Rubidium

chemický prvek s atomovým číslem 37

Rubidium (chemická značka Rb, latinsky Rubidium) je prvkem z řady alkalických kovů, vyznačuje se velkou reaktivitou a mimořádně nízkým redoxním potenciálem.

Rubidium
  [Kr] 5s1
85 Rb
37
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Rubidium, Rb, 37
Cizojazyčné názvy lat. Rubidium
Skupina, perioda, blok 1. skupina, 5. perioda, blok s
Chemická skupina Alkalické kovy
Koncentrace v zemské kůře 90 až 310 ppm
Koncentrace v mořské vodě 0,12 mg/l
Vzhled Měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 85,4678
Atomový poloměr 248 pm
Kovalentní poloměr 220 pm
Van der Waalsův poloměr 303 pm
Iontový poloměr 148 pm
Elektronová konfigurace [Kr] 5s1
Oxidační čísla I
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 0,82
Ionizační energie
První 403 KJ/mol
Druhá 2632,1 KJ/mol
Třetí 3859,4 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Krychlová, prostorově centrovaná
Molární objem 55,76×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 1,532 g/cm3
Skupenství Pevné
Tvrdost 0,3
Tlak syté páry 100 Pa při 552K
Rychlost zvuku 1300 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 58,2 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 39,31 °C (312,46 K)
Teplota varu 687,85 °C (961 K)
Skupenské teplo tání 2,19 KJ/mol
Skupenské teplo varu 75,77 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita 31,060 Jmol−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost 7,79×106 S/m
Měrný elektrický odpor 128 nΩ·m
Standardní elektrodový potenciál −2,925 V
Magnetické chování Paramagnetický
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R14/15, R34
S-věty S7/8, S20, S26, S30, S33, S36/37/39, S43, S45
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
83Rb umělý 86,2 dne ε - 83Kr

γ 0,52 -
84Rb umělý 32,9 dne ε - 84Kr

β+ 1,66 84Kr
γ 0,881 -
β 0,892 84Sr
85Rb 72,168 je stabilní s 48 neutrony
86Rb umělý 18,65 dne β 1,775 86Sr

γ 1,0767 -
87Rb 27,835 4,961×1010 roku[2] β 0.283 87Sr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
K
Rb Stroncium

Cs

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

editovat
 
Kovové rubidium

Rubidium je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem, podobně jako vosk. Na rozdíl od předchozích alkalických kovů má větší hustotu než voda. Velmi dobře vede elektrický proud a teplo. Ve srovnání s ostatními kovy má nízkou teplotu tání a varu. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají zelenomodrou až zelenou barvu. Elementární kovové rubidium lze dlouhodobě uchovávat pod vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje.

Rubidium mimořádně rychle až explozivně reaguje s kyslíkem na superoxid rubidný a s vodou na hydroxid rubidný. Reakce rubidia s vodou je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. V přírodě se proto vyskytuje pouze ve sloučeninách a jenom v oxidačním stupni Rb+. Rubidium se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid rubidný RbH, s dusíkem na nitrid rubidný Rb3N nebo azid rubidný RbN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli rubidia barví plamen světle fialově.

Historický vývoj

editovat

Rubidium bylo objeveno roku 1861 německým chemikem Robertem W. Bunsenem a německým fyzikem Gustavem R. Kirchhoffem za použití jimi objevené spektrální analýzy, kteří rubidium našli v dürkheimských minerálních vodách spolu s cesiem. Rubidium bylo pojmenováno podle svých dvou červených čar ve spektru jako tmavočervený – rubidus. Kovové rubidium bylo poprvé získáno jeho objevitelem Robertem W. Bunsenem elektrolýzou roztaveného chloridu rubidného.

Výskyt v přírodě

editovat

Díky své velké reaktivitě se v přírodě setkáváme pouze se sloučeninami rubidia a to pouze v mocenství Rb+. Obsah rubidia v zemské kůře je poměrně vysoký, předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 100–300 mg/kg, což odpovídá 78 ppm (parts per milion = počet částic látky na 1 milion všech částic) a ve výskytu se řadí na stejnou úroveň jako nikl, měď nebo zinek. Průměrný obsah v mořské vodě je přibližně 0,12 mg/l. Ve vesmíru se předpokládá výskyt 1 atomu rubidia na přibližně 6 miliard atomů vodíku.

V minerálech provází rubidium obvykle ostatní alkalické kovy. Patrně nejvýznamnější výskyt je uváděn v minerálu lepidolitu, což je poměrně značně komplikovaný hlinito-křemičitan lithno-draselný KLi2[AlSi3O6](OH,F)2. V tomto minerálu se obsah rubidia pohybuje kolem hodnoty 1,5 %. V malých množstvích (asi okolo 0,015 %) se vyskytuje v karnalitu KCl·MgCl2·6H2O.

Výroba

editovat

Elementární rubidium se průmyslově vyrábí elektrolýzou roztavené směsi 60 % chloridu vápenatého a 40 % chloridu rubidného při teplotě 750 °C. Vápník vzniklý elektrolýzou ve sběrné nádobě tuhne, protože jeho teplota tání je vyšší než rubidia a tím se od rubidia odděluje. Elektrolýza probíhá na železné katodě a grafitové anodě, na které vzniká plynný chlor. Tento způsob pro tento kov však není úplně nejlepší. V současné době se vyrábí okolo 5 tun rubidia ročně.

Železná katoda 2 Rb+ + 2 e → 2 Rb
Grafitová anoda 2 Cl → Cl2 + 2 e

Lepší je příprava chemickou cestou, zahříváním hydroxidu rubidného nebo oxidu rubidného s kovovým hořčíkem v proudu vodíku nebo s kovovým vápníkem ve vakuu. Jedno z nejlepších redukovadel je zirkonium.

Malé množství rubidia lze připravit zahříváním chloridu rubidného s azidem barnatým za vysokého tlaku. Baryum vzniklé rozkladem azidu vytěsňuje z chloridu rubidného rubidium, které v podobě svých par kondenzuje na chladnějších stěnách nádoby.

Využití

editovat

Vzhledem ke své mimořádné nestálosti a reaktivitě má kovové rubidium jen minimální praktické využití.

  • Jeho nízký ionizační potenciál dává možnost jeho uplatnění ve fotočláncích sloužících pro přímou přeměnu světelné energie v elektrickou. Zároveň je proto perspektivním médiem pro iontové motory jako pohonné jednotky kosmických plavidel.
  • Při výrobě katodových trubic, pracujících s nízkotlakou náplní inertního plynu, se užívá rubidia jako getru, tj. látky sloužící k zachycení a odstranění posledních zbytků přimíšených reaktivních plynů.
  • Soli rubidia se přidávají do směsí zábavní pyrotechniky a barví vzniklé světelné efekty do fialova.
  • Izotop 87Rb s přirozeným výskytem 27,8 % je mírně radioaktivní, rozpadá se s poločasem 4,92×1010 roku za vzniku izotopu 87Sr a uvolnění β-záření. Toho se v geologii využívá k datování stáří hornin.

Sloučeniny

editovat

Anorganické sloučeniny

editovat
  • Hydrid rubidný RbH je bílá krystalická látka, které lze využít jako velmi silné redukční činidlo. Na vzduchu je nestálý, reaguje s kyslíkem i se vzdušnou vlhkostí. Připravuje se reakcí mírně zahřátého kovového rubidia ve vodíkové atmosféře.
  • Superoxid rubidný neboli hyperoxid rubidný RbO2 je tmavěhnědý prášek, na vlhkém vzduchu nestabilní. Lze ho využít jako silného oxidačního činidla, které jemnou redukcí odštěpí jeden kyslík a přejde v peroxid rubidný a silnější redukcí odštěpí dva kyslíky a přejde v oxid rubidný. Reakcí rubidia s kyslíkem vzniká superoxid rubidný – vzniká hořením rubidia na vzduchu nebo i za pokojové teploty při jeho samovolné oxidaci vzdušným kyslíkem.
Rb + O2 → RbO2
  • Hydroxid rubidný RbOH je bílá krystalická látka, která je na rozdíl od analogických sloučenin sodíku a draslíku málo hygroskopická a je jen velmi omezeně rozpustná ve vodě. Je to velmi silná zásada, která má velmi silné žíravé účinky. Připravuje se reakcí rubidia, oxidu rubidného, peroxidu rubidného nebo superoxidu rubidného s vodou nebo elektrolýzou roztoku chloridu rubidného.

Rubidné soli jsou ve vodě obecně velmi dobře rozpustné a jen několik je nerozpustných, všechny mají bílou barvu, pokud není anion soli barevný (manganistany, chromany). Rubidné soli vytváří snadno podvojné soli, ale velmi nesnadno komplexy. Ještě před 50 lety[kdy?] nebyly známy žádné komplexy alkalických kovů, o kterých se předpokládalo, že nejsou vůbec schopny tvořit komplexy (podobně jako se předpokládalo, že vzácné plyny nejsou schopny tvořit sloučeniny).

  • Síran rubidný Rb2SO4 je bílá krystalická látka, která se svými vlastnostmi podobá síranu draselnému. Velmi snadno tvoří podvojné sloučeniny, popřípadě smíšené soli. Připravuje se reakcí uhličitanu rubidného nebo hydroxidu rubidného s kyselinou sírovou.

Organické sloučeniny

editovat

Mezi organické sloučeniny rubidia patří zejména rubidné soli organických kyselin a rubidné alkoholáty. K dalším rubidným sloučeninám patří organické komplexy rubidných sloučenin tzv. crowny a kryptandy. Zcela zvláštní skupinu organických rubidných sloučenin tvoří organokovové sloučeniny.

Reference

editovat
  1. a b Rubidium. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. VILLA, Igor M.; HOLDEN, Norman E.; POSSOLO, Antonio; ICKERT, Ryan Ben; HIBBERT, David Brynn; RENNE, Paul R.; BONARDI, Mauro L. IUGS–IUPAC recommendations and status reports on the half-lives of 87 Rb, 146 Sm, 147 Sm, 234 U, 235 U, and 238 U (IUPAC Technical Report). S. 1085–1092. Pure and Applied Chemistry [online]. De Gruyter, 2022-09-27 [cit. 2023-04-05]. Roč. 94, čís. 9, s. 1085–1092. ISSN 1365-3075. DOI 10.1515/pac-2021-1202. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Jursík F.: Anorganická chemie nekovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

editovat