Jan Zachariáš Quast

český malíř

Jan Zachariáš Quast (23. října 1814, Pirkenhammer u Karlových Varů (dnes součást Březová)[1]9. srpna 1891 Písek[2]) byl český malíř 19. století.

Jan Zachariáš Quast
Vlastní podobizna, 1873,.JPG
Narození23. října 1814
Berknehammer u Karlových Varů (dnes součást Březová
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. srpna 1891 (ve věku 76 let)
Písek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánímalíř a fotograf
RodičeKonrád Ferdinand Quast
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Jan Zachariáš Quast byl druhorozeným synem malíře Konráda Ferdinanda Quasta. V devatenácti letech odešel na zkušenou do Německa (Saská Kamenice, Lipsko, Berlín, Míšeň, Drážďany), v roce 1834 cestoval do Vídně. Další rok navštívil opět Německo (Bayreuth, Bamberg, Norimberk a Ansbach, v roce 1836 se znovu vrátil do Prahy, kde se natrvalo usadil. V letech 1838 – 39 studoval na Akademii v Praze u Františka Tkadlíka. Měl dílnu v budově Platýzu (v té době v majetku šlechtické rodiny Daubků) na Národní třídě (v té době Neue Allee 984 – I).

V roce 1856 se pokusil odcizit hostii v chrámu sv. Jindřicha na Novém Městě Pražském, byl krátce internován v léčebně a na aféru se časem zapomnělo.V padesátých a šedesátých letech hodně cestoval (Polsko, Maďarsko, Rakousko, Německo), nakupoval a dojednával zakázky. V těchto letech se narodilo manželům Quastovým 12 potomků (dospělosti se dožilo devět). V letech 1869–71 pracoval v Lenoře pro sklářského podnikatele Wilhelma Kralika jako umělecký ředitel (vedoucí malírny). V době zakázky pro egyptského vládce se připojil ke stávkujícím zaměstnancům, což ho samozřejmě stálo místo (ale zaměstnanci dostali přidáno).

V roce 1871 se odstěhoval se do Písku, kde si krátce předtím otevřel fotoateliér jeho nejstarší syn Konrád Ferdinand. Po smrti syna Ferdinanda Konráda vedla písecký fotoateliér dcera Karolina (*1850, zůstala neprovdána, její syn Adolf zemřel 1878[3]). Quast získal v Písku roku 1890 domovské právo.[4][5] Celá rodina se věnovala fotografii, sám Jan Zachariáš bral i drobné zakázky, aby uživil rodinu (štítky na dveře, dýmky, apod.). Byl váženým občanem, o jeho práci psal denní tisk regionální i celostátní, jeho práce vysoce cenili Jan Neruda a Karel Purkyně, v posledním roce života vystavoval několik prací v Praze s velmi příznivým ohlasem. A kolekci jeho prací koupil v roce 1890 korunní princ Rudolf.

Zemřel a byl pochován v Písku.

Rodinný životEditovat

První dcera Jana Zachariáše Quasta – Julie se narodila 14. dubna 1842.[6] S jeho matkou Eleonorou Zuzanou Dechantovou (*1821[7]) se Jan Zachariáš Quast oženil 5. listopadu 1843.[8] (Téhož roku získal povolení k provozování živnosti malíře porcelánu.)

Manželům Quastovým se narodilo 12 potomků (dospělosti se dožilo devět).[9][4]

Zemřel v Písku 9. srpna 1891, pohřben byl 11. 8. tamtéž. Jeho manželka Eleonora Zuzana jej přežila o měsíc – zemřela 10. září 1891.[10]

Nepřesnost životopisných údajůEditovat

V základní literatuře je mnoho chybných údajů – data narození uvádí mylně slovník Thieme-Becker, a jiní, data úmrtí např. Ottův slovník naučný a jiní.

Upřesňující údaje uvádí monografie Jana Hořavy a kol. Velmi křehké obrazy z roku 2014.[11]

DíloEditovat

Quastovo dílo došlo uznání doma i v zahraničí. Ocenění získal na výstavách v Londýně 1838, New Yorku 1853, Paříži 1855 a mnoha jiných.

PortrétyEditovat

Portréty maloval Quast především na porcelánu, vzácně akvarelem či olejem. K pochopení obtížnosti malby na porcelán je nutno zdůraznit, že jde o malbu na bázi kysličníků kovů s následným vypálením v peci, malíř maluje nebarevnými barvami a výsledek vidí až po vypálení prakticky bez možnosto korektur. Výhodou malby na porcelán je trvalá zářivost barev, rezistence vůči zevním vlivům, nevýhodou je fraglita porcelánového podkladu. V porovnání s jinými technikami jde o podstatně obtížnější typ malby.

Ve vrcholném období portrétní tvorby (asi v letech 1840 – 1860) navazoval Quast na klasicistní a biedermaierskou miniaturu. Rukopis je uvolněný, precizně provedený obličej je často obklopen malbou pozadí a textilií velkoplošnými tahy štětcem v kontrastu k minucioznímu provedení podoby portrétovaného. Z tohoto období patří k vrcholným pracem portréty jeho dětí a několika málo bližších osob. Kvalita objednávkových portrétů někdy kolísá, což je dáno zřejmě chvatnou prací na více zakázkách. V letech asi 1860 až 1891 většina jeho podobizen svádí boj s rozmáhající se fotografickou technikou. Snaží se úspěšně o fotografickou dokonalost malby, znásobenou barevností. Současně ovšem získávají jeho portréty strnulost typickou pro fotografie té doby. Jeho podobizny předstihují fotografické ve všech směrech kromě ceny a rychlosti zhotovení, takže ke konci života zakázek významně ubývá.

Malby na skleEditovat

Malby na skle jsou technicky obdobou malby na porcelánu, ve třetí čtvrtině 19. století je jediným v Čechách, kdo ovládá tuto náročnou techniku. Dostává významné zakázky od excísaře Ferdinanda Dobrotivého na malbu oken pro kapli v Zákupech (sv. Vácslav a sv. Lidmila podle návrhů Viléma Kandlera) v roce 1854, v roce 1857 pak od Rohanů zakázku na výzdobu Sychrova. Nejvýznamnější zakázkou jsou okna pro Velechrám sv. Víta v Praze (pro závěrovou kapli Jana Křtitele a Panny Marie, podle návrhů Führicha, Scheiwla, Trenkwalda, Lhoty a Krannera). Pro tentýž chrám maluje ještě okna s tématem Nejsvětější Trojice s klečícími Karlem IV. a Eliškou Pomořanskou v postranních oknech. Tato byla při přestavbách vybourána a osazena v letech 1901 – 2 v kostele Nejsvětější Trojice v Mešně u Rokycan. Další mimořádnou zakázkou byla okna pro presbytář katedrály sv. Ducha v Hradci Králové. Podle návrhů hradeckého rodáka Scheiwla provedl Quast v letech 1864–18655 tři okna o výšce 15 metrů. Pro farní kostel ve Vimperku zhotovil Quast okna s postavami Panny Marie a Krista, která byla oceněna r. 1873 na světové výstavě ve Vídni a o rok později darována kostelu objednavatelem Wilhelmem Kralikem a osazena. Další významné sklomalby jsou v rodinné hrobce Kraliků v Horní Vltavici. Pro zámeček v Adolfově maloval okna s ornamentálním dekorem a centrálními motivy ptactva. Pro měšťanské domy jsou doložena okna s nacionální tematikou (Jan Hus, Jan Amos Komenský, Jan Žižka, Jiřík z Poděbrad).

Vědecká ilustraceEditovat

Vědecká ilustrace Jana Zachariáše Quasta zahrnuje veliké množství motýlů, brouků, pavouků, much, atd., převážně malovaných na porcelánu. Jako vědeckou je možno ji hodnotit z entomologického hlediska pro naprostou věrnost předloze do nejmenšího detailu. Jeho úmyslem ovšem nebyla prvoplánově vědecká dokumentace, těšila ho dekorativnost tématu. Zaplňoval porcelánové tácy , desky, talíře desítkami až stovkami jedinců bez zájmu o taxonomii , druhovou příbuznost, atd. Jeho virtuozní provedení a okouzlující barevnost však řadí tuto oblast k vrcholům jeho tvorby.

Kopistické práceEditovat

Kopistické práce prováděl Quast na porcelánu i skle, snad často na přímou objednávku. Kopíroval slavné předlohy Corregia, Rembrandta, Reniho či Dolciho, ovšem i téměř současníků Rethela, Retzsche, Führicha, či Makarta. Zřejmě jako úlitbu mocným portrétoval císaře Františka Josefa I., korunního prince Rudolfa, císařovnu Alžbětu, arcivévodu Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského, maršála Radeckého, bána Jelačiče a jiné. Tyto portréty prováděl snad výhradně podle grafických předloh nebo fotografií, barevnost patrně tvořil dle své úvahy.

Hodnocení dílaEditovat

Většina Quastových prací vyniká technikou, které i ve světě mohlo konkurovat jen málo malířů. Doteky štětce jsou často o velikosti desetin milimetru. Podstatnou vadou jeho portrétů jsou většinou v chvatu provedené ruce, zřejmě množství zakázek vedlo k tomu, že obličej vypracoval dokonale a ostatní poněkud odbyl. Je zde i možnost, že provedení těchto podružných prací svěřoval někdy členům rodiny, jak tomu bylo často v renesančních a barokních malířských dílnách. V kresbě tužkou byl perfektní, v akvarelu mistrovský, pouze jeho olejomalby (kterým se ani moc nevěnoval) jsou často suché, neživotné.

Zastoupení J. Z. Quasta ve sbírkáchEditovat

  • Prácheňské muzeum v Písku (cca 100 prací)
  • Západočeské muzeum v Plzni (cca 40 prací), Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (cca 40 prací).
  • Ostatní instituce a soukromí sběratelé v Čechách vlastní po několika málo malbách (Národní muzeum v Praze, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně, KVU v Olomouci, muzea ve Strakonicích, Kašperských Horách, Sušici, státní zámky v Zákupech, Jánský vrch, a jiní. V zahraničí pak muzeum v Ansbachu, Staatsgemaeldesammlungen München, jednotlivé exempláře pak v USA, Rakousku apod.)

GalerieEditovat

ZajímavostiEditovat

  • Podle svědectví Lori Šomkové portrétoval i Karla Hynka Máchu, jakou technikou se neví, portrét je nezvěstný.[12]
  • V roce 1882 přinesl tisk zprávu, že si Quast v Sušici ochočil vydru, kterou dostal jako mládě při cestách po Šumavě.[13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Matrika zemřelých, Písek 1873-1884, snímek153 [online]. SOA Třeboň [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  4. a b Soupis pražských obyvatel: Quast Jan Zachariáš [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  5. ŠIDÁK, Josef. Písecká idyla Karoliny Quastové. S. 1. Lidové noviny [online]. 1942-08-30 [cit. 2021-06-04]. S. 1. Dostupné online. 
  6. Matrika narozených, sv. Apolinář, 1840-1842 snímek 393 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  7. Matrika narozených, sv. Jindřich, 1815-1824, snímek 204 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  8. Matrika oddaných, sv. Trojice ve Spálené, 1841-1852, snímek 46 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  9. Jan Zachariáš Quast [online]. AbArt [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  10. Matrika zemřelých Písek, 1884-1892, snímek 359 [online]. SOA Třeboň [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. 
  11. HOŘAVA, Jan et al. Velmi křehké obrazy. [s.l.]: Prácheňské muzeum, 2014. ISBN 978-80-86193-47-2. 
  12. Podobizna Karla Hynka Máchy?. S. 9. Národní listy [online]. 29. 11. 1908 [cit. 2020-03-21]. S. 9. Dostupné online. 
  13. Krotká vydra. S. 2. Národní listy [online]. 1882-09-22 [cit. 2021-06-04]. S. 2. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Kolektiv: Encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1975, Heslo Quast Jan Zachariáš
  • Kořán I., Vokáčová V.:Záhada pošetilého brouka, katalog výstavy J.Z.Quasta, Písek 1970
  • Hořava J.: Velmi křehké obrazy – Život a dílo Jana Zachariáše Quasta 1814 – 1891, Prácheňské muzeum v Písku 2014.

Externí odkazyEditovat