Ferdinand Bonaventura z Harrachu
Ferdinand Bonaventura (I.) hrabě z Harrachu a na Rohrau (německy Ferdinand Bonaventura Graf von Harrach zu Rohrau; 14. července 1637, Praha – 15. června 1706 Karlovy Vary) byl česko-rakouský šlechtic státník, diplomat a dvořan ze šlechtického rodu Harrachů, rytíř Řádu zlatého rouna a majitel panství v Rakousku a Čechách. Pro rozlišení od svého stejnojmenného vnuka bývá v současných pramenech označován jako Ferdinand Bonaventura I.
.jpg)
Původ a mládí
editovat
Pocházel ze starobylého, původem českého rodu, kterému od roku 1627 náležel hraběcí titul a v 17. až 20. století z něj vzešla řada významných osobností. Byl jediným synem císařského plukovníka Otto Bedřicha z Harrachu (1610–1639) a jeho manželky Lavinie Gonzaga-Novellara (1610–1639), po otci byl mimo jiné synovcem Albrechta z Valdštejna, po matce byl spřízněn s rodem vládnoucích mantovských vévodů. V době úmrtí obou rodičů byl nezletilý, poručníkem se stal jeho strýc, kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu. V letech 1655–1657 absolvoval kavalírskou cestu, na níž procestoval Francii, Belgii a Německo, v roce 1658 byl jako císařský komoří[1] účastníkem korunovace Leopolda I. římským císařem ve Frankfurtu, poté pokračoval v cestách po Itálii.
Kariéra
editovatPo návratu do Vídně zaujal u dvora přední pozici jako člen člen říšské dvorní rady (1663)[2], v roce 1661 získal Řád zlatého rouna.[3] Jako diplomat zastupoval v Paříži císaře při křtu jednoho ze synů Ludvíka XIV.[4] V letech 1671–1674 byl nejvyšším maršálkem císařského dvora, v letech 1673–1677 vyslancem v Madridu. I v době diplomatické mise u španělského dvora bylo jeho prioritou udržet si pozice ve Vídni. To se mu podařilo a po návratu ve funkci nejvyššího štolby (1677–1699) patřil dlouhodobě k nejvlivnějším osobnostem habsburské monarchie, od roku 1677 byl zároveň členem Tajné rady.[1] V letech 1697-1698 vedl další diplomatickou misi do Španělska, kde měl za úkol hájit zájmy rakouských Habsburků před očekávaným vymřením španělské linie. Po návratu svou kariéru završil jako císařský nejvyšší hofmistr (1699–1705), v této funkci převzal i předsednictví Tajné rady a v závěru vlády Leopolda I. určoval směr zahraniční politiky. Své postavení ztratil po nástupu Josefa I. a generační obměně v nejvyšších státních úřadech.
Zemřel během léčebného pobytu v Karlových Varech 15. června 1706 ve věku 69 let, pohřben je v kostele sv. Augustina ve Vídni.
Majetek
editovatPo otci byl Ferdinand Bonaventura dědicem značného majetku v Podkrkonoší (Horní Branná), v sousedství Hradce Králové (Stěžery), menší statky vlastnil také ve středních Čechách (Vlkava). Svůj majetek postupně rozšiřoval nákupy dalších menších statků, zásadně pak přispěl k budování rodové domény ve východních Čechách nákupem panství Jilemnice, které získal v roce 1701 za 240 000 zlatých. Kromě toho vlastnil majetek v Dolním Rakousku, jeho hlavním sídlem se ale stal rodinný palác ve Vídni (ulice Freyung č. 1 ve čtvrti Innere Stadt), který vznikl koncem 17. století za účasti předních architektů (D. Martinelli.[5] Mezi Vídní a Bratislavou vlastnil zámek Rohrau, který nechal přestavět po poničení za tureckého vpádu.[6]
Rodina
editovat.jpg)
Jeho postavení u dvora vyplývalo i ze sňatku s hraběnkou Johanou Terezií z Lambergu (1639–1716), dcerou vlivného státníka Jana Maxmiliána z Lambergu (1608–1682). Sňatek uzavřeli v Madridu, kde byla Johana Terezie dvorní dámou španělské královny. Z jejich pozdějšího pobytu ve Španělsku pochází několik hodnotných obrazů španělských mistrů umístěných dnes na zámcích Rohrau a Hrádek u Nechanic včetně portrétů obou manželů.[7] Z jejich manželství se narodilo devět potomků, z nichž tři zemřeli v dětství. V úspěšné kariéře Harrachů pokračovali synové František Antonín (1665–1727), arcibiskup v Salcburku, Alois Tomáš (1669–1742), místokrál v Neapoli, a Jan Josef Filip (1678–1764), polní maršál a prezident dvorské válečné rady.
Děti
editovat- 1. Karel (1. 11. 1662 – 13. 11. 1684), svobodný a bezdětný
- 2. Marie Josefa (14. 2. 1663 Vídeň – 14. 12. 1741 Salcburk)
- ⚭ Jan Josef z Khüenburgu (19. 4. 1652 – 9. 3. 1726 Salcburk)
- 3. František Antonín (2. 10. 1665 Vídeň – 18. 7. 1727 Salcburk), kníže-biskup vídeňský (1702–1705) a kníže-arcibiskup salcburský (od roku 1709 až do své smrti)
- 4. Maxmilián (9. 9. 1666 – 15. 5. 1668)
- 5. Alois Tomáš Raimund (7. 3. 1669 Vídeň – 7. 11. 1742 tamtéž), diplomat, nejvyšší zemský maršálek v Dolních Rakousích (1715–1742), místokrál neapolský a sicilský (1728–1733)
- ⚭ I. (1691) Marie Barbora ze Šternberka (7. 8. 1674 – 18. 6. 1694 Vídeň)
- ⚭ II. (1695) Anna Cecílie z Thannhausenu (14. 3. 1674 Štýrský Hradec – 15. 2. 1721 Vídeň)
- ⚭ III. (1721) Marie Ernestina z Ditrichštejna (13. 7. 1683 – 30. 1. 1744)
- 6. Jan Kamil (*/† 1671)
- 7. František (*/† 1674)
- 8. Rosa Angela (23. 2. 1674 – 30. 8. 1742)
- ⚭ (1700) Filip Karel Buquoy (1673 – 4. 3. 1703)
- 9. Jan Josef Filip (22. 10. 1678 Vídeň – 8. 8. 1764 tamtéž), polní maršál, prezident Dvorské válečné rady (1739–1764), svobodný a bezdětný
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Ferdinand Bonaventura Harrach na webu kaiserhofgeschichte [1]
- ↑ Seznam říšských dvorních radů dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 234–234, 271
- ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Šlechta ve službách diplomacie III., Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha, 2001; s. 49 ISBN 80-86345-20-3
- ↑ Palais Harrach na webu burgen-austria dostupné online
- ↑ Oficiální web zámku Rohrau dostupné online
- ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Šlechta ve službách diplomacie I., Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha, 2001; s. 22–26 ISBN 80-86345-09-2
Literatura
editovat- ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. – Východní Čechy, 1989
- Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; 823 s. ISBN 978-80-87890-31-8
- KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty 1620–1750, Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5
- KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
- SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9
