Wikipedie

Colarossiho akademie

umělecká škola v Paříži

Colarossiho akademie (Académie Colarossi) byla umělecká škola v Paříži, kterou v 19. století založil italský sochař Filippo Colarossi. Původně sídlila na ostrově Cité, avšak v 70. letech 19. století se přestěhovala do čísla 10 v rue de la Grande-Chaumière v Latinské čtvrti.[1] Byla uzavřena ve 30. letech 20. století.

Colarossiho akademie
Datum založení1870
Další informace
Ulicerue de la Grande-Chaumière
Zeměpisné souřadnice48°50′32″ s. š., 2°19′51″ v. d.
www.grande-chaumiere.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hodina kreslení, 1908
Muchův plakát propagující jeho výuku na Colarossiho akademii

Filippo Colarossi založil svoji školu jako alternativu státem podporované Národní školy krásných umění, École des Beaux-Arts, jež se podle mínění řady slibných mladých umělců té doby stala příliš konzervativní.[2][3].

Podobně jako rovnocenná Julianova akademie nabízela nezávislé alternativní vzdělání a průpravu v oblasti výtvarného umění a stejně tak přijímala do svých řad ženy a umožňovala jim kreslit podle nahých mužských modelů, což nebylo na Národní škole krásných umění myslitelné.[1][4] Mezi studentky Colarossiho akademie patřily mimo jiné Modiglianiho múza Jeanne Hébuterneová, skotská impresionistka Bessie MacNicolová, kanadská impresionistka Emily Carrová a francouzská sochařka Camille Claudelová, která studovala i u Auguste Rodina.

V Latinské čtvrti, která byla tradiční studentskou čtvrtí, se v blízkém sousedství školy nacházely levné kavárny a ubytování pro studenty a také řada uměleckých ateliérů. Colarossiho akademie přitahovala stejně jako Julianova akademie zahraniční i nekonvenční francouzské studenty, jako byl v polovině 70. let Paul Gauguin.[1] Díky své vyhlášené sochařské výuce lákala škola i mnoho zahraničních zájemců o tento obor, řada jich byla ze Spojených států.

V roce 1910 jmenovala pokroková Colarossiho akademie novozélandskou malířku Frances Hodgkinsovou (1869–1947) první ženskou vyučující. K dalším učitelům patřili mimo jiné i vlivný francouzský sochař Jean Antoine Injalbert a japonismem ovlivněný malíř Raphael Collin. V 90. letech na akademii vyučoval též Alfons Mucha.

Někdy ve 30. letech 20. století, zhruba v době, kdy došlo k uzavření školy, spálila paní Colarossiová drahocenný archiv školy jako odplatu za manželovo sukničkářství.[5][6]

Významní studenti editovat

  Bulharsko Jules Pascin
  dnešní Česká republika František Bílek – Josef Čapek – Alfons Mucha - František Vobecký
  Ekvádor Camilo Egas
  Estonsko Adamson-Eric – Konrad Mägi – Eduard Wiiralt
  Finsko Helene Schjerfbeck – Ellen Thesleff
  Francie Hélène de Beauvoir – Camille Claudelová – Paul Gauguin – Marcel Gromaire – Jeanne Hébuterneová – Jean Lurçat – Claude-Émile Schuffenecker – Theophile-Alexandre Steinlen – Fabien Fabiano
  Irsko Eileen Gray
  Itálie Romaine Brooks – Amedeo Modigliani
  Izrael Avigdor Stematsky
  Japonsko Kume Keiichiro – Seiki Kuroda – Henry Sugimoto
  Kanada Frederic Marlett Bell-Smith – Emily Carr – Ralston Crawford – Prudence Heward – George Loftus Noyes – Maurice Prendergast – George Agnew Reid – Boardman Robinson – Marc Aurèle de Foy Suzor-Coté
  Litva Jacques Lipchitz
  Maďarsko Emile Lahner – Camilla Koffler (Ylla)
  Německo Karl Albert Buehr – George Grosz – Hans Hofmann – Wilhelm Lehmbruck – Paula Modersohn-Becker
  Norsko Nikolai Astrup – Jean Heiberg – Olaf Gulbransson – Wilhelm Rasmussen – Aage Storstein – Ingebrigt Vik – Gustav Wentzel – Cora Sandel
  Nový Zéland Sydney Lough Thompson
  Polsko Stanisław Jackowski – Alfons Karpiński – Józef Mehoffer – Mela Muter - Włodzimierz Tetmajer – Max Weber – Stanisław Wyspiański- Eugeniusz Zak
  Rakousko Zofia Albinowska-Minkiewiczowa – Aloys Wach
  Rumunsko Reuven Rubin
  Rusko Gleb W. Derujinsky – Alexander Golovin – Anna Golubkina – Eugene Lanceray – Konstantin Somov – Emil Wiesel
  Řecko Sophia Laskaridou
  Španělsko Hermenegildo Anglada Camarasa
  Švédsko Carl Eldh – Arvid Nyholm – Jenny Nyström – Hanna Pauli
  Švýcarsko Fritz Glarner – Oswald Pilloud – Louis Soutter
  Spojené království Lamorna Birch – John Duncan Fergusson – Richard Jack -Mina Loy – Laura Muntz Lyall – Ottilie Maclaren Wallace – Bessie MacNicol - Cedric Morris – Samuel Peploe – Elizabeth Polunin – Dod Procter – Robert William Service – Stansmore Dean Stevenson - Sydney Curnow Vosper
  Spojené státy Lucy Bacon – Cecilia Beaux – Charles Bittinger – Rinaldo Cuneo – Charles Demuth – Eyre de Lanux – Florence Esté – Clara Fasano - Lyonel Feininger – Meta Vaux Warrick Fuller – Marion Greenwood – Elizabeth Orton Jones – Walt Kuhn – Isamu Noguchi – George Loftus Noyes – Pauline Palmer — Lilla Cabot Perry – Alice Morgan Wright – Stanton Macdonald-Wright – Elenore Plaisted Abbott – Alice Schille – Janet Scudder – Armstrong Sperry – Inga Stephens Pratt Clark – Challis Walker – Mahonri Young
  Uruguay Juan José Calandria

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Académie Colarossi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Satová, Tomoko. Alfons Mucha. 1. vyd. Praha: Slovart, 2017. 95 s. ISBN 978-80-7529-495-1
  2. ↑ Monique Mangold, « Alfons Maria Mucha », in Regards croisés entre France et République tchèque, Paris, Harmattan, 2011, s. 94.
  3. ↑ (anglicky) Anne Gray, George W. Lambert retrospective : heroes & icons, Canberra, National Gallery of Australia , 2007, s. 10.
  4. ↑ Victoria Charles, Camille Claudel, New York, Parkstone International, 2011, s. 13.
  5. ↑ Odile Ayral-Clause, Camille Claudel a life, New York, Abrams, 2002, s. 28.
  6. ↑ Paul Claudel, 14 mars 1925, Journal, Volume 1, Paris, Gallimard, 1968, s. 667.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Colarossiho_akademie&oldid=21873779“