Otevřít hlavní menu

České malířky a sochařky v Paříži

seznam
Marie Kirschnerová: Krajina s řekou
Zdenka Braunerová: Nábřeží Seiny

České malířky a sochařky po studiích v uměleckých školách se rozhodly dál studovat, najít si vlastní cestu, vzory a inspiraci v zahraničí. Pro to rozhodnutí byla nejvhodnějším městem Paříž, nejvýznamnější kulturní centrum. Podmínky pro zahraniční studentky tu byly příznivé jak s ubytováním, tak ke studiu, malířky tu také mohly vystavovat s francouzskými skupinami a byly ctěné. Pro studium si mohly vybrat z několika soukromých akademií a významní umělci zakládali i školy nové. Tři české malířky zůstaly v Paříži trvale až do konce života. Zařadily se do významných francouzských skupin a to do skupiny francouzských orientalistů, kam byla přijata Anna Morstadtová, do Bretonovy surrealistické skupiny malířka Toyen, mezi francouzské abstraktní malířky Hella Guthová. Všechny tři byly úspěšné. Další dvě malířky, Zdenka Braunerová a malířka Marie Galimberti Provázková, tvořily v Paříži téměř deset let, Věra Jičínská osm. Ostatní malířky a sochařky tu zůstávaly od jednoho do čtyř let.[zdroj?]

První malířka, která přijela do Paříže, byla Marie Kirschnerová (1852–1931) a to v roce 1873. Zůstala tu tři roky a byla úspěšná. Její dva obrazy byly přijaty do Salonu a obraz Selský dvůr byl navržen na medaili. Za 12 let po ní přijela do Paříže její kamarádka Zdenka.[zdroj?]

Malířky okouzlené PařížíEditovat

Zdenka Braunerová (1858–1934)[1] neztrácela čas a hned po příjezdu se přihlásila do akademie Colarossi, ve které studovali muži a ženy dohromady. Jejím cílem bylo namalovat obrazy pro Salon a pro výstavy v Praze. Pilně malovala, vystavovala se Spolkem malířek a sochařek, od kterých dostala čestné uznání, zařadila se mezi ně a pravidelně se účastnila jejich výstav. V roce 1891 byl její obraz přijat do Salonu. Obrazy, které vytvořila ve Francii, byly v Praze z jejich obrazů nejoblíbenější.[zdroj?]

Božena Jelínková Jirásková (1880–1951)[2] jezdila do Paříže se svým manželem, spisovatelem Hanušem Jelínkem. Žila v jeho stínu stejně jako svého otce. S manželem jela do Paříže v roce 1909–1910, kdy vyučoval na Sorboně a sama chodila do okolí Paříže malovat. Později jezdila do Normandie a jižní Francie a malovala krajiny. Ve 20. letech, zase pobývala v Paříži a podařilo se jí vymanit z vlivu svého učitele Antonína Slavíčka. Významné pro ni bylo, když tu poznala Otokara Kubína a jeho obrazy. Své poetické obrazy více zjednodušovala. Ačkoliv se o ní Jelínek ve svých Pamětech téměř nezmíníl, byla to právě ona, která přiblížila Pražanům krásnou francouzskou krajinu. Tyto obrazy vystavovala v Praze ještě začátkem 40. let.[zdroj?]

Marie Galimberti Provázková (1880–1951)[3] přijela do Paříže se svým manželem malířem v roce 1907. V touze dál se vzdělávat navštěvovala tři akademie, Akademie de la Grande Chaumiére, Akadémie de la Pallette, kterou vedl Fernand Léger, a Akadémie Russe s malířkou a sochařkou Marií Vasiljevnou. Byla ovlivněna především kubismem, ale i expresionismem a fauvismem. Malovala zátiší, krajiny, postavy, nejvíce obdivuhodné jsou její kubizující ženské portréty, dramatické a malované s velkou odvahou a dávkou svobody, vrcholná díla jejího pařížského období. Z Paříže odjela roku 1917.[zdroj?]

Věra Jičínská (1898–1961)[4] přijela do Paříže v roce 1923 společně se sochařkami Mary Durasovou a Martou Jiráskovou, pracovaly spolu a v létě cestovaly i s dalšími přáteli po Francii. Věra Jičínská tu kreslila a motivy přenášela do olejů, pastelů i grafiky. Chodila do školy O. Friesze, F. Légera a A. Lhoty. Zpočátku byla ovlivněna jejich kubismem i neoklasicismem, od poloviny dvacátých let šla vlastní cestou. Malovala akty, portréty, zátiší, Paříž. Vystavovala s pařížskými skupinami. Vdala se tu za spolužáka Prokopa Laichtera a v roce 1931 z Paříže odjela. Malovala i abstraktní obrazy.[zdroj?]

Sochařky s kratším pobytem v PařížiEditovat

 
Marta Jirásková: Portrét Jana Zrzavého, Pestrý týden, 1929

Mary Durasová (1898–1982)[5] patřila spolu s Martou Jiráskovou a Hanou Wichterlovou k prvním žačkám Štursova ateliéru. Byla představitelkou neoklasicismu a věnovala se ženám. Její sochy byly harmonické, poetické a měly vzlet. Žila tu s malířem Maxem Kopffem, který ji na obraze namaloval při práci v ateliéru. V Paříži se účastnila výstav Nezávislých a Podzimního salonu.[zdroj?]

Marta Jirásková (1880–1969)[4] tvořila v Paříži od 1923 do 1925 a studovala ve škole Grande Chaumiere. Chodila i na přednášky Františka Kupky. V roce 1924 ve společném ateliéru s Věrou Jičínskou vytvořila její portrét. Vynikla oduchovnělým portrétem svého přítele Jana Zrzavého.[6]

Hana Wichterlová (1903–1990)[4] žila v Paříži od roku 1926 do roku 1930 a místo studií na akademiích chodila do muzeí, galerií a tak záhy pochopila moderní umění.Jejími vzory se stali sochaři Moor, Arp a Brancusi. Hloubavá sochařka navštěvovala přednášky Františka Kupky a přijala meditativnost indické filosofie. Promýšlela ale především vnitřní i vnější zákonitosti sochy. Hodně experimentovala a za pobytu v Paříži vznikly dvě její významné sochy Torso se džbánem a Pomeranč, kde promýšlela s předstihem podobu moderního evropského sochařství. Tyto sochy jí umožnily stát se členkou Mánesa. Brzy vznikla její nejvýznamnější socha Pupen, vyjadřující její harmonii s přírodou.[zdroj?]

Anna Mahlerová (1904–1998),[7] dcera skladatele Gustava Mahlera, dlouho studovala malířství. Dva roky v Paříži 1927 a 1928 tato studia zakončily. Objevila v sobě talent pro sochařství, talent mimořádný a ani tesání do kamene nebylo pro ni problémem. Brzy dostala nejvyšší ocenění v Paříži.[zdroj?]

 
Anna Mahlerová: Torzo

Umělkyně oceněné na výstavách v PařížiEditovat

Tyto malířky a sochařky studovaly v Paříži. Rychle se orientovaly v moderním umění v tomto městě a brzy si našly svůj vlastní výtvarný styl. Věra Jičínská brzy po příjezdu z Paříže malovala i abstraktní obrazy, Hana Wichterlová vytvořila jedno z neoriginálnějších sochařských děl Pupen (1932), později Lusk, které byly pochopeny až o třicet let později.[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FRANTIŠEK, Kožík. Na křídle větrného mlýna. Praha: Československý spisovatel, 1981. 
  2. PACHMANOVÁ, Martina. Z Prahy až do Buenos Aires. Praha: VŠUP, 2014. 
  3. PACHMANOVÁ, Martina. Madame Gali. Plzeň: Abor Vitae, 2011. 
  4. a b c HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění 3. Praha: Akademie věd, 2006. 
  5. PLICHTA, Dalibor. Mary Durasová. Praha: ČVU, l961. 
  6. Pestrý týden, 23. listopadu 1929, str. 3, http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c04acd00-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:707cd9dd-435e-11dd-b505-00145e5790ea
  7. WEIDLE, Barbara. Anna Mahler. Bonn: Weidle Verlag, 2004. 

LiteraturaEditovat

  • FIALA, Václav. Umělecká Paříž. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 
  • PACHMANOVÁ, Martina. Z Čech až do Buenos Aires. Praha: VŠUP, 2014.