Ferdinand Engelmüller

český malíř (1867-1924)

Ferdinand Engelmüller (22. prosince 1867 Praha-Nové Město[1]29. září 1924 Praha-Hradčany[2]) byl český malíř a grafik, žák prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii.

Ferdinand Engelmüller
ak.mal. Ferdinand Engelmüller
ak.mal. Ferdinand Engelmüller
Narození 22. prosince 1867
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. září 1924 (ve věku 56 let)
Praha-Hradčany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
malíř F. Engelmüller při práci (kol. r. 1910)

ŽivotEditovat

Narodil se v Praze na Novém Městě 22. prosince 1867 jako první potomek rodičů Ferdinanda Engelmüllera a Rosiny, rozené Le Gros. Jeho otec byl rukavičkářem a jeho matka[3] pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců. Druhorozeného Karla, a dále Emila, Augusta, Josefa a nejmladší byla sestra Růžena. Otec si přál, aby nejstarší potomek Ferdinand převzal zavedenou rukavičkářskou živnost. Mladý Ferdinand po absolvování obecné školy nastoupil na c.k. českou reálnou školu pražskou v Ječné ulici, kde absolvoval školní rok 1881/1882. Na reálce jej učil kreslení profesor Petr Mužák, manžel K. Světlé. Ve studiu na reálce nepokračoval a studium ukončil. Nastoupil k otci do rukavičkářské dílny a posléze se vyučil rukavičkářem.

V otcově dílně pracoval jen krátce, neboť byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1889 nastoupil do krajinářské školy profesora Julia Mařáka na pražské Akademii. V roce 1889 měl Engelmüller poprvé otištěna svá díla v časopise Světozor[4]. V roce 1892 odjel do tehdejšího carského Ruska, kde navštívil mimo jiné i Volyni, Lvov, Bělgorod a Tarnów. V polovině roku 1892 se vrátil na Moravu a pobýval na zámku v Kvasicích, v říjnu téhož roku odjel do Vídně. Následně se vrací do Prahy a nastoupuje do dalšího akademického roku 1892/1893 Mařákovy krajinářské školy. V roce 1893 obdržel Engelmüller Purmanovo stipendium a ještě téhož roku odjel do Ruska, kde navštívil opět Lvov a Kyjev.

V letech 1893–1894 cestoval po Evropě. Navštívil Budapešť, Záhřeb, Benátky, a zavítal i do jižního Tyrolska. Roku 1894 ukončil studium na pražské Akademii. V roce 1895 navštívil Slovensko a poté odjel malovat na Šumavu. V roce 1896 se Engelmüller stal členem spolku Mánes, kde setrval do roku 1905.

V roce 1897 odjel do Vídně, Lince, Salzburgu, a pokračoval dál do Mnichova a Norimberku. Po návratu se Ferdinand Engelmüller poprvé oženil. Jeho manželkou se stala Marie Chourová. Toto manželství skončilo rozvodem v roce 1911. Engelmüller se zúčastňoval pravidelně vystav, pořádaných Krasoumnou jednotou a Uměleckou besedou, dále členských výstav spolku Mánes a Jednoty umělců výtvarných. Jeho první atelier se nacházel v Praze, na Františkově nábřeží č.18, v domě zvaném Bellevue. V roce 1916 se přestěhoval do atelieru na pražských Hradčanech, v Loretánské ulici č.18, což byl Hrzánský palác. V letech 1907–1908 pobýval Engelmüller v umělecké kolonii Worpswede a Dachau u Mnichova. V roce 1908 byl jmenován řádným členem Union internationale des Beaux-Arts v Paříži.

Roku 1913 podal žádost o přijetí na pražskou malířskou Akademii, kde se uvolnilo místo profesora krajinářské školy. Jeho žádost však nebyla vyřízena kladně. V roce 1923 Engelmüller začal pociťovat zdravotní problémy. Aby se zotavil, odjel do Staré Boleslavi. Jeho zdravotní stav se však nadále zhoršoval a tak byl převezen zpět do Prahy. Dne 29. září 1924 malíř ve svém bytě na Hradčanech zemřel.

Soukromá malířská školaEditovat

V roce 1897 Engelmüller založil vlastní soukromou malířskou školu. V časopisu Světozor zveřejnil oznámení, že od 1. října 1897 přijímá přihlášky ke studiu[5]. Výuka probíhala v malířově atelieru. Mezi Engelmülerovy žáky patřil například Otakar Nejedlý, Marie Chodounská, Jaroslav Šetelík, Otakar Štáfl, Josef Vacke, malířka Marie Dostalová a mnoho dalších. Krátce navštěvoval tuto malířskou školu i Václav Špála a Willi Nowak. Jeho malířská škola vychovávala a připravovala adepty ke studiu na pražskou malířskou Akademii v letech 1897–1918. Engelmüller napsal učebnici pro začínající malíře - Cesty k malířskému umění[6], která je dodnes u nás jedinou svého druhu.

GalerieEditovat

 

 
Poslední nedokončený obraz panorama Prahy - 99 x 280 cm

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat