Dvorský maršálek

Tento článek pojednává o nejvyšším dvorském maršálkovi. Možná hledáte: nejvyšší zemský maršálek.

Dvorský maršálek (německy Hofmarschall), případně dvorní maršálek nebo také nejvyšší maršálek, královský maršálek, případně maršálek královského dvora byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem knížecích (královských) stájí (marschalcus, podkoní – agazo) a velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu při jeho cestách. Naproti tomu nejvyšší zemský maršálek, případně nejvyšší maršálek Království českého jmenovaný z panského stavu byl v Čechách třetím nejvyšším zemským úředníkem (po nejvyšším purkrabí a nejvyšším hofmistru), na Moravě dokonce druhým po zemském hejtmanovi. Rozhodoval spory o šlechtickou čest. Původně byl společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 pouze pro Čechy. Dvorský maršálek dohlížel nad životem dvora a jeho stykem navenek. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně v Českém království dvorský maršálek zasedal vedle dvorského kancléře a dvorského hofmistra v tajné radě (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní.

Také královnin dvůr měl svého maršálka.

Ve Svaté říši římské se stal dvorský maršálek dědičným úřadem (Reichserbmarschall, vicemarescallus), hodnost obsazoval rod hrabat z Pappenheimu. Říšským arcimaršálkem (Reichs-Erzmarschall, archimarescallus) byl saský vévoda, který bdil nad pořádkem při říšských sněmech a při říšských slavnostech. Při slavnostních průvodech nosil před císařem meč, při císařské korunovaci vjížděl do hromady ovsa a trochu ho nabral do stříbrné nádoby jako připomínku prvotních funkcí maršálka.

Nejvyšší dvorský maršálek (Obersthofmarschall) císařského dvora patřil mezi čtyři nejvyšší dvorské úřady a příslušel mu soudní senát ve věcech soudnictví členů císařské rodiny.

Seznam dvorských maršálků Českého královstvíEditovat

Seznam dvorských podmaršálků Českého královstvíEditovat

  • 1401–1406 Valentin z Chotce
  • 1406 Mašík z Chvalovic


Seznam maršálků králové v Českém královstvíEditovat

  • 1361 Albrecht z Kolowrat
  • 1415–1419 Mikuláš Húžwic (Húgwic) z Tuhance

Seznam nejvyšších maršálků císařského dvoraEditovat

Úřad nejvyššího maršálka císařského dvora (kaiserlicher Obersthofmarschall) zastávali:[8][9]

Rakouské zeměEditovat

Horní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Starhembergu.[15]

Dolní RakousyEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Starhembergu.[15]

ŠtýrskoEditovat

V roce 1848 nebyl úřad obsazen.[15]

KorutanyEditovat

Od roku 1639 přináležel čestný úřad nejvyššího dědičného zemského maršálka Korutan (Oberst-Erbland-Marschall in Kärnten) rodu Wagenspergů. Úřad zastávala hrabata i v roce 1848.[15]

Kraňsko a vindická markaEditovat

V roce 1463 získali dědičně hodnost zemského maršálka (Oberst-Erbland-Marschall in Krain) a zároveň nejvyššího komorníka Kraňska Auerspergové. Úřad zastávali i v roce 1848.[15]

  • 1463–1466 Engelhart I. (1404–1466)

TyrolskoEditovat

Od 7. září 1780 byli dědičnými zemskými maršálky v Tyrolsku (Oberst-Erblandmarschall in Tirol) Auerspergové. Úřad zastávali i v roce 1848.[15]

  • 1531–1531 Jan II. z Trautsonu († 15. 2. 1531)
  • 1531–? Jan III. z Trautsonu (kolem 1507 – 29. 12. 1589 Praha)
  • Baltazar II. z Trautsonu († mezi 19. 5. 1590 a 21. 7. 1597 Rovereto)

Gorice a GradiškaEditovat

V roce 1848 zastával úřad (Oberst-Erbland-Marschall in der gefürsteten Grafschaft Görz) rod hrabat z Thurn-Valsassiny.[15]

SalcburskoEditovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Lodronu.[15]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 325. 
  2. Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v letech 1476–1479
  3. Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v roce 1514
  4. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 109, 217. 
  5. a b ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. S. 151. 
  6. České země v letech 1526–1583, s. 152
  7. Podle České země v letech 1526–1583, s. 152 už od roku 1607.
  8. HORMAYR, Josef: Wien, seine Geschichte und seine Denkwürdigkeiten; Vídeň, 1825, s. 12-13 dostupné online
  9. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 278–279. 
  10. Podle Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278 jen do roku 1558
  11. a b c d e f Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278
  12. KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 174. 
  13. a b c d Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 279
  14. SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 167.
  15. a b c d e f g h FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]

LiteraturaEditovat

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. 
  • MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67–68. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • STROBL-ALBEG, Eduard. Das Obersthofmarschallamt. Innsbruck: [s.n.], 1908. (německy) 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Beta, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329. 

Související článkyEditovat