Josef Ullmann (malíř)

Josef Ullmann (13. června 1870 Nekmíř – 31. května 1922 Praha-Královské Vinohrady) byl český malíř – krajinář, žák Julia Mařáka na malířské Akademii v Praze.

Josef Ullmann
ak.mal. Josef Ullmann
Narození	13. června 1870 Nekmíř Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. května 1922 (ve věku 51 let) Praha-Královské Vinohrady Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	malíř
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mařákovi žáci, zleva – Kalvoda, Langer, Satra, Ullmann, Bubeníček, Lolek

Život

Josef Ullmann se narodil v roce 1870 v obci Nekmíř na Plzeňsku. Jeho otec Josef Ullmann předčasně zemřel a rodina se přestěhovala do Plzně. Mladý Josef v Plzni absolvoval čtyři třídy reálného gymnázia a následně začal pracovat ve Škodově továrně jako úředník. Jeho kresebných pokusů si všiml ředitel podniku a Josef Ullmann na jeho doporučení v roce 1894 odešel studovat na malířskou akademii do Mnichova.

Jeho studium soukromé nebo oficiální na Královské akademii umění v Mnichově není jasné. Jan Kubert (1986) uvedl studium u profesorů Augusta Finka (1846–1916), Johanna Hertericha (1843–1905) a B. Schmiedta (není dohledatelný). Dana Veselská (2021) uvádí zápis na Mnichovské akademii v roce 1896 u prof. Karla Rauppa (1837–1918). Hlavním představitelem mnichovské krajinářské školy byl tehdy prof. August Fink, který vedl krajinářský ateliér v letech 1889 až 1905. J. Ullmann byl po relativně dlouhou dobu ovlivněn jak jeho uměleckým výrazem, tak i výběrem krajinářských témat.

Z neznámých důvodů se s Mnichovem rozloučil a od roku 1897 se stal žákem pražské malířské Akademie. Nejprve nastoupil J. Ullmann k prof. Maxu Pirnerovi a od roku 1898 se dal zapsat do krajinářské školy prof. Julia Mařáka. V roce 1899 na Akademii úspěšně absolvoval. Vzpomínky na život pražské bohemy v okruhu restaurace „Monako“, kterého se účastnil jako student i J. Ullmann, sepsal Karel Rélink v knize Pražská bohema, vydané poprvé roku 1928. Dalším zdrojem poznání o studentském a mládeneckém životě J. Ullmanna jsou vzpomínky Otakara Nejedlého a Rudolfa Ryšavého. Shodně se zmiňují o jeho vášni ke hře na klavír, kterou bavil uměleckou společnost scházející se v „Monaku“.

V roce 1904 (10. února) se v Praze oženil s Marií Malíkovou (nar. 1878) a společně bydleli na Královských Vinohradech v domě čp. 1248 (od roku 1908 v domě čp. 1475). Z pobytových přihlášek pražského policejního ředitelství vyplývá, že neměl vlastní děti, jen nemanželského syna Josefa Malíka (narozeného roku 1899).

Počínaje rokem 1900 byly Ullmannovy obrazy opakovaně reprodukovány ve Zlaté Praze a v dalších časopisech. Od roku 1902 se jeho obrazy začaly pravidelně objevovat na výstavách pořádaných Krasoumnou jednotou, Uměleckou besedou a Jednotou výtvarných umělců. V roce 1905 byl vybrán mezi autory reprezentující české výtvarné umění na IX. mezinárodní výstavě v Mnichově. Na jaře 1906 poprvé vystavil významnější soubor 15 obrazů na Výroční výstavě Krasoumné jednoty. V r. 1908 měl velkou soubornou výstavu v Topičově salonu a následně v Pardubicích.

V únoru 1911 se J. Ullmann stal účastníkem tzv. Boronaliho aféry a inzultoval koženým karabáčem v kavárně Union malíře Bohumila Kubištu, což mělo dohru před soudem. J. Ullmann byl odsouzen k 24 hodinám vězení. Využil však možnosti zaplatit pokutu 90 korun (přibližně měsíční dělnický plat).

Podle datace a názvů řady obrazů J. Ullmann opakovaně trávil letní dovolenou na Sázavě v Kamenném Přívozu. V roce 1913 společně s Karlem Nejedlým namaloval oponu pro ochotnický spolek Tyl v Kamenném Přívozu. Opona s tématem pracujících kameníků v typické Ullmannovské krajině je v současné době umístěna na schodišti Obecního úřadu.

S oblibou rovněž navštěvoval Itálii (pobřeží u Veglie, rok 1911) a Chorvatsko (např. ostrovy Hvar a Krk, rok 1913).

V letech 1905 až 1922 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, se kterým pravidelně vystavoval. Od roku 1907 byl dopisujícím členem vídeňského Hagebundu. V prosinci 1912 obdržel 3. cenu České akademie věd a umění. Na začátku I. sv. války byl ze zdravotních důvodů zproštěn vojenské služby.

V r. 1921 má poslední soubornou výstavu v Rubešově salónu. Zemřel 31. května 1922 na rakovinu žaludku a je pohřben na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Počáteční tvorba J. Ullmanna je ovlivněna výtvarným názorem profesora Mnichovské akademie A. Finka (např. Zima na potoce, Časné jaro, Předjaří a Mokřina) a Mařákovou školou (např. U Lochovic, Rozvodněný potok, V březině a Tůňka). Dle vzpomínek O. Nejedlého se Ferdinand Engelmüller vyjádřil o jeho rané tvorbě, že je to „mnichovská škola“. Obrazy této krajinářské školy se vyznačovaly širokým krajinným záběrem s horizontem v úrovni očí pozorovatele, převážně diagonální kompozicí, splývavým rukopisem a technickou dokonalostí směřující však k určité "chladnosti" potlačující temperament autora. J. Ullmann maloval i u veřejnosti oblíbené západy slunce v lesích a hájích nebo v kombinaci s rovinatou krajinou, mokřinami, močály a potůčky. V dalších letech postupně uvolňoval svůj rukopis a více pracoval s dynamickými doteky štětce (např. Po dešti). V některých obrazech dosahoval účinku impresionistické malby s důrazem na světlo a potlačení prostoru (Vesnické domky). V jiných obrazech, věren svému školení, je zachováno prostorové vidění, malba jako celek však dosahuje impresionistické uvolněnosti (např. Podzimní imprese a Zima).

Dobová kritika, zejména pak Karel Čapek a částečně i Karel Boromejský Mádl, poukazovala na stinné stránky jeho tvorby, kterou vystavil v roce 1906 na Výroční výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu a následně v roce 1908 souborně představil na výstavě u Topiče. K. B. Mádl v Národních listech (20. 5. 1906) píše: „Ullmann z nich má největší lehkost v obrazové formě, ale také největší jednotvárnost. Všechno mu stejně hbitě plyne z ruky, ale také stejně všechno uvízne na jistém bodu přibližnosti tvaru, tonu i nálady.“ Dočasným východiskem z tvůrčí krize byl postupný příklon k impresionistické svěží barevnosti. Postupně se však v jeho obrazech stále více opakovaly vyzkoušené náměty. Romantické, či snad symbolistní téma povozu s kočím, bořícího se do neutěšené bahnité krajiny a směřujícího ke vzdáleným chátrajícím domkům, již vycházelo příliš vstříc špatnému dobovému vkusu. Na tyto stereotypy v Ullmannově tvorbě poukazuje i František Žákavec ve své kritice poslední Ullmannovy výstavy v Rubešově galerii (Národní listy, 25. 11. 1921).

Přes ne vždy příznivou uměleckou kritiku Josef Ullmann svojí tvorbou, charakteristickou barevností a rukopisem ovlivnil řadu domácích krajinářů. Z jeho současníků např. Josefa Bártu a Jindřicha Fürsta, z další generace krajinářů v některých obrazech i Gustava Macouna a Gustava Porše.

Spory mezi sběrateli vyvolává signatura Josefa Ullmanna, která i na obrazech větších formátů může být pouze s jedním n a s navazující pomlčkou (např. obraz Časné jaro).

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze, např. obrazy Břízy, Sníh na skalách (1905) a Vřesoviště
• Moravská galerie v Brně, např. obrazy Časné jaro, Kamenný Přívoz (1912) a Břízy
• Galerie hl. m. Prahy, obraz Kamenný Přívoz (1921)
• Západočeská galerie v Plzni, např. obrazy Lesní potok, V zimě a V noci u tůně
• Galerie výtvarného umění v Ostravě, např. obrazy Tání, Krajina s potokem a Krajina se statkem
• Galerie umění Karlovy Vary, např. obrazy Krajina s tůní (1905), Podzimní krajina a Podzimní večer
• Oblastní galerie v Liberci, např. obrazy Krajina z podhůří a Předměstí v předjaří
• Galerie výtvarného umění v Chebu, např. obrazy Lesní strž a Tání

Samostatné výstavy

• Pardubice, červen 1906
• Jičín, listopad 1907
• Praha, Topičův salon, listopad – prosinec, 1908 (44 obrazů)
• Mladá Boleslav, květen 1914
• Praha, Rubešova galerie, prosinec 1914 (asi 30 obrazů)
• Praha, Rubešova galerie, 1921
• Praha, Středočeská galerie, červenec – září 1986 (společně s S. Lolkem, 33 obrazů)
• Golčův Jeníkov, Goltzova tvrz, duben – červen 2012 (společně s O. Bubeníčkem, 59 obrazů)
• Trutnov, Galerie města Trutnova, červen – srpen 2019 (65 obrazů)

Galerie

• 
  Josef Ullmann Zima na potoce (kol. r. 1898)
• 
  Josef Ullmann U Lochovic (1898–99)
• 
  Josef Ullmann Slunko v lese (kol. r. 1900)
• 
  Josef Ullmann Rozvodněný potok
• 
  Josef Ullmann Časné jaro
• 
  Josef Ullmann Tůňka (kolem r. 1900)
• 
  Josef Ullmann Předjaří
• 
  Josef Ullmann Mokřina (též Močál) (kol. r. 1900)
• 
  Josef Ullmann Po dešti (okolo 1905)
• 
  Josef Ullmann Podzimní imprese (1905–10)
• 
  Josef Ullmann Zima
• 
  Josef Ullmann U kamenného mostu (1910)
• 
  Josef Ullmann Léto (1910)
• 
  Josef Ullmann Řeka (1910)
• 
  Josef Ullmann Sníh v lesíku
• 
  Josef Ullmann Zimní nálada (kol. r. 1910)
• 
  Josef Ullmann Vesnické domky (1914)
• 
  Josef Ullmann Letní podvečer
• 
  Josef Ullmann Cesta ke statku
• 
  Josef Ullmann U statku (1912)
• 
  Josef Ullmann Kamenný přívoz (1921)
• 
  Josef Ullmann Orání
• 
  Josef Ullmann - V březině 1900
• 
  Josef Ullmann - Veglie 1911

Odkazy

Literatura

• Čapek, Karel: Výstava prací Josefa Ullmanna. Snaha, 9. 12. 1908.
• Kubert, Jan: Stanislav Lolek a Josef Ullmann. Středočeská galerie v Praze, 1986 (katalog výstavy).
• Mádl, K. B.: Z výroční výstavy. Národní listy, roč. 46, č. 138, 20. 5. 1906.
• MÁDL, K. B. Josef Ullmann (recenze výstavy). S. 119–120. Zlatá Praha [online]. [cit. 2021-03-02]. Roč. 1908/1909, čís. 10, s. 119–120. Dostupné online. 
• MÁDL, K. B. Josef Ullmann. S. 17. Národní listy [online]. 1908-11-29 [cit. 2021-03-02]. S. 17. Dostupné online. 
• Neznámý autor: Neumělecká aféra mezi umělci. Čas, roč. 25, č. 81, 22. 3. 1911.
• Neznámý autor: Nekrolog. Český svět, roč. 18, č. 43, s. 690 a 691, 20. 7. 1922.
• Nejedlý, Otakar: Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1960 (str. 39, 41, 46 a 61).
• Rélink, Karel: Pražská bohema. Praha: Nakladatelství Jelínek, 1944 (str. 213-228).
• Ryšavý, Rudolf: Jak jsem se stal obchodníkem s obrazy. Praha: Pražské nakladatelství Václava Poláčka, 1947 (str. 43).
• Veselská, Dana: Impresionismus: Krajina barvy a světla, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 2021 (str. 112).
• Zachař, Michael: Mezi tichem a bouří. Trutnov: Galerie města Trutnova, 2019.
• Žákavec, František: Krajiny Josefa Ullmanna. Národní listy, roč. 61, č. 324, 25. 11. 1921.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ullmann na Wikimedia Commons
• (18Aukce obrazů u národní galerie: http://baggira.aukceobrazu.eu/?author_id=20&state=normal70-1922)
• GM Galerie Marold, Josef Ullmann (1870–1922)
• GK Galerie Kroupa, Josef Ullmann (1870–1922)
• Týden.cz, Kubistu Kubištu spráskal karabáčem impresionista Ullmann
• ART+, Ullmann Josef (1870–1922)
• Hrob malíře Josefa Ullmanna na Vinohradském hřbitově v Praze Archivováno 2. 2. 2019 na Wayback Machine.

Autoritní data	AbARTP: 5813 Biblio: 869c45bc-737f-4402-9728-17d2490ff870 NKC: jo20000080282 GND: 1041804253 VIAF: 84116406 WorldCat Entities: E39PBJrGwjdTBVQVh39RhyVHmd

Portály: Lidé | Umění