Platina

chemický prvek s protonovým číslem 78

Platina (chemická značka Pt, latinsky Platinum) je velmi těžký a chemicky mimořádně odolný drahý kov stříbřitě bílé barvy.

Platina
 
  Pt
78
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Platina, Pt, 78
Cizojazyčné názvy lat. Platinum
Chemická skupina Přechodné kovy
Vzhled šedobílý kov
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 195,084(9)
Atomový poloměr 139 pm
Kovalentní poloměr 136 pm
Van der Waalsův poloměr 175 pm
Oxidační čísla 6, 5, 4, 3, 2, 1, −1, −2
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,28
Mechanické vlastnosti
Hustota 21,45 g/cm³ (19,77 g/cm³ při teplotě tání)
Skupenství Pevné
Tvrdost 4–4,5
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 71,6 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 1768,25 °C (2 041,4 K)
Teplota varu 3825 °C (4 098,15 K)
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor 105 μΩ
Magnetické chování Paramagnetické
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
190Pt 0,012 6,5×1011 let α 186Os
192Pt 0,782 je stabilní s 114 neutrony
194Pt 32,864 je stabilní s 116 neutrony
195Pt 33,775 je stabilní s 117 neutrony
196Pt 25,211 je stabilní s 118 neutrony
198Pt 7,356 je stabilní s 120 neutrony
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Pd
Iridium Pt Zlato

Ds
Na tento článek je přesměrováno heslo Platinum. Tento článek je o kovu. O hudebním albu Mika Oldfielda pojednává článek Platinum (album, Mike Oldfield).

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti editovat

 
Čistý platinový drát (99,95 %) je snadno rozpustný v lučavce královské.

Ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.

Název platina vznikl jako zdrobnělina ze španělského slova plata (stříbro), do češtiny ho lze přeložit jako stříbříčko.

Je rozpustná v lučavce královské a pomalu se rozpouští i v kyselině chlorovodíkové za přítomnosti vzdušného kyslíku nebo peroxidu vodíku. Společně s osmiem a iridiem patří k prvkům s největší známou hustotou.

Zajímavá je schopnost platiny pohlcovat značné objemy plynného vodíku. Platina vykazuje také značné katalytické vlastnosti, a to jak ve sloučeninách, tak ve formě kovu.

Využití editovat

 
Plationové nugety

Vzhledem ke svým mechanickým vlastnostem a chemické odolnosti jsou platina a především její slitinyrhodiem a iridiem používány na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu je základním materiálem speciálních pecí na výrobu optických vláken.

chemickém průmyslu jsou platina a především její sloučeniny využívány jako všestranný katalyzátor v řadě organických syntéz. Katalytických vlastností jemně rozptýlené kovové platiny se využívá i v autokatalyzátorech, které slouží k odstranění nežádoucích látek z výfukových plynů.

Ve farmaceutickém průmyslu jsou komplexní sloučeniny cis-platiny základem velmi účinných cytostatik, tedy látek potlačujících rakovinné bujení.

Značně velkých objemů dosahuje výroba termočlánků pro přesné měření vysokých teplot na bázi slitin platiny s rhodiem. Hlavní využití těchto typů termočlánků je ve sklářském a hutnickém průmyslu.

V omezené míře se platina používá zejména k výrobě šperků a k pokovování méně ušlechtilých kovů. Je také součástí některých dentálních slitin především ve spojení s moderními keramickými materiály.

Mineralogie editovat

Platina se v přírodě vyskytuje prakticky pouze ve formě ryzího kovu, i když téměř vždy jsou v menší míře přítomny i další platinové kovy jako rhodium, palladium nebo iridium. Její zastoupení v zemské kůře je velmi malé, odhaduje se, že její průměrný výskyt činí 0,005–0,01 ppm (mg/kg). Koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji nelze současnými analytickými metodami spolehlivě změřit.

Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, kde se v některých hlubinných dolech v Jihoafrické republice těží až ve čtyřkilometrové hloubce. Existují zde však i naleziště, kde se hornina s jemně rozptýlenými částečkami kovu těží povrchově.

Dalšími lokalitami s výskytem platiny je Sibiř a Ural, kde se vzácně nachází platina i ve formě nugetů o váze i několik desítek gramů. Dalších několik nalezišť se nachází v Severní Americe v Kanadě i USA.

Rudy ve většině využívaných nalezišť vykazují kovnatost 5–20 g/t. Obvyklým způsobem zkoncentrování drahých kovů je flotace po jemném namletí vytěžené horniny.

Platidlo editovat

Platina je sice drahým kovem, kujným, vhodným pro ražbu, ale mince z něj ražené se nestaly moc oblíbené pro běžné použití. V současné době se používají platinové mince spíše jako sběratelské, či investiční mince. První platinové mince se razily pravděpodobně v Rusku. Ze sběratelského hlediska jsou staré platinové mince velmi vzácné.

XPT je kód 1 trojské unce platiny jako platidla podle standardu ISO 4217.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Platinum. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Související články editovat

Externí odkazy editovat