Otevřít hlavní menu
Poločas přeměny - simulace
Izotopy a poločas přeměny
Světle modrá: Prvek tvořící alespoň jeden stabilní izotop. Zelená: Znatelně radioaktivní; prvek netvoří ani jeden stabilní izotop, poločas rozpadu nejstabilnějšího izotopu je mezi 34000 lety a 3.1019 let. Žlutá: Poměrně radioaktivní prvek; prvek netvoří ani jeden stabilní izotop, poločas rozpadu nejstabilnějšího izotopu je mezi 800 a 34 000 lety. Oranžová: Radioaktivní prvek; prvek netvoří ani jeden stabilní izotop, poločas rozpadu nejstabilnějšího izotopu je mezi jedním dnem a 108 lety. Rudá: Vysoce radioaktivní prvek; prvek netvoří ani jeden stabilní izotop, poločas rozpadu nejstabilnějšího izotopu je mezi 1 sekundou a 1 dnem. Fialová: Extrémně radioaktivní prvek: prvek netvoří ani jeden stabilní izotop, poločas rozpadu nejstabilnějšího je nižší než 1 sekunda.

Poločas přeměny (obvykle označovaný T½) je doba, za kterou se přemění polovina celkového počtu atomárních jader ve vzorku. Pro konkrétní izotop je konstantní. Má hodnotu od zlomku sekundy až po milióny let. Často se používá i termín poločas rozpadu, ale ten je méně obecný, protože ne každá radioaktivní přeměna představuje rozpad (například vyzáření fotonu gama záření z excitovaného jádra).

Pro konkrétní jádro nuklidu (určitého izotopu daného prvku) nelze v principu určit, kdy dojde k přeměně. Kvantová mechanika jako pravděpodobnostní teorie umožňuje stanovit pouze pravděpodobnost, že k přeměně dojde v daném časovém úseku, například v následujících 10 minutách. Tento pravděpodobnostní charakter prakticky znamená, že máme-li vzorek látky (obsahující jediný radioaktivní nuklid) běžné velikosti a tedy o velkém počtu atomů (srovnej Avogadrova konstanta), pak můžeme přesně vypočítat dobu, za jakou se přemění právě polovina přítomných jader.

Obsah

IzotopyEditovat

Stabilita izotopu se určuje právě na základě poločasu přeměny. Stabilní izotopy ho mají nekonečný, jádra se samovolně nepřeměňují. Za stabilnější je považován izotop s větším poločasem přeměny, protože jeho nuklidy v průměru déle vydrží být tím, čím jsou.

V přírodní směsi daného chemického prvku jsou určitá procentuální zastoupení několika jeho izotopů. Například vodík v oceánské vodě obsahuje 99,9844 % protia (to jest atomy se samotným protonem v jádře) a 0,0156 % deuteria, takzvaného těžkého vodíku, který má v jádře navíc vázaný jeden neutron. Oba izotopy jsou zcela stabilní. Krom toho existuje izotop vodíku se třemi nukleony zvaný tritium, který se v přírodní směsi nevyskytuje, vyrábí se uměle. Tritium je radioaktivním zářičem β s poločasem přeměny 12,36 let. Některé chemické prvky vůbec nemají stabilní izotopy, například radon. Některé se vyskytují v přírodě jak ve formě stabilních izotopů, tak i nestabilních. Například uhlík v atmosférickém oxidu uhličitém obsahuje díky kosmickému záření stálý podíl radioaktivního izotopu C 14. Měření jeho procentuálního zastoupení v předmětech organického původu umožňuje určit jejich stáří díky známému poločasu přeměny (5715 let). Tento způsob měření stáří se nazývá radiokarbonová metoda datování.

PříkladyEditovat

Příklady nejznámějších radioizotopů, řazeno dle poločasu přeměny.

Prvek Izotop Poločas rozpadu
Beryllium 8Be 6,7×10−17 s[1]
Polonium 212Po 0,3 µs[1]
Thorium 223Th 0,9 sekundy[1]
Francium 223Fr 22 minut[1]
Síra 35S 87,5 dní[1]
Kobalt 60Co 5,27 let[2]
Tritium 3H 12,36 let[1]
Cesium 137Cs 30,17 let[2]
Radium 226Ra 1 622[1] / 1 602[2] let
Uhlík 14C 5 730 let[1][2]
Plutonium 239Pu 24 110[1] / 24 400[2] let
Uran 235U 710 milionů let[2]
Draslík 40K 1,26 miliardy let[2]
Uran 238U 4,468[1] / 4,51[2] miliard let
Thorium 232Th 14,05[1] / 13,9[2]miliard let
Bismut 209Bi cca 1,9×1019 let[1]

Příbuzné veličinyEditovat

Obecněji definovanou veličinou stejného charakteru je střední doba života, obvykle značená  . Pro exponenciální přeměnu lze souvislost s poločasem přeměny zapsat vztahem:

 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l Radioaktivita a jaderné reakce - Zákony radioaktivních přeměn [PDF online]. Gymnázium & SOŠPg Liberec Jeronýmova [cit. 2011-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. 
  2. a b c d e f g h i ULLMANN, Vojtěch. Jaderná a radiační fyzika - Radionuklidy - Některé nejdůležitější radionuklidy [online]. Astro Nukl Fyzika [cit. 2011-03-02]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat