Václav Vilém Štech
Václav Vilém Štech (31. března 1885, Slaný[1] – 24. června 1974, Praha) byl český historik umění, teoretik, kritik a publicista, profesor Akademie výtvarných umění v Praze.
| Prof. PhDr. Václav Vilém Štech | |
|---|---|
 Václav Vilém Štech kolem roku 1920 | |
| Narození | 31. března 1885 Slaný  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. června 1974 (ve věku 89 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Městský hřbitov ve Slaném |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | pedagog, architekt, historik umění, překladatel, učitel a kritik umění |
| Ocenění | Řád práce .png){kind=small} (1959) |
| Rodiče |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Život editovat
Byl synem spisovatele a dramatika Václava Štecha, pozdějšího ředitele Divadla na Vinohradech. Po maturitě na pražském gymnáziu vystudoval v letech 1904–1910 dějiny umění (prof. Bohumil Matějka), historii (prof. Josef Pekař, Josef Šusta) a estetiku (prof. Otakar Hostinský) na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studia ukončil obhajobou rigorózní práce roku 1910.[2] Roku 1912 pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na Sorbonně v Paříži. Od roku 1904 byl členem Klubu Za starou Prahu.
V letech 1910–1918 byl odborným asistentem ředitele Muzea hlavního města Prahy. Roku 1919 byl členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži a pak do roku 1924 působil jako ministerský tajemník na Ministerstvu školství a národní osvěty v referátu péče o současné umění. V letech 1916–1924 byl také redaktorem edice Umělecké památky nakladatelství František Topič.
V letech 1924–1930 přednášel nauku o slohu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1927 se habilitoval jako docent.[3] Od roku 1930 do roku 1939 působil jako mimořádný profesor dějin umění Akademie výtvarných umění. V letech 1931–1934 byl redaktorem edice Umění v obrazech.
Na počátku války byl zatčen a do roku 1942 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.
Od roku 1945 byl řádným profesorem dějin umění na Akademii výtvarných umění v Praze a profesorem ČVUT. Spolupracoval s Československým rozhlasem od počátku jeho vysílání a připravoval populárně naučné programy v Československé televizi (Procházky Prahou v 60. letech).
Vykonával také praxi soudního znalce v oboru českého malířství 19. a první poloviny 20. století, zejména psal posudky na svého sourodáka Josefa Matěje Navrátila, jeho současníky a na generaci Antonína Slavíčka a Vojtěcha Sedláčka.
Ocenění editovat
Dílo editovat
Zabýval se teoretickými otázkami uměleckého slohu a všemi obdobími dějin českého umění. Publikoval články v časopisech i souborné publikace zejména o svých současnících (Gutfreund, Myslbek, Aleš, Kuba, V. Beneš, A. Slavíček, Španiel, Kosárek, Navrátil a další). Věnoval se Obrazárně Pražského hradu a Moderní galerii a publikoval průvodce historickými sídly (Praha, Bechyně, Červený Kameň). Dalšími oblastmi jeho zájmu byla italská renesance a díla Michelangela Buonarroti, Rembrandta, Piero della Francesca, český barok Matyáše Bernarda Brauna a rodiny Brokofů. Články v časopisech publikoval také pod pseudonymy Jan Hoch, Karel Novák, Karel Sylvester, Karel Zahora nebo Václav Prokop.
Bibliografie (výběr) editovat
- Drážďany. Ilustrovaný průvodce, Praha 1906
- Zmizelá Praha 1. – Staré a Nové Město s Podskalím, Pražské nakladatelství V. Poláčka, Praha 1913 (s Václavem Vojtíškem a Zdeňkem Wirthem)
- reedice: 3. vyd., Paseka, 2002, ISBN 80-7185-497-2
- O projevu výtvarnou fomou, Jan Laichter, Praha 1915
- Mistr Jan Hus ve výtvarném umění, Praha 1916, 1924
- Pražská domovní znamení, Praha 1916, SNKLHU Praha 1955
- Josef V. Myslbek, Jan Štenc, Praha 1922, Praha 1941, Praha 1954 (též něm., angl.)
- Moderní český dřevoryt, Praha 1933
- Z obrazárny pražského hradu, Praha 1933
- Procházka Moderní galerií, Praha 1934
- Sochaři pražského baroku, Státní grafická škola / Střední průmyslová škola grafická / Vyšší škola uměleckého průmyslu, Praha 1935
- Pod povrchem tvarů, Václav Petr, Praha 1941
- Skutečnost umění (Úvaha o příčinách, způsobech a smyslu tvorby), Pražské nakladatelství V. Poláčka, Praha 1946
- Čtení o Antonínu Slavíčkovi, Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha 1947
- Krásy plná, slávou i kletbou bohatá... Praho!, Družstevní práce, Praha 1948 (s Josefem Ehmem)
- Národní umělec Ludvík Kuba, Vydavatelství ministerstva informací, Praha 1949
- Z obrazárny Pražského hradu. České malířství 19. století, Praha 1950
- Alšova "Vlast", Osvěta, státní osvětové nakladatelství, n.p., Praha 1952
- Aleš a Slovensko, Tvar, Bratislava 1952
- České dějiny v díle Mikoláše Alše, Orbis, Praha 1952
- J. V. Myslbek, Orbis, Praha 1952
- Dílo Otakara Španiela, Praha 1954
- Rembrandt: Kresby a grafika, SNKLHU Praha 1955
- Donatello, NČVU Praha 1956
- Rozprava o reliefu, NČVU Praha 1958
- Adolf Kosárek, SNKLHU Praha 1959 (s Libuší Halasovou-Rejlovou)
- Die Barockskulptur in Böhmen, Artia Praha 1959
- Umění? (Proč a k čemu?), SNKLHU Praha 1960
- Italská renesanční plastika, SNKLHU Praha 1960
- Čtení o Antonínu Slavíčkovi, SNKLHU Praha 1961
- Piero della Francesca, NČVU Praha 1962
- Antonín Slavíček Antonínu Hudečkovi (Dopisy), NČVU Praha 1964
- Rembrandt, Odeon Praha 1966
- Vincenc Beneš, NČVU Praha 1967 (s Lubošem Hlaváčkem)
- V zamlženém zrcadle (První díl), Československý spisovatel, Praha 1967, 1969
- Dohady a jistoty (Výbor studií a článků), NČVU Praha 1967
- Za plotem domova (Druhý díl vzpomínek), Československý spisovatel, Praha 1970
- Procházky Prahou, Nakladatelství Olympia, Praha 1972
- Vojtěch Sedláček, Odeon Praha 1977
Překlady editovat
- Heinrich Wölfflin, Klasické umění, Praha 1912
- Émile Bernard, Vzpomínky na Paula Cézanna, Praha 1917 (s Františkem Žákavcem)
Citát editovat
Byla rozkoš poslouchat Štecha, když se rozhovořil o Itálii. Znal kdeco. Kdejaký kostel i kostelík a v římských svatých a světicích se vyznal možná lépe než vatikánský kanovník. Znal jejich podoby, ať už byli namalováni olejem na plátně, nebo zpodobeni v mozaice a v kameni… Paměť pana profesora Štecha byla závratná. Až do pozdních svých let pamatoval všechno.
Dle vzpomínek Štechova asistenta Františka Dvořáka V. V. Štech neuznával malíře Josefa Čapka a Emila Fillu. O jejich obrazech prohlašoval, že nejsou žádným uměním.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Václava Viléma Štecha farnost Slaný
- ↑ Poznámky k problému formy ve výtvarném umění, 1910
- ↑ habilitační spis: Michelangelo. Poznámky o renesanční prostorové kompozici, Praha 1927
- ↑ http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivKPR/upload/rpr.pdf Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.. Udělen řád s číslem 1280.
- ↑ SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 307–8.
Literatura editovat
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1472-1473, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: Panton, 1985. S. 106, 235.
- ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960. S. 311.
- SÍLOVÁ, Zuzana; HRDINOVÁ, Radmila. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Svazek II. Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. ISBN 978-80-239-9604-3. S. 119.
- ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. Praha: Československý spisovatel, 1969.
- KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Lexikon slavných českých uměleckých dynastií : jedinečné osudy 50 uměleckých rodů. Praha: Brána, 2010. ISBN 978-80-7243-483-1.
- Lidové noviny, příloha Pátek 2010, str. 7–12, Lenka Plavcová zaznamenala vzpomínky F. Dvořáka na V. V. Štecha při příležitosti jeho devadesátin.
- CS Magazín cz. Článek Lenky Plavcové, říjen 2010. Vzpomínky F. Dvořáka. Spousta dosud nepublikovaných údajů o V. V. Štechovi.
Externí odkazy editovat
Osoba Václav Vilém Štech ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Vilém Štech na Wikimedia Commons 
Autor Václav Vilém Štech ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Vilém Štech
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Štech, V. V. 1885-1974
- Václav Vilém Štech v informačním systému abART
- V. V. Štech na stránkách Městského úřadu Slaný Archivováno 3. 5. 2008 na Wayback Machine.
- V. V. Štech vypravuje a vzpomíná [online]. Česká televize, 1965 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online.
- ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Chodící encyklopedie Václav Vilém Štech: Byl jsem u všeho, říkával. Archiv Plus [online]. Český rozhlas, 2020-09-25 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online.
