Nejvyšší štolba

(přesměrováno z Nejvyšší podkoní)

Nejvyšší štolba (případně štolmistr nebo podkoní, německy Oberststallmeister) byl dvorský úřad, který byl zodpovědný za královskou (císařskou) konírnu a vše, co s ním souviselo. Měl tedy na starost koně, sedla, postroje, nosítka a povozy (kočáry). K tomu náležel také dohled nad zásobami sena a dalšího krmiva. Pod sebou měl velký počet služebníků, kteří mimo jiné zajišťovali krmivo a píci, jiní měli na starost kočáry a nosítka. K nim se řadili kováři a zvěrolékaři a další. Úřad zastávali příslušníci starých šlechtických rodů.

Císařské dvorní konírny (Kaiserliche Hofstallungen), v současnosti MuseumsQuartier (MQ) ve Vídni

Nejvyšší štolba císařeEditovat

Podle dvorského nařízení (Hofordnung) vydaného Ferdinandem I. (římským králem 1531–1564, od roku 1556 císařem) v roce 1538 byl nejvyšší štolba u císařského dvora (k. u. k. Oberststallmeister) čtvrtým nejdůležitějším a nejvlivnějším dvorským úřadem po nejvyšším hofmistru, nejvyšším komoří a nejvyšším dvorském maršálkovi. Byl zodpovědný za image dvora na veřejnosti, proto do jeho kompetence spadaly hřebčíny, stáje, jízdárny, vozový park a veškerý personál pracující na veřejnosti.[1] Musel mít přehled o počtech, původu a kvalitě koní a dohlížel na zbrojnici a pážata.[2] Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.[3] Když se císař vydal na cesty, přebíral nejvyšší štolba pravomoc nejvyššího komořího.

Úřad nejvyššího císařského štolmistra (kaiserlicher Oberststallmeister) zastávali:[4]

Nejvyšší štolba císařovnyEditovat

Nejvyšší štolba císařovny byl v hierarchii mužských služebníků po nejvyšším hofmistrovi nejdůležitějším úřadem na dvoře císařovny.[19] Dohlížel nejen na koně a stáje, ale také dopravní prostředky včetně lodí, dále měl na starosti agendu cestování a transferů.[20] Panovnici při cestách doprovázel a zajišťoval hladký průběh přesunu.

Rakouské zeměEditovat

Horní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Harrachu.[23]

Dolní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Harrachu.[23]

ŠtýrskoEditovat

Úřad byl dědičný v rukou knížat a hraba Windischgrätzů. Jistě úřad zastávali v roce 1848.[23]

KorutanyEditovat

V roce 1848 nebyl úřad v tomto vévodství obsazen.[23]

Kraňsko a Vindická marka (Erb-Stallmeister in Krain und in der Windischen Mark)Editovat

V roce 1662 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího štolby v Kraňsku rodu Lambergů.[zdroj?] Tento úřad zastávali i v roce 1848.[23]

TyrolskoEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.[23]

Gorice a GradiškaEditovat

V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[23]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Die k.u.k. Oberststallmeister (1562–1883) [online]. [cit. 2017-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy) 
  2. KUBEŠ, s. 114
  3. HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223. 
  4. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 279–280. 
  5. Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44. 
  6. Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402.  zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566
  7. a b c d e f g Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279
  8. Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280
  10. Maťa, s. 402
  11. a b SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.
  12. Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761.  vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.
  13. Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.
  14. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122. 
  15. Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202.  byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.
  16. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394. 
  17. Almanach 2017, s. 386
  18. Österreichisches Biographisches Lexikon [online]. [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy) 
  19. KUBEŠ, s. 114
  20. KUBEŠ, s. 114
  21. a b c KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné online. ISSN 0231-7494. 
  22. OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3. 
  23. a b c d e f g FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (německy) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat