Otevřít hlavní menu
Tento článek pojednává o nejvyšším dvorském maršálkovi. Možná hledáte: nejvyšší zemský maršálek.

Dvorský maršálek (německy Hofmarschall), případně dvorní maršálek nebo také nejvyšší maršálek, královský maršálek, případně maršálek královského dvora byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem knížecích (královských) stájí (marschalcus, podkoní – agazo) a velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu při jeho cestách. Naproti tomu nejvyšší zemský maršálek, případně nejvyšší maršálek Království českého jmenovaný z panského stavu byl v Čechách třetím nejvyšším zemským úředníkem (po nejvyšším purkrabí a nejvyšším hofmistru), na Moravě dokonce druhým po zemském hejtmanovi. Rozhodoval spory o šlechtickou čest. Původně byl společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 pouze pro Čechy. Dvorský maršálek dohlížel nad životem dvora a jeho stykem navenek. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně v Českém království dvorský maršálek zasedal vedle dvorského kancléře a dvorského hofmistra v tajné radě (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní.

Také královnin dvůr měl svého maršálka.

Ve Svaté říši římské se stal dvorský maršálek dědičným úřadem (Reichserbmarschall, vicemarescallus), hodnost obsazoval rod hrabat z Pappenheimu. Říšským arcimaršálkem (Reichs-Erzmarschall, archimarescallus) byl saský vévoda, který bdil nad pořádkem při říšských sněmech a při říšských slavnostech. Při slavnostních průvodech nosil před císařem meč, při císařské korunovaci vjížděl do hromady ovsa a trochu ho nabral do stříbrné nádoby jako připomínku prvotních funkcí maršálka.

Nejvyšší dvorský maršálek (Obersthofmarschall) císařského dvora patřil mezi čtyři nejvyšší dvorské úřady a příslušel mu soudní senát ve věcech soudnictví členů císařské rodiny.

Obsah

Seznam dvorských maršálků Českého královstvíEditovat

Seznam dvorských podmaršálků Českého královstvíEditovat

  • 1401–1406 Valentin z Chotce
  • 1406 Mašík z Chvalovic

Seznam maršálků králové v Českém královstvíEditovat

  • 1361 Albrecht z Kolowrat
  • 1415–1419 Mikuláš Húžwic (Húgwic) z Tuhance

Seznam nejvyšších maršálků císařského dvoraEditovat

Úřad nejvyššího maršálka císařského dvora (kaiserlicher Obersthofmarschall) zastávali:[8][9]

  • 1527–1528 Wolfgang Volckhra
  •  ?
  • 1539–1541 Melchior z Lambergu
  •  ?
  • 1544 Baltazar z Presingenu, svobodný pán zum Stein
  • 1544–1565 Jan III. z Trautsonu (kolem 1507 – 29. 12. 1589 Praha)[10]
  • 1559–1563 (?) Leonhard z Harrachu
  • 1563 (?) Georg Gienger (zastupující správce úřadu dvorského maršálka ?)
  • Ludvík Ungnad zu Sonneck (?)
  • 1576–1580 (?) Oto Jindřich ze Schwarzenbergu
  • 1581–1600 Pavel Sixt z Trausonu (v letech 1581–1590 pouze jako správce úřadu)
  • 1600–1606 (30. 7.) Jakub z Breuneru
  • 1606 (1. 9.) – 1612 (20. 1. ?) Arnošt z Mollartu
  • 1612 (1. 8.) – 1626 Volf Zikmund z Losensteinu
  • 1626 (?) – 1631 Jiří Ludvík ze Schwarzenbergu
  • 1631 (4. 8.) – 1637 (15. 2.) Leonhard z Harrachu
  • 1653 (1637[11]) – 1671 (21. 6.1672[11]) Jindřich Vilém ze Starhembergu (1593–1675)
  • 1671 (červenec) – 1674 (červenec) Ferdinand Bonaventura hrabě z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary), správce úřadu[11]
  • 1674 (6. 8.) – 1676 (29. 12. 1678[11]) František Eusebius z Pöttingu (1627–1678), jmenován už v roce 1671 během svého pobytu jako velvyslanec ve Španělsku[12]
  • 1676 (4. 1. 1679[11]) – 1683 (20. 4.) Albrecht VII. Zinzendorf (1619–1683)
  • 1683 (20. 4.) – 1684 (13. 8.) František Augustin z Valdštejna (1628–1684)
  • 1684 (8. 2. 1685[11]) – 1692 (12. 10.) Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703)
  • 1692 (23. 10.) – 1694 (10. 2.) Gottlieb Amadeus Windischgrätz (13. 3. 1630 Řezno – 25. 12. 1695 Vídeň)
  • 1694 (12. 4.) – 1701 (5. 9.) Jindřich František Mansfeld (1640–1715)
  • 1701–1704 (květen/červen 1705[13]) Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1645 – 24. 7. 1714 Praha)
  • 1704 (19. 6. 1705[13]) – 1708 (21. 10.) Karel Arnošt z Valdštejna (4. 5. 1661 Dobrovice/Vídeň? – 7. 1. 1713 Vídeň)
  • 1708 (21. 10.) – 1711 (říjen) Maxmilián Quido z Martinic (16. 3. 1664 Praha – 30. 6. 1733 Vídeň)
  • 1711 (4. 11.) – 1722 (15. 4.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem)
  • 1722 (25. 5.) – 1726 (5. 11. 1724[13]) Jan Kašpar II. Cobenzl (1664–1742)
  • 1726 (24. 1. – 2. 2.) Jeroným Colloredo-Waldsee (12. 3. 1674 Udine – 2. 2. 1726 Vídeň)
  • 1726 (29. 8.) – 1729 (12. 4.) Jan Baptista Colloredo († 1729)
  • 1729 (29. 4.) – 1735 (6. 1.) Adolf Bernard z Martinic (1680?–1735)
  • 1735 (19. 11.) – 1742 (19. 11.) Jindřich Josef Auersperg (1696–1783)
  • 1742 (19. 11.) – 1745 (26. 9.) Jan Josef Khevenhüller-Metsch (1706–1776)
  • 1745 (15. 10.) – 1754 (prosinec ? 1749[13]) Karel Maxmilián z Ditrichštejna (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov)[14]
  • 1754–1763 Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (25. 12. 1722 Vídeň – 17. 2. 1782 Vídeň)
  • 1763–1764 Maxmilián Guidobald Cavriani (1704–1776)
  • 1763–1776 Karel Maria Saurau
  • 1776–1789 Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789)
  • 1789–1797 Arnošt Kryštof z Kounic (6. 6. 1737 Vídeň – 19. 5. 1797 Vídeň)
  • 1797 František Xaver Antonín Khevenhüller-Metsch (1737–1797)
  • 1798–1803 Antonín Schaffgotsch (1721–1811)
  • 1803–1804 František Václav Kager ze Štampachu (1744–1804)
  • 1811–1819 Jan Josef Wilczek (1738–1819)
  • 1819–1826 Filip Karel Oettingen-Wallerstein (1759–1826)
  • 1826–1828 Joachim Egon Fürstenberg (1749–1828)
  • 1828–1834 Rudolf Josef Colloredo-Mansfeld (1772–1843)
  • 1834–1846 Jan Petr II. Goess (1774–1846)
  • 1846–1856 Bedřich Karel Fürstenberg (1774–1856)
  • 1856–1871 František Serafín Kuefstein (1794–1871)
  • 1871–1884 Jan Larisch-Mönnich (1821–1884)
  • 1884–1896 Antal Szecsén von Temerin (1819–1896)

KorutanyEditovat

Od roku 1639 přináležel čestný úřad nejvyššího dědičného zemského maršálka Korutan (Oberst-Erbland-Marschall in Kärnten) rodu Wagenspergů.

Kraňsko a vindická markaEditovat

V roce 1463 získali dědičně hodnost zemského maršálka (Oberst-Erbland-Marschall in Krain) a zároveň nejvyššího komorníka Kraňska Auerspergové.

  • 1463–1466 Engelhart I. (1404–1466)

TyrolskoEditovat

Od 7. září 1780 byli dědičnými zemskými maršálky v Tyrolsku (Oberst-Erblandmarschall in Tirol) Auerspergové.

  • 1531–1531 Jan II. z Trautsonu († 15. 2. 1531)
  • 1531–? Jan III. z Trautsonu (kolem 1507 – 29. 12. 1589 Praha)
  • Baltazar II. z Trautsonu († mezi 19. 5. 1590 a 21. 7. 1597 Rovereto)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 325. 
  2. Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v letech 1476–1479
  3. Podle MACEK, Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1, S. 325 v roce 1514
  4. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 109, 217. 
  5. a b ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 2008. 324 s. ISBN 978-80-7277-385-5. S. 151. 
  6. České země v letech 1526–1583, s. 152
  7. Podle České země v letech 1526–1583, s. 152 už od roku 1607.
  8. HORMAYR, Josef: Wien, seine Geschichte und seine Denkwürdigkeiten; Vídeň, 1825, s. 12-13 dostupné online
  9. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 278–279. 
  10. Podle Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278 jen do roku 1558
  11. a b c d e f Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 278
  12. KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 174. 
  13. a b c d Die österreichische Zentralverwaltung. I1., s. 279
  14. SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 167.

LiteraturaEditovat

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. 
  • MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 67-68. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321-417. 
  • STROBL-ALBEG, Eduard. Das Obersthofmarschallamt. Innsbruck: [s.n.], 1908. (německy) 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Beta, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329. 

Související článkyEditovat