Antonín Lhota
Antonín Lhota (3. ledna 1812 Kutná Hora[1] – 10. září 1905 Volyně[2]) byl český malíř a pedagog.
| Antonín Lhota | |
|---|---|
 Jan Vilímek: Antonín Lhota (1881) | |
| Narození | 3. ledna 1812 Kutná Hora  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. září 1905 (ve věku 93 let) Volyně  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Volyně |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, pedagog a učitel |
| Příbuzní | Albín Lhota (synovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a díloEditovat
Vystudoval pražskou akademii výtvarných umění. Jeho učiteli byli František Kristian Waldherr a František Xaver Tkadlík. Po studijním pobytu v Mnichově a Vídni se roku 1844 vrátil do Prahy na akademii, kde deset let působil jako korektor. Poté uskutečnil další několikaletou cestu po Evropě (Itálie, Německo, Vídeň, účast na Mezinárodní výstavě v Paříži). Roku 1867 se stal profesorem akademie a po smrti Jana Swertse i jejím ředitelem (později rektorem). Učitelskou činnost vykonával do svých 75 let, poté odešel na odpočinek ke svému synovi Emilovi, který v jihočeské Volyni řídil průmyslovou školu. Jeho další syn Augustin učil kreslení na reálce v Rakovníku.[3]
Hlavním tématem Lhotových obrazů je historie – světská i církevní, především česká. Na počátku 40. let 19. století byl společně s Hellichem a Javůrkem jedním ze zakladatelů české historické malby. K jeho významným dílům patří např. Uložení Krista do hrobu, Libušino vidění, Obrácení na víru pohanských Prušanů skrze Přemysla Otakara II., Václav IV. v žaláři, Smrt sv. Václava, Mikuláš Koperník, Kristina – královna švédská nebo Poslední soud ve Svatovítském chrámu. Ještě jako sedmdesátiletý maloval nástěnné obrazy v domě slepců na Malé Straně.
Vedle vlastních děl má Lhota velké zásluhy jako pedagog. Na AVU působil zhruba 30 let (1844–1853 a 1867–1887) a za tu dobu vychoval celou generaci umělců. K jeho žákům patřili Václav Brožík, František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Emanuel Krescenc Liška, Bohumír Roubalík, Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, ale i sochaři František Hergesel nebo Josef Václav Myslbek, a mnozí další. Od roku 1872 byl rovněž zkušebním komisařem pro učitelské kandidáty ruční kresby na českých (a zčásti i moravských) středních školách.[4]
V roce 1902, kdy oslavil 90. narozeniny, byl nejstarším českým malířem. Jeho umělecký přístup byl v té době už poněkud zastaralý – dějiny pro něj byly jen zásobou malebných motivů. Důraz kladl na úpravnost, vzhlednost a rozestavení osob, ale zcela opomíjel psychologii. Výjevy mají slavnostní ráz – postavy jakoby dopředu věděly, v jak důležité dějinné chvíli se nacházejí. Tvorba Lhotových žáků dospěla výše, a příliš se té jeho nepodobá. I to mu ale slouží ke cti: opravoval chyby, ale nesměroval, nechal talent mladších umělců rozvíjet vlastní cestou. Pomohl tak položit základy bohaté umělecké tvorbě na konci 19. století.[5][6]
Antonín Lhota zemřel 10. září 1905 a byl pohřben ve Volyni.
GalerieEditovat
Antonín Lhota – Mikuláš Koperník
Antonín Lhota – Podobizna pražského starosty JUDr. Antonína Strobacha (1848)
Antonín Lhota – Král Přemysl Otakar II. roku 1254 v Prusku
Antonín Lhota – Zástupce koncilu u Mistra Jeronýma Pražského (1873)
_-_Kr%C3%A1l_P%C5%99emysl_Otakar_II._roku_1254_v_Prusku.jpg)
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2017-06-24]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Volyně [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2016-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Malířská dynastie Lhotů a Rakovník. Antonín Lhota (1812–1905), Albín Lhota (1847–1889) [online]. Rabasova galerie Rakovník [cit. 2019-09-08]. Dostupné online.
- ↑ WEITENWEBER, Vilém. Antonín Lhota. Zlatá Praha. 8. 1884, roč. 1, čís. 33, s. 397 - 398. Dostupné online.
- ↑ Antonín Lhota. Zlatá Praha. 1. 1902, roč. 19, čís. 10, s. 120. Dostupné online.
- ↑ Antonín Lhota. Zlatá Praha. 9. 1905, roč. 22, čís. 48, s. 573 - 574. Dostupné online.
LiteraturaEditovat
- Zoubek V., Malířská dynastie Lhotů a Rakovník, Rakovník 1996
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Lhota na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Lhota
- Antonín Lhota v informačním systému abART
