Otevřít hlavní menu

Zdenka Braunerová

česká grafička a malířka
(přesměrováno z Zdeňka Braunerová)

Zdenka či Zdeňka Braunerová, pokřtěna jako Zdislava Rosalina Augusta (9. dubna 1858, Praha[1]23. května 1934, Praha[2]), byla česká malířka konce 19. a první třetiny 20. století, známá také jako autorka grafických úprav publikací, autorka statí o soudobých umělcích a organizátorka uměleckého života. Stala se mimo jiné i patronkou několika českých umělců jako byl Antonín Chittussi, Vilém Mrštík, Julius Zeyer, Miloš Marten, Joža Uprka, František Bílek nebo Jan Zrzavý.

Zdenka Braunerová
Zdenka Braunerová
Zdenka Braunerová
Rodné jméno Zdislava Rosalina Augusta Braunerová
Narození 9. dubna 1858
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. května 1934 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Alma mater Colarossiho akademie
Povolání malířka, grafička, typografka
Rodiče František August Brauner
Příbuzní
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se do zámožné pražské rodiny jako poslední ze čtveřice dětí. Jejím otcem byl advokát a poslanec říšské rady JUDr. František August Brauner, pocházející z mlynářského rodu usazeného v Litomyšli. Matka Augusta Anna, rozená Neumannová (1817–1880), byla dcerou pražského guberniálního úředníka Karla Augusta Neumanna[3], pocházela ze starého šlechtického rodu a sama byla amatérskou malířkou. Zdenka zálibu v malování projevovala od malička, dlouhé hodiny trávila ve svém dětském pokoji, kde se zřídka věnovala jinému koníčku než malování. Bratři Vladimír (právník) a Bohuslav (filozof) byli úspěšní ve své profesi, sestra Anna se provdala do rodiny Bourges v Paříži. Dědeček byl vědec, který se zabýval chemií a národním hospodářstvím. Zdenka matku milovala.

V kavárně Union, která byla křižovatkou českých literátů a výtvarníků, situována na nároží Nových alejí a Perštýna v nájemních prostorách domu Braunerovy rodiny, se Zdenka seznamovala s osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, rodina Palackých, Vojta Náprstek a jeho žena Josefa nebo František Ladislav Rieger a jeho dcera Marie.

Její mimořádný talent byl brzy rozpoznán, a proto jí rodiče umožnili soukromé studium u Amalie Mánesové. U ní Zdenka rozvíjela své dovednosti a sama Amálie v ní viděla nový talent, který je třeba rozšiřovat. Zdenka malování věnovala většinu volného času, což vedlo ke zhoršení jejího prospěchu ve škole. Zdenka pokračovala ve studiu malířství také na Vyšší dívčí škole, kde byl jejím učitelem Soběslav (Hippolyt) Pinkas.

Zanedlouho však Zdenka připravila svým rodičům nepříjemné překvapení: oznámila jim, že jí nestačí malířství jen jako koníček, ale že se mu chce věnovat jako svému životnímu povolání. Její rozhodnutí bylo tak skálopevné, že ani aktivní přemlouvání nepomohlo. Je vhodné však dodat, že se nějaký čas rozhodovala mezi malířstvím a zpěvem. Vliv na toto rozhodnutí měla nepochybně i její studia u Antonína Chittussiho, do kterého se později zamilovala. Oba měli velice podobné zájmy – to právě Chittussi přivedl Zdenku ke krajinářství. Nakonec tato láska dospěla skoro až k sňatku, který se neuskutečnil zřejmě kvůli rozhodnutí Zdenky, která chtěla s Chittussim uskutečnit rovnocenný svazek dvou nezávislých umělců, kteří se vzájemně inspirují. To si ale Chittussi nedovedl představit.

Ani další láska, tentokrát k Juliu Zeyerovi, o sedmnáct let staršímu umělci, neměla příliš dlouhého trvání. Stejně jako následující vztah k Vilému Mrštíkovi, který se rozpadl těsně před svatbou.

V letech 1881–1893 trávila vždy část roku v Paříži. Její budoucí švagr, spisovatel Élémir Bourges, který ji seznámil s některými skvostnými díly Francie a představil ji několik předním francouzským umělcům, jako byl Maurice Maeterlinck, Anatole France a jiní. Získala ale i jiné úspěchy: dostala šanci, kterou samozřejmě využila, na ženské výstavě v Champs Elysées a v roce 1890 v Salonu na Champs de Mars. Paříž se jí stala druhým domovem a pobývala v ní v letech 1881 a 18851893, kdy navštěvovala soukromou akademii Collarossi (prof. Gustave Curtois). Pobývala v umělecké kolonii v Samois, jejímiž členy byli např. Joris Karl Huysmans, Stéphane Mallarmé, Anatole France, Odilon Redon, James Whistler, bratři Victor a Paul Marguerittové, později též Auguste Rodin a Paul Claudel. Zdenku francouzské umění mimořádně zaujalo a inspirovalo, ale i přesto měla stále v srdci vlastenectví obou rodičů. Odloučena od domova prožívala lásku k vlasti o to silněji. To se projevilo i v jejích vystoupeních v Paříži, kdy tančila v českém kroji, zpívala české národní písně, čímž se snažila přiblížit českou kulturu a umění. To se do značné míry podařilo, inspirovala spoustu francouzských umělců a navázala tam i řadu trvalých přátelství. V roce 1886 podnikla studijní cestu do Londýna.

 
Ateliér v Braunerově mlýně v Roztokách u Prahy
 
Vila v Dobřichovicích (Dobřichovice-Brunšov, okres Praha-západ. Ulice Krajníkova, dům č. p. 105 proti vyústění ulice Generála Pellé.) Dům je označen tabulkami „Zde malovala Zdenka Braunerová“ a „Zde žil gen. Pellé“. (Maurice Pellé)
 
Hrob Zdenky Braunerové na Vyšehradském hřbitově

Braunerová tvořila často v Roztokách u Prahy, kde měla ateliér v Braunerově mlýnu.[4] Spoléhala na své přátele, s kterými trávila ráda celé hodiny. Mezi ně patřil Paul Claudel, francouzský básník a dramatik, který působil nějaký čas v Praze jako konzul. Naučila ho chápat českou duši a umění a stala se jeho inspirací knihy Obrazy svatých z Čech.

Po návratu do Čech se zabývala lidovým uměním a soustředila se zejména na kulturu Slovenska a moravského Slovácka, kam několikrát a s radostí jezdila. Obdivovala a měla ráda venkovský lid, pozorovala jeho tradice a viděla v nich největší poklad národa. V roce 1902 doprovodila na Slovácko, spolu s Alfonsem Muchou a dalšími umělci, francouzského sochaře Augusta Rodina.[5] Důležitým zdrojem informací byl i její deník a skicáky, kam si zaznamenávala důležité údaje, které vylepšovala obrázkem.

V souvislosti s Pražskou asanací se roku 1902 se stala aktivistkou za záchranu staré Prahy.

Na druhý den po stržení mariánského sloupu (4. listopadu 1918) položila na jeho trosky trnovou korunu s vizitkou, na které bylo napsáno: „Plným jménem protestuji. Zdenka Braunerova“. Roku 1923 se stala jednatelkou Odboru pro rekonstrukci mariánského sloupu Lidové akademie.[6]

Zdenka Braunerová zemřela 23. května 1934 v Praze a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově[7].

Jan Zrzavý se o ní zmínil jako o „…neobyčejné ženě, vtipné, vzdělané, originální.“ Dále pokračoval, “Měla báječný vkus, pronikavý rozum a zvláštní půvab. Když jsem ji poznal, bylo jí šedesát. Pro slovo nešla daleko. Veselí a optimismus měla jako málokterý člověk. Dodávala mi víru a chuť do života.“[8]

DobročinnostEditovat

Podílela se na založení pražských poboček spolku České srdce na pomoc válečným sirotkům, dětem i vdovám. Organizovala dobročinné bazary, na kterých prodávala výtvarné a rukodělné práce svého kroužku dam.

DíloEditovat

 
V ohbí řeky (Tříkrálka)

Její dílo je velice různorodé. Nejprve se zabývala malbou, později se stala vyhlášenou grafičkou a občas se věnovala i malířské výzdobě a designu skla.[9]

Prakticky zakladatelský význam má práce Zdenky Braunerové v oblasti knižní grafiky a její úsilí o pečlivé estetické vybavení knihy. Vyvinula zvláštní vlastní ornamentální jazyk, v němž využívala symbolů z různých kulturních oblastí, od lidových kreseb (z Česka, i Slovenska), až po orientální motivy.

Spolupracovala s Vilémem Mrštíkem v boji proti pražské asanaci. Vytvořila titulní stranu jeho manifestu Bestia triumphans z roku 1897.[10] Starou Prahu zobrazila v některých grafických listech.[11]

Svým osobitým stylem, neobvyklou energií, všestranností a hlubokým vzděláním na sebe upoutala pozornost umělců své doby. Mezi ně patří například dvacetiletý František Bílek, kterého doprovázela při jeho první cestě do Paříže, Jan Zrzavý, Joža Uprka, které podporovala i finančně. Svým příkladem nezávislé samostatné ženy-umělkyně inspirovala umělkyně po celá desetiletí.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní listy, 24.5.1934, s.3, Malířka Zdenka Braunerová mrtva
  3. http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=9b141574d6753153e2043f9a0646fab7e1d48f1198669e2b861bcb8b72907b1f&action=image&record=1
  4. Muzeum Roztoky: Braunerův mlýn. www.muzeum-roztoky.cz [online]. [cit. 2017-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-24. 
  5. Mistr Rodin na Moravě. Národní politika. 5. 6. 1902, s. 4. Dostupné online. 
  6. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí - Aktuality - Kostely kolem Prahy - Úvod. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  7. hrob Zdenky Braunerové na vyšehradském hřbitově v Praze
  8. http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/204094
  9. Ivo Křen, 2006, s. 8
  10. Bestia triumphans, titulní strana, v systému Kramerius
  11. Např. V kolnách - Staré ghetto z r. 1905-1906

LiteraturaEditovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 149-150, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Ivo Křen, Stálá expozice České sklo, Východočeské muzeum v Pardubicích 2006, s. 37, ISBN 80-86046-91-5
  • Vlk, Miloslav: Zdena Braunerová (1858 – 1934)., 35 str., cze., eng., 2004, Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy.
  • Rešková, Ivana: Při vší bolesti je každá vzpomínka na Vás zároveň mou největší radostí., 2003, Řada Společenskovědní.
  • Státník, Dalibor: Jaroslav Maria a Zdenka Braunerová., Řada společenskovědní.
  • PhDr. Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [ A-I ]., 1994, Academia, Praha.
  • Ottův slovník naučný, 1888, Praha
  • Šášinková, Marcela – Vlk, Miloslav. Zdenka Braunerová (1858 – 1934). Ateliér - historie - stavba-expozice, CD-ROM, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2005
  • František Kožík: Na křídle větrného mlýna: Životní příběh malířky Zdenky Braunerové a lidí kolem ní - Neklidné babí léto, druhý díl románové biografie
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 184, 312
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 50–51. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 71. 
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 114, 139, 156, 172
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 134. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 150–151. 
  • LENDEROVÁ, Milena: Zdenka Braunerová, Mladá fronta, Praha 2000
  • Nováková M., Zdenka Braunerová (1858-1934), Středočeské muzeum v Roztokách 1983
  • Prokop H. Toman: Zdenka Braunerová - Popisný seznam grafického díla, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1963

Externí odkazyEditovat