Wikipedie

Joža Uprka

český malíř
Na tento článek je přesměrováno heslo Jóža Úprka. Tento článek pojednává o zemřelém malíři. Možná hledáte: Josef Uprka (žijící sochař).

Josef „Joža“ Uprka, psáno též Jóža Úprka, (26. října 1861 Kněždub[1] – 12. ledna 1940 Hroznová Lhota) byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy.

Joža Uprka
malíř Joža Uprka
malíř Joža Uprka
Narození26. října 1861
Kněždub
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. ledna 1940 (ve věku 78 let)
Hroznová Lhota
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtíselhání ledvin
Místo pohřbeníhřbitov v Kněždubu
Národnostčeská
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř a grafik
DětiJan Uprka
Příbuzníbratr František Úprka
manželka Anežka Králíková
syn Jan Uprka
dcera Božena Uprková
syn Petr Uprka
Hnutíimpresionismus
Významná dílaPouť u svatého Antonínka (1894), Jízda králů (1897)
Vliv naAntoš Frolka
OceněníMention honorable (Salón francouzských umělců, Paříž, 1894)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kněždub – náhrobek Joži Uprky

Život a tvorba editovat

 
Anežka Králíková, choť J. Uprky, 1904.
Fotografie Erwin Raupp

Pocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, František Ondrúšek, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold.

 
Rodný dům Joži Uprky v Kněždubu

Po tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka.

Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí (obraz byl vystavován pod katalogovým číslem 1769 a francouzským názvem Les pèlerins slovaques (de Moravie) devant l'église, tj. „Slovenští poutníci (z Moravy) před kostelem“).[2]

Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1896, ale datován je rokem vystavení v Topičově salonu (souborná výstava 1897). Existuje ve dvojím provedení. Menší verze je finální barevnou studií a díky svému uvolněnému rukopisu bývá nazývána impresionistickou (Štěpán Jež), velká je označována jako realistická.

Nedaleko rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, koupil Uprka sklep s malým pozemkem, na které si r. 1898 postavil domek s ateliérem. Ten nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. Hostil zde osobnosti ze světa kultury, jako například Aloise a Viléma Mrštíkovy, Hanuše Schwaigra, Zdenku Braunerovou, Herberta Masaryka, Leoše Janáčka či Vítězslava Nováka. Malíře v Hroznové Lhotě navštívil roku 1902 i francouzský sochař Auguste Rodin.

Po narození svého prvního syna Jožky (19. února 1899, zemřel 1913) se Uprka 15. května 1899 oženil s jeho matkou, lidovou malířkou Anežkou Králíkovou ze Svatobořic. Z manželství vzešli také synové Jan (narozen 17. května 1900) a Petr (narozen 19. října 1903, zemřel den poté) a dcera Božena (narozena 18. června 1902).[2] V roce 1902 se u Uprkovy manželky začala projevovat duševní porucha[2] a ta byla v roce 1905 umístěna do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde zůstala až do své smrti v roce 1959.[3]

 
Areál Výstavy Slovácka 1937 s poutačem na „národopisnou výstavu Joži Uprky“

Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu. V letech 1924–1937 žil v Klobušicích u Ilavy na Slovensku ve vlastním zámečku s ateliérem a na slovenském venkově hledal novou inspiraci.

Během svého života víceméně pravidelně zajížděl v zimních měsících do zemí kolem Středozemního moře a do Dubrovníku, kde studoval kroje i život prostých lidí. Zde v roce 1928 vzniklo několik barevných studií místního kroje (Dubrovničan).

Za svého života se Joža Uprka dočkal několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Na Výstavě Slovácka 1937 byly v rámci národopisné výstavy vystavovány jeho obrazy. Spoluzaložil Klub přátel umění v Brně a patřil k zakladatelům a stal se vůdčí osobností Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Byl také vedoucí postavou spolku Moravsko-slovenská společnost, později Národopisná Morava. Roku 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě.

Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 o půl páté ráno v Hroznové Lhotě. Pochován byl 14. ledna[2] vedle svého bratra Františka a svého někdejšího žáka Antoše Frolky na tzv. „Slováckém Slavíně“ (hřbitově u místního kostela) v rodném Kněždubu.

Jsou po něm pojmenovány Základní škola Úprkova v Hradci Králové a Základní škola a Mateřská škola Joži Uprky Hroznová Lhota.

Posmrtná ocenění editovat

Při příležitosti 150. výročí narození Joži Uprky uspořádala Národní galerie v Praze od 23. září 2011 do 22. ledna 2012 výstavu jeho děl.[4][5][6] Na zdi poutní kaple svatého Antonína mu byla během dožínkové pouti 28. srpna 2011 odhalena měděná pamětní deska z díla akademického sochaře Otmara Olivy.[7]

Nejznámější díla editovat

  •  
    Pouť u sv. Antonínka
  •  
    Mariánská píseň
  •  
    Dušičky (malý výřez)
  •  
    Jarní slunko

Stal se také autorem výzdoby nové Jurkovičovy křížové cesty na Hostýně, nástěnných maleb v obřadní síni nové radnice v Uherském Hradišti a výzdoby kostela Panny Marie Královny v Ostravě – Mariánských Horách.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d Joža Uprka: 1861-1940 : Evropan slováckého venkova : [průvodce výstavou : Národní galerie v Praze - Sbírka umění 19. století, Valdštejnská jízdárna 23.9.2011-22.1.2012]. Praha: Národní galerie Praha pro Nadaci Moravské Slovácko, 2011. 117 s. ISBN 978-80-7035-482-7. 
  3. ↑ Joža Uprka: svébytný umělec nebo folklorista?. Lidovky.cz [online]. 2011-10-23 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ TUREK, Petr. Uprku uvidí v Národní galerii. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-05-20 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ BEZR, Ondřej. Velká výstava představuje Jožu Uprku jako umělce evropského formátu. iDNES.cz [online]. 2011-10-24 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Joža Uprka (1861-1940): Evropan slováckého venkova Místo: Valdštejnská jízdárna (Kontakty) Datum konání: 23.09.2011 - 22.01.2012 Typ akce: Výstava. www.ngprague.cz [online]. [cit. 2011-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-08. 
  7. ↑ ČERNÁ, Zuzana. Jožu Uprku, malíře Slovácka, spojí s Antonínkem deska. Hodonínský deník.cz [online]. 2011-08-26 [cit. 2014-04-25]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • ADÁMEK, Jiří. Vzpomínka na Jožu Uprku. Genealogické a heraldické informace. Brno: Genealogický a heraldický klub při Domu kultury ROH Královopolské strojírny, 1982, roč. 1982, čís. 2, s. 27. Dostupné online. ISSN 0862-8963. 
  • CHRÁSTOVÁ, Lucie. Joža Uprka - interpretace umělecké osobnosti. Brno, 2013 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. Dostupné online.
  • JEŽ, Štěpán; OBROVSKÝ, Jakub. Joža Uprka : k pátému výročí umělcovy smrti. Praha: Sfinx, 1944. 291 s. 
  • KAČER, Jaroslav. Joža Uprka : výběr z malířského díla : katalog výstavy. In: Brno: Moravská galerie, 1983.
  • KAČER, Jaroslav; TUNKLOVÁ, Ilona. Joža Uprka 1861–1940. In: Joža Uprka 1861–1940. Hodonín: Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2023. ISBN 978-80-85015-83-6.
  • KARPÍŠKOVÁ, Petra. Příběh moderního tvůrce. Joža Uprka (1861-1940). České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2007. 97 s. Dostupné online. 
  • MIKULAŠTÍK, Tomáš; PLÁNKA, Ivan. Joža a Franta Uprkové : Výstava díla bratří Joži a Franty Uprkových : katalog výstavy. In: Gottwaldov: Oblastní galerie výtvarného umění, 1980.
  • SEČKOVÁ, Bohumila. Škola Joži Uprky. Výtvarní umělci Moravského Slovácka v první polovině 20. století. Brno, 2008 [cit. 2015-05-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. Dostupné online.
  • ŠANTAVÝ, František; PELIKÁN, Jaroslav. Joža Uprka : Grafické dílo z let 1899–1937 : Katalog výstavy. In: Hodonín: Galerie grafického díla, 1981.
  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26–7, 32, 71, 114, 200, 233
  • UPRKA, Joža. Kožuchy. Kroměříž, 1920. Dostupné online.
  • UPRKA, Joža. Šatky a šátky [se Slovenska] : album 17 barvotisků na tónovém kartoně montovaných. Kroměříž: vl.n., 1913. Dostupné online. 
  • UPRKA, Joža; KRETZ, František. Vázání šátků. Svazek 1. Kroměříž: Jos. Pithart, 1921. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joža_Uprka&oldid=23595446“