenci OSN o oceánech.[32]  Ministři členských států AOSIS, včetně Fidži, Tuvalu a Palau, využili tuto konferenci k opětovnému zvýšení povědomí o skutečném riziku, které dopad změny klimatu představuje pro samotnou existenci jejich národů, a k obhajobě opatření k řešení změny klimatu.[33]  Fidži také v roce 2017 předsedalo konferenci OSN o změně klimatu, čímž se stalo prvním SIDS, který předsedal konferenci OSN o změně klimatu,[1] ačkoli se akce konala v Bonnu kvůli odlehlé poloze Fidži, malé rozloze a omezené infrastruktuře.[34]

Členství v AOSIS editovat

AOSIS je členem 39 světových států, z nichž 37 je členy OSN, zatímco 2 (Cookovy ostrovy a Niue) se účastní OSN a dalších pět států je pozorovatelů. Aliance zastupuje 28 % rozvojových zemí a 20 % všech členů OSN.[11] Většina SIDS jsou členy AOSIS. [35]

AOSIS má heterogenní členskou základnu. Členské státy jsou rozprostřeny v mnoha globálních regionech. AOSIS se zaměřuje na SIDS, ale jejími členy jsou i nízko položené pobřežní země, například Belize a Guyana, a větší ostrovy, například Papua-Nová Guinea. Kromě geografických rozdílů se členské země liší také ekonomicky, protože AOSIS zahrnuje jak bohaté členské země, například Singapur, tak nejméně rozvinuté země, například Komory.

Společným jmenovatelem, který spojuje členy AOSIS, je jejich zvláštní zranitelnost vůči změně klimatu.[14]

Někteří akademici tvrdí, že heterogenita AIS oslabila její efektivitu, zejména pokud jde o lobbování za udržitelný rozvoj.[6][36]

Členské státy editovat

Členské státy jsou:[37]


V Atlantském oceánz (3 státy):

V Karibiku (16 států):

V Indickém oceánu (4 státy):

V Tichém oceánu (15 zemí):

V Jihočínském moři (1 stát):


 
AOSIS členové – tmavě zelená; pozorovatelé – světle zelená (březen 2008).


AOSIS má také pět pozorovatelů: Americkou Samou, Guam, Nizozemské Antily, Portoriko a Americké Panenské ostrovy.

Předsednictví editovat

Od založení AOSIS se vystřídalo 13 předsedů a předsedkyň, přičemž současným předsedou je stálý zástupce Samoy, velvyslanec Pa'olelei Luteru.[38]

Ocenění editovat

V roce 2010 byla AOSIS poprvé oceněna Cenou Fredericka R. Andersona za vynikající výsledky při řešení změny klimatu od Centra pro mezinárodní právo životního prostředí.[39]

Odkazy editovat

Související stránky editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alliance of Small Island States na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Small Island nations at the frontline of climate action | UNDP. web.archive.org [online]. 2021-03-08 [cit. 2023-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-08. 
  2. ↑ a b Climate change and small islands: more scientific evidence of high…. Climate Analytics [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States REPORT OF THE GLOBAL CONFERENCE ON THE SUSTAINABLE DEVELOPMENT OF SMALL ISLAND DEVELOPING STATES [online]. United Nations General Assembly, 1994 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b AGINAM, Obijiofor. Climate Change Diplomacy and Small Island Developing States. [s.l.]: United Nations University, 2011. 
  5. ↑ LEFALE, PF. Climate Clubs and the alliance of Small Island States (AOSIS): Friends or Foes? [online]. 2016 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h GROTE, Jenny. The Changing Tides of Small Island States Discourse – A Historical Overview of the Appearance of Small Island States in the International Arena. VRÜ Verfassung und Recht in Übersee. 2010-07-21, roč. 43, čís. 2, s. 164–191. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0506-7286. DOI 10.5771/0506-7286-2010-2-164. (anglicky) 
  7. ↑ PALGRAVE, Macmillan. The Statesman's Yearbook. Londýn: Palgrave Macmillan, 2016. S. 45. 
  8. ↑ Bureau of the Alliance of Small Island States (AOSIS)Le bureau d'alliance des petits etats insulaires - UN-OHRLLS. web.archive.org [online]. 2018-11-25 [cit. 2023-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-25. 
  9. ↑ a b c About Us – AOSIS [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Small island developing states in numbers; climate change edition [online]. Office of the High Representative for the Least Developed Countries, Landlocked Developing Countries and Small Island Developing States (UN-OHRLLS, 2015 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f g h i j OURBAK, Timothée; MAGNAN, Alexandre K. The Paris Agreement and climate change negotiations: Small Islands, big players. Regional Environmental Change. 2018-12-01, roč. 18, čís. 8, s. 2201–2207. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 1436-378X. DOI 10.1007/s10113-017-1247-9. (anglicky) 
  12. ↑ a b Island states have had an outsized influence on climate policy. The Economist. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0013-0613. 
  13. ↑ UNITED NATIONS FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE [online]. United Nations, 1992 [cit. 2023-12-03]. S. Art 4.8. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d CHASEK, Pamela S. Margins of Power: Coalition Building and Coalition Maintenance of the South Pacific Island States and the Alliance of Small Island States. Review of European Community & International Environmental Law. 2005-08, roč. 14, čís. 2, s. 125–137. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0962-8797. DOI 10.1111/j.1467-9388.2005.00433.x. (anglicky) 
  15. ↑ Agenda 21 1992, Article 17.123
  16. ↑ a b c d SHIBUYA, Eric. "Roaring Mice Against the Tide": The South Pacific Islands and Agenda-Building on Global Warming. Pacific Affairs. 1996, roč. 69, čís. 4, s. 541–555. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0030-851X. DOI 10.2307/2761186. 
  17. ↑ Agenda 21 1992, G. Sustainable development of small islands
  18. ↑ Agenda 21 1992, Art. 17.130
  19. ↑ Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States REPORT OF THE GLOBAL CONFERENCE ON THE SUSTAINABLE DEVELOPMENT OF SMALL ISLAND DEVELOPING STATES. www.sidsnet.org [online]. United Nations General Assembly, 1994-05-06 [cit. 2023-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-13. 
  20. ↑ Report of the International Meeting to Review the Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States. www.sidsnet.org [online]. United Nations, 2005-01-14 [cit. 2023-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-06. 
  21. ↑ ECOMONITOR, Hugo Charvát. Guardian: Ostrovní státy nedovolily odložit jednání o klimatických změnách. Ekolist.cz [online]. 2003-12-16 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b Maldives cabinet makes a splash. news.bbc.co.uk. 2009-10-17. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. (anglicky) 
  23. ↑ Maldivas realiza singular junta bajo el mar. El Universo [online]. 2009-10-18 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  24. ↑ Reunión de gabinete bajo el agua. LA NACION [online]. 2009-10-18 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  25. ↑ Citing Its Survival, Pacific Island of Tuvalu Interrupts Copenhagen Summit to Call for Binding Climate Commitments. Democracy Now! [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ The Cancun Agreements: Outcome of the work of the Ad Hoc Working Group on Long-term Cooperative Action under the Convention, Paraph 4. [online]. 2010 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  27. ↑ PURTEKOVÁ, Lenka. Kodaň: Ostrovní státy chtějí nižší limit nárůstu teplot. Deník Referendum [online]. 2009-12-10 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  28. ↑ For Immediate Release: Small Islands Call For Urgency in Warsaw in Wake of Deadly Typhoon | Alliance of Small Island States – AOSIS | Alliance of Small Island States – AOSIS. web.archive.org [online]. 2014-10-26 [cit. 2023-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-26. 
  29. ↑ HEIDARI, Negin; PEARCE, Joshua M. A review of greenhouse gas emission liabilities as the value of renewable energy for mitigating lawsuits for climate change related damages. Renewable and Sustainable Energy Reviews. 2016-03-01, roč. 55, s. 899–908. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 1364-0321. DOI 10.1016/j.rser.2015.11.025. 
  30. ↑ The Paris outcome on loss and damage (Article 8 of the Paris Agreement and Decision 1/CP.21 Paragraphs 48–52 (FCCC/CP/2015/L.9/Rev.1.) [online]. 2015 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  31. ↑ Report of the Conference of the Parties on its twenty-first session(Art.51) [online]. UN FCCC, 2015 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 
  32. ↑ The Ocean Conference, 5-9 June, 2017 - United Nations, New York. www.un.org [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (EN) 
  33. ↑ ROTH, Richard. At first UN Ocean Conference, island nations plead for help. CNN [online]. 2017-06-07 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Fiji and Bonn, an unusual partnership to host COP23 climate talks. France 24 [online]. 2017-11-05 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ SHULTZ, James M.; COHEN, Madeline A.; HERMOSILLA, Sabrina. Disaster risk reduction and sustainable development for small island developing states. Disaster Health. 2016-01-02, roč. 3, čís. 1, s. 32–44. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 2166-5044. DOI 10.1080/21665044.2016.1173443. PMID 28229013. (anglicky) 
  36. ↑ CHASEK, Pamela S. Margins of Power: Coalition Building and Coalition Maintenance of the South Pacific Island States and the Alliance of Small Island States. Review of European Community & International Environmental Law. 2005-08, roč. 14, čís. 2, s. 125–137. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0962-8797. DOI 10.1111/j.1467-9388.2005.00433.x. (anglicky) 
  37. ↑ Member States – AOSIS [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Chair of AOSIS – AOSIS [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ 2010 Frederick Anderson Climate Change Award Recipient - Alliance of Small Island States (AOSIS) [online]. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • AGENDA 21, 1992. AGENDA 21 [online]. Rio de Janerio, Brazil,: United Nations Conference on Environment & Development Rio de Janerio, Brazil, 3 to 14 June 1992, 1992-06-14 [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aliance_malých_ostrovních_států&oldid=23549378“