Wikipedie

Alfred August z Windischgrätze

český poslanec Českého zemského sněmu
(přesměrováno z Alfred August Windischgrätz)

Alfred III. August kníže z Windischgrätze (německy Alfred August Fürst zu Windisch-Graetz; 31. října 1851 Praha – 23. listopadu 1927 Tachov[1])[2] byl český šlechtic a rakousko-uherský politik, v letech 1893–1895 předseda předlitavské vlády[3] a poté až do zániku monarchie předsedou Panské sněmovny říšské rady. Byl vnukem maršála Alfreda Windischgrätze a majitelem rozsáhlých velkostatků (Tachov, Kladruby, Lieskové).

JUDr. Alfred August z Windischgrätze
3. kníže z Windisch-Graetze
Ve funkci:
28. dubna 1876 – 23. listopadu 1927
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceAlfréd II. z Windisch-Graetze
NástupceLudvík Alfred z Windisch-Graetze
Předseda Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1897 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceFerdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Nástupcekonec monarchie
Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
11. listopadu 1893 – 19. června 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceEduard Taaffe
NástupceErich von Kielmansegg
Tajný rada
Ve funkci:
1893 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1893
PanovníkFrantišek Josef I.
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1879[zdroj?] nebo 1876 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Dědičný nejvyšší štolba ve Štýrsku
Ve funkci:
28. dubna 1876 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceAlfred II. z Windischgrätze
Nástupcemonarchie zanikla
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana konzerv. velkostatku
Vojenská služba
HodnostC. k. plukovník v záloze
Narození31. října 1851
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. listopadu 1927 (ve věku 76 let)
Tachov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhrobka Windisch-Graetzů v Kladrubech
ChoťMarie Gabriela z Auerspergu
RodičeAlfred II. Mikuláš z Windisch-Grätze a Hedvika z Lobkovic
Děti1. Hedvika, provd. Szápáryová (1878–1918)
2. Alfred Ludvík (1879–1880)
3. Christiana (1881–1895)
4. Vincenc Alfred (1882–1913)
5. Agnes, provd. z Thun-Hoheinsteinu (1884–1969)
6. Vilemina (1885–1886)
7. Marie Aglaja, provd. Apponyiová (1887–1961)
PříbuzníMichael Pavel Emanuel z Thun-Hohensteinu (vnuk)
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, archeolog a historik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (1884)
CommonsAlfred III, Prince of Windisch-Grätz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Rodový erb Windischgrätzů

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Windischgrätzů usazené od 17. století v Čechách. Narodil se v Praze jako jediný syn generála knížete Alfreda II. z Windischgrätze a jeho manželky Hedviky, rozené princezny Lobkowiczové (1829–1852). Středoškolská studia absolvoval v Brně, maturoval ale na Skotském gymnáziu ve Vídni. Poté studoval práva na univerzitě v Bonnu, titul doktora práv získal na Univerzitě Karlově v Praze (1877). Mezitím po otci zdědil titul knížete, majetek v několika zemích Rakouska-Uherska a stal se hlavou celého rodu Windischgrätzů. Patřil mezi představitele české konzervativní šlechty, v roce 1879[zdroj?] se stal dědičným členem Panské sněmovny. V zemských volbách v roce 1883 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[4] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889.[5] Rezignace na mandát byla oznámena v prosinci 1893.[6] Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku, která podporovala český státoprávní program.[5] Po smrti Jindřicha Jaroslava Clam-Martinice dokonce krátce předsedal straně konzervativního velkostatku a byl aktivním účastníkem a stoupencem punktačních jednání v roce 1890.

Po pádu Taaffeho vlády byl roku 1893 jmenován předsedou předlitavské vlády, jež se opírala o parlamentní koalici konzervativních aristokratů, Poláků a německých liberálů. Utvoření kabinetu vyvolalo obavy tehdy v českém politickém táboře dominantních mladočechů. Windischgrätz jako heslo své vlády vyhlásil otevřenost a pravdu a snažil se místo státoprávních a etnických otázek soustřeďovat na témata hospodářská a finanční. Mladočeši vůči vládě zaujali opoziční stanovisko a roku 1895 prováděli velkou obstrukci Říšské rady při projednávání daňové reformy.[7] Windischgrätz ztroskotal na stejné otázce jako jeho předchůdce, na otázce volební reformy. Jakmile došlo v polovině roku 1895 k vypovězení parlamentní koalice, premiér ihned podal demisi. Od roku 1897 až do konce rakousko-uherské monarchie byl pak předsedou Panské sněmovny.[7][8] V ní v roce 1903 vystoupil proti ústupkům Maďarům ve vojenské oblasti.[7]

 
Zámek v Tachově, rodové knížecí sídlo

Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě jako major v záloze.[7] . Z titulu funkce předsedy Panské sněmovny byl účastníkem posledních politických aktů před rozpadem rakousko-uherského mocnářství. Dne 30. října 1918 předsedal zasedání říšské rady, na němž byla představena vláda Heinricha Lammasche. Zasedání říšské rady trvalo jen pět minut a Alfred Windischgrätz je ukončil krátce po 17. hodině. Vzhledem k dalšímu politickému vývoji v bývalých zemích Rakouska-Uherska formálně rezignoval na svou funkci 12. listopadu 1918.[9]

Z čestných hodností byl nositelem titulů c. k. tajného rady a komořího, do roku 1918 byl také dědičným nejvyšším štolbou ve Štýrsku. Dále byl čestným rytířem Maltézského řádu a Německého řádu. V roce 1884 obdržel prestižní Řád zlatého rouna.[10]

Zemřel 23. listopadu 1927 a byl pohřben v jím dokončené rodové hrobce v Kladrubech. Deník Národní politika ho v nekrologu označil za feudála oddaného Habsburkům, ale zároveň za oddaného zastánce česko-německého vyrovnání z roku 1890 a stoupence českého státního práva – ačkoliv cítěním byl Němec a v době nástupu do funkce předsedy vlády prohlásil, že nezná českou otázku.[7][11]

Majetek

editovat
 
Rodový palác ve Vídni

Po otci zdědil několik velkostatků v Čechách, Horních Uhrách (dnešní Slovensko) a Kraňsku (dnešní Slovinsko). Největší podíl představovaly české statky Tachov, Kladruby a Štěkeň, které zaujímaly rozlohu přibližně 20 000 hektarů půdy a díky tomu patřili Windischgrätzové k významným pozemkovým vlastníkům v Českém království.[12] V Horních Uhrách patřilo knížeti Alfredovi panství Lieskové s hradem Korlátka v Malých Karpatech s rozsáhlými lesy o rozloze přes 4 800 hektarů půdy. Dalším rodovým majetkem byl velkostatek Rogatec (Rohitsch) v dnešním Slovinsku s 3 500 hektary půdy. Kromě toho spadal do rodového dědictví palác v Praze a ve Vídni. Vídeňský palác v ulici Renngasse 12 (čtvrť Innere Stadt) byl v letech 1894–1895 upravován především s požadavky na reprezentaci knížete Alfreda III. v jeho vysokých politických funkcích. Pro letní pobyty sloužil zámek Tachov a Štěkeň. Zámek v Tachově byl v osmdesátých letech 19. století také upravován.[13] Z podnětu knížete Alfreda byl přestavěn tachovský kostel Nanebevzetí Panny Marie s podílem architekta Josefa Mockera (1904–1908). Z dalšího tachovského kostela sv. Václava byla koncem 19. století přemístěna rodová hrobka Windischgrätzů do kláštera v Kladrubech.[14] Poblíž Tachova byla po roce 1890 zbořena novogotická stavba zámku ve Světcích. Z areálu ve Světcích zůstala dodnes zachována jízdárna.[15]

Po zániku monarchie se trvalým sídlem Alfreda Windischgrätze stal zámek v Tachově, kde byl podle dobových svědectví velmi oblíben. Krátce nato do rodového majetku zasáhla pozemková reforma, která znamenala prakticky úplnou ztrátu velkostatku ve Štěkni včetně zámku.[11] Na Slovensku zůstaly rodině po provedení pozemkové reformy jen ekonomicky nevyužitelné pozemky vysoko v horách. Naopak na velkostatcích Tachov a Kladruby v západních Čechách byl průběh pozemkové reformy velmi benevolentní. Na to si upozorňovalo i československé ministerstvo národní obrany, které mělo zájem o přístup do rozsáhlých lesů na hranicích s Německem a v této věci si stěžovalo až v prezidentské kanceláři.[16] Po smrti Alfreda III. byl majetek v Československu rozdělen na několik podílů, stěžejním dědicem se stal kníže Ludvík Alfréd (Aladár) (1882–1968) z uherské větve Windischgrätzů. Další podíly získaly Alfredovy dcery, respektive jejich potomstvo. Samotný tachovský zámek byl rozdělen na tři části. Rozdělení nemovitosti mezi několik dědiců, z nichž ani jeden v Tachově nesídlil (Ludvík Alfréd se usadil v Kladrubech), bylo neudržitelné a zámek v Tachově byl v roce 1936 formou daru převeden do majetku československého státu.

Vdova po Alfredovi III. kněžna Marie Gabriela strávila svá poslední léta v paláci ve Vídni a na zámku v Tachově, kde také roku 1933 zemřela.

Rodina

editovat

Ve Vídni se 18. června 1877 oženil s princeznou Marií Gabrielou z Auerspergu (21. 2. 1855 Vídeň – 1. 6. 1933 Tachov), dcerou knížete Vincence Karla z Auerspergu, která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[17] Manželé měli sedm dětí, z nichž pouze čtyři se dožily dospělosti. Syn Vincenc se roku 1913 zastřelil v Římě, kde působil na rakouském velvyslanectví.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 459. 
  3. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 588
  4. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  5. ↑ a b NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/5/stenprot/001schuz/s001004.htm
  7. ↑ a b c d e f JUDr. Alfred Windischgrätz mrtev. Národní politika. Listopad 1927, roč. 45, čís. 326, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ Alfred August Windischgrätz Archivováno 15. 5. 2011 na Wayback Machine. na stránkách Nakladatelství Libri
  9. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství; Praha, 2006; s. 248 ISBN 80-86781-08-9
  10. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 278
  11. ↑ a b Minulostí Západočeského kraje, Západočeské nakladatelství, 2004.
  12. ↑ Přehled majetku knížete Alfreda III. Windischgrätze in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 668–671 dostupné online
  13. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 342
  14. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 141
  15. ↑ PROCHÁZKA, Zdeněk: Světce u Tachova v proměnách staletí; Domažlice, 2014; s. 58–64 ISBN 978-80-87316-48-1
  16. ↑ HORČIČKA, Václav a kolektiv: Cizí páni na české půdě. Pozemková reforma v meziválečném Československu na statcích cizích státních příslušníků, Praha, 2021; s. 129–131 ISBN 978-80-86781-43-3
  17. ↑ Rodina Alfreda III. Windischgrätze in: Gothaischer Hofkalender: genealogisches Taschenbuch der fürstlichen Häuser, Gotha, s. 322–323 dostupné online
  18. ↑ KURTANIČ, Josef A.: Thun-Hohenstein. Klášterecká větev; Klášterec nad Ohří, 2008; s. 13–14 ISBN 978-80-254-4262-3

Literatura

editovat
  • H. Stekl a M. Wakounig, Windisch-Graetz. Ein Fürstenhaus im 19. und 20. Jahrhundert, 1992
  • HORČIČKA, Václav a kolektiv: Cizí páni na české půdě. Pozemková reforma v meziválečném Československu na statcích cizích státních příslušníků; Praha, 2021; 258 s. ISBN 978-80-86781-43-3

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfred_August_z_Windischgrätze&oldid=24238373“